Luxusní kombíky od Volva

K Volvu patří velké kombíky a V90 nám připomněla, že bývaly i luxusní. Jaké velké luxusní kombíky předcházely dnešní V90?

Jako první uvedu řadu 100.  Dva roky po příchodu 144 (první číslo značí řadu, druhé počet válců, třetí počet dveří) se objevila 164, luxusní model a vlajková loď Volva té doby. Bylo to po 20 letech, co Volvo nabídlo pro veřejnost šestiválec. Byl řadový s rozvodem OHV o objemu tří litrů. Problém byl ten, že ho Volvo nikdy nedělalo v kombíku, přišlo mu nesmyslné spojení luxusu a tohoto typu karosérie (a bohužel dodnes má mnoho značek na to stejný názor). Co tu tedy dělá? Australané vyrobili přes šest desítek tisíc kusů Volv v továrně v Claytonu a v únoru 1972 zde vyjel i jediný 165, který vznikl na popud generálního ředitele, který ho chtěl pro vlastní potřebu. Nebylo to tak jednoduché, jak se zdá, protože 164 se od 144 lišila delším předkem, aby se tam vešel řadový šestiválec. Takže z jedné 145 a 164 vznikla 165, ale co do dílenského zpracování odpovídala kvalitě sériově vyráběného Volva. Pod karosérií skrývala krom šestiválce s karburátory převodovku M41 (čtyřrychlostní + overdrive), kožené sedačky, posilovač řízení a klimatizaci. Urban legend pravý, že při auditu se Švédi velmi divili, kam zmizela prakticky dvě auta. Australané to okecali tak, že to byl prototyp, jenž měl vyzkoušet možnost zájmu o 165 ve státech. Přestože to není jediná 165 na světě, vzniklo jich několik ale ne u Volva, je to jediná, který má uvedené „165“ i ve VINku (Volvo uvádělo model přímo ve VINu. U 164 začínalo VIN „VC164…“). Přímo ve Švédsku vzniklo také několik prototypů, včetně 162, jenž jasně ukazuje na budoucí 262C, ale většina byla zničena. Video z renovace jedné 164 s hrbem je zde (v přibližně 3:30 ukazuje původní svary spojující 145 a 164)

Řadu 200 asi netřeba příliš představovat. Přestože vycházela se stovkové řady, měla i dokonce několik shodných dílů, byla přece jen o dost jiná a to i díky prototypu VESC, o které tu již napsal článek TheKubajs – https://www.autickar.cz/blog/clanek/stripky-z-historie-volva-volvo-vesc/389/ . Díky tomu se stala v USA etalonem bezpečného auta. Měla také již dvouokruhové brzdy a za všemi koly byly kotouče. Na podzim roku 1974 se objevil jako nástupce modelu 164 model 264, vycházející z 244, a v srpnu následujícího roku konečně i 265. Pod kapotou se již objevoval známý PRV o výkonu maximálně 155 koní, převodovky byly na výběr tři – BW55 (automatická třírychlostní), M46 (4q+OD) a pravděpodobně M45 (M46 bez overdrivu). Z výbavy lze zmínit elektrická zrcátka a okna, klimatizaci, centrální zamykání, vyhřívané sedačky, šíbr, stěrače a ostřikovače předních světel a dokonce LSD.  Do roku 1985 bylo vyrobeno 35 061 kusů.

A následuje řada 700. Pro mnohé je sedmička auto, které většina z nás kreslila ve třech a čtyřech letech. Na sedmičce se začalo pracovat v polovině 70. let, v roce 1980 se ukázal prototyp VCC, který byl dokonce kombík a lehce nastínil design produkčních sedmiček. Přesto je design rantlovek (první generace řady 700) pro mnohé velmi kontroverzní a dle jistého Gordna Murraye dokonce obscénní. Mnoho dílů vychází z dvojkové řady, ale sedmička zase posunula bezpečnost a komfort dál. Přestože první model této řady byl představen už v roce 1982, kombi přišlo až v roce 1985. Sedmička narušila číselné značení a číslice 6 uprostřed trojčíslí už neznamenala nutně počet válců, nýbrž úroveň výbavy. Tak se stalo, že pod kapotou byl nejen PRV, ale dokonce i řadový šestiválec diesel D24 od VW a přeplňované OHC čtyřválce od Volva známé pod pojmem Redblok (doopravdy má na červeno nabarvený blok). Převodovek bylo na výběr mnoho, záleželo na motoru. Takže se objevovala M46 (4q+OD) pro silnější motory, M47 (5q vycházející z m46, čímž utrpěla bytelnost) pro slabší, a tři čtyřrychlostní automaty (AW71, AW72 a ZF-4HP22L). Výbava narostla o proti 260 o automatickou klimatizaci, elektrický šíbr, elektricky ovládanou sedačku řidiče, elektricky ovládanou anténu, litá kola a nivomaty. Pro modelový rok 1988 přišel ale facelift (označovaný jako 760 II), který vizuálně na první pohled odlišil 760 od 740. Příď dostala větší světla a celkově se lehce sklonila pro lepší aerodynamiku, po designové stránce se hodně změnila i přístrojová deska a zlepšilo se odhlučnění. Přibyla elektrická sedačka spolujezdce, tempomat, nastavitelný úhel volantu ve třech polohách a čalouněné všechny sloupky v interiéru a plasty u stropnice a v kufru. Jako zajímavost může být třeba to, že v 760 II se poprvé objevil tříbodový bezpečnostní pás i pro prostředního cestujícího na zadní sedačce. Za pět let bylo vyrobeno 37 445 kusů, z toho přibližně 2/3 připadá na pofaceliftové kusy.

