načítám data...

Bedna is back - 4. díl (Gumbalkan 2019)

14. ledna 2020, 06:47 17 komentářů Chase

Přichází den s vyhlídkou na rychlé cestovaní po asfaltu, při kterém doženeme ztrátu vytvořenou postupným rozpadem naší Bedny.

zobrazit celou galeriiMatěj Vozdek: Bedna is back - 4. díl (Gumbalkan 2019)

Ranní probuzení bylo asi to nejhezčí, co jsme zatím v Rumunsku zažili. Krásné slunečné počasí se zatím příjemnými pětadvaceti stupni bylo něco úpně jiného, než 35 ve stínu, které dozajista přijdou okolo poledne, stejně jako ve všech předchozích dnech. Výhled ze stanu přímo na hladinu horské přehrady, kterou by (nebýt železobetonové hráze) nebyl problém zaměnit s přírodním jezerem v sobě prostě skrývá jisté kouzlo. Pak už následuje klasická ranní rutina. Pobalit stan, naskládát vše do auta a pořádně upevnit. Zkontrolovat, jestli během noci z naší popelnice něco nevyteklo nebo rovnou neupadlo. Tentokrát to ale vypadá, že Bedna zatím v rámci možností drží většinu provozních kapalin i dílů životně důležitých pro další jízdu. Takže by se mohlo klidně vyrazit. Dnes ještě ovšem musíme počkat, až se někteří definitivně nabaží voru postaveného včera v noci. :)

Po cca půlhodině konečně vyrážíme na dnešní čast trasy, která slibuje docela velký pokrok. Většina plánované cesty vede podle mapy po silnici první třidy. Ať už to tady v Rumunsku znamená cokoliv, minimálně to má vždy asfalt a poměr děr a utržených krajnic je výrazně menší, než u silnic nižších třid. Projíždíme zpět pod rozpadající se skalní stěnou a po očku ještě hledáme naši přední masku. Bohužel ji nikde nenacházíme a tak je jasné, že zbytek Gumbalkanu bude Bedna ještě šerednější, než doposud.

Na jeden zátah jedeme snad největší souvislou porci za poslední tři dny, cca stočtyřicet kilometrů směr národní park Domogled-Valea Cernei. Všechno jde skvěle, Bedna drží silniční tempo a já zvládám vcelku dobře předvídat zatáčky tak, abych ji udržel na správné straně silnice. Po dvou a půl hodinách jsme u prvního dnešního check poitu (malé šotolinové odpočívadlo hned vedle silnice). Rychle plníme úkol a vyrážíme dál na cestu. Vždyť další kontrolní bod je jen 85 kilometrů daleko a stále po silnici. Tohle půjde, sice to bude trochu nudnější den, ale po adrenalinu těch předchozích to vlastně i trošku oceníme.

Než jsem obrátil Bednu, Shitbox a Tůlejt už byli zpět na asfaltu a upalovali vstříc další porci kilometrů. Bedna je hbitě následovala a po několika dnech jízdy šnečím tempem si vlastně skoro stokilometrovou rychlost na relativně hladkém asfaltu docela užívala. Užíval si ji ovšem i zbytek skupiny a tak jsme zatím před námi nikoho neviděli. Náhlému zapraskání ve vysílačce a nesrozumitelnému výkřiku jsme nějak extra nevěnovali pozornost. Ovšem než jsme se stihli zeptat znovu na obsah této depeše měli jsme co dělat aby Bedna nešla rovnou do lesa. Za naprosto nevinně vypadající zatáčkou s drobným horizontem z ničeho nic asfalt skončil a my plnou rychlostí vlétli na rozmlácenou šotolinu, plnou kamení a děr. Zadní náprava vyskočila díky absenci tlumiču několikrát do vzduchu a já na okamžik absolutně ztratil kontrolu nad směrem, kterým se auto valí ven ze silnice. Naštěstí se mi ji podařilo souhrou náhod zkrotit dřív, než jsme zaparkovali někdo hluboko v lesním porostu a v podstatě krokem jsme pokračovali dál. Od tohoto okamžiku již s celou skupinou. Samozřejmě, že ono zapraskání ve vysílačce bylo důrazné upozornění na konec asfaltu, protože zbytek skupiny si letecký den vyzkoušel chilku před námi. No co už. Hlavně, že jsme všichni celí. Bedna má sice o další pomáčklinu v podlaze víc, ale obávám se, že není na této výpravě první, ani poslední.

