Autíčkář na lovu: Levná cesta k V12

Úsloví říká, že je lepší žít tři dny jako tygr, než celý život jako červ. A kdyby tygři řídili, určitě by sedlali něco obskurního, prostopášného a z principu nadřazeného, jako je právě vozidlo s vidlicovým dvanáctiválcem. V12 je z podstaty výborně vyváženým motorem, avšak jiné racionální výhody oproti jednotkám s méně válci se již hledají těžko. Nejsou výkonnější, úspornější ani nemají natolik charismatičtější zvuk, než motory, kterým buší v útrobách skromnější počet pístů. Hlavním benefitem tak je status a nadřazenost nad vším tím maloválcovým plevelem okolo, který však bývá vykoupen drastickými náklady na provoz a údržbu. Levná V12 je jako smlouva s ďáblem. Může vám dopřát život tygra, avšak ten může být mnohem kratší, než byste plánovali. Proto je celý dnešní článek vlastně dokonalý oxymoron. Jenže nezapomeňte, lepší žít tři dny…

BMW 750i E32

V perexu jsme slibovali cosi o studentech a královnách. V době, kdy německým autobahnům kralovala E32 sice jakási Alžběta svou zadnicí při neformálních cestách obšťastňovala sedadla Daimlerů či Jaguárů (na které ještě dojde), BMW E32 však bylo přímou konkurencí britských limuzín. No a především je 750i E32 tou skutečně nejlevnější formou, ve které si můžete dvanáct válců do V pořídit. U našeho auta ze Slovenska to je rovných 30 tisíc Korun, což je suma, kterou během prázdnin nasyslí kdejaký středoškolák pracující jako podržmalta na stavbě. Neděláme si iluze, černá limuzína už má to nejlepší za sebou a bude poskytovat jen zlomek toho, co jako "nejlepší auto světa" poskytovala kdysi. Důležitější je ale fakt, že je vcelku, prý bez koroze a dokonce i pojízdná. Třeba není ani ve špatném stavu a na Slovensko ji dovezl nějaký chudák, který netušil, že za přihlášení bude muset zaplatit daň z luxusu převyšující cenu vozu. Kolik peněz dokáže BMW s prvním poválečným německým dvanáctiválcem spolykat, si netroufám odhadovat, stejně jako dobu, po kterou ještě dokáže jezdit. Utratit výplatu z letní brigády za opulentní německou limuzínu s V12 je strašná hloupost, ale na staré roky v LDN bude možná vzpomínka na tento iracionální čin z dávné minulosti jednou z mála věcí, které vás udrží při životě.

Mercedes S600 W140

Že nejsnazší cesta k dvanáctiválci vede skrze luxusní limuzínu dokazuje i náš druhý ulovený kousek, kterým není nic jiného, než sám Mamut hrdě stojící ve své dokonalosti kdesi v Písku. Cenou 80.000 Kč je sice více, než 2x dražší, než studentská 7er, avšak celkovým vzezřením působí, že v konečném důsledku by právě on mohl být finančně rozumnějším a udržitelnějším vozem. Nezapomínejme, že W140 byl jedním z posledních poctivě vyrobených Mercedesů konstruovaných tak, aby přežil víc, než jen svého prvního majitele. Čímž rozhodně nechci tvrdit, že by snad W140 S600 ušetřila majitele drahých oprav. První ročníky Mamuta trápila poblázněná elektrika a pokud se drátky opravdu zblázní, budou vlasy z vašeho temena padat rychleji, než hlavy oponentů diktátora, který Sonderklasse užíval před vámi. Pro Mamuta se holt musí trochu trpět. A když jde o Mamuta s čtyř-set koňovým motorem M120, jenž prožil slavný život a mohl pohánět takové skvosty, jako CLK GTR nebo Pagani, platí to dvojnásob.

Jaguar XJ12

Chcete se vžít spíše do role britské aristokracie? Pravda, náš šlechtic je zřejmě trochu zchudlý – nezbylo dost peněz na Rolls nebo Bentley, ale  Jaguar s dvanáctiválcem je pořád natolik důstojné vozidlo, že se z něj hrabě na palubě nebude muset stydět vylézt. Horší to bude s nastupováním. Jaguary XJ svou výškou (spíše nížkou) vyžadují, aby jste se jim uctivě uklonili pokaždé, když budete chtít proklouznout do jejich útrob vyplněných ořechovým dřevem a jemnou kůží. Staré produkty British Leyland s kočkou na kapotě mají, co se týče spolehlivosti, skutečně mizernou pověst. V tomto ohledu je XJ12 generace X300 vyvíjená pod taktovkou Fordu tím nejlepším luxusem, který si z britských ostrovů můžete přát. Možná nemá tak dechberoucí a rozšafné linie karoserie, jako XJS, je však rozhodně lepším autem.Německý majitel navíc v inzerátu tvrdí, že o auto bylo pečováno, je garážované, v zimě neježděné a velmi zachovalé. Krmení šlechty otrubami LPG není věc, kteoru byste se ve společnosti chlubili, reálně však systém od Prinz může z nemalé spotřeby šestilitru uspořit slušnou sumu, jež se bude hodit na udržování auta v dobré kondici.

