Američan z Boleslavi aneb o Superbu, guláši a chili

Onehdy jsem se rozhodl, že uvařím pravé texaské chili con carne. Ještě nikdy jsem to nezkoušel a zajímalo mě, jak vypadá tradiční tex-mex pokrm podle největších puristů ve své domovině, státu obřích pickupů, ještě větších rančů a úplně největších klobouků. Až do té doby jsem se totiž vždycky držel receptu, který si netexasané přizpůsobili tak, aby působil co nejvíc mexicky. Takže se do jídla, které původně obsahovalo jen papričky (chiles) a (con) maso (carne) začaly dávat i různé parazitické přísady. Třeba fazole nebo rajčata, která v opravdu puristickém receptu na texaské chile con carne opravdu nenajdete. 

Už když jsem se do toho receptu pouštěl, měl jsem jisté podezření. A když jsem dovařil, to podezření se potvrdilo. Uvařil jsem totiž guláš. Jasně, chyběla v něm cibule a byl trochu jinak ostrý, než když do tradičního českého guláše hodíte feferonku, ale kdybych k tomu místo tortilly ohřál knedlík, nikomu by to nebylo divné. Stejně jako by mi nejspíš prošlo, kdybych guláš, který mi právě teď bublá na plotně, přihlásil do nějakého "chili cook-off" v Texasu.

Nad ničím z toho jsem nepřemýšlel, když jsem včera otevíral fotky nového Superbu. Ale když jsem dnes ráno (no dobře, bylo to spíš pozdní dopoledne) po probuzení přemýšlel, co a jestli vůbec něco bychom měli o novém Superbu napsat, abychom se vyhnuli všem klišé, kterými vás zahrnou konkurenční redakce (rozvor, místo na nohy, škrabka, rozvor, spousta místa, deštníky) a zároveň jsem marně hledal v ledničce sádlo na onen guláš, najednou mi to došlo.

Vrátil jsem se k počítači, podíval jsem se na fotky… a taky že jo! Oni totiž v té Boleslavi prostě udělali Lincolna. Nebo Buicka. Nebo tak něco. Jasně, chybí tam cibule osmiválec nebo aspoň velká šestka, ale jinak? Jen se na to podívejte. Nízká, dlouhá a široká karoserie, sice ne tak velká, jak bývalo zvykem za oceánem, ale přeci jen o kousek přesahující zvyklosti ve své třídě. A hlavně ostře řezané, dominantní tvary a výrazná, sebevědomá maska.

v evropě se prostě nenosí upozorňovat na své bohatství a vyčnívat z davu

V Evropě bývá zvykem dělat auta "přiměřeně velká" a zároveň taková, aby příliš nevykřikovala do světa svou okázalost. I manažerské sedany se snaží vypadat spíš sportovně a "neprémiová" auta se většinou tváří střízlivě a uměřeně. Protože vykřikovat do světa "koukněte na můj chrom, koukněte že na to mám" se v západní Evropě prostě nenosí. K bontonu patří koupit si auto spíše menší a nenápadné, ale připlatit si za kvalitu a výbavu. Samozřejmě, pokud máte na Mercedes S-klasse nebo na Range Rover, tak už je to něco jiného. Ale když si místo obligátního Golfu, Mondea či třeba Laguny koupíte něco extravagantního a křiklavého, dívají se na vás lidi trochu divně. Stejně jako se moc nenosí kupovat si větší auto, než nezbytně nutně potřebujete. Zvláště pokud to není něco "praktického a rodinného" jako SUV či MPV, budete eqalitariánským okolím podezíráni ze snahy se vyvyšovat. 

V Americe se takové věci neřeší. Tam si koupíte to největší auto, na které dosáhnete, prostě jen proto, že ho chcete. A nikdo se nestydí za kvanta křiklavého chromu ani za to, že se jeho auto v ceně Golfu snaží tvářit jako velký zlý sedan. Myslím, že spousta Američanů, zvláště pak starší generace, odkojená na hranatých fullsize sedanech, by byla s designem Superbu nadmíru spokojená. I když je to relativně levné auto, vypadá důstojně a zároveň dostatečně okázale, aby nebylo nutné se za něj v neděli před kostelem stydět. A dost možná je klasickým Lincolnům podobnější než třeba dnešní Mondeo ve fraku alias Lincoln MKZ.

U Superbu jsou důvody samozřejmě poněkud jiné. Je okázalý především proto, že na svém domovském trhu i v dalších východních zemích (od Polska až po Čínu) bude sloužit v roli, kterou by v Německu nebo Francii zastávala spíše Audi A6 nebo éčkový Mercedes. Nižší kupní síla zákazníků na východních trzích dělá ze skutečných manažerských sedanů skutečně ekluzivní záležitost, namísto známky mírného blahobytu, takže velká Škodovka bude fungovat jako "limuzína chudého muže". Vlastně bude do jisté míry sloužit v roli, kterou by jinak dost možná odváděly právě ojeté prémiové sedany dovezené ze západu.

i když dva dělají něco úplně jiného, může to nakonec být skoro totéž

A na západních trzích? Tam bude nejspíš sloužit ve stejné roli, kterou zastávala stará Volva dvojkové a sedmičkové řady, než švédská značka posunula ke snaze nabízet lifestylové prémiové vozy namísto praktických, usedlých sedanů a kombíků. "Hranatá Volva" byla volbou lidí, kteří chtěli důstojný a elegantní sedan, ale zároveň byli příliš rozumní a šetrní na to, aby si připláceli za německý luxus. A když se nad tím zamyslíte, tak i taková 740 GL vypadala jako "evropská amerika". 

Stejně jako v případě chili a guláše tak platí, že i když dva dělají něco úplně jiného, může být nakonec výsledek skoro stejný. A na nás, milovníky amerických aut, tak čeká hořká pilulka. Auto, které bude na dnešním trhu nejlépe naplňovat většinu důvodů, proč si auta zpoza louže kupujeme – tedy spoustu místa a výbavy za malé peníze, v balení které se nestydí vypadat dražší než je - bude totiž napříště české. A tím bude představovat naprostou antitezi dalšího důvodu, proč si v Evropě koupit americké auto, totiž touhy vyčnívat z řady a mít něco neobvyklého.

Českému guláši totiž stačí pár papriček a tortilla, aby vám kdekdo uvěřil, že jste uvařili exotické chili a jste tudíž světoví. Ale ze Superbu se vám Lincoln jen změnou znáčků udělat asi nepovede, a člověk nemusí být jasnovidec ani analytik aby mu bylo jasné, že české silnice budou Superbů za pár měsíců plné…