Tak si říkám, že debaty o globálním oteplismu jsou na prd, po dobrým toho nenechají a zmlátit je nesmíme, takže co vytáhnout nějaké téma bližší řidičské praxi?
Tohle bude trocha vzpomínání na časy dávno minulé a trocha keců pamětníka a cynického praktika, co klidně přizná že vlastně zas tak moc neumí řídit, pořád se učí i po mnoha letech na silnicích a vadí mu, když si lidi sami dělají potíže které by být nemusely. A třeba sem zavítá i nějaký řidič začátečník nebo autoškolák a trošku si rozšíří obzory.
A co mě, vola starýho, k tomuto písání přimělo? Je to prosté. V mém okolí se vyskytuje několik autoškoláků, v příbuzenstvu a též děti kolegů se nachází v různém stádiu autoškolení a samozřejmě z toho vzešlo mnoho debat a vzpomínání na to téma.
Takže od začátku. Začalo to někdy v polovině 80. let a od té doby jsem absolvoval celkem tři autoškoly a v jedné i trošku vyučoval.
Ta první byla na pincka, fichtla, peha, pekáča, tedy tehdejší kategorie M, oprávnění na malý motocykl do objemu válců, teda toho válečku, do 50 ccm. Tenkrát se kromě nezbytné výuky pravidel provozu, ta praktická část moc nehrotila. Celá výuka řízení se odehrála během několika hodin pouze na hřišti, kroužením a jiným hemžením kolem značek na stroji JAWA 20. Tamtéž proběhla i závěrečná zkouška. Asi se tak trochu počítalo s tím, že základní dovednosti my vesničani máme, stejně každý dávno na těch prskoletech lítal kolem vesnice, takže šlo jen o to, dát tomu nějakou kuturu.
Jawa 20 byl malý motocykl skůtrovité koncepce s nádrží pod sedadlem a s podlážkou a revmaplechem. Model 21 byl konstrukčně shodný, jen poněkud sportovní. Což znamenalo že nemá podlážky a revmaplech ale stupačky a trošku jiná řídítka. Model 23, zvaný Mustang, používal stejný motor ale konstrukčně to byl běžný motocykl s nádrží uprostřed, vzhledově tak trošku enduro. Motor byl dvoutaktní jednoválec o objemu asi 49ccm, té nejprimitivnější konstrukce, postrádající cokoliv co by ho nějak vylepšilo. Zkrátka, nestartovalo to, výkon asi jeden a třičtvrte hladového morčete umožnil dosáhnout asi 60 kmh. Někdy. Do kopce vás předbíhal vlastní smrad z výfuku a ve dvou lidech to často znamenalo odstrkovat se nohama. Podvozek vrtošivý, brzdy zanedbatelné. Ale sranda s tím byla.
Druhá autoškola byla dvojitá, na motorku a auto. Kategorie A, motocykl, tehdy bez dalšího dělení a omezení a kategorie B, osobní automobil. Výuka na motocyklu probíhala na Jawě 350, té které se dnes říká "Konopnice" protože na ní jezdil Venca Konopník ve filmu Slunce seno jahody. Kvůli zdvojenému řízení se to blbě ovládalo a vůbec radši nedomýšlím, co by se stalo kdybysme s tím někde hapali. Asi by se ty druhý řídítka ocitly na moc nepříjemných místech. Teda jednomu spolužákovi se tenkrát drobné badabum podařilo. Při návratu z jízdy vjel jako obvykle na dvůr autoškoly a jako obvykle zatočil do kouta za rohem. Ale tam ne jako obvykle, byla hromada uhlí.
Výuka kategorie B probíhala obvykle na Škodě 105 nebo 120. Tohle vozidlo asi netřeba představovat a stejně tak je zde znám můj odpor k těmto vozům. Ne, opravdu ani to že to má stejné uspoádání pohonu, neznamená že to je tak trošku, skoro, když zavřem všecky vočička a bude se stmívat a bude mlha, něco jako poršák. Není. Fakt není. Ani trošičku.
Jízdám v provozu předcházela výuka na trenažéru a jízda na cvičišti. Ten trenažér si nepředstavujde jako dnes, počítačový simulátor. monitor. Byla to podivná konstrukce promítající mlhavý stínový obraz z modelu silnice prosvícením skrz plexisklovou desku která se pohybovala podle "jízdy". Možná to je někde na youtube.
Kolik tenkrát autoškola stála už si nepamatuju. Zadarmo to nebylo ale ani žádná rána. Ta třetí autoškola mě stála tuším asi tři stovky, což sice tenkrát stačilo na pořádný hujajá na celý víkend ale normálně by ta autoškola stála mnohem víc.
Vojenští páni se totiž rozhodli, že je potřeba abych si udělal takzvanou "vojenskou trojku". Tohle lidové pojmenování, pocházející z časů kdy se ještě kategorie řidičáků označovaly čísly, znamenalo řidičák C nákladní auto a T traktor. eventuelně i osobní auto, to celé přizpůsobené potřebám naší lidovedemokratické armády. Což v praxi znamenalo výuku doplněnou o některé vojenské záležitosti a hlavně jízdy na tehdy nejběžnějším armádním nákladním vozidlem Praga V3S.
