Renault Clio 1.3 TCe 140 RS Line: A ráno si zajedu pro francouzskou bagetu

Cesty, kterými se ubírají lidské myšlenky, jsou nevyzpytatelné. Možná jsem měl někdy v práci moc dlouhý meeting, u kterého jsem poslouchal a civěl u toho na malé Clio, které mi trůní pod monitorem. Možná jsem jindy přemýšlel o francouzských vozech a tom, jestli mají držák na bagety. Výsledek byl ale takový, že jsem prohlásil, že by mě zajímalo to nejsilnější manuálové Clio, jaké je v nabídce. „Ale zajisté,“ ozvalo se z redakčního chatu a obratem mi byl přidělen vůz. To šlo samo…

Pátá generace Clia, je na trhu od roku 2019. V naší redakci se její různé verze objevily hned několikrát, jedno z nich jsem dostal i já. Bylo oranžové, mělo automat a paket Easy Drive, se kterým se dalo v kolonách a na dálnici nudit. Teď je tu ale jiné, červené. A s manuálem.

Zvenku si Clio nejde splést s ničím jiným, ale popravdě řečeno, kdyby nebylo paketu RS Line, jímž je testovaný vůz osazen, prohlásil bych, že se tna něm nic nezměnilo a můžeme v naší prohlídce pokračovat dál. Naštěstí tu máme agresivnější přední nárazník, zadní difuzor a v neposlední řadě také jinou koncovku výfuku. Nezapomněl jsem na něco? Ano, plaketky na blatnících! Nejspíš vám přijde, že si z toho trochu dělám legraci. A máte pravdu. I v této verzi nevypadá Clio přehnaně přeplácaně, ale spíše příjemně a obyčejně. Což není ani v nejmenším urážka. Ne každý potřebuje každý den hledat kliku dveří mezi přehršlemi křivek. A ta červená… Sluší mu snad i více než oranžová.

Stejně povědomě, jako zvenku, působí Clio i zevnitř. Kormidlem je zde příjemně veliký volant potažený perforovanou kůží, na palubní desce kromě červené ‚RS‘ linky vyniká karbonový dekor. Na architektuře ovládacích prvků se nic nezměnilo a ovládání klimatizace otočnými spínači na mě, po několika testovacích autech s tablety, působí jako závan starých časů. Ten ovšem představuje i infotainment, který byl ještě v roce 2020 docela dobrý a oproti konkurenci svižný a příjemný. Jenže tady plyne čas nejrychleji a mám pocit, že by zasloužil drobný refresh. Alespoň implementace CarPlay je bezchybná, takže pomalý TomTom člověku žíly netrhá. Vysloveně mě ale potěšily sedačky. Pamatuju si, že v oranžovém Cliu mě standardní sedačky ani neurazily, ale ani nenadchly. Tady je ale situace jiná. Příplatkové sportovní sedačky jsou vysloveně povedené. Mají příjemné boční vedení a člověk v nich vydrží sedět celé hodiny. Stojí za každou korunu. Fakt.

Teď se ale pojďme podívat na techniku. V nabídce pohonů od roku 2019 došlo k tolika změnám, že by mi na to nestačila tabule, takže do toho zabrušovat raději nebudeme. Třináctistovka tu je zase, ale už nemá výkon 130, ale 140 koní. A čím víc, tím víc, takže je to dobře, že? Za zmínku stojí, že i v době, kdy si velká část motorů dopomáhá nějakým alespoň mild-hybridním systémem, je Clio stále těmito věcmi neposkvrněno. Až na verzi E-Tech, samozřejmě.

Za motorem, tedy vedle něj, podle toho, odkud se díváte, se nachází šestistupňový manuál, což je jediná převodovka, se kterou si tuto motorizaci můžete koupit. Řadicí páka působí masivně a těžce, takže jste pak trochu překvapeni, jak lehce se s ní řadí. Podvozek je naladěný spíše do komfortna, od odpružení až po řízení. Na ježdění po městě ideální věc. Ukolébaný městským přesouváním proloženým poklidnou jízdou po dálnici mě ani nenapadá, že bych měl Cliu někde pořádně dát za uši. Byla by to velká škoda. Motor se díky turbodmychadlu u dvou tisíc rozběhne a nepřestane, dokud se nedostane k pěti tisícům. Při takové okreskové nepleše mu velice zdatně sekunduje převodovka, jejíž odstupňování mi jinak přišlo snad až zbytečně krátké. A nakonec velice dobře funguje i podvozek, kterému nevadí, že okresky jsou po ústupu zimy ještě v horším stavu než obvykle. A spotřeba? Po městě, pokud jste slušní, okolo šesti litrů. Pokud ale máte v hlavě človíčka, který vám opakuje „No nebuďte slušnej, plnej!“ pak vám to nejspíš bude trochu žrát. Moje týdenní skóre skončilo u 7,3 litru na sto. To ještě není tak špatné.

Verdikt

Pokud jsou na vás všechny ty sportovní hatchbacky moc rychlé, moc křiklavé nebo moc nepraktické, pak by vás přesně tohle Clio mohlo potěšit. Nehraje si na přehnanou sportovnost, nekřičí do světa nic o tom, jaké množství peněz, ale za to nedostatek vkusu, máte. Je to takové obyčejné a rozumné auto, které znalce potěší a uživatele nadchne. A to vše v rozumných rychlostech i za rozumnou cenu. Jen mě napadá, zase jsem zapomněl, jestli se do něj vejde francouzská bageta. Tak třeba příště.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 333 cm³
Výkon motoru: 140 koní (103 kW) v 4 500 ot./min
Točivý moment: 260 Nm v 1 750 – 3 500 ot./min
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 205 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,4 s
Pohotovostní hmotnost: 1136 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 5,4 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 7,3 l/100 km
Cena již od (Renault Clio 1.3 TCe 140 RS Line): 465 000 Kč
Cena testovaného vozu: 536 000 Kč