BMW i3: Vítejte v budoucnosti

Položme se na otázku: Kdo dnes kupuje elektromobily? Zarputilí ekologové ochotni obětovat hodně jen proto, aby jejich auto nemělo výfuk? Bohatí lidé lačnící po tom nejvíce pokrokovém, kteří podružnosti jako zdlouhavé nabíjení neřeší? Existují vůbec kupci elektromobilů, kteří si je pořizují jen proto, že je to ta nejlepší alternativa bez toho, aby lačnili po ekologii nebo těch nejnovějších funkcích? A existují vůbec takové elektromobily?

Co říct o těch prvních dvou skupinách… Optikou zachránce planety je elektromobilita zajímavá zatím jen tím, že výfuk není přímo na automobilu, ale někde v Prunéřově či Opatovicích. S tím nemá zatím cenu polemizovat a je jen otázkou vybudování infrastruktury, aby se elektromobil stal něčím více, než jen neefektivním způsobem spalování fosilních paliv za účelem dopředného pohybu. A onen bojovný ekolog pak rád obětuje praktičnost a dojezd za dobrý pocit. Na hračičky orientované Tesly jsou ve svém pojetí bez konkurence, ale elektromotor v nich je spíše důsledkem snahy dodat nevšední a bezkonkurenční jízdní projev. Ať už si Elon Musk na prezentacích říká co chce. A pokud už máte peníze na Teslu, tak vám nějakých 400 kilometrů dojezdu stačí. Dál spíše poletíte, nebo využijete nějakou jinou dopravu, protože na to máte a hotovo.

BMW i3 se svým dojezdem maximálně kolem 200 kilometrů a cenou nad milion korun do tohoto schematického vidění světa vůbec nezapadá. Ano, je to automobil odvážné konstrukce. Na hliníkový modulární základ s baterkami, elektronikou a vlastně vším, co dělá automobil automobilem, je jen namontována plastová krabička na lidičky s divnými dveřmi a designem. Ale to je tak všechno. Teda ještě kolečka. Pozor, odbočka.

195/70/19. To je rozměr sériových předních kol. Na 1200 kilo těžké auto je to hodně velký průměr a hodně malá šířka, ale dá se to vysvětlit: Styčná plocha s vozovkou je totiž skoro stejná jako u nějakého běžného obutí, jen je ta plocha spíš podélná, než příčná. Otočili ji. A větší obvod je prý lepší na překonávání nerovností, proto se třeba horská kola v poslední době zvětšila z 26 na 29 palců. Horská kola, jakože bicykly… No a pak taky fakt, že všichni pořád prskají na velká široká kola je problém v jejich širokosti, protože to je dělá tvrdými. Tyhle užovky jsou relativně měkké. Jel jsem před lety v původní i3 na devatenáctkách a na nic nepříjemného si nepamatuju. Příplatkové dvacítky na testované íTrojce už semtam třískaly o nerovnosti díky profilu 50. Příjemným bonusem podivného rozměru pak je, že na úzkých kolech se člověk tolik nemusí bát aquaplanningu. Na mokré vozovce ale pozor na trochu rychlejší přechod do smyku, pokud se člověk chová jako pitomec. Úleku nad fyzikálními zákony však nemůže zabránit sebelepší konstrukce.

Vůbec celé to auto jezdí velmi příjemně. Je tiché, je to elektromobil, brzdí to rekuperací, takže se dá jezdit jen pomocí jednoho pedálu skoro pořád. Musíte si však dávat bacha, protože brzdí jen zadní kolečka, takže když se najede na něco kluzkého, ESP automobil popustí dopředu stejně jako by ubralo razanci při akceleraci. Ale na to se dá zvyknout. Výsledný zážitek je zábavný, ale přesto nadmíru relaxační. Projev motoru je velmi, velmi sametový, ticho při akceleraci je návykové a vzdušná a netradiční kabina je opravdu příjemným místem k bytí. Recyklované materiály na dveřích sice mohou působit podivně, ale jinak se člověk cítí pohodově, všechny ovládací prvky fungují příjemně a nízká palubní deska ze které trčí jen dva displaye je praktickým místem pro odložení nějakého toho provozního chaosu jako jsou mobily, peněženky a jiné nezbytnosti. Absence středového tunelu a téměř dokonale plochá podlaha pak jen podrthují pocit prostoru a "pokojíčkovosti" celého interiéru.

Při pohledu zvenčí pak oceníte velikost kol, která dobře koresponduje s vyšší stavbou celé věci a trošičku přehnané detaily pak potěší každého, kdo si s elektromobilem chce koupit také trošku té budoucnosti i v designu. Jediné, nad čím si lidé klepou dost často na čelo je boční linka oken. Jenže i ta dává smysl. Vepředu je jako u normálního auta, takže se ničeho neleknete, okýnka v zadních dveřích jsou nízko, aby dítě tam sedící mohlo bez problému koukat ven a nenudilo se, no a pak je linka zvedlá nahoru, aby se nad elektromotor a prostor pro případný dobíjecí spalovací dvouválec vlezl ještě vůbec nějaký kufr. Úložný prostor je jedinou skutečnou slabinou tohoto auta, protože vepředu máte od okolí jen špatně izolovanou schránku na všemožné kabely a nabíječky a vzadu máte kufr, který pojme tak dvě až tři kabinová zavazadla a tím končí. A i u toho si zahrajete tetris. Je to jediná věc, která mi zabraňuje označit zrovna tenhle počin BMW za praktický. A to i přesto, že avantgardní zadní dveře označila naše testovací maminka slovy "proč to sakra nemaj všechna auta, to se tak dobře nasazuje ta sedačka… Kam zase utekl ten můj kluk?".

Ale zpět ke slonovi v místnosti, jak by řekli za louží… Dojezd je skutečně maximálně 200 kilometrů a to jen za předpokladu, že si nechcete užívat nádherně uvolněné akcelerace 170 koňového elektromotoru ženoucího krásně vyvážený podvozek. Jenže: Jezdil jsem po Praze a okolí dva dny metodou "hurá na to" a nemusel jsem nabíjet. Dojel jsem si do Klecan vyslechnout si "tyvoe to sviští!!", poslechl si Čajkovského B Moll před národním muzeem v zácpě po cestě do práce a po celé ty dva dny nebyl nervozní z dojezdu. Dojezdoodhadovač (anglický guessometer neumím přeložit) funguje podle mne skvěle a já skončil po dvou dnech obdivování krás modré krabičky s 30 kilometry dojezdu ušetřenými na horší časy. A to je odpověď. Tohle auto je pro lidi, kteří mají domeček, u domečku prodlužovačku, na prodlužovačce íTroječku, radují se z toho, že můžou parkovat ve všech zónách v praze á 100 Kč ročně a celý den drndat velmi povedeným elektromobilem kam se jim zachce. A na delší trasy maj v křoví nějaké to MPV…

BMW i3 je ideálním druhým autem do města pro kohokoli, kdo si jej může dovolit. Je to vůz té třetí kategorie, kategorie budoucnosti.