Virtuální a reálné závodění - první úspěchy

Je to konečně tam! Po pár letech se konečně podařil opravdový úspěch. V jednom týdnu jsem si dojel pro zlato na soutěži reálné i virtuální.

Už dlouho jsem si říkal, jak by bylo úchvatné mít hru s reálnými českými rally tratěmi. Do okolí Zlína to nemám zrovna blízko, ale moc rád bych ty poznal jak se na úsecích z Barumky jezdí. Škoda, že to nikdy nikdo do simulátoru nepředělá. Jak jsem se mýlil! V létě na mně vyskočilo na FB Na plný plyn s Barum Rally ve Zlatém jablku! Jednalo se o virtuální rally na platformě PC hry Richard Burns Rally. Soutěžilo se na nové RZ Zádveřice a po načtení detailů jsem pochopil, že se jedná o kopii reálné rychlostní zkoušky! RBR putovalo na můj laptop díky českému pluginu. I po 14 letech od vydání existuje aktivní komunita. Vydává nové fyziky, auta a hlavně i tratě! Parta nadšenců dodnes pokračuje v překlápění skutečného světa do RBR. Mrkněte na stránku jak taková trať vzniká tady. Výsledné porovnání tratě skutečné a v RBR shlédněte zde. Bývá to neuvěřitelně přesně namodelováno až na úroveň jednotlivých výtluků ve vozovce! Fascinující!

Nejzajímavější je na tomto abandonwaru fyzikální model. Speciálně jeho realističnost. Dodnes se jedná o jeden z nejpropracovanějších modelů. Někteří tvrdí, že je stále nepřekonaný. RBR má v oblibě mnoho skutečných rally jezdců. Známý je například Nikolaj Gryazin, který RBR aktivně jezdí a aktuálně se jede jeho pohár Catch Gryazin. Nikolay řekl: “Oproti RBR jsou všech ostatní rally hry akráda”. Tím má na mysli, že RBR má skutečně nejblíže reálnému chování vozu. Věřím, že on to porovnání má. Já po letošní zimě mohu potvrdit, že jízda na sněhu je věrná.

Toliko k úvodu o RBR. Po nainstalování Fiesty S1600 jsem se poprvé pustil do jízdy, abych zjistil, že nejsem schopen ujet ani 200 metrů bez nehody. Ten model je skutečně vražedný a najít limit auta jen po sluchu z repráku, když člověk nic necítí hýžděmi mi trvalo dlouho. Tím nemyslím hodinu. Spíše tak týdny, možná měsíc, abych byl schopen dojet alespoň jednou ze tří pokusů trať svižně a bez nehody. (Já u toho zas nemůžu sedět celý den. Spíš najdu tak hoďku, hoďku a půl večer až usnou děti.) Zde se hodí zmínit, že turnaje se jezdí většinou na nastavení poškození “realistické”, takže stačí do něčeho lehce ťuknout a je po závodě. Auta jsou velice křehká (zkuste si napálit do plotku v reálu třeba jen ve 40 km/h). Kontakt s překážkou končí buď nepojízdným vozem, proraženým chladičem a po pár kilometrech uvařeným motorem, a nebo v lepším případě pohnutým řízením, geometrií, podvozkem či kombinací. Každá z těch asi 30ti věcí, co se může poškodit má vliv na jízdu a to včetně aerodynamického přítlaku. Pohárové turnaje mívají kolem 100km, což může být mezi 8 až 15 tratěmi, a 40 až 80 minutami čistého času jízdy, podle profilu tratí. Jedno ťuknutí a konec. Stačí malá chvilka ztráty koncentrace a BÁC. Peklo. Už se mi stalo, že jsem odjel 98 kilometrů, kilák před cílem poslední tratě jsem nedobrzdil na mokrém vracák a už nenastartoval. To dokáže zkazit večer.