Vidina rychle a pohodlně dosaženého dalšího kontrolního bodu v Herkulových lázních se rozplývá jako pára nad hrncem. Naše tempo klesá chvilkami na rychlost chůze a na naší cestě se začínají střídat jen dva typy povrchu… špatný a ještě horší. Shitbox hlásí mrtvý čep na přední napravě, z Tůlejta teče na střídačku voda nebo benzín a Bedna trpí taky. Zadní náprava začíná vydávat velmi nepříjemné zvuky a je vidět, že si auto vzadu docela solidně kleklo. Rychlá kontrola jasně ukazuje, že dorazy, které ji mají udržet v nějaké minimální výšce jsou definitivně pryč a pružiny to přestávají bez tlumičů dávat také. Začínáme obrazně řečeno tahat zadek po zemi.

Proto mě ani nepřekvapuje, když při strmém výjezdu malé stráně, k místu kde hodlámě udělat pauzu na oběd, vytrháváme už minimálně po čtvrté za posledních pár dní zadní nárazník. Nechává nás to chladné. Postup je totiž stále stejný. Vytáhnout nářadí, vazací drát. Něco řeší samořezka, něco se vyváže. Na krásu se tady nehledí. Jediným úkolem je, aby kraje nárazníku nelezly do zadních pneumatik a jeho střed se neválel na výfuku. Za chvilku je hotovo a jde se obědvat. Během jídla nás mine smečka Peugeotů 205 a my se zájmem zdálky pozorujeme jeden moc hezky nadzvedaný kousek. Ještě netušíme, že si jej v brzké době prohlédneme docela detailně. Při focení aut mě ještě finálně prožene místní honácký pes kterému se poněkud nezdálo, že se (byť nevědomky) blížím k jeho stádu. S těmito potvorami není moc dobré si zahrávat, zaprvé jsou obecně furt docela blbě naložené a zadruhé nemají problém se vám bez varování zakousnout v lepším případě do auta a v tom horším rovnou do nohy.

Po obědě vyrážíme dál údolím řeky Cerna. Cesta je úzká, rozbitá a připomíná všechno, jen ne silnici první třídy, po které údajně jedeme jak dle mapy, tak dle GPS. Střídáme pasáže a tempa. Na pár místech mám odvahu zařadit i trojku, jinak se jede témeř vše na první, maximálně druhý převodový stupeň. V protisměru potkáváme Expediční Patrol s českou SPZ… posádka nejdříve nechápavě kouká na zvednuté krabice jedoucí před námi. Když je míjíme v Bedně, kroutí hlavou, usmívají se a ukazují palec nahoru. Holt, každý si jede off-road po svém a už jsme si zvykli, že tahle zelená šílenost s velkou vlajkou na monstrozní zahrádce docela budí pozornost.

Nádherná vyhlídka, která se nám otevírá, nás nutí zastavit a udělat pár fotek. Už po několikáté za těch pár dní se přesvědčuji o tom, že Rumunská příroda je prostě nádherná. Proháníme se autem naprosto legálně v národním parku a přitom tady není nikde tuna bordelu na zemi ani zničená příroda. Tak trochu jiný svět.

Cesta je stále stejná, pomalinku klesáme na dno údolí a když tam konečně dorazíme, vidíme jednoto z Peugeotů z polední zastávky, jak se beznadějně plácá v bahně. Shitbox nabízí okamžítě pomoc a za pár chvilek není co řešit. Z hecu si všichni brodíme louži (načež Shitbox na okamžik upadá do stavu klinické smrti jak je vidět na vvideu níže :D). Tůlejt s Shitboxem následně ještě zkouší přebrodit řeku. Bedna zůstává na suchu, protože vzhledem k množství děr v zadních podbězích a hloubce vody, bychom měli v kufru nespíš soukromé koupaliště. Shitbox jako jediný úspěsně zvladá na druhý pokus přejet na protější břeh ovšem oslavy jsou poněkud předčasné. Jak později zjišťujeme, tak nejspíše tato kratochvíle ho stála pření tlumič, který se v podstatě rozpadl. 

