Volkswagen Passat R-line 2.0 TDI

Osud tomu přál, že jsem se bratru necelého třičtvrtě roku seznámil se současnou přítelkyní. Ta je toho času zaměstnancem na poměrně lukrativní pozici a lukrativní pozice také žádá adekvátní „reprezentativní“ vůz, protože je zde ještě poměrně krátce, také cca 3/4 roku, nemohla si vůz vybírat, ale zdědila ho po bývalém kolegovi.

A o jakém že autě je to řeč. Konkrétně o „osmičkovém“ Volkswagen Passat R line 2.0 TDI ve verzi kombi, r.v. 2018. Mě jakožto majitele Fordu Focus 2. generace to samozřejmě zaujalo a jal jsem se hned při první možné příležitosti auto vyzkoušet. Dnešním dnem už na něm mám pár tisíc kilometrů najeto, a tak jsem se rozhodl sepsat tento blog.  

Musím říct, že co se vzhledu týká, mně osobně se auto líbí, rudá metalíza, 19 palcová kola a paket R-line tomu dodávají poměrně svěží elegantně – sportovní vzhled, na druhou stranu si začnete všímat, kolik Passatů v R line jezdí a zjistíte, že jich opravdu není málo, inu fleetová politika je evidentně v mnoha firmách podobná.

Největší výhodu R line paketu vidím v interiéru, celokožené sedačky sportovního vzezření v nášivkami R line na oko působí moc pěkně a pro mě osobně jsou (a to je podstatné) velmi příjemné na sezení i na delší cesty. Nezkoumal jsem nikdy blíže možné konfigurace Passata, ale pokud bych si ho konfiguroval dle svých požadavků, asi bych se vydal jinou cestou, než R line (sedačky bych zachoval).

Prostoru je všude až až, klasický test zda si za sebe při svých 185 cm sednu, proběhl naprosto v pořádku, když si přítelkyně posune sedačku řidiče na svou výšku, cca 167 cm, tak za řidičem vzniká opravdu velkorysý prostor. Plus obrovský benefit obřího kufru, a protože vozíme kola a lyže atd., tak ve dvou ani není třeba řešit alternativu v podobě nosičů na střechu.

Jedním z nejlepších prvků výbavy jsou alespoň pro mě matrix světlomety s inteligentním svícením, které fungují velmi dobře a pokud jsou přepnutá v automatickém módu, tedy aby usměrňovala kužel osvitu cesty bez oslnění protijedoucích aut, tak jsem koukal jak pomyslené „péro z gauče“, jak se světla chovají. Ačkoliv současně je třeba přiznat, že bylo několik situací, kdy nevyhodnotily situaci tak, aby vypnuly dálkový mód nebo přizpůsobily světelný tok protijedoucímu autu. Ale nastává to opravdu zřídkakdy, čímž se omlouvám protiejdoucím řidičům, ale takhle to vyhodnotil mozek Passatu. Na druhou stranu i osvit klasických potkávacích světel je natolik účinný, že jsem kolikrát ani neměl tendenci zapínat dálková. 

Doposud jsem v žádném svém autě neměl zkušenost s adaptivním tempomatem a ten je třeba pochválit, i když zrychlení po uvolnění pruhu by na můj vkus mohlo být živější, ale ok, stačí si pomoct plynem. Na dálnici velmi dobrý pomocník, ale už nastalo pár situací, kdy jsem mu do toho brzdou skočil, protože někteří řidiči zapomínají, k čemu slouží v jejich autech zpětná zrcátka.

Krásná kola, mizerné pohodlí, asi tak bych ve stručnosti shrnul na Passatovi přítomná 19 palcová kola o rozměrech 235/40, jediné místo, kde jsem je zatím ocenil, byla jen kvalitní dálnice / silnice, kde při vyšších rychlostech i v zatáčce v kombinaci s podvozkem drží auto pěkně. Nicméně nikdo soudný nemůže na naše silnice zvolit takové peklo. Bohužel to auto je tvrdé jak kavalec a při každém přejezdu nějaké větší nerovnosti (a že jich tu málo nemáme) to dostane podvozek pěkně sežrat, jediné co vás v této situaci uklidňuje je fakt, že to auto naštěstí není Vaše, ale leasingovky (bůh s tím, kdo si to pak od nich koupí). Věřím tomu, že být zde 17 nebo 18 palcová kola o trochu víc balonovitém rozměru, určitě by to Passatu přidalo dost na pohodlí, neubralo na vzhledu a v kombinaci s těmi skvělými sedačkami by to bylo moc fajn auto, takhle je to moc fajn auto, ale nic pro návštěvníky chiropraktiků.

Následuje pár „not neccessary“ věcí, které nejsou vyloženě blbé, ale všichni víme, že jednou až se to vysype, to blbé bude. Elektronické otevírání a zavírání kufru – why? Abychom si v zimě nešpinili ruce od kufru od břečky. Ne, tomuhle opravdu nerozumím, pro mě naprostá zbytečnost popírající jakýkoliv pragmatický smysl, až se ty servomotorky rozbijí, tak jediný kdo bude mít radost, bude servis. 

Další „not neccessary“ je bezklíčové odemykání a zamykání. Uznávám, že toto řešení je velmi komfortní a uživatelsky příjemné, ale už se mi také párkrát stalo, že jsem hledal, kde mám ovladač, protože ho stačí mít někde v rámci prostoru auta sebou, ta jistota klíčku v zapalování je čistě pro mě uživatelsky více uspokojující. Předpokládám, že když se vybije baterka v klíčku, dostanete na to včas upozornění.

