Vítr v garáži a pořízení pekelně rychlého kombíku

Minule jsem slíbil, že příště představím svůj novej kauf. Nejdřív ale shrnutí letošních čachrů:

Prodal jsem Mazdu MX-5 NC, abych si konečně koupil mrkací NA  jako veterána na srazy a občasné projížďky.

Své druhé auto, Hondu Legend, jsem chtěl taky prodat, ale to se mi moc nedařilo a nestálo mi za to prodávat ho pod cenou, když už jsem do něj nacpal dost peněz. Nakonec se Legenda ujal můj táta, kterému akorát dosloužil jeho stejně starý Opel Astra. Něco honosnějšího s poctivým šestiválcem a automatem mu podle všeho sedlo, takže win-win :)

Myslel jsem, že Legenda nahradím nějakým trochu modernějším, hezky vybaveným sedanem/coupé, ale pak se na prodej objevila super-zachovalá a opečovávaná Fiesta ST  v klubu nadšenců Sunday Drive, který tu vzniknul díky Krabovi, a tak jsem si řekl, že zkusím hot-hatch. A nelituju toho, auto je pro moje potřeby dostatečně praktické (schopné nouzově odvézt 5 lidí, případně víc krámů než Miata) a navíc určitě vhodnější na občasné drcení okresek, nemluvě o trackdayi, než by byl třeba nějaký Mercedes CLK500 (o kterém jsem vážně přemýšlel). Zároveň to bylo moje první auto s přeplňovaným motorem. První turbo.

Tak to po koupi druhého červeného plecháče vypadalo, že letos ode mě už bude pokoj, ale na podzim jsem se dozvěděl, že je moje (teď už) manželka těhotná. To je samozřejmě skvělá zpráva z mnoha důležitějších důvodů, ale na tomhle webu je relevantní tenhle: jupí, budeme kupovat další auto! No, ve skutečnosti jsem trochu kalkuloval s tím, že asi budu muset (velice nerad) nahradit Fiestu, ale moje skvělá žena mě překvapila tím, že mi to nechtěla dovolit, protože Fiestu má ráda. Koneckonců i třídvéřovej hatchback lze používat jako druhý daily, který nouzově zvládne i rodinný povinnosti.

Tak super, moje současný káry jsou v bezpečí a můžu vesele vybírat další. Jenže dostatečně velké, rodinné auto. Tak co teda vybrat, aby to nebyl úplnej kýbl nudy, ale ani finanční sebevražda. Dal jsem si rozpočet maximálně 400 tisíc (se silnou preferencí aby to bylo míň – ten horní limit jedině na něco novějšího). Udělal jsem si seznam a zvažoval dostatečně prostorná auta s co nejlepší výbavou a motorem, na který si ještě servisně troufnu. Jezdím striktně jen na benzín, nic jiného mě nezajímá. V tomto případě tu navíc byla silná preference automatické převodovky. Takže na seznamu byly zhruba 10 let starý kombíky jako BMW 530i (E61/F11), Mercedes C350 (S204), Subaru Outback 3.6R, ale i střízlivější varianty typu Honda Accord 7G/8G, Mazda 6, Volvo V70. Pak jsem dokonce začal zvažovat jestli náhodou není vhodnej čas zkusit nějaké SUV. Sice mi tahle kategorie aut není kdovíjak sympatická, ale to samé jsem v minulosti tvrdil o malém hot hatchi a ono fakt není blbý si rozšířit obzory a udělat si názor na základě reálné zkušenosti. Tak jsem začal koukat na Volvo XC90 4.4 V8. Motor velmi sympatický, chtěl jsem ho už v minulosti v S80. Ale moc se mi to auto nelíbí a pak jsem o něm slyšel (od někdejšího majitele-autíčkáře z první ruky), že má nevalný jízdní vlastnosti a umřel bych v něm na nudu.