Dálší významná část skládačky je setup auta. Nastavují se diferáky, brzdy, pružiny, tlumiče, stabilizátory, geometrie, převodovka a pneu. Vše do detailu tak, jako u reálných aut. Alchymie. Náhled zde. Správný setup může snadno znamenat i desítky vteřin rozdílu na konkrétní trati. Nejdříve jsem si myslel, že jsem totálně nevnímavý diletant. I když jsem nastavil velmi rozdílné hodnoty a uložil je do dvou různých setupů a přepínal mezi nimi v menu startu shakedownu, necítil jsem absolutně žádný rozdíl. Šílel jsem z toho a na nastavování se na nějaký čas úplně vykašlal a jezdil v defaultu. Později jsem od teamu zjistil, že je to bug a to přepínání v menu nefunguje. Musím až do podmenu a tam manuálně nahrát setup. Jinak se změna neprojeví.

Čímž se dostáváme k teamu. Po asi dvou měsících jsem si troufl na menší online turnaje a měl to štěstí, že si mně všimli kluci, když zrovna hledali nové členy teamu. Prý vidí, že jezdím teprve krátce, ale jsem aktivní a to se počítá. Být přijat do Fados Motorsport teamu (web a  FB ) byla jedna z nejlepších věcí, co se mi v bídném roce 2020 přihodila. Seriózně. Lepší partu si nedokážu představit. Tolik projevů podpory, spolupráce a kamarádství se musí pohledat. Myslím, že to není jen úvodní hype. I po půl roce to funguje. Díky kluci, jste nejlepší! Je mi ctí být členem a jsem vážně vděčný, že jste mě oslovili. Honza mě utáhl nejdříve na sdílené setupy, ale to jsem ještě netušil o kolik více v té nabídce teamové sedačky je!

Team jezdí několik pohárů. Hlavní je mezi nimi řekl bych Palmira RBR-CUP, kde team nyní okupuje krásné 5. místo a brousí si zuby na příčky vyšší. Nabízené WRC jsem jezdit nechtěl, to je na mně ještě moc divoké a hlavně chci jezdit FWD, protože to beru hlavně jako tréning na čento. RC4 s předokolkami už byla teamem obsazena, tak jsem rád usedl do třídy RC3 nejsilnějších předokolek. RC3 neboduje do hlavního poháru teamů tak jako RC1, RC2 a RC4, ale jede se jako třída doplňková. I tak má slušný počet 14ti jezdců na startovní listině.

V RC3 jsem zvolil Renault Clio IV R3T, protože to byl jeden z nejmladších modelů. Jestli to byl dobrý tah, si nejsem úplně jist. Po přesednutí ze slabších aut RC4 je to Clio jako na steroidech. Okamžitě to protáčí kola, až překvapivě agilně jde do zatáček a hlavně je přetáčivé jako prase. Až na to protáčení kol snad i na trojku jsem se cítil jako doma v čentu :) To přetáčení se ukázalo jako tvrdý oříšek, protože jiný než skutečně jemný lift off a zacházení v rukavičkách znamená okamžitě zadkem ven. Na suchém asfaltu. Ta rychlost na monitoru zrádně klame. Na pedálu plynu jsem se musel naučit opravdu jemně dávkovat nejen rozjezd, ale hlavně to ubírání. S tím autem to byl neustálý boj, ale taky obrovská satisfakce, když rychlejší zatáčky projedete na té správné hraně. To je když cítíte, že ten zadek utíká, ale jen tak akorát aby se to nepřetočilo a zároveň to pomáhalo s rotací do zatáčky. To když se začne dařit je to blaho! (K tomu se ještě níže vrátím) Akorát to chce další měsíce spíše než týdny :D

Tu jemnou práci to chce i na brzdě. Promáčknete o milimetr dál, bloknou se kola a probrzdíte zatáčku. Půl centimetru méně a musíte mít brzdný bod o X metrů dříve. RBR je na ovládání nemilosrdné. Pro mně především proto, že to auto necítím.

