Boží Rambo

Asi každý na Autíčkáři někdy viděl Mad Maxe a říkal si, že by byla neodolatelná zábava a zároveň ultimátní magořina něco takového zažít. Ale jen Helge Meyer, vysloužilý příslušník dánských speciálních jednotek “Jægerkorpset”, to zrealizoval. A vybral si pro to jedno z nejhustších hřišť: Bosnu v roce 1992.

Pravděpodobně očekáváte, že Helge je nevybouřený šílenec typu Jacka Churchilla, který děsil němce v druhoválečných bojích svým mečem a hrou na dudy, ale je tomu naopak. Jako příkladný křesťan a otec rodiny, náš hrdina byl při vypuknutí války v Jugoslávii zděšen hrozivou situací jugoslávských dětí, jejichž záběry viděl v televizi a rozhodl se pro to něco udělat. Jako voják věděl, že humanitární pomoc do nejproblematičtějších míst hned tak nedorazí a většina pokusů je v městském prostředí odsouzena k neúspěchu. Když pak v garáži kutil na svém Camaru z roku 79, dostal naprosto výborný nápad kterak tento problém vyřešit a zároveň to nutkání pomoci zrealizovat. Bude rozvážet humanitární pomoc právě tímhle autem. Normální humanitární konvoje složené z nákladních aut totiž neuspějí často právě kvůli své nízké rychlosti, nápadnosti a neohrabanosti.

Manželce o tom – samozřejmě – neřekl. Nejdřive nabídl svůj nápad OSN. Překvapivě se nesetkal s úspěchem, OSN má ve svých řadách pošahaných magorů se sebevražednými sklony dostatek a tudíž je nepotřebuje outsourcovat. Naštěstí, v armádě není magorů naopak dost nikdy, takže uspěl úplně jinde: velitel spojenecké základy ve Frankfurtu nad Mohanem byl z ideje postapo Ježíška (nebo tedy v jeho případě spíše Santy) naprosto nadšen.

Věci se daly do pohybu v několika směrech. Přestože byl Mayer už mnoho let v civilu a jednalo se tedy o naprosto sólovou akci, letectvo se nerozpakovalo udělat sbírku na humanitární materiál, zařídit pro jeho auto místo v Herkulesu do Sarajeva a především – trošku mu vytunit káru.

A vzali to doslova od podlahy. Celé auto rozebrali, zesílili rám, navařili ocelové pláty kolem motorového prostoru a místo oken (především zadního – dovedete si určitě představit, kolik stojí náhrada prostříleného zadního okna v Camaru), a vycpali auto kevlarem. Také se trošku povrtali v motoru, přihodili Nitro, hromadu elektroniky, runflaty a něco málo kolem.

Ve výsledku (některé úpravy probíhaly ještě v průběhu nasazení) měl Helge obrněné Camaro o 440ti koních schopné uvézt přes půl tuny užitečného nákladu schopné dosáhnout 200 km/h za 13 sekund, vybavené hasícím systémem, vojenskou GPS, nitrem, termokamerou, nočním viděním a UHF rádiem. Místo zbraní měl na palubě Bibli. Z venku auto obléklo černý teplo pohlcující nátěr (který take snižuje radarovou odrazivost), řádné osvětlení (včetně přisvícení pro noční vidění), nárazník ze solidního kusu oceli a odminovávací lištu.

Jediná nečerná věc na autě byla koupací kachnička na nárazníku. Nepřekvapivě – žlutá.

V následujících čtyřech letech provozoval Helge Amazon Prime Humanitarian delivery v Bosně. Doručoval humanitární pomoc všem bez rozdílu víry a každému, kdo byl v nouzi. Není moc známo, kolik materiálu doručil, jen to, že za rok byl schopen učinit až sto dodávek. Přestože se dostal do solidního množství pastí, přestřelek a explozí, namále měl jen jednou, když dostal devítkou kulku do helmy. Zjevně se helma vyplatí nejen na motorce.

Dnes Helge Mayer žije v Německu a Camaro má stale ve svojí garáži. Jen ho trošku odlehčil a natřel na oranžovo. A podle fotek už tam nemá kachničku. O tom, co člověka donutí nepřihlížet a něco dělat i o tom, jaké to je, pokud tedy něco dělat začnete napsal později knihu Gottes Rambo.

PB