Cesta do Le Mans: Obytňák Renault Wavecamper a stan Thule Outset v zátěžovém testu

Cíl: Le Mans, departement Sarthe, Francie
Termín: 11. – 15. června 2026
Účastníci zájezdu: Honza, Jarda, Marek, Viola

Zadání bylo – alespoň na první pohled – jednoduché. Autem dopravit čtyři lidi do Le Mans a na místě jim zajistit přenocování v kempu. Jenže pak začaly na hladinu vyplouvat všechny ty malé věci, které je třeba domyslet. Sbalit čtyři lidi na prodloužený víkend si žádá opravdu velké auto. Čtyři dospělí lidé bez příbuzenského vztahu, nota bene rozdílného pohlaví, potřebují každý svůj vlastní prostor a aspoň iluzi soukromí. A v kempu nebude místa nazbyt, takže stavět stanové městečko s přístřeškem pro každého zvlášť nepřipadá v úvahu…

První plán počítal se zapůjčením dodávky a dvou stanů – jednoho na střechu, druhého na kouli. Ovšem pak nám osud seslal zázrak v podobě horké novinky – obytné dodávky Renault Wavecamper. S takovou už stačí připojit stan na tažné zařízení, a můžeme vyrazit v naprostém pohodlí. Nebo ne? To si dnes rozebereme do všech podrobností. 

Osvědčený Renault Trafic

Začněme vozem, který oddřel všechnu těžkou práci, a poděkováním Jitce Skaličkové z Renaultu, která se nebála vydat nám fungl nový camper všanc a ještě pro nás nechala namontovat tažné zařízení. Renault Wavecamper má základ v modelu Trafic, jedná se tedy o klasickou dlouhou dodávku L2H1P2. Není to mastodont, který by se nevešel do žádných garáží a přitahoval k sobě nežádoucí pozornost na parkovištích či v přírodě, naopak. Zvenčí vypadá naprosto civilně a specializaci prozrazuje jen lišta s markýzou. 

O pohon se stará dvoulitrový nafťák dCi 170 s výkonem 125 kW, spojený s devítistupňovou automatickou převodovkou (hurá, řazení na dlouhých cestách mne obtěžuje každým rokem víc), který si bude muset poradit s nějakými třemi tunami váhy. V techničáku má auto nejvyšší přípustnou hmotnost 3070 kg a vzhledem k tomu, že s obytnou přestavbou samo váží asi 2,6 tuny… si můžeme s úlevou oddechnout, že cestou žádného orgána nenapadlo podrobit nás vážení.

Motor se s fyzikálními zákony pere statečně, všechna čest. Po dálnici není problém letět 160, i když samozřejmě chvíli trvá, než se na ni auto dostane. V táhlém stoupání si řidič postojí pravou nohou na podlaze, dálniční rychlost však udrží. Při takovém zápřahu pak považuju spotřebu kolem 10 litrů nafty za skoro zázračnou. Celou trasu o délce lehce přes 1200 kilometrů jsme urazili za 11 hodin, včetně večeřové přestávky v mekáči a několika čůracích pauz.

Co umí Wavecamper 

Výrobce obytných přestaveb Wavecamper je doma v Polsku a na trhu působí nějakých 10 let, což je v historii moderního nomádství chvilka. I taková chvilka ovšem stačí k tomu, aby vzniklo dobře vymyšlené a funkční řešení. Na cestu lze usadit až 6 pasažérů a všichni budou sedět v plnohodnotných sedadlech s naklápěcími opěradly – zde si nemohu nevzpomenout na trestné lavice v některých mnohem větších a dražších obytných dodávkách.

Naše konfigurace měla sedačky čtyři, cestující vzadu se tedy mohli natáhnout nohy dle libosti a udělat si pohodlí. Ke komfortu cestování mám jen jedinu výtku a ta se týká výdechů klimatizace. Jsou totiž pouze vpředu. V horku si tak můžete vybrat, jestli si řidič a spolujezdec pořídí omrzliny, nebo dvojice vzadu lekne vedrem. Trochu přeháním, ale opravdu jen trochu, tohle by potřebovalo doladit.  

Z kempovacího vybavení tu nic podstatného nechybí – dřez, plynová dvouplotýnka, kompresorová lednice o objemu 42 litrů, nezávislé topení, venkovní sprcha a dokonce přenosné chemické WC. Přední sesle se dají otočit pro vytvoření společného sezení u malého stolku, v „kufru” jsou chytře uložena také dvě venkovní křesílka. Z relativně malého prostoru se tu vytřískalo maximum. Markýza se rozbaluje jedna radost a při sbalování se ani jednou nežvejkla, což taky není samozřejmé. 

Protože nebylo jisté, zda se v kempu budeme moci připojit k elektřině, měla jsem obrovskou radost, že je naše auto osazené solárními panely s výkonem 180 Wp. Bez přípojky jsme se tak zcela obešli a všechno fungovalo, jak má. 

Když padne soumrak

Máte-li klasický obytňák, po příjezdu do cíle se prostě svalíte do postele a je vymalováno. V případě kompaktní dodávky to bude o něco složitejší. Střešní stan představuje nejjednodušší krok – vyklopí se a hotovo.

