Jaguar XF 4.2 - Kouzlo Britské aristok... ale prd..

S tímhle blogem mám, musím se přiznat, docela spoždění. Auto jsem měl totiž půjčené už někdy v druhé půlce ledna a blog začal vznikat nedlouho poté. Bohužel, situace tomu chtěla a z nejrůznějších důvodů, od nedosatatku času až po prachobyčejnou lenost se výtvor odkládal a odkládal, párkrát úplně předělával a pak zase znova odládal, až najednou máme půl roku pryč a dílo nikde. A stydím se za to, ono si to totiž zrovna tohle auto opravdu zaslouží.

S Jaguary to mám docela těžké, vlastně jsem skoro žádný neřídil. Párkrát jsem se svezl v kamarádovo zoufalém X-Typu, jednou byl odvezen z Prahy do Drážďan a zpět v o něco méně zoufalém S-Typu a to je vlastně všechno. Jenomže to jsou v podstatě dva v současnosti nejlevnější Jaguary na trhu ojetin a zejména o tom Xku vám kdejaký fanda značky řekne, že to žádný Jaguar není. 

Proto musím přiznat že když se naskytla příležitost vyzkoušet si kočku z Castle Vale, tak sem se opravdu těšil, přeci jen, ačkoli je XFko v podstatě přímým nástupcem nepříliš oblíbeného S-Typu, rozdíl je na první pohled obrovský, a je to dobře. A navíc, kdo by se netěšil na svezení s třistakoňovou zadokolkou na oslizlých lednových silničkách?

Nejprve ale práce, a až potom zábava a proto mě jako téměř první jízda čekala večerní otočka do Plzně a zpátky. Dvěstě dálničních kilometrů jsou v téhle limuzíně snad tak příjemné, až mi skoro bylo líto, že sem doma nezapoměl klíče a nemusel si to dát ještě jednou. Možná ze mě mluví nezkušenost, ale pohodlí na palubě je za mě opravdu v nejlepším pořádku. Podvozek krásně absorbuje nerovnosti v silnici a ani jemnější diletační spáry ho z míry nijak zásadně nevyvedou. Ono je pravda, že 18ti palcová kola byla možná velká v roce 2008, ze kterého auto pochází, ale dnes se v premiovém segmentu řadí spíše k základům nabídek. Ale silnici žehlí krásně. Další zásluhu na tom mají sedačky. Zlí jazykové sice tvrdí cosi o studení v zimě a pálení v létě, ale tím já se nenechám rozhodit. Já prostě mám rád kůži. Dlouhé sedáky a široká opěradla potažená krémovou kůží, která tak hezky ladí s dřevěným dekorek a hliníkem na palubní desce dělají společně s decentně hlubokým zvukem osmiválce z delších cest skutečně moc příjenmou záležitost. 

Nicméně, ať je v této disciplíně Jaguar sebelepší, pohodlná jízda na dálnici není to, čím si mě auto získalo nejvíce. Ono je totiž vážně dobré hlavně ve chvíli, kdy se silnice zúží a zakroutí. Samozřejmě ne že by se jednalo o nějaký okruhový speciál, přeci jen tu mluvíme o luxusním sedanu který to nemá zas tak daleko ke dvoum tunám hmotnosti. Ale upřímně, auto působí mnohem lehkonohým dojmem. Ač by se to dalo očekávat, auto nepůsobí nijak moc těžké na předek. V rychlejších, táhlejších zatáčkách se sice může zdát lehounce nedotáčivé, ale je to spíše taková bezpečná ovladatelnost, která vás drží na uzdě, abyste to nepřehnaly. Žádného velkého driftování se s XFkem nedočkáte, těch třista koní na zadku sice s autem hýbe moc pěkně, nicméně i na studených a slizkých raních silnicích auto drží stopu jak jen to jde, a až když sem za to opravdu vzal, auto si jen tak zlehka zklouzlo zádí a hned se zase vrátilo k příkladné neutralitě. A já si myslím, že tak to má být, tohle není žádný pubertální sporťák, ale dospělý sedan pro který by házení zadkem ze strany na stranu bylo až nedůstojné. Jinak je ale auto krásně čitelné, výkonu má tak akorát, a když to cestou z práce vezmete trošku oklikou, dokáže pobavit mnohem více, než byste od takto velkého a luxusního auta možná čekali. 

