Všechno začalo poměrně nevinně, tím, že jsem měl Volvo V70 I v dehtu zrovna na přetěsnění u vesnického mechanika a kamarád potřeboval druhého řidiče na převoz jeho 850 T5. Toto přímé srovnání prakticky stejných aut jen s jiným motorem mi poměrně zásadně otevřelo oči, vždyť najedu za rok prd a ten benzín je kultivovaností, tichem a příjemností úplně někde jinde. K tomu se přidal potkaný motor (pravděpodobně mechanik nedotáhl na předepsaný moment šroub řemenice) a mě ta V70 fakt začala štvát…
Co teda koupím? Chtěl jsem zadokolku, servisně jednoduchou kvůli opravování svépomocí (po zkušenostech s některými mechaniky jsem došel k názoru, že si auto raději zkurvím sám) a musí to být fakt velký kombík, neb v něm několikrát do roka s milou spíme na výletech. Auto rozhodně nemá být daily, přes zimu bude zazimované. Do práce jsem vždycky jezdil na kole nebo chodil pěšky, měl jsem to vždy kousek od domova…
Jako první mi vytanulo na mysl celkem logicky Volvo 940. Jednoduchý je úplně geniálně (motory prosté, vzadu tuhá náprava, silentbloky na přední MacPherson ve stokorunách, i diagnostiku si vozí každá 940 pod kapotou (vyblikávací modul). Ale co zkusit něco jiného?
BMW E39 530i měl v té době kamarád a oproti 940 je to auto o několik generací novější (čemuž se není moc co divit, když 940 má kořeny v 82. roce), což je extrémně znát na odhlučnění a aerodynamickém hluku. Šestiválec je sametovej s krásnym zvukem. Jenže sehnat neshnilý kousek je poměrně oříšek a servisně už je to složitý a drahý auto, nic, co bych si moc opravoval z většiny sám…
A pak dlouho žádný nápad. Fordu jsem se trošku bál, ameriky jsou jen s automatickou převodovkou, kterou jsem nechtěl, navíc jejich rozměry (Caprice) jsou až moc velké na můj vkus (nechtěl bych se s nimi proplétat silničkami ve Francii či Itálii). Takže ano, výběr je jasný, bude zas Volvo.
A tak započalo hledání hezký, nezrezlý a relativně levný 940 s B230FT nebo FT (2,3 8v turbo buď nízko nebo vysokotlaké) v manuálu (M90, takže modelový rok 1995-1998) a s automatickou klimou. Hledání bylo vskutku krátké, protože po pár týdnech mi došlo, že 2,3 jsou jen zrezlý kusy, občas by se jinak našel i hezký (hlavně Holandsko), ale ta rez je zlo.
Kamarád tahá Volva z jižních zemích, tak jsem se obrátil na něj. Ten mi vysvětlil, že 2,3 rozhodně nebude, když už, tak B200FT (dvoulitr 8v turbo s výkonem vyhoněným ne o moc níž než 2,3 s vysokotlakým turbem) a že bude mít za pár dní jedno na prodej, že mi ho nafotí, že je v super stavu, že i technici na dovozový STK na to koukali překvapeně. Auto po ženský, jediná majitelka, hromada servisních záznamů, všechno udělaný, rok 1997, stříbrný. Jediná piha na kráse je lišej na zadním blatníku. A fakt to vypadalo moc pěkně, cena slušná… ale neskutečný holátko. To auto nemělo nic a já chtěl tu problematickou automatickou klimu…
Na to mi řekl, že mi nafotí ještě svoje auto, ale má tam LPG, tak by stálo o fous víc než předešlé, navíc má za sebou pár našich zim. Kvůli výše zmíněnému jsem to zavrhl. LPG jsem v autě nikdy nechtěl. Navíc díky tomu, jak není výběr pro mě vhodných aut, jsem došel i k tomu, že mi tohle auto musí vydržet při nejmenším věky a ideálně do mého pokročilého věku, kdy už nebudu řídit. Nová auta (cirka posledních 15-20 let) se mi nejen hnusí vzhledem, ale i blbě řídí.
A tak mi říká, že tam má ještě jedno auto, nikomu ho zatím nenabízel, jsem první. Přivezl ho před dvěma lety z Itálie, stále nepřihlásil, patřilo doktorovi. Je to ale 960, modelový rok 1993, a s B204FT (přeplňovaný dvoulitr s 16v hlavou). Nafotil mi ho a to auto vypadalo fakt krásně. Výbava plná až na metlu a airbag spolujezdce. Jenže tu jsou dva problémy. Jeden mi byl vymluven hned. Myslel jsem si, že vzadu je multilink, ale ten měl jen sedan, kombík až s faceliftem. Takže zbývá ten druhý problém, a to motor. Každý krabicář ví, že 16v je průser, hrozně složitý motor, věčná olejnička, na rozdíl od většiny 8v se umí potkat… Prakticky pověst podobná s řadovým šestiválcem, který se tam dával též. Takže jsem ho odmítl, tohle přece nechci…
Druhý díl bude logicky zítra, na výročí.