 

 

Přejíždíme po cestě na druhou stranu údolí a pokračujeme dál k našemu vytouženému cíli po “silnici”, která se z rozbité kamenité mění na ještě rozbitější bahnitou. Začíná to být opravdu ubíjející. Samá zatáčka, louže, bahno a pořád krokem. Vlastně jedinou zábavou jsou tak krátká suchá místa s velkou vrstvou jemného prachu, který se po průjezdu efektně zvedá do vzduchu. Zábava je to teda primárně pro posádku Shitboxu jedoucí před námi a dávající si sakra záležet, aby byla výsledná prachová clona pro kabriolet za nimi co nejhustší. No co už, naše kreativní kreslící palubní deska je zpět v plné parádě.

Silentbloky pod motorem to definitivně vzdaly a tak takždé přidání plynu znamená, že celá karoserie se chová jako jeden velký vibrující subwoofer. Po pár kilometrech zastavujeme u přehrady před jejíž hrází je několik cedulí o zákazu focení, které si samozřejmě okamžitě fotíme. Chvilku nechápu, proč posádky Shitboxu a Tůlejta propukají v smích. Dochází mi to až v okamžiku, kdy vidím blinkr na Bedně houpající se pouze na drátech venku z karoserie. Další nepotřebný díl co se rozhodl, že nebude dále snášet týrání auta a emigruje. Má ovšem smůlu, naše železná zásoba ducktape je proti a tak se milý blinkr vrací na původní pozici, lemován luxusním černým rámem. Bedna tak od tohoto okamžiku vypadá trochu jako boxer po kvalitním levém háku na oko. :)

 

Pod hrází se znovu mění povrch cesty a opět to není k lepšímu, byť to tak ze začátku může vypadat. Představte si panelovou D1, na které ovšem potřebujete vytvořit cestu z Prahy do Brna, při použití pouze dvou třetin panelů, než které jsou reálně potřeba… Prostě mezi každým z panelů uděláte cca 10 až 20 cm mezeru dle aktuální nálady. Pak celý tento recept necháte pár desítek let na místě bez jakékoliv údržby a luxusní vytloukač podvozků je na světě. Stále musíme krokem a chvilkami ještě pomaleji.

Blíží se večer a k dalšímu checkpointu, který jsme dnes měli v plánu nám stále ještě chybí skoro 43 km. Rozbíjíme tedy tábor na dně bývalého lomu a plánujeme, jak vymyslíme zítřek. Stále jsme hluboko za plánem a další kilometry panelového pekla před námi nevypadají, že by se na tom mělo něco podstatně změnit. Všechno už jde tak nějak automaticky, rozdělat stan, zakrýt Bednu plachtou, dolít trochu oleje do serva, aby se nám nekousla pumpa, která jde již pár set kilometrů na sucho a pak si udělat u ohně večeři. Dnes sedět dlouho nebudeme (Vzhledem k tomu, Luke definitivně rozsedl svoji campingovou židli, tak ani nemá na čem :D), zítra musíme vyrazit hodně brzy a pokusit se dohnat ztrátu.

 

Další díl


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ToMyx
14. ledna 2020, 14:36
0

Pokračování takhle rychle? Parádní čtení!
Nechápu jak ty auta můžou vydržet takovéhle podmínky aniž by se rozpadla vejpůl. Tomu se říká vystoupit z komfortní zóny :-)

reagovat
Chase
14. ledna 2020, 16:29
0

Tak ke pravda, že mezi druhým a třetím dílem byla docela dost velká mezera, takže je třeba to trochu vyvážit :)
Jak jsou ty auta občas schopná tyto podmínky vydržet, nechápu občas ani já. Každopádně na letošní ročník se už maká na tom, aby bylo méně zážitků že servisování a více z vlastní jízdy terénem ;)

ToMyx
15. ledna 2020, 09:05
0

Fakt smekám před někým, kdo se do podobných podmínek s takovouhle "technikou" vůbec vydá. Docela by mě zajímalo, kolik vážily náhradní díly, které si sebou bereš pro strýčka příhodu :-)

sumy
20. ledna 2020, 18:35
0

Zase klid, rumuni to normalne davaj ve starejch 1310 a loganech :-D Pravda, jsou pak radi i za cizince, kdyz je offem vytahne z bahna :-)

Beny
14. ledna 2020, 14:50
2

Super blog, úplně mě to navnadilo na letošní ročník. Doufám, že dojedeme a nebudeme muset využít služeb rumunských železnic. :-D

reagovat
ReVolte
14. ledna 2020, 19:33
1

Dali jsme to i s Xantií za pár drobných a jediný co se rozbilo byl ventilek na kole :D A to jedinou úpravou byl kryt pod motor od plechu ke krbu.

