Range Rover II (P38) - Rule Britannia!

Koupi auta obvykle doprovází spousta dotazů. Na většinu dotazů bychom měli znát odpovědi dřív, než se do nového dobrodružství pustíme. V mém případě to tak nebylo, o autě jsem nevěděl prakticky nic a poprvé jsem v něm jel až poté, co jsem jej koupil. Teď pomalu nastává čas, kdy bych už měl znát odpovědi na vše důležité.

Kde se vzal?

První Range Rover, dnes známý jako Classic, se podíval na světlo světa v roce 1970. Cílem tvůrců bylo postavit Land Rover, který bude schopný jak v terénu, tak i na silnici. První verze byly z dnešního pohledu poměrně jednoduché a spartánské. V 80tých letech začalo být v Britských městech populární hrát si na venkovana a z Range Roveru se začal stávat statusový symbol.  Z auta, které původně nemělo ani koberce a celý interiér se dal umývat hadicí, se postupem času vyvinul luxusní offroad s koženými sedačkami, dřevěnými dekory v interiéru a vzduchovým podvozkem. Koncem 80tých let již Classic potřeboval nástupce. Vývoj byl zahájen v roce 1988 a trval šest let. Projekt dostal jméno P38A. Jméno bylo vybráno podle budovy, kde vývoj probíhal.

Bylo rozhodnuto použít základ z předcházejícího modelu, tedy rámový podvozek s tuhými nápravami, na kterém sedí ocelová karoserie s hliníkovými díly. Velkou výzvou byl vzhled nového modelu. Když prodáváte jedno auto 20 let bez větších vzhledových změn, může se stát, že se z auta stane ikona. Jako třeba Porssche 911, nebo Mini. Problém nastane, když potřebujete navrhnout novou generaci. Buď dostanete nadáno, že vzhled je příliš jiný, nebo že nerespektujete tradici. V Land Roveru přizvali do soutěže několik designových studií, včetně studii Pininfarina a Bertone.

Z původních pěti návrhů do finále postoupily dva – návrh od designového týmu Land Roveru a právě návrh od Bertoneho. Nakonec vyhrál design interního týmu Land Roveru. Rozvíjí původní myšlenku Classicu, jen je ještě o něco málo hranatější. Dizajn Bertoneho mi připomíná náš Favorit, asi by to bylo zajímavé potkávat Favorit  4x4 s V8 s cenovkou několik milionů.

Interiér se taky plynule posunul do devadesátých let. Problém je ovšem s materiály, standardem jsou tuhé plasty a vzhledem k omezenému rozpočtu se v interiéru hojné využívají díly z Roveru 800. Kvalita zpracování taky pokulhávala a nemohla se měřit se standardem prémiových automobilek. Interiér P38 byl jedním z důvodů, proč vedení BMW po koupi Land Roveru od British Aerospace nepřistoupilo k modernizaci Range Roveru, ale rozhodlo se uvést nástupce na trh co nejdříve.

O pohon se staraly V8 od Roveru, původem ještě z Buicku, avšak modernizované a s objemem zvětšeným na 4,0 a 4,6l. Při snaze o ekonomićtější variantu bylo rozhodnuto, že vlastní dieselové motory Roveru nejsou dost kultivované a bylo rozhodnuto sáhnout pro motor 2,5 TDS od BMW.

Jak vypadá?

Musím říct, že na mě dizajn Range Roveru druhé generace prostě funguje. Silueta je jednoduchá – kvádr pro posádku a před ním kvádr pro motor. Zajímavé je, jak auto působí jinak, když se změní výška vzduchového podvozku. V konfiguraci pro nastupování působí jako o něco vyšší kombík, při nastavení maximální výšky jako drsný offroad. Vše je hranaté, všude jsou samé obdélníky, řeklo by se nuda. Jenže když se na něj podíváte znovu uvidíte opravdu hezké detaily. Třeba prolis, který se táhne od horní linky předních světel až po zadní světla a zavazadlový prostor. Když zasvítí sluníčko, tak od prolisu se odráží slunce a ten pak vypadá jako coachline na Rollsech a Jaguarech. Je přerušen na víku nádrže, kde se v přerušení skrývá madlo na otevření nádrže. V závislosti na verzi můžete potkat i sociální verze bez mlhovek až po speciální edice s lakovanými nárazníky a krásnými koly. Ten můj je někde uprostřed. Má sice nelakované nárazníky a šestnáctipalcová kola, ale má kožený interiér a doplňkové prahy a ližiny. Neskutečně se mi líbí stěrače na předních světlech. Asi je to moje úchylka, ale auto, které má tento nesmysl se mi zákonitě líbí vždy. Již delší dobu mám při výběru auta jedno důležité kritérium. Když od něj odcházím, musím mít nutkání se za ním otočit. A tady se otáčím pokaždé.

Jak jezdí na silnici?

