Jak jsem kupoval auto za 20

Asi to všichni autíčkáři znáte. Máte své automobilové mazlíky, ve kterých je každá jízda zážitek. Někdy ale nastane chvíle, kdy opravdu potřebujete něco odvézt. A buď je to objemné, nebo špinavé, nebo obojí. A tady se stáj plná plnokrevníků ukazuje jako nepraktická a chtělo by to i toho tažného valacha. Jinými slovy – pracovní auto. My jsme prodali všechny Range Rovery a tím vzniklo před domem hodně místa. A tak se nám začaly rychle množit různé verze Fiatu 500 – prostě jsme se do nich zbláznili. Částečně za to může zdejší redakce, konkrétně jejich článek o speciálních edicích a po jeho přečtení láska na první pohled a pak to už jelo.

Fiátek je naprosto úžasný stroj a mám s ním najety i tisícikilometrové trasy v naprosté pohodě. Jenže – moc toho do něj nenaložíte. A tak jsem se dostal k prvnímu pracovnímu autu – modré Pandě za 10.  Původně měla proběhnout výměna za našeho (lehce shnilého) Formana, ale prý je shnilý až moc. Tak jsme se domluvili, pět zelených papírků putovalo z ruky do ruky a Panda byla naše. Panda původně patřila starší paní, která jezdila spíše podle hmatu než podle zraku. Byla tedy obitá ze všech stran a já se rozhodl, že se stanu domácím lakýrníkem. Zatím to celkem jde, akorát výměna rezavého prahu byla nad mé síly, takže Panda putovala ke klempířovi. Bohužel, slibovaný měsíc uplynul někdy kolem Velikonoc a auto stále není… A ptáte se, jak může být Panda pracovní auto? Inu, na vrakáči jsem sehnal tažné a máme doma vozík.

Mezitím jsme s mou ženou naznali, že máme život příliš jednoduchý a rozhodli jsme se pořádné zadlužit a koupili jsme si dům v Toskánsku. No a já opět dostal nápad – v Itálii by se nám taky hodilo pracovní auto! Jednak tam můžeme někdy letět anebo i když pojedeme autem, tak může být potřeba odvézt pračku, myčku atd. K mému překvapení mi byl rodinnou radou tento nápad schválen.

No a začalo vybírání. Základní myšlenka byla – musí to být malé auto. Ano, můžete tam jezdit i dodávkou, ale řekněme si pravdu, na úzké uličky to moc není. Další podmínka – musí to být sice malé auto, ale uvnitř velké. Tedy musí uvézt 5 lidí a mít dost variabilní interiér právě na případný odvoz výše zmíněných spotřebičů. Dále musí být levné. Přeci jen, nechat stát někde v Itálii poklad za milióny nechci. Nesmí být shnilé. Musí mít klimatizaci. No a musí být v Itálii bez problémů opravitelné. Jo a taky chci aby to bylo opravdu osobní auto, ne dodávečka předělaná na osobák.

Na bazoši jsem se díval po různých vozech a vzpomněl jsem si na návštěvu z Áutíčkáře, kdy kluci přijeli hnědou Lancii Musa. Hmm. Jen kožený interiér v Itálii nee, to by na sluníčku moc pálilo. A pak přišla idea. Tedy Idea! Začal jsem pátrat, ceny kolem 40-50, ale moment, hele – 20! A není ani moc daleko. Dokonce bez koroze (smajlík s vykulenýma očima). Tak jsem pánovi zavolal – jediná závada – blikající kilometry a při delším stání se vybíjí baterie. Jelikož už toho o Fiatech něco málo vím, tak jsem asi tušil, kde je chyba. Vydal jsem se na auto podívat a nenašel jsem na něm jiné závady. Možná lehce nepravidelný volnoběh. Klimatizace funkční. Auto mělo na sedadlech potahy a stálo na plecháčích se zimákma. Prahy již vyměněny, takže jsem byl spokojený. Bylo mi to trochu blbé, ale jako správný nakupující jsem se pokusil vyjednat slevu. K mému překvapení jsem místo slevy dostal elektrony s letníma gumama. Super! Opravdu platí – líná huba, holé neštěstí. Majitel trval na přepisu hned při prodeji, což v této cenové kategorii asi chápu. Bohužel v neděli to nejde, tak jsem si udělal výlet ještě jednou a domů jsem se hrdě vracel s novým pokladem.

A poklad to opravdu je. Variabilita interiéru je prostě úžasná. Zadní lavice je dělená v poměru 40/60 a jde předozadné posouvat. Opěradla jdou sklápět jak dopředu, tak dozadu a celá zadní lavice i jde sklopit dopředu, čím vznikne požadované místo akorát na pračku. Zároveň jdou sklopit přední sedačky dopředu, čím po spojení se zadním sedadlem vznikne prakticky plnohodnotná postel. Případně za jízdy může být sklopená pouze sedačka spolujezdce, čím vznikne buď stolek, nebo podložka na nohy pro pasažéra na zadním sedadle. Hotový Rolls! V návalu nadšení jsem o svých objevech plnohodnotně informoval své kolegy a kamarády, z nich velká většina kulila, oči, co že se to dnes dá za 20 tisíc koupit. Stran jízdních vlastností si taky nemůžu stěžovat. Tlumení nerovností je výborné, akorát náklony v zatáčkách v kombinaci s nulovým bočním vedením prozrazují, že tohle opravdu není sportovní náčiní. 16ti ventilová 1,4ka není se 70ti kilowatama žádný trhač asfaltu. Když jsem ale jednou potřeboval dojet opravdu rychle, tak jsem byl překvapený, jak se příjemně chová, když jí trochu držím pod krkem. Prostě Ital.

A jaký že je technický stav auta za 20? Doma jsem provedl důkladnější obhlídku. Auto dostalo nový olej, filtry a svíčky, taky nové horní uložení tlumičů. Nepravidelný volnoběh vyřešilo vyčištění škrtící klapky. K mému překvapení jsou na autě prakticky nové brzdy a výfuk. Chtěl jsem udělat nástřik podvozku, ale někdo mě už předběhl 😊 Zimáky jsem poslal do světa a na elektrony koupil hezké použité gumy správného rozměru. Na karoserii jsem si vyzkoušel novou leštičku a ukázalo se, že je to opravdu hezké auto. Po sundání potahů jsem zjistil, že sedačky nejsou nikde roztržené a že je stačí pořádně vyčistit. Sundal jsem ledkové denní svícení a přistoupil jsem k drobnému tuningu – všechny naše Fiátky mají dva proužky, tak Idea nemůže trhat partu. Dokonce je ve stejném odstínu, jako manželčin FIátek, takže paráda. No a hlavní závada – blikající kilometry a vybíjející se baterie? Potvrdilo se mé podezření. Někdo kdysi vyměnil rádio a nespároval jej s autem. Chvilka hraní si s Multiecuscanem a vše je v pořádku. V nejbližší době nás čekají rozvody. No a pak je v plánu výlet do Moldávie 😊

Jaký je tedy závěr koupě auta za 20? Překvapivě jsme zjistili, že se jedná o zachovalé a praktické auto. A kdyby bylo nejhůř, tak je to vlastně plnohodnotný stroj pro přepravu rodiny a reálné vlastně k životu plně dostačuje. Mimochodem, před pár dny se v inzerci objevila další, oranžová a taky za 20. Tak jí prosím někdo kupte, další už opravdu nepotřebuji, ale za tu cenu – no neberte to!