Report SuperOes Kielce 11.8.2018

Pro tentokrát jsme se rozhodli závoďák odtádnou k autodromu na vozíku. Dobrovolně v Seicentu strávit dvě hodiny nechce snad nikdo. Už vůbec ne po tom co bylo upraveno. Pro tak těžkou soupravu (vozík nad 750kg), potřebujete v řidičáku B+E. To já nemám. Shodou okolností má takovou třídu moje žena. Nechala si to do papírů zapsat kdysi dávno, když se měnily pravidla. Dostali to všichni, kdo už řidičák měli a zažádali o to. Nikdy vozík za autem neměla. Komentovala to slovy: “No to je boží. Měl jsi to tahat na vozíku ty, ať nemusím řídit, když jedem i s dětma. Nakonec ne jen, že musím řídít, ale ještě ti budu tahat závoďáka!”. :D

Vstáváme v den D před pátou ráno. Lije jak z konve. Předpověď slibuje déšť do 10:00. Poté už jen pod mrakem. Věřím, že to tak bude. Do deště nejsem úplně vybaven. Nejblíže do mokrého počasí mám jen docela sjeté semislicky s měkkou směsí. Na osychající povrch budou ok. Leje celou cestu tam. Začínám mít trochu obavy a tušení, že to zavání nehodou.

Tak jako minule se jede poznávací jízda ve štrůdlu a pak pět měřených jízd. Prší. Auto je složeno z vozíku, děcka s výbavou nasáčkovaní nahoře na tribuně u restaurace (je tam hodně velká prázná místnost s výhledem na dráhu). Poznávací jízda začala a já už vím, že něco není dobře. Nezdál se mi zvuk a auto vůbec netáhne. Jízda je směsicí starostí co s tím motorem je a bojem o to zůstat vůbec na dráze, páč to kouže jak prase. Mám hodně co dělat to udržet na cestě i bez výkonu. Co teprve kdyby to fakt letělo tak jak má? V kopci v lese jsem rád, že to vůbec drží rychlost, maluchy a jiná seicenta kolem jen proletí. “Do prčic!”. Na křivovatce za cílem jsem ve frontě, která se připojuje do běžného provozu, aby dráhu po okresce objela na parkoviště u boxů. Zastavím, abych dal přednost. Chvíli čekám a prásk. Rána, řinčící sklo. Zadní pravé světlo mi rozbil borec za mnou. Tyo mít nehodu až za dráhou, to je úlet.

https://www.fortelock.cz/

Na parkovišti u boxů se potkáváme. Borec se moc omlouvá, že koukal doprava a dal mi kontakt, že to světlo zacvaká. Je v pohodě a říkám mu, že to světlo je nejmenší problém, že mi to nejede. Ptám se ještě skupinky poblíž, co mají taky seicenta, jestli na to můžou mrknout. Zjistili jsme, že je voda pod kabely svíček. Tak jako minule v Calibře, jsem jel poznávací jízdu i tentokrát na tři válce. Že by se tam voda dostala během převozu? Odtlačí mě na druhý konec parkoviště ke svým stanům. Profoukají kabely a hnízda sviček kompresorem, pomluví kabely, že jsou to základní a ať si pořídím lepší. Potrhaly se. Zkontrolují ještě svíčky. Nakonec mi půjčí dva svoje náhradní kabely. Zaposlouchají se do zvuku motoru a ohodnotí výsledek jako: “Symfonia!”. Dzieki pánové. Příště budu vozit basu českého piva. Lepší platidlo než polské pivo ;)

Děckám se poznávací jízda líbila. V podstatě jediné na co vydrželi koukat. Prý to mělo i skvělý zvukový doprovod a vypadalo to jako v Autech s Bleskem McQueenem. Ostré jízdy děti už tak vůbec nezajímaly.  Jaly se divočit v novém volném prostoru. Alespoň brzo odpadnou do kočárku na spaní.

Kolem půl jedenácté startuje první auto do 1. měřené jízdy. Prší. Nejsilnější vozy startují první a nakonec jsou maluchy. Celkem je 66 startujících. Já mám číslo 61 jako poslední z 2 třídy (1001 – 1400 ccm). Startuje se co 30 sekund. 5-4-3-2-1-Start!. Prohrabat se k přilnavosti, vykroužit na vytočené dvojce první utahující se oblouk, série pravá-levá-pravá-levá-dlouhá pravá, rychleji to vážně nepůjde. V každé zatáčce lapám drobky přilnavosti, přiklepávám plyn, abych se tam vešel. Přihazuju sem tam kontra, bo zadní pneu na tom nejsou o moc lépe. Delší rovinka, kde opatrně brzdím z trojky. Začal jsem brzdit hodně brzo, trefovat brzdy na poslední chvíli si nechám na jindy. Na téhle lajzandě slyšíte ssss od zablokovaných kol velmi rychle. Hmm, zase tak brzy jsem na ty brzdy nešel, zdá se. Jsem rád, že se do pravá vejdu. Proklouzat esíčko s vracákem doleva na konci a nejdelší rovinka přede mnou. Není úplně rovně. Barierou z pneu je udělán mírný oblouk doprava. Tahle zatáčka je teda na srdíčko na té vytočené trojce. To srdíčko tady raděj ani nezkouším. Na konci se brzdí do 270° za hruškou. Je tam kaluž iaxwinia. Utrhl se mi na ní zadek. Hodně rychlé kontra, tak pooojď pod plynem ven. Fakt to vyšlo. Doufam, že ten maník v zatáčce měl kameru a ne jen foťák.

