Kolo šlapací

 K tomu bych měl něco a bude to takový neveselý čtení. I v tý titulní kresbičce nenajdete kousek vtipu, je to jen zohýbaný bicykl.

Můj negativní postoj k cyklistům je i zde myslím dost znám ale nebojte se, nebudu opakovat obecně známé věci antož to stejně není k ničemu. Tohle budou jen příhody o tom kdy to jaksi nedopadlo.
Nebudu chodit do detailů, nechci se aktérů vyptávat, někdy jsou to trochu citlivé věci a to co je známo nemusí úplně odpovídat.

Máme v práci několik kolegů kteří bicyklují. Někteří jsou jen letněrekreační, prostě když je počasí, jezdí do práce na kole, eventuelně na elektrošvindlkole. Ale taky tam máme pár unikátních exemplářů, fanatiků a závisláků. Jo, závisláků zcela potvrzujících mou teorii,že jízda na kole vyvolává těžkou závislost která nemůže dobře dopadnout.

Jeden z největších závisláků který kupodivu ještě nedopadl špatně, je na tom tak že pedálování věnuje všechen myslitelný čas bez ohledu na cokoliv, v jakémkoliv počasí. Dokonce jezdí na vyjížďky i v práci místo oběda i v takovým hnusu, kdy my normální vymýšlíme kudy jít na oběd abysme nemuseli v dešti se sněhem přejít třicet metrů přes dvůr. Nezbývá než doufat že si nabije hubu samostatně, bez nechtěné účasti někoho dalšího.

Další případ je trošku lepší, nejezdí úplně furt, je to spíš všestranný sportovec s několika úrazy z hokeje a kdoví čeho ještě. Tak ten to jednou přehnal při sjíždění z kopce po místní komunikaci starou částí obce. Rozmáz se tak že rozštípal helmu. Celkem vzato jeho věc, jen připravil nevšední zážitky vokolostojícím co ho museli zachraňovat.

Třetí případ je horší. Totální závislák co jezdil i ve sněhové kalamitě, do práce kolem půlky okresu, z práce kolem celého a půlkou vedlejšího a to fakt nepřeháním. V práci spal za chůze, chodil jak zombie, ožíval až na pedálech. Teda ožíval, mozek mimo provoz,jen dvě mozkové buňky levá noha pravá noha, nevidím neslyším, jen šlapu a šlapu. Do práce dojížděl ve stavu totálního mimoňství, od nosu mu vlály nudle až do pasu a to fakt nepřeháním. Paní vrátná z něj mívala záchvaty na zvracení a někteří přihlížející to komentovali, že než zjistili stav věci, mysleli si že mu tam vlají dráty od sluchátek. No a jednou takhle sjížděl kopec, klasika, hlava v řídítkách, kolena za ušima a trefil protijedoucí auto. Zavinění nevím ale vypadá to že to auto před odbočením vlevo si najelo ke středu a dávalo přednost protijedoucím. A cyklista asi sledoval provoz tak jako obvykle. Má jizvu přes půl ksichtu a už nejezdí. Těžko říct jestli se mu rozsvítilo nebo mu to zatrhla manželka.

Zatím poslední případ je starý pár týdnů. Kolega, cyklista asi spíš rekreační, na nedělní vyjížďce, na městské křižovatce, to nabořil zezadu do stojícího auta takovým způsobem, že i po několika týdnech není jasný jestli se ještě někdy bude hýbat. Dál to nehodlám rozebírat, je to ještě moc čerstvý a detaily stejně nevím.

Co chci tímhle povídáním říct? Kolo je základním mechanizovaným dopravním prostředkem, který má svůj smysl ale i svá rizika. Vlastně je s podivem, že v dnešní době posedlé bezpečností je možné něco takového provozovat, dokonce od velmi nízkého věku. Pokud už na ten bazmek sedáte, myslete hlavou. Myslete jako řidič, předvídejte ještě víc než v autě.