Benedict Castle Concours 2019: Když auta pomáhají dobré věci

Opravdu se mi nechtělo moc vylézat z postele, když jsem něco po páté ztlumil budík na svém telefonu a uvědomil si, že mě ten den čeká nějakých deset hodin za volantem, a to když vše půjde dobře. Jednou dané slovo ale platí a tak jsem se přeci jen přiměl vstát a po vydatné snídani jsem se lehce po šesté soukal za volant Toyoty Tacoma. Jedna cesta měla skoro 400 mil, navíc vidina cestování v drncajícím trucku nebyla příliš lákavá (nakonec to nebyla taková hrůza, vlastně to bylo úplně v pohodě).

V cíli cesty mě však očekávala velmi zajímavá automobilová událost slibující pastvu pro oko i ucho a navíc jsem se měl konečně potkat se Stanleym a jeho Buickem Shafer 8 . Tedy lépe řečeno, Stanleyho a jeho skvělou rodinu jsem potkal už o víkend dříve, ale auto samotné jsem neviděl. Vlastně, tohle auto jsem naživo neviděl nikdy, jen  kdysi ve Zlíně, ještě v podobě holého rámu osazeného žlutým blokem řadového osmiválce. Ale od té doby uplynula už dlouhá cesta, Stanley rozjíždí svůj sen v Orange v Kalifornii a vypadá to, že všechno směřuje tím správným směrem. O tom si ale povíme něco v dalším článku, volné pokračování však rozhodně bude stát za to.

Víte, já nejsem žádným znalcem amerických vozů a v hotrodech, customech či jiných odvětvích se vyznám opravdu málo. Něco mi ale říkalo, že na takové akci bude pro každého něco, a nemýlil jsem se. Ihned po vstupu do krásného areálu Benedict Castle jsem se ocitnul uprostřed neskutečně pestré směsice vozů reprezentujících snad každou dekádu automobilismu. Všudypřítomné logo Meguiar’s dávalo příslib kvalitního obsahu. Rodina Meguiarových totiž akci podporuje. 

Počáteční orientaci velmi ztěžoval fakt, že člověk nevěděl, kam jít dřív. Pestré karoserie a spousta chromu bouráků z padesátých a šedesátých let odrážely ostré kalifronské slunce, až by se jednomu zamotala hlava. Vyhledávaje stín, objevil jsem úžasnou směsici vozů třicátých a čtyřicátých let. Jenže hned nad nimi v kopečku zase byly soudobé sporťáky a mezi nimi dokonce i offroadová Miata, auto z mých divokých snů. Okolo stánků s občerstvením jsem jen tak proběhnul, protože jsem hledal Stanleyho, který měl Buicka vystavovat v Meguiar’s VIP zóně, jak zrovna z amplionů uváděl hlasatel. Ale moment, ten hlas odněkud znám. No jasně, několik sérií Wheeler Dealers udělalo své, takže jsem měl jasno hned. Tohle je přece Mike Brewer! 

A opravdu. Zrovna v momentě mého příchodu si Mike Brewer povídal se Stanleym, který představoval Buick návštěvníkům akce. Poté jsem se dozvěděl, že se mu auto velice líbilo a že by snad chtěl takové jednou mít. V průběhu dne se Mike Brewer i se svým novým kolegou Antem Ansteadem zastavili ještě jednou a z Buicku byli doopravdy nadšení. Když si jen vzpomenu, jak se mi nechtělo ráno vstávat…

Celá akce byla přímo plná zajímavých lidí, známých či neznámých. Třeba při rozhovoru s jedním poněkud zvláštním týpkem (pak se ukázalo, že byl poněkud unavený ze sluníčka…nebo piva?) sedícím na novém Fordu GT. Rozhovor se točil kolem československých letadel, což bylo poněkud překvapivé. Ještě překvapivější bylo zjištění, že onen chlapík je Camilo Pardo, svého času šéf designu SVT u Forda, který spolu s Carolem Shelbym pracoval na designu první generace novodobého Fordu GT. 

Kalifornské slunce jsem přeci jen poněkud podcenil, takže po vyhledání nezbytného stínu jsem vyzkoušel stánky s občerstvením (špatný nápad), abych se mohl dále věnovat průzkumu okolí. Pár filmových aut mě zaujalo zhruba stejně, jako DeLoreany, čili vůbec, ovšem klasická Camara a Mustangy jsem nemohl nechat bez povšimnutí. Vybrat jedno nejzajímavější auto bych nedokázal, ale jednou z věcí, co mě uchvátily, byl třeba 1951 Ford Coupe. To je takové obyčejné menší auto z padesátek.

V této podobě však nemá s původním Fordem mnoho společného. Když jsem jej viděl na place poprvé, bylo mi odněkud povědomé, ale zaboha jsem si nedokázal vybavit, kde jsem to auto sakra viděl. Vůbec na tom však nesešlo, protože tohle byl fascinující kousek. Tak úžasně propracovanou přestavbu člověk vidí opravdu málokdy. I když je výtvor Wicked Fabrications vlastně restomodem, klidně by mohl být dobovým závoďákem. Neměl jsem slov. 

Po návratu jsem zjistil, že to auto jsem viděl na youtube kanálu Jaye Lena, takže odkaz na video nesmí chybět.

Když jsem v titulku článku psal o dobré věci, asi by bylo dobré něco říct i o tom, jaký měla tato výstava účel. Jedná se samozřejmě o dobročinnost, to vám asi došlo. Benedict Castle je totiž sídlem kalifornské pobočky organizace Teen Challenge zabývající se pomocí drogově závislým či jinak problémovým mladistvým. Jak už je ve Státech zvykem, nechybělo pár příběhů ze života teenagerů, kterým organizace pomohla najít novou cestu, což by možná pro leckoho nebylo nikterak zajímavé, já však zcela objektivně musím uznat, že všichni, kteří se na chodu události podíleli, byli naprosto skvělí a jakýkoli kontakt s organizátory ve mě zanechal velmi pozitivní dojmy. 

Byl to skvělý den. Sice jsem se naprosto šíleným způsobem spálil, v autě jsem strávil 12 hodin a projel dvě nádrže benzínu, ale stálo to za to. Viděl jsem auta, která jsem vždy chtěl spatřit, potkal mnoho zajímavých lidí a užil si příjemnou neděli mezi podobně postiženými lidmi. O Stanleym Chavíkovi a jeho Buicku se ještě dočtěte, protože chystáme pokračování, a tentokrát už snad opravdu dojde i na ta solná jezera. Ačkoli asi nebudou solná, ale vyschlá jezera to budou každopádně. Zůstaňte na příjmu!

Nyní mi nezbývá než vás pozvat k návštěvě fotogalerie a popřát vám příjemnou neděli!