Alpine A110S: Agilní a rychlý sporťák bez kompromisů

Historie značky Alpine je plná závodění. Značku založil nadšenec do rally, Jean Rédélé, který upravoval Renaulty 4CV a následně s nimi závodil. Nejdůležitějším pro dnešek je však Alpine A110, malé sportovní kupé s motorem vzadu a pohonem zadních kol, který Rédélé představil v roce 1963. V sedmdesátých letech značku odkoupil Renault, spojil s divizí Renault Sport a následně značka v devadesátých letech pomalu zanikla. Dnes je však situace opačná – divize Renault Sport končí a její žezlo přebírá právě Alpine. 

Nová Alpine A110 byla představena v roce 2017 a krátce nato se začala prodávat po celém světě… kromě Česka. Pár kousků se u nás objevilo, jedním z nich se svezli i kluci v Brně v roce 2019, až minulý rok Renault oznámil první český autosalon a začalo se blýskat na lepší časy. Nedávno se se stodesítkou na Šumavě svezla i Viola, jejíž povídání jste si mohli přečíst zde. 

Design “stodesítky” je úplně jiný než cokoliv jiného, co na silnicích potkáte. Jasnou inspirací je původní A110, na kterou odkazují hlavně čtyři přední LED světlomety. Zadní část vozu mi subjektivně připadá nejhezčí, zejména grafika světel je prostě krásná. Jako celek mi však auto přijde zvláštně protažené, hlavně aby se za řidiče vešel motor a za něj ještě úložný prostor, byť velice malý. Hlavní je totiž prostor pod přední kapotou. Ten je sice také mělký, ale s trochou snahy se do stodesítky na víkendový výlet ve dvou vejdete, během testu jsme do něj zvládli dát dva větší batohy a ještě zbylo místo. 

Ani uvnitř to s úložným prostorem není žádná hitparáda. Nenajdete zde třeba žádný držák na pití ani schránky ve dveřích. Jediný odkládací prostor představuje malá uzavřená schránka mezi cestujícími a síťka za spolujezdcem (součástí balíčku Touring za 14 000 korun) a odkládací prostor ve středovém tunelu. Na druhou stranu musím pochválit místo pro telefon u voliče režimů převodovky, ve kterém se telefon ani nehne a přitom je pořád po ruce. 

Stodesítka příliš nenadchne ani použitými materiály a technologickou výbavou na palubě. Většina interiéru je tvořena tvrdšími plasty, pěkné jsou sice výplně dveří, lakované v barvě vozu, či palubka, stropnice a volant potažené alcantarou (součástí příplatkového balíčku Microfibre za 45 000 Kč), ale celkový dojem z interiéru prostě není příliš prémiový, až na skořepinové sedačky od Sabeltu, které výborně podrží a světe div se - jsou fakt pohodlné. Strávil jsem v nich celý den a ani jednou jsem neměl potřebu z auta vylézt a protáhnout se. Nenastavíte sice výšku (k pojezdům jsou přišroubované) a osobně bych docenil více narovnaný posez, ale jinak jsou naprosto perfektní. Zamrzí také grafika displeje před řidičem, která je sice poplatná době uvedení do prodeje, ale mírný facelift by si již zasloužila. Ani infotainment není žádný výstřelek moderní doby, je znám z jiných levnějších modelů koncernu Renault a jeho hlavní předností je matný povrch displeje. Tím ale veškeré nedostatky vozu končí. Jakmile nastartujete motor a rozjedete se, už si na ně ani nevzpomenete. 

Pohon stodesítky obstarává turbem přeplňovaný čtyřválec 1.8 TCe, který ve verzi A110S (a GT) nabídne až 300 koní. Od nějakých 2500 otáček se motor probudí a krásně graduje až takřka k omezovači. Díky nádechům sání umístěným hned za dveřmi (a také díky zvukovodu přivádějícímu zvuk od motoru do kabiny) je krásně slyšet práce turba, když se nadechne. To je tak extrémně návykové! Ve sportovním režimu si motor i decentně odplivne, když pustíte plyn, jen je škoda, že se ozývají vždy ty stejné tři až čtyři rány, které se nijak nemění. 

Motor má skutečně síly na rozdávání, ani jednou jsem neměl pocit, že bych ocenil více výkonu. Těch 300 koní na tak nízkou váhu bohatě stačí a ani při dálničních rychlostech stodesítka nepolevuje. Výbornému motoru  sekunduje dvouspojková převodovka od Getragu, která je naladěná velmi příjemně, neškube a nekope ani při ostřejším tempu a motor v automatickém režimu nepodtáčí. Při zmáčknutí tlačítka D podruhé ji přepnete do manuálního režimu a můžete řadit pádly pod volantem, která jsou umístěna přímo na sloupku řízení. Bohužel ani v manuálním režimu vás nenechá řadit zcela samostatně, při “zapomenutí se” v omezovači přeřadí a jede se dál. 

