Jak se staví Plechcup speciál – nečekané zvraty

Vůz tedy opět získal motor do svých útrob, a dokázal se po pěti letech znovu hýbat sám  a ne jen na laně či tyči. Na nějaké normální ježdění to ale zatím nebylo z důvodů uvedených v minulém blogu. Tudíž koupil jsem novou spojkovou sadu, a o jednom volném víkendu jsme se pustili do výměny. Ke slovu přišla opět žirafa – vyndat celý motor I s převodovkou je jednodušší, než se trápit se sundaváním a nandaváním převodovky spodem, kor když jste v řadové garáži která nemá ani jámu, a auto není ani ve výšce půl metro nad zemí. Motor byl venku rychle a bez problémů, stejně jako od něj oddělená převodovka (aby ne, když je takto ke všem šroubům královský přístup). Následně jsme sundali přítlačák a spojkovou lamelu, a pohled na ně nás naplnil optimismem.

Značně slítaná lamela a přítlačák dávaly silnou naději, že problém s rozjezdy je právě zde, nikoli v naší hybridní soustavě ovládání spojky. Když byl už motor venku, byla idaální příležitost vyrobit držák baterky namísto dosavadních zip ties. Použili jsme k tomu železný Lkový profil, a Greeny se při navařování do auta tak rozvášnil se svářečkou, že by se za tento nový držák baterky dalo zvedat celé auto :D  Dále jsme sundali a vyztužili naše držáky motoru, a vše šlo opět zpátky na své místo. Následoval okamžik pravdy – vyřešila celá akce náš problém? Nebudu to nijak natahovat, pomohlo! Problém byl vyřešen, a mohlo se přejít k dalším záležitostem.

Nicméně dokud byl motor ještě venku, odhalili jsme jednu věc, kterou prostě nevymyslíš. Dlouho jsme se smáli, popadali za hlavu, a konstatovali, že tuto příhodu nám snad ani nidko neuvěří… Štítek motoru byl značně špinavý a špatně čitelný, nicméně po důkladném prozkoumání jsme zjistili jeden podstatný detail. Ona ta poslední číslice není osmička, ale šestka!! Ti co trochu znají BMW motory už vědí. My jsme swapli opravdu ten nejslabší čtyřválec co byl! Není to ani jedna-osmička, ale jen jedna-šestka!! Takovou blbost zkrátka nevymyslíš!

Ale tak co už, jedeme dál. Nyní auto potřebovalo nějaký výfuk. Auta co řvou ale nejedou jsou prostě k smíchu, takže jsem chtěl něco kultivovanějšího. Volba tedy padla na originální specifikaci koncového dílu výfuku z BMW E30. Díky úžasně levným dílům z Polska jsem rovnou vzal nový, který se následně hned rozřezal na segmenty. Při doplnění o nějaké zbylé trubky z výfuku Miaty a Mazdy 323F, bylo možné vše svařit do celku, který poměrně slušně pasoval na auto, a dokonce i ve výsledku těsnil.

Další úkol byla kapota. Ono ji totiž po swapu jaksi nebylo možné zavřít… Ke slovu tak přišla flexa, následně se vytvarovala na kapotu boule, přivařily boční a zadní stěny, a dílo bylo na světě! Výsledek byl hrozně sexy jak z Mad Maxe, bohužel by ale zároveň moc tahal pozornost příslušníků, takže jej bylo potřeba zamaskovat. Po chvilce zkoumání padla volba na tjůůningovou karbonovou fólii. Plán byl jasný – vytvořit rozumně tvarovanou bouli na kapotě, jako to mají třeba různé ameriky, s hladkými postupnými přechody do kapoty, a celé to následně překrýt fólií. Jenže jak to provést? Zatím byla na kapotě pouze rhubá kostka s pravými úhly. Kytu by na dosažení požadovaného tvaru padlo hrozně moc, navíc by určitě praskal a byl těžký, laminát nemám rád práci s ním, a nemůže jen tak viset ve vzduchu, potřebuje obvykle polystyrenoé jádro, které se potahuje…heuréka! Požadovaný tvar vytvořím z polystyrenu, a pak jej přímo potáhnu tou fólií!

Jenže práce s polystyrenem nešla podle představ, tak jsem se uchýlil k alternativnímu řešení – použiju montážku, kterou oříznu do požadovaného tvaru, a následně potáhnu. Práce šla dobře, a i to vypadalo celkem vpohodě, pak jsem ale chtěl nějak zlepšit povrch, aby se k němu dala nějak přilepit fólie, a sáhl jsem po karosářském tmelu co byl zrovna po ruce. To byla osudová chyba. Když jsem přišel druhý den do garáže lepit fólii, zjistil jsem že spolu s pur pěnou zreagoval, a celé se to propadlo. Už nebyl čas to nijak řešit, Plechcup se blížil, takže jsme to s klukama potáhli tak jak to bylo…no a vypadá to samozřejmě příšerně, jinak to ani dopadnout nemohlo.

