BMW i4: Normální BMW, akorát na baterky

Je tomu už deset let, kdy se na trhu objevilo BMW i3 a odstartovalo éru bavorských aut na baterky. Podivně tvarovaný blob na tenkých kolech jsem tehdy vnímal s dost rozporuplnými pocity. Jistě – byl to objektivně dost dobrý elektromobil – připomenu, že konkurencí mu tehdy byl třeba Nissan Leaf první generace nebo Opel Ampera. Nebyl jsem si ale vůbec jistý, zda je to dobré BMW. Vždyť vozy s modrobílým znáčkem se odjakživa vyznačovaly zdravou porcí konzervativního přístupu, který sliboval příjemné řidičské zážitky, nebo alespoň, v případě velkých SUV, dostatečnou porcí luxusu a kvalitní kůže. 

Doba pokročila a za “í trojkou” se loni definitivně zavřela voda. Ve mně ale pořád zůstávala jakási nepříjemná pochybnost, že BMW na baterky jsou prostě “jiný sport”. Trochu praštěná, promyšlená, ale ne taková, jako jejich spalovací předchůdci. S možností otestovat základní verzi elektrického liftbacku i4 jsem ale naznal, že je na čase si trochu “srovnat obraz”. I4 totiž už zdaleka nevypadá jako kulisa do sci-fi filmu z konce devadesátek, ale jako vcelku normální auto. Na první pohled ji prakticky nerozeznáte od čtyřky GranCoupé, která sice trochu provokuje masivní přední maskou, ale jinak vypadá jako úplně typický bavorák.

Vepředu tak vidíme protáhlé světlomety, ve kterých grafika denního svícení stále trochu připomíná tradiční čtveřici kulatých lamp, velikost ledvinek vcelku šikovně maskuje registrační značka. I z boku je to BMW jak má být. Dlouhá kapota, kola hodně vepředu – tak jak to ve spalovacím světě umí jen zadokolky s motorem za nápravou. Kabina s elegantně se svažující linkou a záď zakončená vkusnou odtrhovou hranou. Zezadu dokonce najdete naznačená vybrání na výfuky v nárazníku. Dokonce tu nejsou ani aerodynamická “plná” kola, ale klasické decentní osmnáctipalcové pětipaprsky s rozumně vysokou pneumatikou. 

Jako u všech BMW, i tady najdeme propracované detaily. Líbí se mi, jak díky bezrámovému řešení neruší stříbrný rámeček kolem bočních oken žádné zbytečné spáry a taky se mi celkem zamlouvají nové polozapuštěné kliky. Naopak si nejsem úplně jistý černým plastovým krytem prahů, který pak přechází i do zadního nárazníku. Chápu, že jeho účelem je chránit nejexponovanější místa před kamínky, ale spodní část kvůli němu působí zbytečně mohutně a v konstrastu s pěknou oranžovou metalízou navíc plastová matná čerň vypadá dost lacině.

Žádná divočina se nekoná ani v interiéru. Klasický tříramenný volant, středový panel natočený k řidiči, volič převodovky ve tvaru páky uprostřed mezi sedačkami. Dokonce se tu nachází i klasické kolečko systému iDrive, nové rozložení s plovoucí ovladací konzolí vystupující z masivní středové opěrky sem zatím nedorazilo. Potěšilo mě, že vůz nebyl dovybaven žádným jakoby-sportovním M-paketem a tak jsem se mohl těšit z pohodlných křesílek bez přehnaného tvarování a volantu, který byl tlustý tak akorát, ne zbytečně moc, jak to u emkových verzí bohužel občas bývá. V béžovo-černé kombinaci s hliníkovými akcenty a černým dřevem působí prostor pro posádku útulně a velice hodnotně. Snad jen absence ovladacího panelu klimatizace a široký obdélník dvou obrazovek prozrazuje, že jde o vozidlo z letošního roku a ne třeba pět let staré. 

Místa je tu dostatek, svažující se střecha by sice mohla zavdat obavám, že zadní řada nebude mít dost prostoru na hlavu, ale není se čeho bát. Lavice je ukotvena dostatečně nízko a tak si s 189 centimetry pohodlně sednu sám za sebe a od čupřiny ke stropu mám pořád pár čísel k dobru. Trochu slabší je situace v zavazadelníku, který je sice dostatečně dlouhý a díky výklopné zádi snadno přístupný, avšak kvůli vysoce posazené podlaze se do něj nevejde nic moc objemného. Trochu tetrisování vyžadoval i velký složený kočárek, pro průměrnou rodinu s tabulkovými 1,83 dětmi (zaokrouhleno nahoru) tu bude, obávám se, místa málo.

