Autíčkář na dovolené – Mallorca

Týdenní all-inclusive pobyt v hotelu tak po úvodním rozkoukání a snídani zahajuji krátkou procházkou okolo bloku a hledám půjčovnu. Ukazuje se, že by to problém být neměl, protože půjčoven aut, motorek, (kol, vehiklů, surfů, vybavení k potápění) a čehokoli dalšího je tu asi deset na čtvereční metr. Jako kdyby na ty turisty čekali nebo co. Prozatím se vracím bez úspěchu, avšak v naději. Běžní turisté si pro pohyb po ostrově vystačí s něčím nenáročným a (pro půjčovny) levným. Základ se často točí okolo nějakého miniauta typu Fiesta nebo Fiat 500, když se dožaduju motorky, tak se mi všude snaží vnutit Vespu. Na mou mírně kousavou poznámku, že nemám zájem o skútr, ale chci skutečnou motorku, už jen nechápavě krčí rameny. Ono to ale půjde, přece nejsem první, koho tohle napadlo.Večer prohledávám internety a hned je to veselejší, na první pohled. Nacházím například půjčovnu vintage motors, kde nabízejí o poznání zajímavější stroje než je Vespa, navíc k mému překvapení na poměry půjčovny dost exotické – Ducati Scrambler, Moto Guzzi V7  a nabídka vrcholí Ducati Hypermotardem 950, na který okamžitě zběsile klikám. Teď už ho tam nevidím, asi ho někdo zahodil. Ta představa mě vážně bere, tuhle instituci provozuje nějaký srdcař, co sám taky jezdí na motorce. Půjčovna sice sídlí v hlavním městě, ale vše mají zmáknuté, stačí napsat, kde bydlíte, a oni vám moto ráno přivezou dodávkou a večer (nebo za několik dní) zase odvezou. Všechno je to perfektní, už jen zkontrolovat cenu … jejda. Stodvacet ojro za den, plus tu a tam nějaký příplatek. No, po hlubší úvaze (rozuměj několika pivech) naznávám, že tahle raketa skutečně není potřeba a bude stačit něco menšího. Ráno se na svou problematiku dotazuju delegátky a cesta nejmenšího odporu se ukazuje jako ta nejsprávnější. U sebe má jen ceník s auty, ale zjistí mi to a dá vědět.Můj zrak se okamžitě upírá na Yamahu MT-07, jejíž novější model jsem měl možnost tentýž rok otestovat, takže jsem věděl, do čeho jdu, a 70 eur za den (skútry okolo 35 eur) bylo docela přijatelných. Paní delegátka nicméně upozorňovala, že se vybírá spíš třída, nikoli konkrétní model, totéž platí i pro auta. To mi trochu dělalo vrásky, protože ve stejné kolonce byla s „nulasedmičkou“ i MT-03 (málo válců) a FZ6 (moc válců). To sice nejsou úplně špatný motorky, ale o ně jsem zájem neměl. Můj favorit bohužel není k dispozici, ale sama půjčovna navrhuje, že dají BMW F700 GS za cenu třídy 07. No nehádám se, ušetřím deset ojro, stejně to byl můj druhý favorit, potvrzuju zápůjčku na dva dny.Dál už to jde bez problémů. Pán z půjčovny nás ráno vyzvedl autem a hodil do půjčovny. Jsme v EU, stačí ukázat řidičák, podepsat papír, vybrat helmu, hotovo. Skryté poplatky jsou: 15 € za benzín – dostanu plnou, vracím prázdnou; dobrovolně 10 € za pojištění – mám sice cestovní, ale nejsem si úplně stoprocentně jist, protože moje plánovaní je zcela bezchybné, jestli případně kryje i tohle. A můžeme vyrazit. Blinkr bude španělsky asi nějaká sprosťárna, naštěstí jsou tu všichni slušní, tak ho nikdo moc nepoužívá. Když konečně narazím na kruháči na auto, které bliká doprava, protože ho evidentně chce opustit. Vydávám se směle vpřed a okamžitě dostavám trubku. Pán totiž krouží dál, blinkru navzdory. To bylo poprvé a naposledy, na tohle se vůbec nemůžete spolehnout, raději si držím odstup.