Celej můj debilní seznam mi po nějaké době způsoboval leda tak depresi. Chtěl jsem prostě něco zajímavějšího. Proč musím bejt pořád podělanej a nemůžu jednou prostě nabouchat do vyhledávače 250+ kW, benzín, automat, kombík a koupit něco, co mi vždycky přišlo cool, budu z toho mít radost a konečně z první ruky zjistím, jak se s tím doopravdy žije…

No a pak se to stalo. Do našeho Sunday drive chatu přistál link na inzerát, jak se nezřídka děje i několikrát za den, a já poprvé uviděl své nové auto, aniž bych to tenkrát tušil. Jel se na něj podívat jiný nadšenec ze skupiny, tak jsem se rozhodl, že se k němu přidám a uvidím, jak se to vyvrbí.

Svalnatý kombi z roku 2003 mělo najeto jenom 180 tisíc kilometrů a vypadalo zatraceně dobře a zachovale. Serviska poctivě vedená, pravidelně samý autorizák a ani u posledního majitele se auto nemělo špatně, protože řešil i typicky zanedbávané věci. Pak nás svezl a já byl už chycenej. Povedlo se nám vyjednat slevu na už předtím férově nastavenou cenu, kterou teda majitel v minulosti dlouho postupně snižoval, jak jsem zjistil při internetovém šťourání. Domluvili jsme se, že se na to vyspím a dáme si vědět další den.

S Alešem jsem se domluvil, že i když jsem se mu vetřel na prohlídku, tak se o něj se mnou nebude prát, protože i když je to auto v hezkém stavu, tak on hledá téměř muzejní kousky s menším nájezdem a pojede se podívat ještě na jiný, dražší exemplář (a deset dalších aut).

No, nebudu vás dál napínat, jde o poměrně vzácný Mercedes-Benz C-Class. Je to nejsilnější AMG verze před faceliftem generace W203 (respektive S203=kombík). Jde o C32 AMG, kterých se v kombíku vyrobilo pouze 1556 kusů (a 6695 sedanů). V letech 2001 až 2003 se C32 používaly ve Formuli 1 jako “Medical car”, tedy rychlej kombík plnej doktorů a potřebnýho vybavení pro případ, že se stane průser v závodě. A bývalý majitel byl zřejmě fanda F1, protože si sehnal polepy, které na sobě takový Medical car míval a vznikla tak navenek poměrně věrná replika, které oproti originálu chybí snad jenom oranžový majáky. (Moje okolí se nemůže shodnout jestli ty polepy musí okamžitě pryč anebo je to ta nejhustější věc na světě, každopádně manželka mi dovolila užít si tuhle extravagantní variantu tak dva měsíce a pak prý musí dolů :D A i když se mi to celkem líbí, tak nechci aby přitahovalo zbytečnou pozornost, takže s tím nemám problém.)

Takže zpátky k příběhu: tak jsem si o tom jeden nebo dva dny popřemýšlel, ještě jsem v hlavě sváděl boj se svým vnitřním poseroutkou, kterej z toho chtěl vycouvat, protože je to přece starý AMG a co když se to posere a fňuky-fňuk. Naštěstí posera tenhle boj prohrál. Zkusil jsem u majitele ukecat ještě větší slevu a akorát ze sebe udělal šaška, protože mu bylo jasný, že to auto fakt chci. I tak ho mám nakonec za férový peníze.

Jednu C32 jsem tu shodou okolností už v minulosti recenzoval, protože ji má i můj kámoš, kterej mi ji před dvěma lety na dva týdny půjčil za zmiňovanou Miatu NC. Můj exemplář má z výbavy navíc přinejmenším střešní okno a bi-xenonová přední světla z faceliftu, která svítí famózně.

Každé z těchto aut má ručně sestavený motor M112, konkrétně jeho nejvýkonnější variantu E32 ML. Jeden z padesáti konstruktérů, kteří tyhle motory skládali, je podepsaný na plaketě pod kapotou. Jde o první vidlicový šestiválec, který kdy Mercedes postavil – předtím měli jen šestiválce řadové. Tady vzali motor, který dávali i do obyčejné C320, kde měl max. výkon 160 kW, dali mu odolnější komponenty a přidělali k němu pořádnej Lysholmův kompresor s mezichladičem. Výsledek? Výkon 260 kW / 354 koní v 6100 otáčkách a krouťák až 450 Nm, víceméně od 3000 rpm prakticky furt. Stovka tam je za pět sekund plus nějaký drobný a dvě kila pod dvacet sekund. Tohle v rodinném kombi s pětistupňovým automatem, který se v komfortním nastavení převodovky rozjíždí na dvojku.