Mimochodem, u tohoto konkrétního řešení se mi líbilo, že „strop” neboli spací plocha horní postele se dá nejen vyklopit nahoru spolu se střechou (což uvnitř vytvoří dost místa, aby se dalo stát), ale má své vlastní vzpěry, takže ji není třeba ke střeše nijak přichytávat. Do patra je třeba se vyšplhat po předních sedačkách, to je však jediný potenciální zádrhel, pak už tu čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty. Plocha má rozměr 204 x 117 cm a uloží i dva skladnější spáče, nescházejí tu kapsičky, okýnka se síťkami proti komárům ani USB sloty pro nabíjení nebo instalaci lampičky. 

O něco složitější příprava čeká na nocležníka ve spodní části, ale ani tady to není žádná šichta na hodinu. Je třeba sklopit opěradla zadních sedaček, ze zavazadelníku směrem dopředu vysunout desku, podepřít ji nohami a nakonec na ni plácnout matraci, která je během cesty složená vzadu do tří dílů. Celkem snadný úkon komplikuje jen skutečnost, že se musí napřed vykydat binec přítomný na dotyčných sedačkách a v horním patře kufru. Spodní postel měří 198 x 106 cm a hodí se spíš pro jednoho (maximálně jednoho a půl) spáče. 

Ložnice na kouli

Naopak největší prostorový luxus do naší sestavy přinesl stan Thule Outset, který se montuje na tažné zařízení podobně jako nosič na kola nebo úložný box. Postel s plochou 225 × 134 cm má dle údajů výrobce uložit až tři lidi, což však bude platit jen se započítáním aspoň jednoho „podměráka”. Dva dospělci se nicméně vejdou úplně v pohodě, aniž by se museli extra tulit. Stan je možné nechat připojený za autem, dokáže však stát i samostatně, když kempovací plocha z nějakého důvodu nevyhoví. 

Nasadit ho na kouli a následně na místě noclehu rozložit, je poměrně jednoduché – důkazem budiž fakt, že jsme nepotřebovali návod a s nejasnostmi si poradili jen za pomoci vlastní pronikavé inteligence. Thule uvádí, že obsluha se dá zvládnout v jednom člověku, a skutečně si to dokážu představit (i když napoprvé bych určitě doporučila lidí více). 

Kdosi v kempu mi položil uštěpačnou otázku, k čemu je dobré mít stan na nožkách, když lze stejně dobře přespat i v obyčejném modelu na zemi. Nepopírám, že se jedná o luxusní kempování (člověk koneckonců přečká noc i ve žďáráku nebo pod širákem), ale výhody tu jsou. Když zaprší, nebudete mít v posteli jezero, nemusíte řešit ostré kamení, kořeny či dotěrný hmyz. Taky vás v noci nekousne do hlavy liška – jo, to se vážně stalo! Přes den pak využijete stan i jako sedátko, a když jste staří a unavení, nemusíte při ranním vstávání prosit o pomoc kamaráda. A asi není třeba zdůrazňovat, že pohodlí matrace se nedá srovnat se sebevychytanější karimatkou.

Problémy, s nimiž je třeba počítat

Zvolená konfigurace obytné dodávky a přídavného stanu se osvědčila na výbornou. Pokud bychom setrvali u původního plánu, tedy zkombinovat obyčejnou dodávku se dvěma stany, museli bychom se smířit s omezenou variabilitou spaní, přišli bychom o ledničku, umyvadlo a možnost uvařit si po ránu kafe. S bednou na střeše by asi utrpěl i komfort jízdy a spotřeba. Volně stojící stan navíc dává možnost vyložit značnou část věcí z auta a toto pak používat k pohybu po okolí – i když to se samozřejmě týká pouze případů, kdy bivakujete na stoprocentně bezpečném místě (takové jsme v kempu traťových maršálů naštěstí našli).

Pověstnou osinou v zadnici tedy zůstává jen urputný a nikdy nekončící zápas s bordelem. Neustále přemisťujete věci z místa na místo, neustále něco hledáte (někteří více než jiní), zamotáváte se do kabelů, zakopáváte o pohozené svršky, lahve s vodou, batohy a lidi. Jenže tohle zkrátka k obytné dodávce patří a vlastně to patří k jakémukoliv typu kempování. Bez velké porce tolerance – někdy i sebezapření – to nejde. A jelikož jsme se všichni vrátili domů živí a bez bodných zranění, nejspíš na tom s tolerancí ještě nejsme zas tak špatně. 

Co to bude stát?

Obytnou vestavbu Camper Flex Long (nejvybavenější verze – k dispozici jsou i o něco skromnější varianty Entry a Entry Plus) do Renaultu Trafic pořídíte za 34 250 EUR, což je cca 830 000 Kč bez DPH. Z příplatkové výbavy byla největší položkou solární instalace za cca 2000 EUR.  Celková cena Traficu s vestavbou se bude pohybovat kolem 1,8 milionu korun s DPH.

Stan na tažné zařízení Thule Outset se prodává za 85 900 Kč