A do tohoho všeho je tu samozřejmě motor, který, zejména v dnešní zmenšené době, co se motorů týče, dokáže opravdu potěšit. Atmosférický osmiválec 4.2 litru je při běžné jízdě tichý a neruší, ale svým příjemným brumlíním dává neustále najevo, že tam je, a že když ho nechám vytočit, stále mi dokáže zahrát pěkný orchestr. S motorem spolupracuje šestistupňová automatická převodovka, a ani k té bych neměl větších výhrad. Ačkoli jsem obecně zastáncem manuálního řazení, sem se automat hodí více a řadí hezky. Sice se mi zdálo že si, zejména v nižších rychlostech umí trošku zaškubat, ale rozhodně to nebylo nic drastického, při plynulé jízdě řadí hladce a skoro ho ani nevnímáte. Navíc ono lehké škubání mohlo být klidně vlastností daného kusu, ačkoli byl Jaguar technicky ve velmi dobrém stavu, přecijen se bavíme o patnáctiletém autě se skoro sto padesáti tisíci na hrbu. Ve sportovním režimu pak převodovka nechá motor ochotně vytočit až k červenému poli a při prudké akceleraci nemá problém podřadit i o dva stupně. Auto nabízí ještě manuální režim řazení pádly pod volantem, ale upřímně, ten sem si vyzkoušel a pak už nechal automat pracovat za mě. Zmiňovat zde spotřebu mi potom přijde už vysloveně urážlivé vůči autu. Určitě by se dalo dostat třeba i celkem dost pod deset, já sem jezdil spíše celkem dost nad. A bylo mi to buřt. 

Zatím to tedy vypadá, že je XF dokonalým autem pro každý den, že? No, nechybělo mnoho a mohlo to tak být. Ale jak to tak bývá, pár věcí, které nebyli úplně perfektní se přeci jen našlo. To že zaparkovat se skoro pětimetrovým sedanem na Malé Straně není úplně jednoduché nebudu kritizovat, to si prostě kupte menší auto. XFko má navíc parkovací kameru s, opět na dobu vzniku, velmi dobrým rozlišením. Ale to, že v onom pětimetrovém sedanu není úplně moc místa na nohy na zadních sedačkách, už mi přijde trošku škoda. Kufr je zato velký dost a je do něj, s ohledem na to, že se jedná o sedan, i dobrý přístup. Ergonomie interiéru je také naprosto v pořádku, v podstatě hned po usednutí jsem se cítil, jako bych auto dobře znal, a to se mi vážně nestává pokaždé, když sednu do cizího auta. Jednu výtku bych ale přesto měl a tou bylo rozhraní dotykové obrazovky, které mi přišlo celkem zmatené. Aspoň že auto je ještě z doby, kdy byla genocida fyzických tlačítek ještě v plenkách, a více méně všechno zásadní se tak ovládá postaru čudlíkem. Největší vadou vnitřku auta bylo ale rozhodně zpracování. Tedy, ono všechno vypadalo moc hezky, na dotek kvalitní materiály i po těch letech působily velice příjemně, všechno lícovalo tak jak má, zdánlivě žádný problém. Jen nám to v tom interieru tedy trošku vrže. Trošku dost. Hlavně ony efektní otočné výdechy klimatizace vás při každém startování vítali a každém odchodu se loučili opravdu nepěknými zvuky. Nevím, možná je to jen otřepané klišé, ale to by se v Audi nestalo. 

Co říci na konec? Jak už jsem zmínil na začátku, možná že ze mě mluví nezkušenost, možná mám malý rozhled když sem, a to klidně přiznám, neřídil žádného soudobého konkurenta z Německa. Ale přesto můžu upřímně říct, že se mi XFko opravdu hodně dostalo pod kůži. Představuje pro mě ideální mix vlastností pro auto na každý den. Zvládně jak denní popojíždění ulicemi velkoměsta, tak dlouhé dálniční přesuny, a když si pak cestou domů uvědomíte že máte chvíli času navíc, vůbec vás nebude odrazovat od protáhnutí si cesty o příjemnou okresku. A to vše si budete užívat v opravdu pěkném, luxusním interiéru a celkově autě, které rozhodně nepotkáte na každém rohu a tím, jak na lidi působí, se rozhodně velmi pozitivně vymyká běžnější konkurenci. Jesti si XFko jednou kopím? Inu, snad jo. Ceny ojetin nejsou zas tak vyskoko a ačkoli je jich na trhu ve srovnání s Němci jen velmi málo, pěkné auto se pořád ještě sehnat dá. Jen teda nevím co bych se třetím autem dělal, ale znáte to. To už se nějak vyřeší.