O tomto vozidle bylo mnoho napsáno a mnoho povídáno po hospodách ústy pamětníků. Vzniklo to v padesátých letech, v době kdy jedna válka sotva skončila a už se chystala další. Projekt vznikl během velice krátké doby několika měsíců a asi se podařilo něco podivuhodného, protože to v armádě sloužilo vlastně dodnes. Ale zas nepropadejme legendám a zbožštění, on je to strašnej křáp. Konstruktéři do toho dali přesně a pouze to, co tam mělo a muselo být pro armádní službu. Jede to pomalu, žere to, je v tom děsnej kravál, v létě vedro, v zime kosa. Řídí se to těžko, posilovače nehledejte, převodovka nemá synchrony. Cokoliv co znáte z moderních vozů tam není. I to topení nestojí za nic. Jediné v čem to má navrch je těžký terén, ikdyž i tam by se hodil větší výkon a lepší gumy. Nápravy jsou konstruované pro vysokou světlost a podvozek je neuvěřitelně flefibilní, takže to fakt projede hodně.
Jízdy mě bavily, mám pro techniku cit, takže jsem se rychle naučil pracovat s meziplynem a najíždět zatáčky abych se nemusel rvát s volantem a celé auto není zas tak velké aby se nedalo zvládnout, takže učitelé rychle zjistili, že učit netřeba a cvičné jízdy se změnily prostě v jízdu někam a pro něco. Závěrečná zkouška trvala pár minut, asi dva kilometry. Kdo zná Třebíč, bude vědět. Ze dvora autoškoly, která tam myslím je dodnes, do míst kde je dnes benzinka Shell. "Dobrý, couvni tady na to pole a přesedni si". Nevzpomínám si, jestli jsem vůbec ve výcviku někdy jel s traktorem.
Myslím že mohu doporučit každému, bude-li mít tu možnost, si jízdu s vejtřaskou vyzkoušet. Jednak pro ten kulturní šok, prostě něco jako když si lidi jedou někam do lesa hrát na pravěk, ale taky pro rozšíření dovedností. To auto totiž nic neodpustí, nic nedaruje. Ne že by řadění s meziplynem bylo dnes nějak důležité ale ono to zdůrazní chyby. Tam kde by jízda s moderním autem byla řekněme neplynulá, nekomfortní, tam s vejtřeskou bude strašná a zoufalá. Neodhadnete správně kdy přeřadit a než to tam poskládáte, tak se to skoro zastaví. Nebo ještě hůř, rozběhne se to z kopce a už tam ten kvalt nedáte vůbec. Což teda fakt není příjemný. Najedete špatně zatáčku a budete se rvát s volantem. Při couvání musíte dobře naplánovat zatáčení abyste to udělali v pohybu a s co nejmenším odporem, protože v klidu s tím volantem skoro nejde hnout. A protože to jinak nejde, tak se to prostě musíte naučit. A to pak můžete s osobákem klidně couvat slalom na čas, protože po zážitcích s tím zeleným strašidlem je to vlastně banalita.
Součástí předvojenské autoškoly byly psychotesty, které měly zřejmě určit vhodnost budoucího řidiče pro případné náročnější použití. Byli jsme odvezeni do Brna na vojenskou správu a tam nás otestovali. Dotazník s podivnými otázkami, různé obrázkové kombinování, test na postřeh a reakci kdy z repráku to diktovalo čísla a ty se musely najít a označit na papíru, stále rychleji. Když jsme pak po několika hodinách vyšli ven, tak nějak jsme si nebyli jistí kde a kdy jsme, jestli je ráno nebo večer nebo úterý. Já jsem prospěl na QL2. Co to znamená se mě neptejte, nikdy jsem to nezjistil. Asi tak nějak střed, mělo to stupně od UQ po QL3.
Vojenští řidiči, po "přijímači", tedy po základním vojenském výcviku, absolvovali ještě další autoškolu, takzvaný krátkodobý řidičský kurz, případně další kurzy na speciální techniku. To se mě však už netýkalo, armáda asi měla řidičů dost a tak jsem se stal údržbou letiště, což bylo z pohledu techniky docela zajímavý. Ale u toho nezůstalo. Po vyškolení a převelení k letištní rotě, mě tam nepotřebovali a proto mě poslali dělat velitele družstva do onoho přijímače. A ten potom zčásti přešel v krátkodobý řidičský kurz. A tam si mě nechali taky, ikdyž jsem nebyl vojenským řidičem. Takže kromě nezbytného vojenského blbnutí jsem občas vyučoval teorii a taky kurz regulovčíků. Tedy řízení dopravy člověkem. Což byla někdy sranda, například když jsme si místo žvanění na učebně udělali školu hrou a na chodnících mezi barákama jsme si hráli na křižovatky. Proto taky vím že figura zvaná trojstranná uzávěra je hrozná blbost které nikdo nerozumí, asi nikdy není potřeba a jen obzvlášť velký pitomec by se ji pokusil použít v provozu.