Chase
14. ledna 2020, 21:03
0

ReVolte: vždycky je to o volbě trasy. Loni dojelo i Seicento Sporting Abarth s to mělo výfuk 4cm nad zemí. Jen si holt neužili pořádný off-road. Respektive užili, protože pro ně byl off-road i standardní Rumunský asfalt. :D

ReVolte
14. ledna 2020, 21:15
0

Jo tak to určitě taky, ale koukám, že trasu jsme jeli jako vy.. I ty fotky, ale těším se na popis části ke konci z Ravensca na Garnic po červené. Tam jsme s jinýma Volvistama museli přenocovat s autama zajištěnýma o stromy :D

ToMyx
15. ledna 2020, 09:09
0

Beny, ty chlape, takže cesta za zážitky! Proto se cabrio tak táhne, ty stavíš interceptor nazwedany :-)
Jsem zvědavý na pocity a hlavně fandím ať všichni dojedete i s autem vcelku!

Beny
15. ledna 2020, 09:59
0

Díky! Jo, je toho trochu víc najednou a nikde pořádná dílna. Ale s kabriel už to vypadá líp. Na konci listopadu jsem obdržel hotovou kastli, všechno už je uvnitř. "Jen" zapojit okruhy a elektriku a jde se na to. :-) CO se týče Gumbalkánu, původně jsem chtěl zvednout Jaga X type. :-D Ale pak nám Přišel do cesty Scenic RX4, tak jsem ho vzali. Jo, budem za sráče, že jedem čtyřkolkou, ale chcem si to užít a ne pořád vytahovat auto z bahna.

ToMyx
15. ledna 2020, 10:25
0

Za sráče bych to nepovažoval, jedete tam za zážitky, ne vyhrát...
Snad bude tento rok bohatší na trackdays a někde se potkáme!

Chase
15. ledna 2020, 11:40
0

Beny: s tou čtyřkolkou bych si nedělal starosti, vzhkem k tomu, jaký bahno má RX4 místo zadního diferaku, pojedete stejně nakonec s FWD :D Hlavně pořádně zadeklovat spíše a zbytek už se poddá. :)

Chase
15. ledna 2020, 11:41
0

*zadeklovat spodek ... Ach ta T9

Beny
15. ledna 2020, 11:52
0

Jo, s tím docela počítáme. :-D Možná z toho bude cestou i čtyřkvalt, to se taky často stává.

ToMyx: Snad mi ten můj bastl bude fungovat a někde zajezdíme. :-)

sumy
20. ledna 2020, 19:49
0

ReVolte: Rovensko a cesta do něj po modré od Dunaje... tam bych byl vděčnej za cokoli s těžištěm alespoň o 1m min, než pajero má:-D Tam jsou kopečky neuvěřitelný. I dlouhý pajero se mi zvedalo ve stoupání na zadní. Natož pak krátký, kterým manželka odmítala cca 200m dlouhý úsek projet. Banát má všeobecně super terény, ale běda když zaprší.

Tomino
14. ledna 2020, 16:54
0

Ty brďo, to byla rychlost :-) Jsem si v neděli pochvaloval předchozí díl a hned je tu další, to je fajn. Až mě štvalo, že jsem si to nemohl přečíst hned po ránu v práci, ale prostě to dnes nešlo :-) Celá série je moc hezky napsaná, člověk má až skoro pocit, že je s vámi v Rumunsku. PS: Pěkné fotky.

reagovat
sumy
20. ledna 2020, 18:34
0

Já se bavím. Ten zacatek/konec Route 66 Hercuile/Petrosani překvapí všechny: -D A meli jste kliku, letos kdyz jsme akorát u Iowanu Lake spálí, pac lilo a to odmítám jezdit pod srazama. Tak se to tam trhalo a padalo shora joako sviň. Jinak před 5 lety jsem tam potkal i frajery na CBRku a zoufalý rumun s Oplem na 19 se mě ptal jak daleko do Hercuile. Na mou odpověď že ještě 40km se skoro rozbrecel.

reagovat