Takže jako neplánovanej vedlejší efekt mám najednou druhý auto s přeplňovaným motorem. A první s kompresorem. No a opět se vracím k V6, jednomu z mých oblíbených uspořádání válců, protože takový motory mívají v zápřahu parádní zvuk.

Koupil jsem ho těsně před naší svatbou, na kterou jsem ho nacpal až po střechu krámama a vlastně ho v den svatby poprvé viděli moji kámoši, kteří do tý chvíle ani nevěděli, že jsem si koupil další auto. Jeden z nich mě viděl přijíždět a volal na mě “co to sakra je?” a já jsem chtěl říct něco jako že je to můj novej medvěd anebo Mercedes a vypadlo ze mě “to je můj novej Medvědéz”, a tak vznikla jeho přezdívka.

Medvědéze jsem koupil obutýho na 18” letňácích, které nebyly zapsané v techničáku, takže ještě před evidenčkou jsem koupil nový 17” zimní pneu a nasadil je na originální dvourozměrný AMG kola, který jsem k tomu taky dostal. Beztak to na 17” jezdí líp, takže ty obří potvory asi prodám. Bývalý majitel na mě docela zíral, že mám v plánu na to dávat zimáky a že to někdy nechám řídit svojí ženu, ale já se z toho nehodlám osypat. Je to prostě moje auto a hodlám ho používat, nikoliv šetřit pro někoho dalšího anebo se klepat co se stane.

Nicméně sehnal jsem si pro něj garážové stání a vynasnažím se ho často netahat do nasoleného hnoje, protože Mercedesy z týhle doby jsou pověstný tím jak brutálně reznou a tenhle je v tomhle ohledu velice zachovalý. Spodek je vysloveně krásnej, ale přestože to není to zvenku vidět, začínají kvést růžky dveří, což nechám pořešit v zárodku a v kombinaci s ošetřeným podvozkem a nějakou péčí o lak snad bude nějaký ten rok klid a pak stejně zase pořídím něco jiného, jak se znám.

Už jsem díky nevídanému sněžení v Praze zjistil, že by tomu fakt bodnul samosvor, takže akcie Quaife brzo poletí nahoru :D (Plus musím říct, že nepadám na zadek ze zimních Nokianů Snowproof P. Na sněhu mají celkem bídnou trakci i při citlivém rozjezdu. A víc lidí říká, že jsou oproti předchůdci WR D4 minimálně v některých ohledech horší.) Bohužel u Mercedesu i AMG modely mají otevřený diferák, a to platí i pro C63 novější generace W204, která ho teda aspoň nabízela v nějakém příplatkovém paketu. Naštěstí to není nic, co by nešlo sehnat aftermarket, ostatně podobně jako mám od předchozího majitele dodělaný LSD na Fiestě, takže na to se taky dostane.

Takže tolik zatím k novému přírůstku do mojí automobilový rodinky a k plánům, které s ním mám.

Jak jsem říkal, o tom jaký je C32 AMG (z pohledu krátkodobé zkušenosti) už jsem tu psal a teď jsem si to po sobě četl a furt s tím víceméně souhlasím, i když dneska bych ten článek napsal míň jako trotl :P

Teď budu nějakou dobu nasávat esenci toho auta, líp ho poznám v zimě i v létě v různých situacích, sžiju se s různými režimy převodovky a zjistím, zda má smysl si na odolné, ale na povely velmi rozvážně reagující převodovce řadit manuálně. A tak podobně. A pak vám tu o tom třeba povím. Mezitím se ptejte, pokud vás o tom autu ještě něco zajímá.

PS: A nebuďte z hoven a plňte si sny ;)