Mercedes CL600 C215

Svět limuzín neopustíme ani teď. Levné sporťáky s V12 zkrátka neexistují. CL sice nemá přístup na zadní sedadla hoden kapitána průmyslu, ale ve skutečnosti není ničím jiným, než S-klasse oděnou do elegantní karoserie a zbavené dvojice dveří. První S-klasse z nového tisíciletí nemá příliš dobrou pověst – nedávno jsme ji zařadili do našeho výběru nepovedených nástupců výborných aut - a CL, které z ní vychází, je na tom logicky podobně. Necelých 15 let stará tmavě modrá CL600 však nestojí ani 200.000Kč a to je opravdu zlomeček původní ceny auta, která určitě překročila metu tří milionů korun. Prodejce v inzerátu oznamuje sportovní podvozek. Těžko říct, zda si pod tím představit nějakou polskou hrůzu z allegra nebo laicky označený příplatkový kapalinový systém ABC, jež udržoval stálou světlost auta. V prvním případě by se luxusní cestování ve Stuttgartském grand toureru smrsklo na pouhé očekávání, v tom druhém by vás stále stíhal strašák drahé opravy, podobně jako u nechvalně proslulých vzduchových systémů. Podobně jako u předešlých aut, i CL600 poskytuje prakticky shodnou dynamiku, jako méněválcové levnější motorizace – v tomto případě CL500 – narozdíl od všech předchozích však umí CL600 při klidném proplouvání krajinou vypnout polovinu válců a tím být reálně úspornější, než osmiválcové nedochůdče.

Ferrari 456M GT 

Uznávám, že pokud se nejmenujete Charlie Sheen, je milion a kousek korun "trochu" víc, než kapesné hodící se na nákup měsíční dávky drog a tím pádem nemůže 456 být levnou cestou k dvanáctiválci. Jenže pokud se na to podíváte optikou jiných Ferrari či Lamborghini zjistíte, že 456 levná je a to tak, že hodně. Původně jsem chtěl na toto místo najít a doplnit nějaké 550 Maranello, které by konečně bylo něčím jíným, než limuzínou (456 totiž bezpochyby je limuzína a la Ferrari), avšak od loňského roku se ceny elegantních sportovních GT razantně zvedly. Takže tady máme šedý kousek 456M, který stojí v Praze, je po renovaci, má manuál a ještě ke všemu jde o vylepšený facelift, jemuž v názvu figuruje písmenko M jako modificata. Žádný z předchozích dvanáctiválců nedokáže zpívat a způsobovat vznik husí kůže tak, jako Italský tenorista pod předlouhou přední kapotou Ferrari. Žádné z předchozích aut nebudete chtít z režimu "plavba" přepnout do režimu "střelba". A v neposlední řadě, v žádném z předchozích aut na vás nebudou lidé koukat s obdivem a zakrouceným krkem. Možná koukat budou, ale hlavou jim budou procházet myšlenky o olašských romech, ukrajinských lichvářích, běloruských pasácích, neúspšených mafiánech nebo vyžilém baronovi, a čestné reserve před golfovým klubem vám dají pouze když začnete používat ruské výhružky. Ferrari je o vesmír jinde. Za něco málo přes milion to není vůbec špatná nabídka.

Tatra 815 6x6

Na přechodu pro chodce, drtí Tatra důchodce, huráááááá, přece jen se najde něco co disponuje dvanáctiválcem a přitom nemá za úkol v první řadě rozmazlovat posádku nebetyčným luxusem. V tomto případě je nadřazenost ostatnímnu provozu nejen dílem nadmotoru, ale celkové tonáže, výšky a síly vehiklu. Naštvané Tatře se musí klidit z cesty i ta nejzpupnější W140. Tahač z Kopřivnice i s návěsem je na prodej u Chebu, a protože o náklaďácích vím jen to, že jsou velké, kouří a hodně uvezou, nebudu bruslit po tenkém ledě, plodit chybné žvásty a dám sem jen odkaz na inzerát.

Kandidát pod čarou

Jakovlev Jak-3

Pokud jste milovníkem vidlicových dvanáctiválců, neexistuje nic lepšího než letecká V12, umístěná ve stíhačce z druhé světové války. Bohužel, originální a letuschopný Spitfire nebo Mustang není levný v žádném měřítku (tedy pokud se nejmenujete Bill Gates) a i většina ostatních stíhaček z té doby je na tom podobně. Zachovalých originálů je málo a renovace vraků či stavba replik, tak jak se do ní pustil třeba Guy Martin, je neuvěřitelně nákladná. Za většinu nákladů ale nemohou mnohoválcové motory, ale komplikovaná hliníková konstrukce draku letadla. Řešením je tedy sáhnout po stíhačce vyrobené z nějakého méně náročného materiálu – stejně jako to udělal Sovětský svaz za druhé světové války. Jakovlev Jak-3 byl vyroben z kombinace kovu a překližky, což mu ale nebránilo být v mnoha ohledech srovnatelným nebo i lepším strojem než Spitfire a Mustang. A zatímco originálů se zachovalo jen málo, existuje dnes celá řada replik, které vyráběla přímo konstrukční kancelář Jakovlev v 90. letech – jejich výhodou je nejen to, že stojí méně peněz, ale i méně pokročilý věk a americké motory Allison V-1710 namísto ruských Klimovů VK105. A jedna z nich je nyní na prodej na Novém Zélandu. Jen málokdo sice může vyslovit "levné" a "599 tisíc euro" v jedné větě, ale pořád je to mnohem lepší než dva či tři miliony za Mustang nebo Spitfire.