P38 je poslední Range Rover s rámem. Tuhé nápravy jsou odpruženy vzduchovými měchy. Pro mě, který jsem dosud sedlal pouze auta, která neměla naprosto žádné ambice mimo asfaltku, byly jízdní vlastnosti lehce překvapivé. Co se týče jízdy na silnici, tak je Range Rover méně komfortní, než bych čekal. Holt tuhé nápravy jsou tuhé nápravy. Když jedno kolo najde díru, celé auto se zhoupne směrem k díře a pak se vrátí zpět. Celkově to trochu připomíná houpání lodi. Náklony auta v zatáčkách jsou řekněme přiměřené, není to nic hrozného. Nicméně sedačky mají bočné vedení pouze naznačené, takže v ostřejších zatáčkách je potřeba držet se volantu. Dynamika dvouapůllitru se musí zažít. Pamatujete na články, které oslavovaly motor TDs jako první sportovní diesel? Autoři rozhodně nemysleli jeho zástavbu v tomto mastodontovi. Po žhavení a otočení klíčkem se ozve agrární rachot doprovázený hučením vrtule sahary. Po zahřátí se akustický projev mírně zlepšuje.  Výkon 100 kW je na auto velikosti menšího domu opravdu málo a je to znát. Zajímavé ale je, že časem se na to dá v pohodě zvyknout. Tohle auto mi přineslo několik nečekaných objevů. Zjistil jsem, že sedmdesátka je taky rychlost a dokonce i to, že dálnice má pravý pruh! O to větším zážitkem je předjetí obligátní důchodcovské Fábie. Když pak přesednu do XKR, tak je pro mě jeho zátah, který jsem již tak nějak považoval za samozřejmý, opět naprosto fenomenální. Nicméně i Range Rover dovede jet rychle. No dobře, rychleji. Zde je ale podmínkou hodně předvídat a zcela přesně řadit. Stačí jednou nepodřadit v pravou chvíli a veškerá pracně odpracovaná rychlost je pryč a můžete začít znovu. Celou dobu ale vnímáte, jak se auto i přes výkonový deficit houževnatě snaží a celé to působí docela sympaticky. Někdy si taky vzpomenu na testy nových Range Roverů zde na Autíćkáři, kde se pravidelně dočtu, jak Range Rover izoluje od okolí. A je to svatá pravda a platilo to již v druhé generaci. Akorát zde Vás Range Rover izoluje od okolí hlukem, který vytváří pohonná jednotka. Zvuky zvenku nemají šanci. A taky jízda v něm uklidňuje. Není kam spěchat, ono se v něm totiž spěchat nedá, ani kdyby jste chtěli.

Jak jezdí mimo silnice?

Nejdříve trocha teorie. P38 je permanentní čtyřkolka, mezinápravový diferenciál je samosvorný, nápravové diferenciály otevřené. U mého auta jecna obou nápravách jedna z prvních generací kontroly trakce. Převodovky – jak manuální, tak i automatická, mají redukci. Vzduchový podvozek umožňuje nastavit režimy pro nastupování, silnici, dálnici a off road. Má ještě režim off road +, který se ale nedá nastavit manuálně, auto by se do něj mělo přepnout samo v situaci, kdy uvízne na břiše. Jak jsem již psal, nemám s off roady moc zkušeností, takže zde moc nemůžu sloužit. S autem jsem zatím hrdě vyjel kopec v Olešnici – přesně ten, který jsem vyjel i s Octávkou, avšak zde jsem si mohl nastavit výšku podvozku a zapnout redukci, takže to bylo daleko zajímavější a víc cool! Zároveň jsem zjistil, že na nerovném terénu je Range Rover mnohem komfortnější, než na silnici. Vlastně jeden offroad jsem si vyzkoušel a můj Range Rover mi ho v mnoha směrech opravdu připomíná. Jak dynamikou, tak terénními schopnostmi, projevem a místy i zpracováním. Ano, je to Lada Niva! Avšak Range Rover je přeci jen někde jinde,

Je praktický?

Jak se to vezme. Volant je nastavitelný pouze podélně a ne výškově. Při mé výšce to znamená, že vůbec nevidím na horní polovinu budíků. Čudlíky sice připomínají ty z Nivy, avšak dají se zmáčknout klidně pěstí. Podlaha je v úrovni prahů, tekže není problém jí vymést smetákem. Podlaha před zadními sedadly je zcela rovná, bez středového tunelu. Zadní sedadla se dají sklopit, čím vznikne rovná plocha a můžete převážet prakticky cokoliv. Naprosto úžasné je ale dělené zadní víko. Na spodní část se můžete posadit, nebo i postavit a prodlužuje ložnou plochu, na které se pak dá vytvořit krásná odpočinková zóna.

Jak se s ním žije?

Tuhle recenzi jsem se chystal napsat asi tak dva měsíce. A vždy jsem si při tom říkal, že je to auto vlastně docela spolehlivé. Než jsem napsal první písmeno, tak se vždy něco porouchalo, já měl co řešit a nechtělo se mi psát. Pro ilustraci dokládám můj servisní deník…

18.1. Převzali jsme si auto, vyřešená první závada – divný zápach připomínající staré Karosy generoval ,,vonící,, stromeček. Cestou jsme koupili osmnáctipalcové disky.

