Balet na ledu

Pročítám diskusi ohledně motoristů na zimní nadílce (zde) a jelikož jsem včera viděl nehodu v přímém přenosu a taky jsem se právě vrátil z tréningu v místním zamrzlém motoparku přispěju trochou do mlýna.

Nejdříve k sypačům. Nevim co furt máte. Snad nečekáte, že vždy a všude bude odhrabáno a posoleno. Zvlášť v prvních hodinách je to nereálné. Cesta do vesnice, kde pobýváme, když jsme zrovna na severní moravě je notoricky známá tím, že tam bývá náledí. A to je na jedné z výpadovek z okresního města.

Také tam bývala zákeřná zatáčka v lese. Rovinka a najednou ostrá vlevo do pravého úhlu. Pravidelně někdo v příkopě. Stačí to malinko přepálit, předbíhá vás zadek a skončíte v příkopě v protisměru, otočení naopak než jste přijeli.

Před asi dvěma lety tu zatáčku narovnali. Je z ní dlouhá táhlá a bohužel taky nesprávně nakloněná. Taky ji zvedli a vede na asi třímetrovém náspu. V neděli na ní bylo několik cm zasněženého ledu. To je třeba jet vážně opatrně. Naproti jsem viděl, ne úplně novou, A4ku v quattru jak chvíli bojuje s pomocí asistentů, ale nakonec fičela po tečně ven. Dole to rozryla (naštěstí se trefila mimo odvodňovací rouru) a skončila hezky na rovince u lesa. Zastavil jsem u kraje, nahodil výstražná světla, vystouoil, málem si na tom ledu rozbil hubu a překlouzal se přes cestu podívat jestli je OK. Borec se v opojení adrenalinu chvíli pokoušel jakože vyjet nahoru nebo co, ale ta 4kola je v trávě samozřejme marná. Všiml si mně, vystoupil, oznámil, že mu nic není a při obhlídce zjistil defekt.
“To je na traktor”, povídám mu.
Že prý najel na střed do hlubokého sněhu a už to bylo. Vážně stačí málo.

Jedu dál, bo tam už nic nenarobim a o dvěstě metrů dál další. Tam už je to jen metr do díry a děvčata tam parkly 307mičku.

Po cestě zpátky jsme tamtudy jeli svorně tachometrových 45 km/h a všichni měli dost soudnosti nepředjíždět.

Doufal jsem, že zimní trening v motoparku bude na sněhu a poštěstilo se mi. Akorát to byl sníh den předtím čerstvý, uježděný, potátý a přes noc zmrzlý. No masakr. Nehostinnější podmínky nevymyslíte. Souvislá vrstva hrbolatého ledu s místy vyjetými kolejemi apod. Obul jsem na předek čenta pneu s hřeby (nebylo zbytí bo jedna normální zimní měla defekt). Původně měly hřeby tak půl cm a zbyla z nich po přejezdu k motoparku stěží polovina. Né že by to nějak pomohlo.

Jak tušíte, nešlo o to zajet čas, ale přežít. Bylo vážné legrační vidět bavoráky při pokusech o rozjezd. Tady byla atmosféra a málo koní jednoznačné plus. Jezdil třeba i Mustang (viz video z 3ti ze 4 jízd), Lexus s 2JZ a dvěma turbama (v podstatě sleeper), nějaké bavory, Colt CZT, Clio RS Mk4 a jedno další čento.

Nejrychlejší bylo suverénně to obyč čento (borec že jezdí závody už dlouhá léta), pak Clio (borec tež v přilbě a dalším vybavení) a pak moje maličkost. Začal jsem všechny dojíždět, potom co jsem se naučil chytat se v zatáčkách kolama za okraj dráhy. Je to super pocit. Připadáte si jako bůh, páč jste ojebali fyziku. Je naprosto nemožné na takovém povrchu projet tak rychle zatáčku. Stále mi ale není jasné, jak někdo může mít koule na to spoléhat v opravdové rychlosti na suchu.

Jsem moc rád, že jsem měl šanci se sžít s ledovkou. Zatáčí to buď když jedete krokem, nebo (při snaze jet “rychle”) když na to šlápnete tak na chvíli zatáčí při lift off (když se zrovna přesune váha na předek po ukončení zrychlování). V podstatě šlápnout na plyn, pustit, zatočit volantem, to se na moment chytne, pak chvíli rotuje zadek a vyrovná se to. A znovu a znovu. Nic na co bych chtěl spoléhat v civilu.

Za ručku jsem si taky potahal do sytosti. Spousta “úspěchu” byla v tom, hledat, kde to drží aspoň o ždibíček více a ke konci už jsem rozeznal dodatečný grip, když jsem se správně trefil do vyjetých ledových kolejí. Spousta srandy při nízkých rychlostech na cestě a chvílemi i mimo ni.

Co z toho vypadne je mega respektu k zimě. Dávejte si bacha lidičky, bo mnohdy stačí i drobná chyba a když máte rychlost, tak už se jen vezete.