Historie Sobů: Saab 900 NG

Píše se 21. července roku 1993 a v Trollhättanu před zraky 35 tisíc místních obyvatel a hlavně motoristických novinářů se představuje zcela nový Saab, který si nese modelové označení 900. Jedná se o vůbec první model Saabu pod taktovou amerického koncernu General Motors, který v té době vlastní 50% podílu automobilky. Je to také poprvé, co vzniká druhá generace již zaběhlého modelu. V tomto případě navazuje na legendární hranatou "devítistovku", která je na trhu již 15 let.

Dílo z pera designérů Einara Hareida a Björna Envalla vychází z prototypu Saab EV-2 a stojí na platformě od General Motors, kterou mimo jiné využívá soudobý Opel Vectra. Rozvor se oproti předchozímu modelu 900 prodloužil, ale celková délka se paradoxně zkrátila. Změny se dotýkají i motorového prostoru. Doteď měl Saab 900 motor uložený podélně, s druhou generaci se motor otočil o 90 stupňů, čili je napříč. Pokud se budeme bavit o samotné motorové nabídce, tak novinkou je atmosférická 2,5 V6, která je známá jako Ecotec z Opelu Calibra. Prioritou však zůstává B-block, řadový dvoulitr od Saabu s označením B204 (v prvním roce B206), respektive B234 (2,3 litru). U atmosférických verzí se stará o zapalování systém Bosch Motronic, pro verzi 2,0 Turbo je tu Trionic 5 se systémem SDI (známá zapalovací kazeta – Saab Direct Ignition).

Nový Saab 900 úspěšně navazuje na proslulou bezpečnost švédské značky. Je tu opět řada vyztužení jako například v předních sedadlech, v B sloupcích nebo v prazích. Krom toho se zde poprvé objevuje SID – palubní počítač, který dokáže řidiči poskytovat aktuální informace o voze (spotřeba, teplota,…) a také legendární Black Panel, který je později přejmenován na Night Panel. Ten po aktivování vypne podsvícení palubovky a budíků a nechá svítit pouze rychloměr do 140 km/h. V případě potřeby se automaticky rozsvítí další ukazatelé, jako je ku příkladu vyšší rychlost, nízký stav nádrže, apod.

Model 900 byl hned ze startu uvítán s nadšením, což dokazují objednávky na 3000 vozů, a to během prvních 10-ti dní od jeho představení.

V roce 1993 tedy přicházejí na trh první 5-ti dveřové "devítistovky", o pár měsíců později se přidává třídveřová karosářská varianta, která je někdy označována jako coupe a následně i kabrio. Verze convertible se vyrábí ve Finském Valmetu a na rozdíl od svého předchůdce s hydraulickým systémem využívá pro mechanismus střechy elektromotorky.

Během léta 1995 přicházejí do nabídky lakované nárazníky a hlavně systém převodovky Sensonic, který byl dostupný pouze pro verzi SE Turbo.

Jedná se o typ převodovky s manuálním řazením, ale s automatickou spojkou. Systém měl údajně řadit rychleji než běžný řidič. Celé to fungovalo tak, že jakmile jste pustili plyn a začali hýbat s řadící pákou, tak elektronika za vás okamžitě začala pracovat se spojkou. Pokud jste stáli na místě, tak byla spojka uvolněna až při sešlápnutí plynu. Pokud jste ani nestáli na brzdě, tak systém vyhodil chybovou hlášku a nechal motor po sedmi sekundách vypnout. Zní to jako zajímavá hračka, že? Jenomže jak už to bývá u ne úplně odzkoušených vynálezů, celá tahle věc byla dosti poruchová a hlavně dost nákladná na opravu.

Co je takovou třešničkou na dortu, je ten fakt, že v originál příručce se hovoří o asistentu pro rozjezd do kopce, tzv. Hill Start. Problémem je, že jej u Saabu vůbec zapomněli do vozu nainstalovat. Důkazem budiž i vstup v jednom ze speciálu Top Gearu (Nejhorší auto všech dob), kde je celý problém názorně demonstrován Jamesem Mayem. Ten před davy lidí při podélném parkování do kopce, díky nešikovnému systému, nejdříve nabourá do Škody Octavie a pak do Mitsubishi Galant. Sensonic byl natolik špatný, že ve výrobě moc dlouho nevydržel a dost velká část devítistovek byla raději dodatečně předělána na klasický manuál. Dnes jsou tak vozy s touto převodovkou vcelku vzácné.

