California Dreamin'?

Začátkem roku jsem si splnil sen v podobě americkýho auta. Ok, buďme k sobě upřímní, jsou určitě američtější auta než zrovna Chrysler Stratus, ale málokterý je zrovna kabriolet za cenu jednoho až dvou průměrných platů. Cháčko nebylo zrovna první na wishlistu, ale stejně se nakonec ukázalo jako nejlepší (čteme jediná) volba. Ale vezmeme to postupně, před ním jsem totiž myslel i na jiný auta.

Jako první mě napadnul devadesátkovej Cadillac Eldorado , stejný jako stojí už odmalička pár ulic ode mě. Jak se rychle ukázalo, to že tam stojí tak dlouho, má svůj důvod. Američani do Cadillaců v 90. letech dávali (na svojí dobu) geniální motor Northstar, který je ale dneska mírně řečeno časovaná bomba. Vzhledem k tomu, že servisovat Northstar bejvá problém i v USA, vzal tenhle nápad rychle za svý. Další možností byl Cadillac BLS/CTS, ale ani ty nakonec nevyšly – BLSka byly drahý a kombi (fuj) a CTSko bylo jenom jedno, navíc v nic moc stavu. Ale nápadu na CTSko jsem se nevzdal, až se někdy objeví fajn kus, tak možná bude nástupce (nebo kolega) Stratusu…

Takže Cadillac zatím nic. Co takhle Lincoln nebo Buick? Některý jsou na tom se spolehlivostí líp, ale u výběru jsou dva problémy – dostupnost a cena. Za půl roku, co jsem koukal po inzercích, jsem nenarazil na jedinej(!) Buick ani Lincoln. Teda na jeden Park Avenue vlastně jo, ale ten byl za stopade. O to víc mě vytáčelo koukat na německý servery, kde jich bylo hafo, navíc v mým budgetu. Bohužel, po komunikaci s jednou dovozovou firmou, mi bylo majitelem řečeno, že takovej vergl teda dovážet nebude, a že bych si to měl rozmyslet taky (to jako fakt :D). Dvojice Buick/Lincoln mi teda taky vypadla.

Další zastávka, Chrysler. Tady to bylo celkem jednoduchý, Stratus/Sebring první generace bylo jediný auto v rozpočtu, který se mi líbilo. Navíc se sem tam nějakej objevil v inzerci, takže jsem ani nemusel shánět dovoz.

Pětimetrová jachta? Check.

Kabriolet? Check.

Takže auto vybraný mám.

No a tak jsem začal projíždět a psát na fóra, abych zjistil co a jak se spolehlivostí a problémama. Jako správnej Gen Z jsem začal na Redditu, kde se mi na uvítanou objevily lehce znepokojivý komentáře:

"I’m pretty sure that’s one of the worst cars ever made if not the worst. Pt cruisers can be convertible, likely quite cheap, and are still terrible cars but they’re probably at least not quite as bad as those"

"That's the car I tell people to buy as a joke because it's the worst thing I can think of after a Yugo or a brain aneurysm."

To mě trochu vyděsilo, tak jsem se radši přesunul na owners cluby. V tom americkým je ve fórech nehoráznej chaos, a hrozně blbě se tam hledá něco konkrétního (jo a navíc stránky vypadaj jak z mých pokusů ve WordPressu na gymplu). Na tom českým už jsem ale pochodil víc, ve zkratce si dávat bacha, jak to auto před tebou udržovali, je potřeba se starat o automat i výměny olejů, elektrika je dost náladová, takže zkontrolovat při výběru. Manuál pomalejší, ale spolehlivější. Oba motory (2.0 a 2.5) víceméně OK.

S nově nabytýma znalostma jsem teda začal podle kritérií hledat. Úplně nechci rozebírat proces nákupu auta, ono by si to bohužel zasloužilo vlastní článek. Ale aspoň ve zkratce – většina aut bída, jiný předražený, další auta "zmizely" dvě hodiny po tom, co se objevily na inzerci. To jedno, který jsem si vybral já, v inzerci nebylo – někdo majiteli nasliboval, že si ho vezme, zamluvil si ho a nakonec ho tam nechal. I když jsem radši chtěl manuál, tak jsem to po třech neúspěšných výletech napříč republikou vzdal, a jel se podívat k majiteli. Auto na první pohled vypadalo docela v pohodě, kosmetika až na promáčklej nárazník (ten mi v bazaru vyměnili) moc pěkná. Interiér nevypadal, že tam řádil sériovej vrah nožem, což se o těch předchozích autech říct nedalo.