Jak jsem zmínil na začátku, původní A110 měla motor vzadu. Nová Alpine A110 však není jen “levnější napodobenina Porsche”, ale jde svou vlastní cestou. Tak za prvé – je to fakt lehké auto. Alpine A110S váží jen 1109 kg! Vážně jsem byl překvapený, když jsem se podíval do techničáku. Méně váží už snad jen Mazda MX-5. Za druhé – nyní má motor uprostřed, stejně jako hlavní konkurence – Porsche 718 Cayman. Vyvážení 44 : 56 ve prospěch zadní nápravy umožňuje autu pracovat s porcí výkonu i za zhoršených adhezních podmínek naprosto perfektně, i za deště lze akcelerovat pod plným plynem bez ztráty kytičky a prokluzu kol. 

Podvozek A110S je nastaven spíše do tuha, což sice neoceníte na úplně rozbitých a záplatovaných silnicích, kde radši trochu zpomalíte, ale jakmile se povrch aspoň trochu zlepší, můžete se stodesítkou doslova letět. V řízení je neuvěřitelný pocit lehkosti – ne že by bylo přeposilované, naopak, ale s lehounkým sporťákem se prostě neperete a auto vám předává hromadu informací jak skrze sedačku, tak skrz volant. Nechce vás školit a plácat přes ruce, chce z vás udělat lepšího řidiče. Na suchu jej takřka nemáte šanci urvat, pouze párkrát se mi povedl lehký powerslide zakončený jemným intuitivním kontra, kdežto na mokru můžete blbnout do bezvědomí a auto se dá ovládat jednoduše, ne jako většina vozů této koncepce. 

Hlavní předností stodesítky je až přebytek gripu. Podvozek je nastavený spíše neutrálně, bezpečně. Auto jsem vzal na svou oblíbenou okresku směrem na jih od Prahy a nestačil se divit, jak skvěle funguje. Agilní sporťák zatáčky doslova požírá s takovou grácií a efektivitou, jakou jsem v jiném voze nezažil. Náklon podvozek nedovolí skoro vůbec, ale přitom si stále lze hrát s přenosem váhy. Ani na delší cestě vás podvozek nebude štvát - je sice tuhý, ale ne uskákaný. Jako auto pro každý den sice stodesítka nejspíš neobstojí (nejen díky podvozku, zkrátka na to není stavěná), ale její hlavní cíl - bavit řidiče za všech okolností - jí jde velmi dobře. 

Závěr

Alpine A110S je asi nejlepší sportovní auto, které jsem kdy řídil. Podvozek je naprosto perfektně nastavený na okreskování (a věřím, že ani na okruhu neudělá ostudu), výborné sedačky v zatáčkách poskytnou podporu a nebudou řidiče trápit ani na delších cestách. Motor je skvěle naladěný a poskytne nejen dostatek výkonu, ale i výbornou reakci na plyn. Stodesítka nemá jízdně skoro žádnou slabinu.

Osobně bych v takovém voze ocenil spíše manuální převodovku, ale dvouspojka ostudu neudělá. Nebýt slabšího interiéru poplatného době vzniku, nemá auto snad nic, co bych mu vytkl. Jako víkendovku bych si Alpine rozhodně dokázal ospravedlnit. Cenovka je sice celkem ambiciózní, v porovnání s konkurencí však smysl dává. František mě před testem varoval, že budu chtít nahradit svojí víkendovku tímhle francouzským skvostem, a měl vlastně pravdu (teda – kdyby to dělali i bez střechy). Běžte se s ní svézt! Tohle je auto, které se musí zažít a jen usazení se do sedačky v salonu fakt nestačí. 

Za úžasné fotky děkuji Radkovi Kukušovi, Radkovu tvorbu najdete na jeho instagramovém profilu @radek_kukush

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1797 cm3
Výkon: 300 koní (221 kW) v 6000 ot./min
Točivý moment: 340 Nm v 2400 – 6000 ot./min
Převodovka: sedmistupňová dvojspojková Getrag, spojky v olejové lázni 
Pohotovostní hmotnost: 1109 kg 
Maximální rychlost: 260 km/h
0 – 100 km/h: 4,2 s 
Kombinovaná spotřeba (tabulková): 6,7 l/100 km, v testu 11,5 l/100 km
Cena: A110S od 1 865 000 Kč, testovaný vůz 2 188 300 Kč