Alfa Romeo Arna: prostě omyl

Dnes vám představím to nejhorší auto, které kdy tato italská automobilka vyrobila. Že přeháním? Z mé hlavy to není. Mezi top 10 nejhorších aut Arnu zařadil uznávaný britský Auto Express. Ještě horší pak už jsou prý jen chuťovky jako REVA G-Wiz, Chrysler PT Cruiser Convertible nebo Austin Allegro. Tak co, už jsem vás nalákal?

Celé to začalo koncem 70. a začátkem 80. let minulého století. V Alfě měla končit výroba oblíbeného modelu Alfasud. Ten díky absolutně nulové antikorozní ochraně o svou oblíbenost na konci výrobního cyklu trochu přišel, ale přesto se stal nejprodávanější Alfou v historii. Jeden milion aut je úctyhodné číslo. Nástupce měl být samozřejmě ve všem lepší, a to taky byl – přichází výborná Alfa Romeo 33, které nakonec do milionu chybělo jen pár tisíc aut. Z hlediska mechaniky jde v podstatě o vylepšený Alfasud, z něhož byla převzata platforma, podvozek a hnací ústrojí, i když s modifikacemi zavěšení a brzdového systému. Víc než důstojný nástupce.

Z dosud ne úplně jasných důvodů ale vznikl i druhý model, který je prakticky stejně velký a cílí tak na stejnou skupinu zákazníků. Ano, jde o model Alfa Romeo Arna. Jednou z teorií bylo, že model 33 nahradí dražší a silnější verze Alfasudu a Arna nahradí ty levnější. V roce 1980 se tak Alfa Romeo spojila s japonským Nissanem v novém podniku AR.NASpA (Alfa Romeo Nissan Autoveicoli), ve kterém každá ze značek vlastnila 50 % podílu. Nissan se tím konečně trochu dostává na evropský trh, na kterém v té době vládne silný protekcionismus před zahraničními automobily (vysoká cla) a třeba ve Francii zakázali dovoz automobilů z Japonska úplně. Alfa Romeo, v té době státní podnik, zas doufal, že sdílením techniky dokáže přinést konkurenceschopný automobil s nižšími náklady. Cíl byl jasný – konkurovat především Golfu nebo třeba Lancii Delta.

Taky si představujete, že Alfa Romeo dodá vozu elegantní a emotivní tvary a Japonci poskytnou spolehlivou techniku? Tak tomu bylo přesně naopak. Na Frankfurtském autosalonu v roce 1983 se představuje model Arna – jsou to první písmena názvu společného podniku Alfa Romeo Nissan Autoveicoli. Originální, že. Arna je z velké části založena na Nissanu Pulsar / Nissanu Cherry řady N12, ale má motory z Alfasudu, stejně jako převodovku, řízení a přední zavěšení s brzdami. Zadní nezávislé zavěšení a brzdy jsou ale také převzaté z Nissanu. Montáž probíhala tak, že Nissan vyrobil skelet a panely karoserie, které odeslal na konečnou montáž do nově vzniklého závodu v Pratola Serra poblíž Neapole.

Arna byla nabízena s třídveřovou i pětidvéřovou karoserií a motorem 1.2 boxer s výkonem 46 kW. O rok později (1994) přišla verze TI s 1.3 litrovým boxerem a výkonem 63 kW a maximální rychlostí 170 km/h. Později přišla i nejsilnější verze 1.5 boxer s 70 kW, která však byla prodávána jako Nissan Cherry Europe GTI, a to jen ve Velké Británii a Španělsku.

Evropské automobilky (i včetně FIATu) proti spojení Alfy a Nissanu poměrně výrazně protestovaly. Obávaly se, že výsledek tohoto partnerství vytvoří „trojského koně“, který umožní japonským automobilovým výrobcům dodávat vozy do Evropy levněji. Dobře věděli, co se v té době dělo na trhu v USA, kde japonská auta začala dost výrazně ukrajovat prodeje domácím producentům.

Po představení Arny byly ale obavy rychle rozptýleny. Vyšlo totiž najevo, že výsledek je vlastně nejhorším možným spojením všech dárcovských automobilů. „Arna se vyznačovala bouřlivou mechanikou, lhostejnou kvalitou sestavení, nevkusnou krabicovitou karoserií náchylnou k rezivění a nevýrazným ovládáním obvyklým u Nissanů té doby,” prohlásil Auto Express. Vůz měl už od prvních vyrobených kusů poměrně špatnou reputaci kvůli kvalitě sestavení komponent a nízkou spolehlivost. Nevýrazný zastaralý design a podprůměrná ovladatelnost se zkrátka ke značce Alfa Romeo nehodí.  Prodeje ani zdaleka nedosahovaly předpokládaných čísel a nakonec se během tří let prodalo jen 53 000 kusů.

Dalším společným automobilem se původně měla stát lehká dodávka. K té už ale po úvodním neúspěchu nedošlo. Nissan už ji měl rozpracovanou a nakonec ji i sám na evropský trh uvedl jako Nissan Trade. Byla vyráběna ve Španělsku a pro tamní trh se dokonce prodávala pod označením Alfa Romeo Romeo Van.

Arna, ktera měla automobilce pomoci z červených čísel, tak paradoxně ještě více prohloubila finanční krizi, ve které Alfa v té době byla, a italská vláda se rozhodla automobilku prodat. Novým majitelem se stal FIAT a první rozhodnutí, které učinil, bylo okamžité ukončení výroby a prodeje modelu Arna (a také třeba modelu 90 , který už znáte od Honzy) a také ukončil alianci s Nissanem. A tím vlastně celý příběh končí.

Zajímavost na závěr: Italský autoklub ACI už roky vytváří seznam italských automobilů, které jsou či budou legendami. Jsou na něm třeba Alfa Romeo 155, 75 nebo Alfasud, ale také Fiat Croma, Ritmo či Uno a Lancie Beta, Gamma nebo Thema. Všechno jsou to výjimečná auta, která byla ve své době významná a jistým dílem psala historii. V roce 2013 se ale komisaři rozhodli přidat na seznam i Alfu Romeo Arna a Fiat Duna (Fiat Uno sedan pro Brazílii). Z původně hodnotného seznamu plného zajímavých vozů se tehdy začal stávat vlastně seznam všech automobilů vyráběných na Apeninském poloostrově, čímž tak nějak začal ztrácet na významu. Škoda.