Průběžně mezi předešlými úkoly jsem v mezičase na autě olamoval tlusté kusy popraskaného kytu na všech částech auta (chudák, kolik nehod už za svůj život muselo zažít), následně je vybrousil až na kov, znovu překytoval do +-roviny a vybrousil. Auto tak bylo strakaté jak kravička Milka a říkalo si o nějaké barevné sjednocení. Boro sprejolak ve stylu Mighty car mods byla jasná volba. A jaká je nejlevnější barva? Už slyším volání MONTANA, ale kdepak, jednou jsem zahlédl v Tescu v akci ty nejobyčejnější černé spreje a bylo jasno :D  Při testu na mrkačkách auta jsem zjistil, že lepšího výsledku se dosáhne bez jakékoli přípravy, než když tu aktuální hrůzu zkouší člověk nějak brousit. A plnič? Ten je pro bohatý! V potemělé garáži vypadal výsledek vzhledem k ceně celkem uspokojivě, na denním světle venku tato mikrotenká vrstva laku už o poznání hůře. Ale co, na lak to nejezdí.

Proběhlo krátké testování jestli nic nemlátí, neupadává, a tak nějak funguje v okolí Brna, a bylo to tady, nastal den Plechcupu! Bylo mrazivé ráno, a my se vydali s doprovodným vozem na cestu do Vysokého Mýta. V autě byla hrozná kosa, topení samozřejmě nefungovalo, a situaci ještě zhoršovaly velké díry ve firewallu po odstraněné klimě a původní kabeláži. V autě byl hrozný hluk od převodovky a celého drivetrainu, stěrače taky nefungovaly, a úplně nejhorší bylo když se začalo auto zamlžovat zevnitř. Po stránce řízení se ale auto chovalo příjemně, a motor sice neměl žádný výkon, ale přitom radostný projev. Kromě zmíněného nepohodlí jsme bez problémů dorazili do Mýta. Vyplnil jsem potřebnou registraci, a hned se jel projet. Více než deset let staré sjeté čínské zimáky Kingstar dávaly naději na nějakou bokovací zábavu, avšak auto se chovalo nedotáčivě, a k přetáčivosti se přemlouvalo velmi neochotně pouze velmi razantním a tvrdým jednáním. Dojel jsem stint, a začal půjčovat auto. Mohl se svézt úplně každý kdo si přišel říct, nejdříve jsem s lidmi jezdil jako spolujezdec, a pak už jsem nechal volně lítat dle libosti.

Až do oběda jezdilo auto prakticky furt, a já s ním zatím nejezdil. A to byla chyba. Nastal čas Plechcupu, začali jsme se řadit na start, a já podruhé v ten den usedl v Mýtě za volant. Napětí a vzrušení vzrostlo, start, plnej na rovince, brzdy, zatáčka… a málem jsem z ní vyletěl. Co se to děje?? Druhá zatáčka, třetí, a zas, vůbec nechápu co se to děje. Auto klouže jak blbý nedotáčivě, a naopak do přetáčivosti se nechá přemlouvat mnohem snáze než ráno. Marně hledám vhodné brzdné body. Katastrofa. Nakonec jedu spíš jako důchodce ve snaze přijít na to jak správně s autem jednat. Přeju si aby to už skončilo. Tohle bude příšerný čas. Auto vracím na start aniž bych ho rozbil, a už naskakují další dva týmoví kolegové také si zazávodit. Snad budou mít víc štěstí než já. Pak si odskočíme na jídlo, a následuje vyhlášení výsledků. Ještě že si Petr Vintr na poslední chvíli domluvil půjčení Woytova kompaktu, nejsem úplně poslední, ale druhý poslední. Čas je ale zcela podle očekávání příšerný. Stydím se, a připadám si jako úplný nýmand, oba kolegové mi nadělili tři sekundy ve vlastním voze, podmínky jsme měli všichni stejné, není na co se vymlouvat. Asi se radši začnu věnovat zahrádkaření, za volantem stojím zahovno…

Nebudeme ale končit smutně ne? Do Brna jsem nakonec dojel šťastný. Byl jsem úplně zmrzlý, cesta za tmy s mizernými světly, kdy jedno těsně před odjezdem z okruhu přestalo fungovat (žárovkou to samozřejmě nebylo), byla hodně náročná a unavující, ale já byl šťastný jak blecha. Byl jsem šťastný, že se nestal žádný průser, že jsem nepřišel o papíry, a že auto vše zvládlo bez jediné poruchy. A to byl totiž hlavní cíl. Je načase se Vám přátelé přiznat, že jsme Vás celou dobu trochu vodili za nos. Vaše komentáře pod blogy a článkem byly na místě. Proč by někdo jen tak investoval tolik času do takové kraviny? Stavěl Plechcup speciál, který stejně nemá šanci na výhru (ano, v pořadí vozů jsme byli úspěšně poslední)? Ano je to tak, máme nějaký jiný cíl. Plechcup byla pro nás výzva jestli to dokážem postavit tak levně (což se povedlo), ale hlavně nám šlo o pořádný zátěžový test auta. Chystáme totiž něco velkého. Něco mnohem většího, než si zde většina čtenářů dokáže představit, obzvláště s takovýmto vozem. Dozvíte se to příští týden v článku přímo na hlavní stránce ;) Prosím ty (hlavně blízké přátele) co ví o co jde, ať nekazí v komentářích ostatním překvapení :)

Stay tuned!