Pod kapotou je 2.0 TDI s výkonem 110 kw a sedmistupňovým DSG. Nejprve něco k DSG  (doposud byla moje zkušenost s auty s automatickou převodovkou minimální, takže nemám srovnání s automaty u jiných značek). S DSG mám veskrze jen dva problémy, někdy trochu apaticky reaguje na kick down a už se mi nejednou stalo, že nedošlo k podřazení a předjížděcí manévr trval trochu déle než bych chtěl. Snažil jsem se přijít tomu na kloub, proč někdy auto hned podřadí a jede, zatímco někdy je vůči tomuto pokynu prakticky apatické. A řešení nakonec bylo jednoduché, je to pouze o rychlosti / razanci sešlápnutí plynového pedálu až k podlaze. A druhá věc jsou rozjezdy, v 80% případů mi auto při rozjezdu cukne, já už to ani nevnímám, ale nedávno když přítelkyně pila kávu, tak to zavnímal její svetr. Nato jsme si dali s přítelkyní interní challenge, komu to bude méně cukat, protože když člověk chce a myslí na to, rozjet bez cuknutí se dá, chce to trochu citlivější práci s plynem, nicméně v 99% času o tom člověk nepřemýšlí..

A co ten motor, jede to? Jede to. Jede to tak, aby vás to neurazilo, ale nejede to tak, aby vás to nadchlo. Jede to tak akorát, a kdyby to jelo jen o trochu méně, tak by vás to naštvalo, protože takové auto už musí mít trochu důstojný pohon. Zrovna toto je místo, kde bych si dokázal představit v rámci budgetu osekat trochu výbavu na úkor vyššího výkonu. Do 150 kmh auto relativně pěkně zrychluje (v rámci výkonu) a do 160 kmh je velmi příjemné v něm cestovat po dálnici, ticho, klid, spotřeba únosná. Do 180 kmh ještě dobrý, pak nastává klinická smrt, a aby se to vůbec přehouplo přes 200kmh to už chce hodně času a trpělivosti a nedejbože, když vám tam někdo vjede, protože celý proces začíná znovu (tím se obloukem vracím k té trpělivosti). Není to auto na prohánění silnějších aut podobné třídy, na to mu chybí výkon, takže je dobré v některých situacích zachovat stocký klid a mít lehké mrzení, že tam není o 100 koní víc. Bohužel u některých našich spoluobčanů v postarších modelech (rozuměj vylítané vrány, ale pořád ještě s 50 – 100 koňmi navíc) Passat s paketem R-line vzbuzuje choutky si trochu zazávodit, i zde je třeba se udržet, protože 150 koní je pořád jen 150 koní v kombinaci s lehkou nadváhou, motor bohužel nesekunduje vnějšímu vzhledu. Spotřeba závisí hodně na stylu jízdy, ale dálky bez sprintu na dálnici v pohodě lehce přes 6l.  

Ještě něco poznatků k servisování vozu, který je na operativní leasing, který platí váš zaměstnavatel. Možná to bude pro řadu zdejších čtenářů nošení dříví do lesa, ale pro mě to bylo velmi nepříjemné překvapení, protože jsem měl vždy auta ve svém majetku a ne v majetku leasingové společnosti. Passat při častějších expresních přesunech po dálnici má olejový apetit. Je to asi měsíc a půl zpátky, kdy jsem musel dolévat litr a půl oleje, to není úplně málo s tím, že říkám přítelkyni, až to poveze do servisu, ať jim poví, ať už rovnou ten olej vymění, protože servisní interval 30 000 km je fakt peklo pro ten motor. Jak to dopadlo, si asi všichni domyslíte, na tachometru 50 000 km a slečno to máte nárok až za 10 000km, máte nějaké další přání? Další problém jsou už delší dobu brzdy, především brždění z vysoké rychlosti na dálnici má za efekt vibrace ve volantu a nepříjemné hučení. Chápu, že u automatu se musí brzdit víc, ale i tak při používání mozku to není oproti manuálu až takový rozdíl, nicméně z toho plyne pochopitelně častější výměna brzd. Opět jsem sdělil přítelkyni, ať v servisu požádá o kontrolu brzd – odpověď, brzdí to, nic s tím nemáte. Děkujeme. S tím prakticky nemáte šanci nic dělat, držíte servisní intervaly a tam se to vyřeší, ale cokoliv nad rámec vám leasingovka nezaplatí. A pak si kupujte auto po operácích. To radši pověstnou osinu do zadku.

A teď nastává zásadní otázka, kdybych měl možnost si v rámci takového budgetu vybrat nové auto (a ona nás brzy čeká, s Passatem budeme jezdit do konce tohoto roku), vybral bych si Passata? Ano, vybral bych si Passata, s menšími koly, silnějším motorem a stejnými sedačkami bez paketu R line. S Passatem se žije dobře, nic v něm nechybí, něco v něm přebývá, ale veskrze je to uživatelsky velmi příjemné auto a naprosto rozumím tomu, proč jich jezdí tolik. V rámci třídy je výběr opravdu široký a začínám přemýšlet, co bude jeho nástupcem za předpokladu, že přítelkyně bude stále na stejné pracovní pozici. Demontáž hodin a nahrazení nevzhledným obdélníkem na výstražná světla u nového Passata mezi výdechy klimatizace mě teda nakrkla. Favoritem pro mě bylo doposud Volvo V60, než jsem zjistil, že s rokem 2020 Volvo omezilo Vmax u všech verzí na 180kmh, takže si mě při spěšném přesunu po dálnici vyndá Fabie 1,9 TDI, a to jak mužská ješitnost praví, není v pořádku, když já mám 2x větší výkon. Bude to ještě oříšek.