A máme tu poslední řadu, 900.  960 se začalo vyrábět v roce 1990, byť pravděpodobně šlo o modelový rok 1991. Co je zajímavé, vypadá přesně jako 760 II, rozdíl byl pouze v tom, že kolem oken zmizelo chromování, byl zabudován SIPS (Side Impact Protection System, neboli systém rozkládající síly při bočním nárazu pokud možno jinam než na posádku), pravděpodobně se zlepšilo odhlučnění a snížila se nabídka motorů. D24 zmizelo úplně (teda dle všeho, přesto se dají najít kousky s D24, ale nevím, jak moc je to originální) a pro mnoho trhů zmizely čtyřválce (ale tam, kde byly stále v nabídce, přibyly 16v verze, s kterými Volvo přišlo pro modelový rok 1989 a byla to první sériově vyráběná DOHC hlava od Volva. S vývojem údajně pomáhalo Porsche.) a zůstaly v nabídce pouze šestiválce PRV. Ale ty byly pouze v necelém prvním roce výroby, záhy byly vystřídány novým moderním celohliníkovým řadovým šestiválcem s rozvodem DOHC zvaným whiteblok (z menších volv je známá T5, to je také whiteblok, jen má o válec méně). Pokud se už někde nabízely i čtyřválce, šestiválce byly o nezanedbatelnou 1/3 dražší. Bohužel, první generace šestiválců má poddimenzovaný blok a praská při opětovné montáži hlavy. Převodovky byly M46 (4q+OD), M47 (5q) a AW30-40 (4q automat). Lehké změny proběhly v roce 1993, kdy se zvětšila nádrž z 60 litrů na 75, airbag řidiče byl standardem a airbag spolujezdce za příplatek, nový design všech sedaček a zadní lavice na přání s integrovanou sedačkou pro dítě místo loketky (byť loketka po sklopení opěradla také vznikne) a s automaticky zasouvanými opěrkami hlavy při sklápění sedaček. Co již tak potěšující není, přibližně tímto rokem byla definitivně nahrazena špéra automatickou uzávěrkou diferenciálu fungující do 40 km/h. Velký facelift proběhl pro modelový rok 1995. Předek se zase poměrně hodně změnil a jasně definoval 960 oproti 940, zadní náprava se dočkala multilinku (pro sedan byl nabízen už pro 760 II), přední náprava byla také přepracovaná, a zůstaly v nabídce jen whitebloky. Byla po 20 letech nahrazena nejbytelnější manuální převodovka od Volva pro zadohraby, M46, za M90, pětirychlostní bez nákladného overdrivu. Interiér se také změnil. Přístrojová deska jen v detailech, tapece dveří značně a zmizelo tak i klasické otevírání dveří, aby více šlo se zamýšlenými předkolkami (S/V/C70). Výbava je ale shodná s původní 960 I, dokonce v základu je i chudší a místo opravdového dřeva tu máme plast. Pro některé trhy se na poslední rok výroby přejmenovala 965 na V90 (byť dle VINka to byla stále 965) a vznikla tzv. Limited Edition s alcantarou potaženými středy sedaček a částí tapeců dvěří. Tímto se uzavřela kapitola zadokolek od Volva, alias krabic. Do roku 1998 bylo celkem vyrobeno 41 619 kusů (edit: zapomněl jsem na V90, s tou je to 50 686 kusů), z toho 960 I maximálně 18 100 kusů.