Ale od průšvihu zpátky k vývoji modelu. Jak bylo dobrým zvykem u švédské automobilky Saab, tak co rok přicházely do aktuálně prodávaných modelů nové technologie a vylepšení. Jedním z vylepšení bylo zavedení systému EBD, což bylo elektronické dávkování brzdné síly. Krom toho byl Saab 900 obohacen o imobilizér, alarm a bederní podpěru v předních sedačkách. Verze Turbo pak začala dostávat ve standardu zadní spoiler a reflexivní panel mezi koncová světla, která díky tomu vizuálně tvořila jeden celek, podobně jako u současně vyráběného modelu 9000. Vozidla s V6-tkou se pak omezila pouze na automatickou převodovku.

Co však také nesmíme vypustit, tak Saab v roce 1996 provedl akci na okruhu Talladega v Alabamě. Bylo vybráno 6 různých Saabu 900, posádky byly seskládané z továrních jezdců a novinářů, kteří pak kroužili několik desítek hodin po okruhu. Ujetá vzdálenost činila něco přes 40 tisíc kilometrů a bylo pokořeno 18 světových rekordů. Průměrná rychlost nejsilnější verze 2,0 Turbo byla 226 km/h. Tato akce měla demonstrovat schopnost automobilky Saab postavit rychlá a komfortní auta, která zvládnou velkou porci zátěže na jeden zátah.

Na počest tohoto úkonu následně vznikl Saab 900 Talladega. Ten byl osazen motorem 2.0 Turbo, bohatou výbavou, již zmiňovaným reflexivním panelem mezi koncovými světly, lakovanými zrcátky a spoilery nárazníků od firmy Zender.

S rokem 1997 přišly do modelu 900 NG robustnější sedačky s lepším bočním vedením a větší přední brzdy. V ročníku následujícím výroba modelu 900 druhé generace končí.

Možná si někteří, co alespoň trochu znají Saaby, říkají, že jsem úplně opomněl sportovní verzi Aero. Tuhle vrcholovou verzi automobilka v tomhle případě tak nějak vypustila. Naštěstí tu ale byli v Evropě různí dealeři a úpravci…

Mezi nimi bylo i turínské obchodní zastoupení značky SIDAUTO, které patřilo Odoardovi Paganimu (spojitost s Horaciem tu nejspíš neexistuje). Odtud se také vzal Saab 900 NG Aero, který po technické stránce byl až na snížený podvozek shodný s obyčejnou manuální verzí 900 SE. Po vizuální stránce tu byla k dispozici pouze stříbrná a černá barva karoserie, avšak doplněna o speciální bodykit, složený ze spoilerů nárazníků od Zenderu, prahů, panelů blatníků a bočních dveří, vše odlišené od karosérie barvou Odoardo Grey. To celé mělo odkazovat na starší model 900 SPG/Aero. V interiéru pak byly navíc kožené sedačky a karbonový dekor palubovky. Přesné číslo vyrobených kusů není známo, ale pohybujeme se někde okolo číslovky 200. Nicméně se nejspíš počítalo s větším číslem produkce, protože všechny vyrobené sady bodykitu nebyly na vyprodukované "Aerovky" použity. Pokračoval tak jejich doprodej a to až do roku 2004. "Aero kit" tak byl montován i na obyčejné Talladegy, následně i na mladší model 9-3 nebo i na další neoficiální limitku, ke které se právě dostáváme a tou je Saab R900.

