Auta slavných: Paul Walker 2. díl

Ve druhém díle se podíváme na to nejlepší z japonských ostrovů, co našlo dočasný azyl v daleké Americe. Mimo natáčení filmů různých kvalit se  Paul Walker profesionálně věnoval nákupu, úpravám a prodeji ojetin. Vzhledem k jeho mediální známosti je snad logické, že neskupoval ojeté vládní CrownVic nebo tříleté Camry. Naopak dovážel exotické sportovní vozy, nejčastěji právě z Japonska. Rukama a vlastnictvím mu tudíž prošlo několik velmi zajímavých strojů.

Nissan Skyline GT-R R33

Začneme modelovou řadou, kterou si s Paulem Walkerem spojí snad každý. Nissan Skyline má překvapivě dlouhou rodovou linii. Poprvé se představil světu v roce 1957 jako luxusní model se spoustou chromu a torpédy na nárazníku. Trendy v automobilovém průmyslu tehdy diktovaly Spojené státy a není divu, že neznalý jedinec by původ prvního Skyline mylně přisoudil právě Američanům. První skutečně zajímavý nositel slavného jména byl až model C10, představený koncem šedesátých let, jehož ostrá verze GT-R je fanouškům známá pod přezdívkou Hakosuka (doslova ‚krabicoidní Skyline‘). Havní důvod, proč právě C10 zmiňuji, je mimo vůbec prvního použití zkratky GT-R jeho krátké vystoupení v jednom z mnoha dílů F&F.

První skutečně zajímavý Skyline byl představen na samém konci osmdesátých let. Modelová řada od svých začátků urazila dlouhou evoluci a postupně se oprostila od  amerických vlivů. R32 je skutečně pravé japonské sportovní kupé, jak si jej většina nadšenců představuje. Pohon a zatáčení všech čtyř kol, točivé přeplňované motory s variabilním časováním sacích ventilů a nálož komplikované palubní elektroniky dopomohly tuctově vyhlížejícímu vozu ke statusu ikony. Verze GT-R se směle postavila tomu nejlepšímu, co tehdy obouvalo pneumatiky. Při vývoji si Nissan vzal do hledáčku legendární Porsche 959 a sériová verze R32 hned napoprvé překonala rekord jeho bratříčka, když zajela Nordschleife o 25 sekund rychleji než model 944. Nebyla to jen Porsche, která se potýkala s nepříjemnou japonskou blechou v kožichu. Závodní verze si v ostrém nasazení podala doposud vládnoucí Sierru Cosworth a brzy získala padnoucí jméno Godzilla.

Generace R33, která nakrátko prošla garáží Paula Walkera, přímo vychází z předchozí R32. Oproti předchůdci dostala vylepšený systém přeplňování, čímž mírně vzrostl její výkon a především krouticí moment. Ačkoliv propagační materiály uváděly arsenál 280 koní, skutečné hodnoty překročily metu tří set. Změny se odehrály i v systému natáčení kol zadní nápravy. Hydraulický mechanický převod nahradily elektromotory a vlastní řídící jednotka. Zajímavou raritou byla omezená série čtyřdvéřových sedanů GT-R, které jsou dnes velkou vzácností. Nejvýkonnější R33 byla limitovaná edice NISMO 400R, vhodně pojmenovaná podle výkonu. Její motor pocházel ze speciálu Le Mans a byl spojen s atypickou zesílenou převodovkou. Právě R33 se několikrát objevila i v prvním díle F&F (ještě pořád nemáme na mysli oblečení z hypermarketu) a žlutý exemplář pojmenovaný ‚Big Bird‘ nakonec neslavně skončil sešrotován po zabavení oddělením pro motorová vozidla ( ve Spojených státech nechvalně proslulá zkratka DMV).

Toyota Supra A80

Zvučné jméno Supra snad slyšel každý, kdo se alespoň povrchně zajímá o auta. Poprvé se objevilo v roce 1978 na zádi generace A40, která vznikla úpravou kompaktního kupé Celica. Oproti menší sestřičce vynikala prodlouženou kapotou a řadovým šestiválcem. Vůz vznikl jako konkurence pro Nissany řady Z a již tehdy se honosil slušným výkonem 110 koní a samosvorným diferenciálem na zadní nápravě. Třetí generace, zcela nezávislá na menším modelu Celica, byla označena A70 a konstrukcí se více přiblížila modelu Soarer.  Poprvé bylo možné volit dvakrát-přeplňovaný šestiválec s manuální převodovkou, čímž se sportovní vůz dostal do hledáčku zákazníků toužících po výkonném řidičském stroji. Velký díl na úspěchu nese nezávislé víceprvkové odpružení na obou nápravách.