Pořád jsem váhal, ale auto mělo pár zásadních věcí, který mě nakonec přesvědčily – relativně nízkej nájezd (150tkm), servisní záznamy u autorizovanýho dealera po 20 let, žádná(!) rez, fakt pěkná střecha a baterka v kufru – předchozí majitel si totiž pořídil relocation kit a dal baterku na místo, kde měla bejt už z výroby. Bluetooth audio, kde nikdo nezbastlil originální Infinity repráky, bylo taky příjemnej bonus.

Po dlouhým výběru jsem ještě auto musel dovézt domů. To obnášelo jet přes cesty, který pamatujou ještě povozy s kočárama. Ne vážně, asi 50 km jsem nenarazil na jedinýho člověka ani auto, takže mě lehce orosilo, když se rozsvítila kontrolka rezervy ještě slušnou dálku od benzínky. To jsem ještě nevěděl, že palivoměr ukazuje přímo úměrně náklonu auta. Potom už jsem se jenom náležitě ztrapnil u benzínky, když jsem se docela dlouhou dobu bez úspěchu snažil odemknout nádrž na klíč :D

Takže auto mám doma. Vím, že spoustě lidí se tenhle design nelíbí, ale pro mě je to stejně fakt krásný auto. Nestihnul jsem se ale kochat dlouho, auto jsem obratem vzal preventivně do servisu, abych zjistil co a jak. Tam jsem nechal udělat kromě takovýho základu ještě rozvody, různý řemeny a proplach automatu. Děsily mě historky o čekání na díly a nespolehlivých mechanicích, ale ukázalo se, že to bylo (zatím) zbytečný. Auto jsem přivezl ve středu a v pátek jsem si ho už vezl domů. To mě neskutečně překvapilo, protože i moje Škodovka byla na rutinním servisu skoro tejden (pro majitele amerik, jedná se o servis Autoindividual v Praze). Nejlevnější servis to úplně nebyl, ale na základech se šetřit nedá.

S autem jsem už jsem za těch pár měsíců něco najel, ale to by nebyl Chrysler, aby tam nějaký ty problémy nebyly. Dálkovej centrál prostě nefunguje, brzdy už trochu slábnou a kontrolka tlaku oleje je taková … náladová? (to mě nejdříve hodně vyděsilo, ale je to nejspíš jenom vadný čidlo). A i přes to, že mám hodně lehkou nohu, tak jsem se zatím pod 13L/100 nedostal. Jo a ještě jeden menší hate. Interiéry z devadesátek nebyly slavný asi nikde, ale takhle rozvrzanej plastovej interiér musel bejt nehorázná ostuda už v tu dobu. A nezachraňujou to ani ty moc pohodlný sedačky a falešnej dřevěnej dekor. Kvalita silnic kolem Prahy je sice pověstně špatná, ale díry a neudržovaný krajnice jsou v tomhle autě fakt masakr. 

Výše zmíněný problémy jsem chtěl vyřešit v servisu, kde už auto pár měsíců zpátky bylo, ale tam je až do léta plno. Auto jsem teda chtěl dát k  "nejlepšímu člověku v republice" (tady nebudu jmenovat, kdo ví, ten ví;)) ale tam mě to po měsíci opětovnýho (ne)volání a "zavolejte mi ve čtvrtek, to už se nějak domluvíme" fakt přestalo bavit. Jako sorry, ale takhle neprofesionální přístup si můžou autoservisy odpustit, ať jsou to sebevětší profíci. Když nemám dalších pár měsíců čas, tak to řeknu rovnou, a netáhám zákazníka měsíc a půl za nos.

Takže asi tolik k mýmu Cháčku. Je to sice nepraktický a ne moc pohodlný auto, všichni na to debilně čumí, sem tam nějaká nasírací závada, ale i tak mě jízda v něm neskutečně baví.