Limitovaná edice Saabu R900 vznikla díky němci Uli Weinmannovi, který chtěl navázat na sportovní úspěchy Saabu z minulosti. Proto nechal postavit pro svůj závodní tým 3 speciály pro skupinu A. Vozy byly odladěné na 285 koní a 470 Nm, což jsou slušné hodnoty na auto, jenž vážilo 1100 kg. Díky tomu pak vznikla svým způsobem homologační dvousetkusová série civilních vozů. V základu se však opět jednalo o obyčejnou 900 SE 2.0 Turbo. Vůz dostal černé perleťové lakování, opět spoilery od Zenderu, nižší podvozek, šestipaprsková kola a třípalcový downpipe. Do interiéru se dostaly sportovní kožené sedačky od Recara, karbonový dekor a kovové sportovní pedály.  S výkonem si pak u některých kusů o něco později pohrál dvorní úpravce Saabu – Hirsch, kterému se podařilo motor odladit ze 136 na 166 kW. Samotný Saab R900 navíc následně ovlivnil projekt SVO, ze kterého se pak zrodil 9-3 Viggen.

A aby těch limitek nebylo málo, tak se přesuneme z Německa do Švýcarska, a to přímo do dílen známé firmy Rinspeed. Ta vzala v letech 1996 a 1997 dohromady 70 kusů Saabu 900 SE Cabrio a vesměs na nich provedla jenom kosmetické úpravy v podobě speciálního lakování Neptune Turquoise Metallic, kol od BBS, snížení podvozku o 3 cm, spoilery nárazníků a pár drobností v interiéru jako je například zelený karbonový dekor, opěrky hlavy nebo obšití řadící páky. To celé doplněné o plaketky/ samolepky s názvem edice – Sun Beach.

Poslední, ale nejvýraznější limitovanou edicí, o které se dnes zmíním, bude Mellow Yellow. Automobilka Saab vyrobila údajně pro Evropu pouze 350 kusů kabrioletů v barvě Monte Carlo Yellow, což byl opět odkaz na starou 900. Z toho 32 kusů bylo vyexportováno do USA. Ze zbytku se vzalo 210 vozů (některé zdroje hovoří o 150-ti kusech) a opět se šlo do švýcarského Rinspeedu pro vesměs kosmetické úpravy. K zářivě žlutému laku dostala limitovaná devítikila žluté podsvícení budíku, které jsou jinak standartně zelené, kovový dekor palubovky v interiéru, sportovní odpružení, šedivé doplňky exteriéru, včetně hodně extravagantních třípaprskových kol 17" Antera 145, která měla ventilek umístněný pod středovou pokličkou v mezeře mezi šrouby, které drží kolo v náboji.

Jestli vám tahle kombinace přijde málo ujetá, tak doplním ještě o detail v podobě hodinek, které se ke každému vozu dodávaly. Speciální edice švýcarských náramkových hodinek od firmy IWC byla laděna do stejného vizuálu jako byl samotný kabriolet. Model hodinek byl MARK XII a od klasických hodinek se ještě navíc lišil nápisem na ciferníku "SAAB AUTOMATIC“ místo "MARK XII AUTOMATIC“. Co je na tom ujeté? To, že tyto hodinky údajně mnohdy atakují cenu samotného Saabu 900 Mellow Yellow. A ten sám o sobě je oproti standardní 900 i trojnásobně dražší.

Model 900 NG to neměl za dobu své existence vůbec lehké a dodnes je stále asi nejvíc opomíjeným Saabem. Ono se není čemu divit. Klasická 900 je obrovská legenda a stala se jedním ze symbolů youngtimerů a vůbec ikonou samotné automobilky, a tento stín se hodně špatně překračuje. Druhým důvodem je, z druhé strany, následovník v podobě 9-3 OG. Což byl svým způsobem facelift s velkou řadou vylepšením a vrcholovou verzí Viggen. Díky tomu se z druhé devítistovky dost často stával automobilový pracant nebo postrkovadlo. Prostě ten vůz, co hraje v garáži druhé housle. Aktuálně je navíc na svém cenovém dně. Přitom Saab 900 II toho dokáže dost nabídnout a rovněž má své specifické Saabí charisma a to i přes svůj plebejský základ od Opelu.
Celkově bylo v rozmezí let 1993 až 1998 vyrobeno přes 200 000 kusů Saabu 900 II.