23.1. Při jízdě z práce zavítala ručička teploty chladící kapaliny do červeného pole, hadice do chladiče studené, závada se pak neopakovala, předpoklad – zalepil termostat.

26.1. Výměna plastů středového tunelu, pravděpodobně díky nesprávné chemii měly rozleptaný povrch a na dotek lepily. Když jsem je měnil, nechal jsem si puštěné rádio, výsledkem byla vybitá baterie. Auto jsem odvezl na první servis.

28.1. V servisu vyměnili termostat, ale vodní pumpa má velké vůle, takže taky na výměnu.

2.2. Vyzvednutí auta ze servisu, kromě termostatu a vodní pumpy vyměněny provozní kapaliny. faktura na 18 900

4.2. Přes noc pršelo a já si ráno všiml, že po čelním skle teče voda. Což je normální, ale asi ne zevnitř…

5.2. Vyzvedl jsem baterii, cestou do práce se rozsvítila kontrolka vzduchového podvozku, dle diagnostiky zavřený ventil pro levé přední kolo.  Po vymazání závad se tato již neprojevila. S autem šlo jet, ale řvalo na mně, že mám jet maximálně 50 a pořád uvnitř otravně pípalo.

6.2. Při čištění se rozpadl popelník – opraveno vteřińákem.

9.2. Sundaná povislá stropnice a předána čalouníkovi. Objednán náhradní ventilový blok vzduchového podvozku a kompletní opravní sada pro stávající ventilový blok a kompresor.

10.2. Přetěsnil jsem čelní sklo lepidlem

11.2. Při přeřazení problikne kontrolka motoru. Asi mrazy a ztuhlá nafta.

12.2. Auto nechce nastartovat, -12 stupňů, upadl stěrač pravého světla, chybová hláška světel – postupně výměna 5ti žárovek

13.2. Namontování stropnice. Do auta opět teče.

14.2. Další žárovka.

15.2. Další žárovky, nové stěrače, výměna nesvítících žárovek podsvícení, oprava ulomeného táhla otvírání kapoty

2.3. Profesionální přetěsnění okna, dezinfekce a doplnění klimatizace. Po vyzvednutí ze servisu svítí chyba airbagu. Dle internetu, když se pohne se sedačkou za jízdy, tak se tato kontrolka ráda rozsvítí, Řešením je odpojit a zapojit konektor pod sedačkou.

9.3. Domácí repase kompresoru a bloku ventilů

6.5. Po otočení do klíčku do polohy dva chybová hláška – závada alternátoru.

9.5. Alternátor opraven, chyba zmizela

16.5. Po několika hodinách od zamčení se rozsvítí všechny blinkry a zůstanou svítit. Naštěstí máme google. Zdá se, že zesilovač signálu dálkového ovládání není dobře vyřešený, aktivuje ho vše o frekvenci 433 MHz. Ten pak nenechá usnout řídící modul palubní elektroniky, který se po několika hodinách zblázní. Zesilovač jsem odpojil, jsem bez dálkového ovládání. Prodává se vylepšený, ale stojí kolem 11000…

Když to shrnu, podobné závady jsem u žádného auta neřešil. Na druhou stranu, až na ten alternátor jsou to vlastně prkotiny a i jeho repase přišla na 800.

Jaký je ve srovnání s novější generací?

Náš rodinný L322 po faceliftu, TDV8 je naprosto, ale naprosto jiné auto. Má již samonosnou karoserii, komfortní podvozek, kvalitní interiér od BMW a motor má prakticky dvojnásobný výkon při stejné spotřebě. Celkově je ale L322 mnohem více ,,holčičí,,. Řízení má mnohem víc naposilované, pedály mají menší odpor, automat řadí sametově. To v manuální P38 je i pro řazení potřeba vyvinout trochu sily.

Je to rarita?

Myslel jsem si to. Jenže pak jsem zjistil, že v našem malém městě jsou ještě dva stejné. Stejná barva, kola, motorizace i výbava.

Jsem s ním spokojen?

Naprosto. Tohle auto je zcela jiné proti zbytku mého vozového parku. Je pomalé, nijak extra pohodlné ale přitom má nezaměnitelný charakter. Vždyť myšlenka zvětšené Nivy s koženým interiérem a automatickou klimatizací je přeci naprosto geniální!

Tento Range Rover pro mě přinesl mnohé poprvé. Je to můj první teréňák, moje první auto na naftu a první auto, které má opravdové jméno. Už to není traktůrek, ale Žofík. Moje dcerka miluje želvy a všechny se jmenují Žofa. No a přítelkyně vybavila moje auto háčkovanou želvou, která mi opravdu sedí k charakteru auta. Jenže Range Rover je mužského rodu, nemůže se tedy jmenovat Žofa. Takže seznamte se – náš Žofík.