načítám data...

Historie Sobů: Saab 92 - Od stíhačky k automobilu

20. ledna 2019, 15:43 7 komentářů Perníček

Vaše barva může být jakákoliv, pokud to bude... zelená!

zobrazit celou galeriiTomáš Strach: Historie Sobů: Saab 92 - Od stíhačky k automobilu

Po konci druhé světové války, respektive už na jejím konci, bylo jasné, že vojenská technika nepůjde tolik na odbyt, jako doposud. Toho si byla i vědoma švédská společnost Saab, která se zabývala výrobou válečných letadel. Prvními kroky, kam se společnost vydala, byla výroba civilních letounů, ale ani to nemohlo stačit… Hledala se další cesta, kudy se vydat. Mezera na trhu byla objevena – malý levný automobil, který se třídně dostal pod nejmenší Volvo. Defacto mělo vzniknout švédské lidové vozítko, obdobně jako v Německu VW Brouk.

Vznik prvního prototypu už jsem zde popisoval v jednom článku. Byl to Saab 92001, neboli UrSaab, koncept, ze kterého následně přímo vznikl model 92. Zaručená výroba modelu byla zajištěná ještě předtím, než byla vůbec známa finální podoba Saabu 92, a to díky společnosti Philipson Automobil AB, která složila zálohu na 8000 vozů a stala se tak prvním dealerem automobilky. Produkce byla spuštěna na přelomu listopadu a prosince roku 1949 a pro modelový rok 1950 vzniklo 700 exemplářů.

Automobilka svému vozu věřila natolik, že jej i pustila v první roce do závodů v rally. Rolf Mellde hned bral v prvním roce ve švédském poháru celkové druhé místo. Nebyl to však jednorázový úspěch, Saab i později zatápěl konkurenci v podniku rally, zejména v Monte Carlu s Erikem Carllsonem nebo Gretou Molander (v ženském kategorii).

Malý lehký vůz měl díky rovné podlaze, lisované z ocelových plechů, vysokou tuhost. O pohon se staral dvoutaktní dvouválec o objemu 0,75 litru (založený na motoru od DKW, který byl použit v koncepčních vozech) a výkonu 25 koní, které byly za pomocí 3 stupňové manuální převodovky s řazením pod volantem, přenášeny na přední nápravu, díky čemuž dokázal vůz vyvinout rychlost až 105 km/h v hodině. Součinitel odporu byl 0,32, což je i v dnešní době hodně slušná hodnota. Dokonce díky torznímu odpružení dokázal vůz jezdit stabilně v poměrně vysokých rychlostech i po nezpevněných cestách. Proslulá saabí bezpečnost (která se mj. později proměnila v chronickou posedlost) se zde projevovala už od samotného začátku, jelikož už v prvních verzích byla instalována tzv. bezpečnostní klec pro cestující. V roce 1951 přišla první inovace v podobě výměny palubových budíky od německé firmy DVO za americké od Stewart-Warner, s nimi přišlo v tomto roce zhruba 1300 nových vozů do prodeje.


Nyní se dostáváme k větě "Vaše barva vozu může být jakákoliv, pokud to bude černá ZELENÁ!" Traduje se, že první tři roky (některé zdroje tvrdí, že jenom první rok) byly všechny Saaby 92 pouze zelené. Důvodem byl omezený rozpočet a obrovské zásoby zelené barvy, která byla používaná v produkci vojenských letadel. Faktem ale zůstává, že v roce 1953 přišla první větší inovace v podobě Saabu 92B. Výkon motoru vzrostl na 28 koní, rozšířila se barevná paleta o šedou, modrošedou a černou (o rok později přišla ještě kaštanová), hlavní úprava však proběhla vzadu. Do té doby se dalo do kufru dostat jenom zevnitř, ze zadních sedadel, a skrze dělené zadní okno byl mizerný výhled, proto s inovací přišlo víko kufru, včetně celistvého okna. Zároveň se baterie přenesla do motrového prostoru a upraveno bylo i uložení pro rezervní kolo. Krom toho šel nyní vnitřní prostor upravit tak, aby ze sedaček vznikla rovina, z čehož byly rázem dvě “lůžka” na spaní. Ke změně pak přišly i světlomety, které doposud protijedoucí vozy oslňovaly, o ně se postarala firma Hella. Jako takovou třešničku jste mohli mít za příplatek i plátěnou rolovací střechu, ale díky vysoké pořizovací cenně to byla spíše vzácnost.

Za první 4 roky produkce se podařilo splnit plán 8000 vozů, ba dokonce jejich výroba byla přesažena o 1000 kusů. Následně v roce 1955 byl oficiálně představen nástupce modelu 92 a to Saab 93. Ale i tak se "devadesátdvojka" vyráběla ještě dalěí dva roky a stačila prodělat pár inovací, mezi které se řadí například elektrické palivové čerpadlo, nebo rozšíření barevné palety o další dvě barvy, a to šedozelenou a béžovou, či instalace ozdobných lišt na blatníky i pro domácí trh, protože doposud byly jenom pro export. Celkově do konce výroby v roce 1957 vzniklo 20 128 exemplářů, které byly nahrazený právě Saabem 93, což byl vlastně inovovaný Saab 92, ale o tom zase někdy jindy.

Poslední zajímavostí jenom přidávám, že Saab 92 společně s Volvem PV 831 se dokonce dostal v roce 1992 na švédské poštovní známky.


Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

Nimrod
20. ledna 2019, 19:33
0

ty poštovní známky jsou krásný. neměl jsem o nich tucha

reagovat
Jakub Pospíšil
20. ledna 2019, 21:04
0

Parádní blog, jako ostatně vždy. Myslím, že jsem někde slyšel, že u Saabu 92 se i cestou z kopce musel přidávat plyn, jinak se zadřel, ale nevím, co je na tom pravdy...

reagovat
Perníček
20. ledna 2019, 23:08
0

Díky :) Jj, musel jsem teda jít se přesvědčit a najít ten díl Top Gearu (S18E05), kde to tam James May ukazuje, měl jsem vzato, že to bylo ještě u UrSaabu, ale máš pravdu, týkalo se to modelu 92.

krab
20. ledna 2019, 23:24
0

Jestli tam nebyla volnoběžka, tak to určitě chtělo. Táta si pomalu a jistě renovuje Saab 96 (2 takt, 1967 ) a motor už máme hotovej, karoserii taky, tak jen se ladí podvozkové díly a pomalu si to dává dohromady. Baví ho to vlastně víc, než s ním pak jezdit :)

Wartburg pro tyhle účely má volnoběžku, šla vypínat, ale právě dlouhodobě se musí dávat pozor na to, abys při brzdění motorem s dlouhého kopce motor nepřidřel. Takže se zkrátka akcelerovat místy musí i z kopce

Ronoath
21. ledna 2019, 10:04
0

Dvouválec se stahovací střechou - a není to Fiat 500? Saab 92! Už vím, jaký je můj vysněný veterán!

Díky za rozšíření obzorů.

reagovat
ratan groch
25. ledna 2019, 14:31
0

Pernicek, velmi dobry clanok, len by mohol byt dlhsi. Citat by som urcite vydrzal...

reagovat
Perníček
25. ledna 2019, 20:30
0

Díky, pro příště se vynasnažím. ;-)