O kouzlech inženýrů a nespokojenosti řidičů

Začněme u paliva. Základ pro něj jsou zbytky jurského parku, které ležely a vařily se pod zemí miliony let, než z nich vzniklo UHO. To ale není to nejtěžší, dát kuře do trouby na nízkou teplotu zvládnu i já. Poté, co ropu nějaký muž v klobouku najde, musí se k ní provrtat a vytěžit ji za pomocí kilometrů trubek. V dalším kroku se dinosauří gazpacho, starší než diváci naší obdoby MTV, dostane do rafinerie, kde projde frakční destilací. Při ní se rozloží na spoustu částí, například starý známý benzín.

Jeffův motor spaluje benzín a jeho kliková hřídel se při maximálním výkonu, který je mimochodem pětapadesátkrát vyšší než špičkový výkon trojnásobného vítěze TdF, otočí 10x rychleji, než je člověk schopen mrknout. K zážehu benzínu je potřeba svíčka, která dokáže pracovat i s napětím 200x vyšším než ve vaší zásuvce.

Na jednu nádrž dokáže Jeff urazit vzdálenost vyšší než bojový vrtulník Apache. Jak už jste pochopili, Jeff je auto. Při zachování relativně obyčejného pohodlí dokáže na tuto vzdálenost odvézt průměrnou evropskou rodinu i se zavazadly, to nedokáže ani Apache. (Na druhou stranu Jeff nefiguruje v žádném videu s hudbou AC/DC a ani nedokáže posílat svobodu všem v dosahu)

Abych tohle srovnání Jeffa se světem ukončil nějakým smysluplným údajem, řeknu jen, že firma, která ho vyrobila, je starší než naše republika. Nudím vás, a proto uvedu už opravdu poslední „zajímavost”, Jeffů je mnoho. Vyrobilo se jich tolik, že by každý obyvatel Estonska mohl jednoho dostat a ještě by pár set tisíc zbylo.

Pokud jste dočetli až sem, asi se ptáte, co měl tenhle ultimátní příklad novinářských převodů znamenat. Jeff, to auto, za kterým stojí tisíce let inženýrského vývoje, ve kterém se součástky pohybují šílenou rychlostí a zároveň zahřívají na teploty podobné povrchu těla Justýny Justina Biebera, je obyčejná Felicia 1,6 MPi.

Při procházení diskusí mi přijde, že lidé zapomínají na to, jak nesmírně složitý stroj automobil je. Ať už je to snaha si koupit co nejlevnější vozítko v podobě „báwa s třílitrem pyčo” v g-paketu, nebo nadávání na výrobce, proč má auto nápravu takovou a ne makovou, vždy se objeví někdo, kdo si tu složitost neuvědomuje. Lidé z těchto příkladů jsou zrovna ti, co komplikovanost aut neberou v potaz, na druhou stranu jsou zas jiní, kteří na přílišnou složitost a neopravitelnost nových aut nadávají. Přitom je jako vždy potřeba všeho s mírou, nic nezlehčovat ani nezveličovat. 

Kdyby to tak platilo všude, svět by byl totiž fajn. 

Pokud jste dorazili až sem, na úplný konec, děkuji vám a přeji hodně štěstí na cestách.