Zvenku a zevnitř tedy i4 vypadá jako klasické BMW, ale jak je to s jízdou? Po nastartování se sice neozve motor, ale to mi upřímně na první dobrou ani nedochází. Rozjede se totiž větrák klimatizace, do toho se ozve rádio a uvítací tón, nějaké nepřirozené ticho tu tedy není. Konec konců, moderní spalovací motory už o sobě také prakticky nedávají vědět. Absenci vrčení jsem pocítil spíše při zrychlování, ke kterému tak nějak podvědomě série výbuchů odněkud zepředu zkrátka patří. Ono je ale kvůli absenci převodovky celkově takové jiné, přímočařejší, někdo říká tramvajové. Místo klasického opakovaného sprintu k omezovači prokládaného propady výkonu při přeřazení vůz prostě udělá “vhuš” a najednou jsou na tachometru velmi nelegální číslice. 

Právě to je ale asi jediný markantní rozdíl oproti spalovacím bavorákům. Rovné čtyři stovky newtonmetrů dostupné okamžitě bez ohledu na otáčky šikovně maskují dvě tuny hmotnosti (třeba spalovací 420d xDrive je ale překvapivě jen 200 kg lehčí), takže auto nepůsobí těžkopádně. Brzdy jsou také skvělé a královsky dimenzované, dobře se dávkují a nevadnou. Čekal jsem ale, že se skutečnost, že sebou vůz tahá metráky baterek pozná v zatáčkách a na podvozku. A mýlil jsem se. Podvozek a řízení i4 je totiž vážně skvělé, výborně čitelné, hravé a zábavné. Auto se parádně stáčí a je řiditelné plynem. Stabilizace nastavitelná v několika stupních od “nenechám proklouznout nic” po “jestli se chceš zabít, prosím…” v kombinaci s přívalem síly na zadní nápravu umožňuje páchat velmi nepatřičné kousky. Že je to jen základní motorizace? To sice ano, ale má 286 koní a výkonový deficit se ozývá díky charakteristice pohonu hlavně vysoko nad dálničním maximem, což je rychlost dosahovaná na okreskách jen výjimečně. 

Potěšilo mě i odladění plynového pedálu – to bývá častá bolístka elektromobilů, kde funguje občas jen jako jakýsi “vypínač”. V i4 ale není problém si v zatáčkách přidat nebo ubrat přesně tolik, kolik je třeba. S tímhle autem zkrátka dokáže vcelku snadno emulovat lehce rozevlátou, avšak v zásadě přesnou sportovní jízdu i dřevák jako já. A funguje to velmi dobře i na rozbitých záplatovaných okreskách – tam jsem byl opravdu vděčný za rozmně velká osmnáctipalcová kola (v nabídce jsou 17"-20") s pneumatikami o vcelku rozumném rozměru 245/45 vpředu a 255/45 vzadu. A když pak okreska skončí a provoz zhoustne, doceníte klid na palubě, kvalitní audio a pohodlné sedačky z kvalitní kůže. Z hračky se jako mávnutím kouzelného proutku stane důstojný obývák. Tady navíc ještě s uvědoměle působícími nulovými lokálními emisemi. 

Verdikt

BMW i4 je klasické BMW jak ho máme rádi. Vím, že se mnou spousta z vás nebude souhlasit a bude namítat cosi o řadových šestiválcích, manuálních převodovkách a kopání do spojky a do jisté míry to chápu. Projev i4 je samozřejmě trochu jiný, ale filozofie a zaměření vozu, skutečnost, že je i4 postavená proto, aby se v ní jezdilo příjemně, zábavně, aby potěšila řidiče a nabídla komfort v klasickém pojetí bez samoúčelných cingrlátek sálá z každého kousku vozu. Na BMW i4 mě vlastně nejvíce překvapilo, jak moc je to BMW a jak málo elektromobil. Většinu času jsem si prakticky neuvědomoval, že sedím v autě na baterky.

Což mi vlastně tak připomíná – zhruba 360 km na jedno nabití a zbytek dole v tabulce :)

Technické údaje

Motor: elektromotor, pohon zadních kol 
Výkon: 210 kW 
Točivý moment: 400 Nm  
Kapacita baterie: 70,2 kWh  (využitelná 67 kWh)
Nabíjení AC/DC: 11/180 kW
Maximální rychlost: 190 km/h  
Zrychlení 0–100 km/h: 6 s  
Provozní hmotnost: 2065 kg  
Dojezd (WLTP): 406 – 483 km
Dojezd v testu: cca 360 km radostně
Základní cena (BMW i4 eDrive 35): 1 352 000 Kč
Cena testovaného vozu s příplatky: 1 655 502 Kč