Do sbírky slavného herce se dostala bílá Supra z roku 1995, tedy příslušník poslední generace s kódovým označením A80. Tento konkrétní kousek se honosí výjimečnou kombinací pevné střechy, bílé barvy a manuální převodovky. Samozřejmě se jedná o model Turbo, známý dvojicí sekvenčně spouštěných turbodmychadel. Na svou dobu se jedná o velice propracovaný systém, pracující ve třech fázích. V nízkých otáčkách sepne malé turbo, schopné plnit již od 1800 ot/min, od 3500 ot/min se začíná roztáčet i druhé, mnohem větší dmychadlo, které prozatím neplní válce vzduchem. Až po překročení 4000 ot/min se do válců dostává důkladně stlačený vzduch, který postupně projde oběma dmychadly. Takto promyšlený systém však Walkerovi nebyl dost dobrý a japonské kupé prošlo populární konverzí na jediné, zato pořádně velké turbodmychadlo. Ačkoliv sportovní Toyota ztratila reflexy a hravost sekvenčního systému, výsledná úspora váhy spojená s vyšším výkonem ve vysokých otáčkách nakonec takový zásah ospravedlňuje.

Nissan Skyline GT-R Spec-V R34

Poněkud mě trápí pocit, že jsem Nissanu Skyline nevěnoval dostatek prostoru. Napravím to připomenutím nejznámější generace R34. Když ze světa odešla již zmíněná R33, nezanechala po sobě takovou stopu jako legendární Godzilla. Diplomaticky řečeno, ostatní automobilky se poučily z lekce, jakou pro ně byla pokroková R32, a tak vlastně R33 ničím novým nevynikla. Vrátit název Skyline do první linie sportovních vozů si vzala za cíl právě R34.

Pohon všech čtyř kol (pro zkratkomilce ATTESA E-TS Pro) pochází sice z již zmiňované Godzilly, přesto jeho inkarnace v R34 stojí alespoň za kratičkou zmínku. Podélně montovaný motor roztáčí centrální diferenciál s viskózní spojkou nacházející se přímo ve skříni přilehlé převodovky (současné GT-R již používá koncepci trans-axle). Při standartních adhezních podmínkách se vůz chová jako typická zadkolka, jelikož je poháněn pouze kardan zadní nápravy. Pokud čidla ABS zaznamenají, že se zadní kola otáčejí rychleji než ta přední, sepne viskózní spojka (v principu velmi podobná klasické spojce, jen ji místo mechanického táhla ovládá hydraulika) ve skříni převodovky, která je napojena na hřídel vystupující z boku skříně. Tím se do hry zapojí kola přední nápravy, spojená otevřeným diferenciálem. Jen co se vzájemný rozdíl otáček kol opět dostane pod 5 %, viskózní spojka odpojí přední nápravu. Tento komplikovaný systém je u verze Pro doplněn o elektronicky ovládaný aktivní zadní diferenciál, schopný přerozdělovat krouticí moment na zadních kolech. Kombinace aktivního LSD na zadní nápravě (chytrý samosvor), proměnné účinnosti mezinápravové viskózní spojky (lze plynule měnit poměr kroutícího momentu mezi přední a zadní nápravou) a schopnosti poměřovat vzájemné rychlosti všech čtyř kol 1000 krát za sekundu činí ze Skylinu R34 neuvěřitelně schopné a ovladatelné vozidlo.

Pokud jste se v předchozím odstavci neztratili, jistě chápete, proč se stala R34 oblíbeným vozem jinak amerikanofilního Walkera. Skyline se poprvé objevil po boku Briana O´Connera v druhém díle F&F a později se stal doplňkem image herce samotného. Od stříbrného kousku, který se opakovaně objevuje v aukcích, přes modrý exemplář s výkonem přes 500 koní, až po první generaci supersportu GT-R, rychlý Nissan zůstává pevnou součástí hercova odkazu.

