Cena auta jako vlastnost

Jistě, různí lidé si vybírají auta různě. Často se však zohledňuje množství vlastností, které by vůz měl plnit co možná nejlépe. Co je pro vás nejdůležitější? Jízdní vlastnosti, motor, pohon všech kol, výbava, spotřeba, spolehlivost, dostupnost servisu a dílů? Dost možná kombinace více zmíněných, a pak je tady cena. Podle mě se nejedná o pouhou vstupní bránu k tomu, zda si nějaké auto můžu dovolit, ale stejně tak je i cena vlastnost jako každá jiná. Nikdo by si přece nekoupil auto, které si nemůže dovolit, ne? I když v dnešní době operativních leasingů je tohle dost možná už irelevantní problematika. Řeč tak bude spíše o ojetinách.

Zkusím na pár příkladech popsat, co přesně mám na mysli. Ideálně bez toho, aniž bych se dočkal klasických pouček o tom, že auta nejsou drahá, jenom já mám málo peněz nebo o opicích a banánech. Samozřejmě nejvíce ten rozdíl vynikne na extrémech.

Pro náčrt použijeme starou dobrou jedničkovou Octavii. S tradičním TDIčkem, dnes už bude sice dost stará a ojetá, ale pojízdné funkční kusy, s platnou STK, se stále bez problémů najdou. Teď si na chvilku představte, že byste takové auto chtěli / potřebovali. Kolik asi tak dnes stojí? I bez koukání na bazoš bych si představoval průměr okolo 30-40 tisíc. Jistě se najdou i levnější nebo dražší kusy a v tom to právě je. Dali byste za ni třeba padesát tisíc? Dobrá, s hezkými koly nebo novými gumami proč ne. A co 100 000? To už nejspíš asi ne. Pro jistotu a riziko těch nejskalnějších fanoušků … 200 000? Proč už v téhle chvíli nesáhnout raději po novějším voze (druhé nebo dokonce třetí generaci)? Zkrátka cena je vlastnost, která může ze špatného auta učinit dobré, ale také naopak.

Podobná písnička rezonuje vždy, když přijde řeč na “zábavnou zadokolku do X tisíc” (obvykle 100 – 200). V našich končinách je to prostě vždy BMW. I když naprosto rozumím té (i)racionální potřebě některých jedinců “nestát se řidičem BMW”. Ostatní možnosti jsou tristní, o čemž jsem se přesvědčil při předloňském nákupu na vlastní kůži. Můj hlavní kandidát – Lexus IS250 byl i s podobnými parametry (rok výroby, nájezd, výbava) prostě vždy znatelně dražší. Navíc s pouhými pár kusy téměř bez možnosti výběru. O preferenci manuální převodovky už pak nemohla být ani řeč. Ano existují, ale už je to čistě o hledání, nikoliv o výběru. Myslel jsem to dobře, dopadlo to jako vždycky.

Největší obětí jsou pak auta, která se nějakým způsobem proslavila. Příkladů jistě najdeme vícero, ale já jsem to chtěl konkrétně demonstrovat na Toyotě AE86. Kombinace známého anime seriálu Initial D a její spjatost s počátky driftovací kultury vystřelila tohle vozítko do výšin, o kterých se jemu ani jeho konstruktérům původně nesnilo. Jednoduché, lehké, hravé, ale také LEVNÉ coupé, přineslo mnoho muziky za málo peněz. To byla podle mě nedílná součást z celku jeho vlastností. Stejně důležitá jako nízká váha nebo pohon zadních kol. Dokonce si troufnu tvrdit, že možná vůbec nejdůležitější, protože právě díky tomu se stala volbou mnoha drifterů. Internet je plný videí jak takový – nepovedený – drift vypádá, takže dostupnost a ceny dílů hrají roli.

Trueno se mi jako autičkáři líbí jako auto, i tím co představuje, ale když občas narazím na nějaký inzerát, naprosto pravidelně se zhrozím nad cenou atakující vyšší stovky tisíc, či olizující milion korun. Přičemž se často nejedná o žádné veteránské uloženky, nýbrž o kousky jimiž prostupuje právě zmiňovaná driftovací aura. Občas i skrz. Jistě, dnes už se jedná také o veterán a drifteři se svědomitě postarali o úbytek, kdysi běžného a dostupného modelu, ale přesto se mi to zdá příliš.

Když se z ceny stane prokletí, najednou je prostě spousta možností. Dost možná jízdně lepší auta a dokonce i levněji. Proč se nerozhodnout rovnou raději pro něco jiného? Já nevím, asi nejsem skalní fanoušek žádné značky nebo možná jen tenhle kousek nevnímám dostatečně fanaticky. Ještě mě také vždy pobaví, když se pod inzeráty podobného typu objeví na facebooku povzbudivé (?) komentáře typu “kdybych měl ty peníze tak to koupím”. Jejda, já bych měl doma takových nesmyslů! … kdybych na ně měl peníze.

Samozřejmě se mi něco podobného přihodí také s novými auty. Leckdy se nám testovaný vůz v mnoha ohledech zamlouvá, ale pohled do ceníku jen zřídka bývá příjemným překvapením. Hlavně v posledních letech. Tady nechci zase tolik hejtovat, protože zde mnohem více, než u dřívějších příkladů, rozhodně platí, že mám prostě jen málo peněz. Z poslední doby bych mohl zmínit třeba nedávno testovaný Alpine. Auto naprosto boží, tak jak to Jarda v testu popsal, ale pak přijde reč na cenu. A já tomu rozumím, unikátní platforma, malý objem výroby, to prostě není zadarmo. Jenže v reálném světě musí případný zájemce o novou “zábavnou zadokolku” odolat vábení MX-5, GR86, Supry, Mustangu, Z4, či eM dvojky a některým dokonce dvakrát. A110 je sice skvělá, ale sám nevím, zda bych odolal. A Vy? Ještě, že takové dilema nemusím řešit… ale mít ty peníze, tak mám všechny!