Edit: Měl foťák :)

Těsně před lesem mě dohání jiné Seicento. Tyo to si dělá prdel, ze na mě na dvou minutách najel 30 sekund? Zpomalil jsem ať ho pustím před sebe a hodil blinkr. Pochopil jsem, že předjet mě nemůže. Do konce jsem to jel spíše opatrně. Pořádně si nepamatuju jak je udělaná trasa ke konci do kopce přes ten high speed les. Zašel jsem za ním později po jízdě. Ani mu nevadilo, že mě dojel. V takovém případě se jede zpátky na start a máš náhradní jízdu, takže je to spíše za odměnu ;) Obuto měl na R13 Pirelli s rozměrem 200 z formulí (víc o pneu ještě později). Na výsledcích po prvním kole byl o první jízde 1. ve třídě a 12tý celkově.

Druhá jízda. Stále prší. Neslibovali, že už to má hodinu a půl osychat? Tentokrát jsem dal hodiny hned na začátku po startu po utahující se pravé. Myslel jsem, že ta co následuje je tak 5+, ale byla to tak 3ka. Když jsem viděl, že jsem začal brzdit pozdě, tak jsem přišlápl víc brzdy a bylo hotovo. Zbytek šel fajn a i přes les jsem si dovolil to v rámci bezpečných možností víc rubat.

Třetí jízda. Přestalo pršet, trať osychá. Hurá! Pořád to strašně klouzalo, ale už tam nejsou vrstvy vody. Celé jsem to projel bez chyby a přes les drtil chvíli i čtyčku. Taky to na výsledku bylo poznat. Obrovské zlepšení a na posledního ze třídy najeto 13s.

Využil jsem toho, že neprší a vydal se udělat pár fotek a pokecat. Dal jsem se do řeči s nějakým pánem, tak po šedesátce. Jezdí od jara ve vybrakovaném Cliu RS. Dal mi kontakt na firmu co mimo jiné vozí z německa jeté pneu ze seriálu formulí. Pirellky a Micheliny do vody na průměr disku 13, ale šířka 200 a za velmi rozumný peníz. Je k tomu třeba ještě 7 palcové disky. Za mokra je to pak hned úplně jinde. Všiml jsem si, že tam na podobných pneu jezdí skoro všichni napříč třídami. Tak ježíšku, dávám ti na seznam jedny prořezané a jedny slicky :)

Čtrvá jízda. Zase prší. Takže zase proplavat zatáčkama se zatnutýma zubama a setsakra rychlýma rukama. V jedné zatáčce, co se do ni brzdí z docela rychlosti a je přímo pod tribunou, jsem prý sklidil aplaus. Prý bylo vidět jak jsem tam s tím bojoval, než se to nakonec stejně roztočilo. Vyšlo to přesně na 360° a mohl jsem pokračovat po nastartování dál.

Pátá jízda. Prší. To už jsem si jel do pohody. Párkrát kapku ruční do ostrých zatáček a pod plynem ven. V té co minule jsem se nicméně znovu roztočil, i když to místo znám. Je tam vrstva gumy a na té vodě to je jak na ledě, brzdí se tam už v zatáčce a není prostor na zaváhání.

Žena vůbec říkala, že to vypadalo jakože ostatní aspoň trochu závodí, a já že mám volnočasovou jízdu :)

Celkové umístění tristní, skončil jsem 50tý. 16 aut nedokončilo. Ale auto, dá se říct, je v pořádku a zábava byla vynikající. Je super moct potrénovat jízdu v tragických povětrnostních podmínkách, ale zároveň mít únikové zóny. I když bitvu s řízením zrovna nevyhrajete a uděláte párkrát hodiny, nic se neděje. Zkušenosti posbírány.  Děti se probudily vysmáté, den se líbil všem z rodiny. Manželka se dověděla, že ceny se rozdávají i v kategorii žen. Ten den jely tři a dojely dvě. Prý už se těší, že pojede příště taky. Já nebudu poslední a ještě si domů povezeme pohár.