V pečlivě rozvržením plánu je následující: projet se po ostrově, někde se u toho vykoupat. Vyrážíme z východního pobřeží z Cala Millor a naše první cesta, podél moře, směřuje na sever. Na ten nejsevernější sever, kam až lze dojet, na mys Cap de Formentor. To je super, oni byli tak moc hrdí na ten nedávný seat, že si po něm pojmenovali i kus ostrova. Z nějakého důvodu je to tu slavné, nejsem moc dobrý cestopisec, sorry. Na konci tam je maják a všude okolo krásný výhledy a silnice. Jenže v sezóně je cesta k majáku přes den (10 – 19) zavřená, nejspíš proto, aby se tam netvořily kolony turistů. Přijíždíme přesně na čas, 10:35, kéž by někdo plánoval, aspoň trochu. Nakonec to zas tak moc nevadí, perfektních silnic i výhledů tam mají tolik, že by je mohli vyvážet. Nezbývalo než doufat, že se mi podaří ulovit alespoň meta fotka: Formentoru na Formentoru, bohužel taktéž bez úspěchu. Vlastně jsem poměrně překvapen tím, jak málo seatů tu člověk potká. Čekal bych, že tu budou všude, jako u nás škodovka, ale na maličký ostrov  jako by domácí výrobce zapomněl. Přijde mi, že nejčastěji potkávám fordy nebo peugeoty? Dále pokračujeme opět podél pobřeží, tentokrát západního a směrem na jih. K vyhlášené pláži/zátoce Sa Calobra. Opět nevím, čím přesně je vyhlášená (prý UNESCO nebo co), ale cesta k ní je klikatící se klesání po skalním masivu z tisíce metrů nad mořem na, no na úroveň onoho moře. Vypadá jako autodráha, kterou jste si postavili v obýváku, když vám bylo osm, akorát s maličko odlišným výhledem. Je naprosto skvělá!  Už si připadám jak zaseklá gramofonová deska, pořád to stejné dokola, ale prostě je to tak. Tady asi moc nesněží, takže většina silnic má skutečně dobrý povrch. A ten výhled na moře k tomu mě prostě baví. Je to tím, že „doma“ žádné nemáme? Možná. No už chvilku cestuju, tak je na čase povědět si něco málo o motorce. Řadový dvouválec se jen líně převaluje a do otáček se mu chce asi jako mně ráno po pivu s Františkem. Možná jsem měl vzít to FZ6. Zas tak moc mi to nevadí, tahá odspoda a alespoň mě nepoňouká k  nepřístojnostem. Což mu výjimečně přičtu k dobru, sedláme ho totiž v podstatě v plavkách. Určitě doporučuju o pár procent víc plánovat dopředu a vzít si nějaké věci na moto s sebou, lehké, je tu megavedro. V některých půjčovnách nabízí (za poplatek) třeba i bundu, ale kompletu jsem si nevšiml. Dělejte, co říkám, nikoli to, co sám dělám. Cestou mimochodem potkáváme hned dva půjčené zahozené skútry, v jednom dni.Z motorky mám dojem, že je určená k příjemnému, dálkovému cestování, a to i ve dvou lidech. Dokonce se honosí i elektronickým nastavením podvozku (zadního tlumiče), jsou tu na výběr tři režimy – sport, normal, offroad. Po úvodním testování a zohlednění všech vlivů: zatížení dvěma lidmi, přední vidlice je opocená víc než já (teče); je to úplně jedno. Jak by řekl teoretický fyzik, rozdíly lze zanedbat. Nepouštím se do žádných zbytečných rizik, ale přesto zjišťuji, že offroadové schopnosti jsou díky původu „z půjčovny“ na vysoké úrovni. Používat na Mallorce k navigaci mapy.cz je zábava!

Z pláže Sa Calobra se vydáváme, opět podél pobřeží, do krásného kamenného městečka Valldemossa, kde zastavujeme na zmrzlinu a občerstvení, ale už je pomalu čas vrátit se do hotelu a pořádně se napít a najíst. Ještě je ale potřeba investigativně prověřit cestu jižně od Solleru. Ony tam jsou vlastně cesty dvě. Pro normální lidi je tam tunel, rovný. No a pro pacienty je tam stará cesta přes horu, s přesně nekonečnem zatáček. Je to jen na jedničku, občas na dvojku a počínám si obezřetně, ale těch zatáček je tolik… Po solidních deseti minutách neustálého kličkování to už mám najeto a u vrcholu kopce mi začínají škrtat stupačky, vzápětí se dovídám že jsem úplně blbej nebo tak něco. Zdatně kontruju, že už jsme úspěšně v půlce téhle erzety a ještě nás čeká cesta dolů, která vypadá podobně.Večer se ukazuje, že trávit celý den na motorce na prosluněném ostrově má i stinné stránky. Jedete jen v triku a šortkách, ráno se sice namažete krémem, ale po koupání již nikoli. Za jízdy na vás fouká, to vám ani nepřijde, ale právě večer se to hezky vybarví a člověk už není ani medium rare, ale rovnou well done.