Střihnul jsem si mezitím mimo jiné i skupinové školení sportovní jízdy u nás v motoparku. Tři a půl hoďky čistého času na limitu. Fiesta ST150 je luxusní náčiní na malé motokárové okruhy a je v ní cítit vše. Krásně reaguje na plyn i odstavení plynu, utahuje zatáčky. Člověk ví co dělá každá z pneumatik atd. Tohle simulátor nedokáže zprostředkovat. Zdaleka ne. Dokáže ale naučit návyky například jak chytat a uklidnit rozmávané auto nebo dokáže vytrénovat levou nohu. Po tréningu v RBR může člověk bez potíží brzdit v reálu levačkou se stejnou precizností jako by to byla pravá noha a to se počítá!

Zpátky k RBR. Po čase jsem požádal hlavního teamového inženýra a ladiče, jestli by se mi podíval na Clio. Vrátil mi jej s upraveným setupem na asfalt a na šotolinu, s tím že nechápe jak jsem s tím mohl doteď jezdit. Auto se uklidnilo. Zvládne se udržet na ceste nejen při nejjemnějším zacházení. Můžu si teď dovolit malinko hrubější pohyby a hlavně v rychlých pasážích při překlápění ze strany na stranu přestalo tolik cestovat prdelí ven. Nyní tam tedy mohu rychleji. Časy rázem o 2 s/km lepší. Dostáváme teď pravidelně na teamovém chatu lekce nastavování a rady na co sáhnout. Nejdříve ale člověk musí vědět co vlastně chce. Na začátku víš prd co chceš, když máš rozptyl +-10s na čtyřminutové trati. Teď, když už zajíždím vcelku konzistentní časy jsem schopen říct, že třeba v rychlé táhlé na šoto to začne po chvíli nedotáčet. Co s tím? Malinko uber tuhosti stabiku vpředu a přidej tuhosti vzadu – například, pak taky můžeš… hlavní inženýr vysype další tři možnosti z rukávu :)

Povrchy. V RBR je asfalt, šotolina a sníh.
Asfalt může být hladký či hrubý, kostka či šestiuhelnikova dlaždice a taky může mít výtluky.
Šoto může být hlína, štěrk a písek.
Sníh může být zmrzlý asfalt (led), závěj nebo břečka.

Dále lze nastavit suchý, vlhký a mokrý povrch.

Pneu jsou slick, intermediate a prořezaný mokrý slick.
Šoto pneu suchá, intermediate a mokrá.
Na sníh je jedna s hřeby.

Samozřejme nejlépe drží správná kombinace povrchu a pneu. Jenže v turnajích je to nejzábavnější právě to, že se nedá měnit pneu po každé trati. Nakonfigurována může být kombinace několika tratí například suchá, vlhká, vlhká, mokrá mezi dvěma servisy. To se řeší dilema – co obout? Sranda bylo třeba Monte Carlo, kde byla vlhká, mokrá, mokrá, sníh. Co teď? Buď natestuješ co bude nejrychlejší a nebo jdeš do menšího rizika a nebo je to loterie :) A věřte mi, že hřeb na mokrém teda fakt nedrží. Zas ale lepší než mokrý slick na sněhu. Je to další důležitý rozměr – naučit se jezdit i nevhodné kombinace povrchu a pneu.

Hrozně moc mi dala zima. Jezdím i pohár Old Rally, kde se to nebere tak vážně a je to spíše pro nadšence pro zábavu. Jezdím tam v Renault Clio 16S Williams GrpA. Malé uřvané lehoučké lítátko. Říkám si, že jsem ty švédské sněhové tratě slušně natrénoval. V turnaji mě stejně pojel nějaký kolega v tom samém autě o 4 s/km. K tomu píše do komentářů, že tu kterou trať vidí poprvé. Nedalo mi to a po první etapě mu píšu soukromou zprávu s žádostí, jestli by mi neporadil, co dělám špatně. Kolega, říkejme mu třeba Rudolf, mi nejen odepsal, ale i ochotně přislíbil pomoc, ať mu pošlu replay, že na to mrkne a dá mi vědět. Taktně mě ale upozornil, že před nějakým časem tomu skutečně propadl a ty výsledky budou nejspíš několika tisíci hodinovým drillem a mnoha odjetými sezónami. Varoval mne, že mu to způsobilo problémy a už aktivně nejezdí. Teď po letech se nechal ukecat na tento pohár.