Nissan Silvia S15

Zdá se, že rychlých Nissanů neměl Walker nikdy dost. Těžko se mu divit, obzvláště u  Silvie S15. Labutí píseň platformy S na sebe dodnes strhává pozornost všech milovníků japonských kupé. Pokud se v záplavě sportovních vozů ztrácíte, nejste sami. V roce 1999 nabízel japonský výrobce Skyline R34, Silvii S15 a 300ZX. Kombinace hned třech sportovních modelů je měřítky dnešního automobilismu jen stěží představitelná. Pod kapotu se dostaly populární čtyřválce série SR20 v přeplňované (SR20DET) i atmosférické (SR20DE) variantě, montované podél a pohánějící zadní kola. U slabší atmosférické varianty byl na zadní nápravě pouze otevřený diferenciál, avšak přeplňované motory již disponovaly samosvorem. Nejostřejší verze mohla mít příplatkové natáčení kol zadní nápravy a méně kousavý šnekový diferenciál, který se výborně hodil pro okruhové ježdění. Mnohem populárnější jsou varianty Spec-S, osazené běžnou verzí viskózního (třecího a hlavně kousavého) diferenciálu. Powerslide či efektní výjezd ze zatáčky byl u takto vybaveného vozu denním chlebem a k popularitě přispěla i snadná možnost zvýšení výkonu motoru. Silvie od generace S13 jsou velmi oblíbené mezi driftery a není divu, že si jedna našla cestu i do garáže takového nadšence, jakým byl Walker.

Nissan 370Z

Poslední generace modelové řady Z, známé v japanomilcům pod jménem Fairlady, uzavře dnešní výběr rychlých JDM vozidel. Vůbec první Fairlady/Z vrazila do výloh dealerů v roce 1970 a okamžitě si získala uznání zejména na americkém trhu. Oproti detroitskému železu působil kompaktní model 240Z svěžím a obratným dojmem. Do závodní okruhové verze usedl mimo jiné i Paul Newman a rally verze zářila mimo asfalt, když získala první místo v Safari Rally v letech 1971 a 1973. Byl to právě Datsun 240Z (americké označení pro Nissan), který zažehl nadšení Američanů pro japonská sportovní kupé. Zatímco první Fairlady byla lehká, elegantní a především obratná, následující verze postupně vyměkly až do podoby elektronikou nabité 300ZX. V roce 2002 se jméno Fairlady vrátilo s modelem u nás známým pod označením 350Z. Obhroublý šestiválec pod kapotou, tradiční uspořádání zadohnaného kupé a nízká cena jej rychle nominovaly na miláčka pouličních závodníků. Poctivý samosvor na zadní nápravě přímo vybízel k  okázalému porušování dopravních předpisů. Svoji troškou do mlýna přispěl i neskromný výkon rovných 300 koní.

Do Walkerovy sbírky patřila poslední evoluce známá jako Fairlady Z34, případně 370Z. Ačkoliv se na první pohled od svého předchůdce moc neliší, nový model prošel komplexními změnami. O něco klesla hodnota celkové délky, rozvoru a především hmotnosti. Naopak torzní tuhost karoserie i výkon značně vzrostly. Ocel ve velké míře ustoupila hliníku a k zákazníkům se dostal mnohem serióznější a ostřejší stroj, než byl ten předchozí. Poprvé se představila technologie SynchroRev, která přidáváním plynu při podřazování nahrazuje meziplyny. Labutí píseň nissaních kupátek řady Z je dodnes velice oblíbeným nástrojem pro začínající okruhové jezdce a dost možná bude na dlouhou chvíli posledním dostupným Nissanem se staromilským šarmem.

Výčtem toho nejlepšího z ostrovů vycházejícího slunce končí hold vzdaný Paulu Walkerovi. Byť je pro většinu petrolheadů a autíčkářů ztělesněním dětinskosti a nerealistických béčkových filmů, jedno mu nikdo neodpáře. Účinkováním v sérii Fast&Furious přivedl k autům statisíce kluků (kolikrát i těch čtyřicetiletých), kteří alespoň na okamžik zatoužili svištět hlubokou nocí v dusík polykajícím Skylinu.