Vzhledem k vyčerpávajícímu prvnímu dni v sedle volíme druhý den mnohem pohodovější. Nejdřív popojet kousíček k mysu Far de Capdepera. To je taková mnohem skromnější verze Formentoru. Jo a cesta není zavřená. Pokračujeme návštěvou několika dalších pláží. Dnes již více koupání a méně ježdění. No a pak to příchází, finální boss, Cala Varques. Speciální, vysoce utajená (našel jsem to na googlu), nejlepší pláž na celé Mallorce a jen kousek od nás? Hurá do toho! Mapy ukazují, že k ní vede jen polňačka. Se závorou počítám, ale jinak tu přijdou ke slovu ony offroadové schopnosti. Jenže chyba lávky, závora je vskutku kvalitní, okolo plot a průchod pro pěší je cik cak bludiště, kudy člověk ani skútr neprotlačí … jak kdyby to věděli.

Pokračujeme dál pěšky spolu se spoustou dalších lidí, na přísně utajenou pláž je tu docela dost lidí. Je to asi dva kilometry vyprahlou cestou, kde není žádný stín. Jako bonus je třeba překonat trojici plotů v různých stádiích rozkladu. Konečně jsme na místě, šmátrám po kapsách a přemýšlím, kam schovám klíč od motorky. Tak počkat. Kde je klíč od motorky? Prostě ho nemám. Na 99 % jsem ho nechal v zapalování. Co už, tak se vykoupeme, když už jsme tu. Dopřávám si skok z útesu ve tvaru mostu, který se nakonec ukazuje mnohem vyšší, než se zdá. Tak vysoko, až má člověk čas přemýšlet, jestli to byl dobrý nápad, zase to ale potlačí ty křečovité myšlenky na to, kde jsou klíče. Vše končí happy endem, při návratu nacházím motorku i klíček tam, kde jsem je zanechal. Před vrácením pak ještě svědomite pálím zbytky benzínu na přilehlých okreskách lemovaných citrusy. Jo, mají to tu hezký. Co dodat na závěr? My si Mallorcu skvěle užili. Určitě bych ji doporučil známým, kamarádům, autíčkářům i motorkářům. Jen si to trochu líp promyslete a naplánujte. Celá tahle sranda s motorkou se v pohodě vešla do 200 €, včetně všeho benzínu, co jsem projezdil. To není zase tak špatné, vlastní motorku sem levněji stejně nedostanete. Podle mě to za to stojí. No a jinak jsem zaslechl, že Korsika nebo Sardinie jsou ještě lepší. Tak třeba příště. Letos ne, už jsou jiné plány.

Tipy a triky na cesty

• cca 80 % veškerého provozu jsou auta z půjčovny (mají nálepku)
• skoro nikdo nedává blinkry
• pro Autíčkáře bych určitě doporučil zajímat se třeba o Fiat 124 za 124 €/den (dobře se to pamatuje), ale k vidění po ulicích bylo např. také BMW 2er/Camaro/Mustang vše cabrio s nálepkou (ceny nevím)
• doporučuju půjčit na více dní, obzvlášť auto, na spoustě míst se bude (autem) špatně předjíždět, ale do 19 hod. se vozy musí vrátit do půjčovny a pak na silnicích není ani živáčka
• jet trochu mimo sezónu, jednak je tam fakt vedro a druhak moc lidí, my byli v „době kovidové“ a spousta hotelů a institucí byla zavřených, přišlo mi to celkem OK, přecpané to nebude taková zábava
• prokazatelně je tu i autíčkářská komunita, namátkou jsem potkal nádhernou E30 coupé, Z3 Coupé a přijatelně ztuněnou Toyotu Supru IV 
• krásný je to všude, na krkolomně přístupné pláže se můžete klidně vykašlat