Ve zkratce, pochválil mně, že mám čistou plynulou jízdu, ale bohužel málo agresivní (WTF? Vždyť to jedu jak magor úplně na hraně!). Přihodil rozbor jízdy, několik konkrétních tipů na co se zaměřit, pomohl mi upravit setup a popřál hodně štěstí. Dokázal jsem pak snížit ztrátu o dalších 2 s/km. Hlavní lekce je ale nebrat to příliš vážně, protože pak už se nejedná o neškodnou zábavu. Já chci aby to zábava zůstala. Někdy se třeba nedaří a je lepší to nechat na týden odležet. Mít tu svobodu nechat to na čas být je důležité.

Následný efekt zlepšení na jednom povrchu potom je, že když se člověk vrátí k tratím, co třeba měsíc dva nejel, najednou překonává osobní rekodry jak na běžícím páse. Za toho půl roku jsem ušel kus cesty a to díky pomoci lidí jako Rudolf, ale hlavně teamu!

Je třeba si udržovat pokoru, protože když se ukážu na nějakém mezinárodním turnaji, pojede mně parta poláků na Hondách s obrovským odstupem, podobně jako Rudolf. Člověk jim rozklikne profil a mají najeto třeba 150 tisíc km na turnajích proti mým 5 tisícům a profil založený před deseti, dvanácti lety. To nad tím pak mávnu rukou, že jedu jinou ligu. Máme ale zas v týmu o 20 let mladší talenty, kteří jezdí RBR stejně dlouho jako já. Sednou poprvé do mého auta a ukážou mi s přehledem záda. To si pak říkám: “Že já se na to dědek starý nevykašlu” :)

Nicméně po půl roce se objevily už i ty úspěchy. Dojel jsem na prvním místě s Cliem R3T pár menších turnajů, ale nejvíce si zatím cením vítězství ve velkém turnaji RBR-CUP – Rally Poland ve třídě RC3. Velmi náročná, nebezpečná a dlouhá rally po rychlém šotolinovém tankodromu a lítý boj s jedním z vedoucích jezdců třídy. Souboje skutečně na jednotlivé vteřinky. Potom co člověk překoná jako nejrychlejší ve třídě 99,1 km na 15 RZách, dostane za to takovouhle blbost :)

V reálném světě mezitím MotoPark Krakow vyhlásil celoroční pohár a v sobotu se jela první soutěž. Snad i díky RBR se mi podařilo ukořistit první místo a připsat si první body. Pamatujete jak jsem výše psal, že se musí s lift offem opatrně? Ta práce s plynem se perfektně hodí v reálu. Mrkněte na video v čase 3:02. Nejlepší v 0,25 rychlosti přehrávání. Po šikaně plný, upustit plyn, zatočit a hned zas plný. V autě mi přišlo, že je to parádně dlouhý lift off oversteer a na videu to vypadá jako nic.

Na přiloženém snipu je označen začátek a konec stopy zadní pneu. Dává to myslím mnohem lepší perspektivu jak jsem si to v reálu užil.

A ta nejlepší věc je, že Clio R3T v RBR mě tak dobře naučilo práci s plynem, takze další průjezdy jsem věděl jak upustil plyn o ten pověstný kousíček méně, takže zadek pomádá do zatáčky, ale už nečáruje. Pamatujete jak jsem psal výše o tom blahu, když se to správně povede? No ale jsme tady hlavně pro pořádnou zábavu, takže ještě jedna čára je vidět v 6:20 ;) Jinak nahrávka je klasicky nuda a působí to pomale, neb je to zajeto čistě.

Závěrem – virtuální závodění to reálné požitkem z jízdy nenahradí, ale má některé přednosti jako dostupnost, team, kilometrový nájezd a cena, a má také potenciál některé aspekty techniky řízení vypilovat.

Mějte se krásně a hlavně kolama dolů!
GO FADOS GO!!!

PS: Jaké máte zkušenosti se simulátory vy?