To by tak bylo z té dávné historie autoškolení všecko. Příště si milé děti povíme třeba něco o tom jak v tý autoškole a na silnicích nedělat moc velký pitomosti a tak vůbec. A nebojte se, nebudu říkat že máte jezdit pomalu a opatrně. A když, tak jen trošku. Protože sranda musí bejt.
načítám data...
Autoškola: bylo nebylo...
03. dubna 2023, 17:49 15 komentářů PepaSFI
Za devatero patníky a devatero benzínovými pumpami, aneb, jak jsme se tenkrát učili řídit.
Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám blogy?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.
03. dubna 2023, 22:33
1
Parádní, pobavilo mě to :-D Asi jsem mladší, protože v autoškole už jsme měli buď Favorita (dost vylítanýho) anebo nový Feldy. Takže to už bylo bez veselých příběhů z natáčení, tyhle auta jezdily prostě úplně v pohodě, moderní ... Ale papíry na motorku jsem dělal podobně : na malou jen hřiště, přesně jak to popisuješ, komu to šlo, tak rychle na hřišti pár kol s čezetou 175 a pak papíry na velkou jsem dělal tak, že jsem roztlačoval instruktora na konopnici po městě , navíc naše město bylo do kopce, takže když ten krám někde chcípnul dole , tak jsem strkal motorku se zlobícím zapalováním zase pěkně nahoru k autoškole. Moc jsem toho fakt nenajezdil.. A na tom oskůtrovaným fichtlu (Jawa 20) jsem začínal, úplně jsem si to vybavil jak jsi to popisoval - že když se jelo po větru tak tě dohonil vlastní smrad z vejfuku to byla pravda :-D
O zážitky z lidově armády jsem teda ale přišel, šel jsem na vejšku a mezitím tu základní službu zrušili, takže a to musím někdy napravit , ač jsem řídil v životě mnoho aut, i hodně starých veteránů, vejtřaska na mě někde určitě ještě čeká. Tenhle zážitek zatím nemám
07. dubna 2023, 13:44
0
Favorit byval sice ve vetsine autoskol. Kdo ale dobre vybral, mohl klidne rok dva po revoluci jezdit Sierrou 2,3 Ghia.
23. června 2023, 13:27
0
2,3? Takže "hladký dízel", jak říkaj naši bratři ze Slovenska?
23. června 2023, 18:56
0
Tusim, ze to byl benzin a auto skvele vybavene. Kazdopadne na jizdu jsem se pokazde tesil. V te dobe to byl uplne jiny svet.
28. června 2023, 09:48
0
Benzín to určitě být nemohl, leda by to byl 2,0. 2,3 byl fakt jen nafťák.
28. června 2023, 10:50
0
Asi mas pravdu. Ty vzpominky jsou uz trochu rozostrene...
28. června 2023, 12:51
0
Nedělal si to v Praze? Znám tam kluky co jí měli jako autoškolu. A mimochodem bylo to jedno z prvních dieselových aut, co se k vám vozilo tenkrát. Taky na to lidi koukali v tom 92 jako na svatej obrázek když si jel s osobním autem pro naftu.
29. června 2023, 10:53
0
Ne v Hradci. Chlapi vozili krom jineho i auta z Nemecka, tak meli i v autoskole hezka auta.
29. června 2023, 19:17
0
Tak mi to nedalo a proběhl jsem ty možné motorizace. První Sirka (ta s těma zapadlýma světlama) skutečně mohla mít jak 2,0, tak 2,3 - oboje to byly šestiválce kolínského typu. Druhá Sierra už měla jen čtyřválce.
30. června 2023, 12:48
0
Tak stejná politika ty v té Praze taky vozívaly auta akorát z Itálie. Takže reálně může mít pravdu a mohl to být dvoulitr?
30. června 2023, 17:22
1
Podle me vypadal takto (s normalnimi koly)
https://a.d-cd.net/a2f0cf4s-1920.jpg
Takze asi opravdu nejspis 2,3D
04. dubna 2023, 01:09
1
No tak teda Konopnice slyším poprvé (a nelíbí se mi to stejně asi jako to Slunce, seno...). To asi musela být Jawa 350/634, tipuju. Ale jinak článek je super. Vzpomínám na dětství, jak starší borci, co už měli řidičák skupiny M, závodili v Brně kolem sídliště na těch zgerbech typu Jawa 23 Mustang atd. Kdo měl Simsona alias Simála, byl king.
04. dubna 2023, 07:29
3
Autoškolu jsem dělal v roce 1986 v Ústí nad Labem. Zaplatil mi jí děda, velký motorista, a stálo to 1200 Kčs. První jízdy s " užovkou " na cvičáku - měla děravou nádrž, takže se před každou jízdou nalilo trošku z kanystru, a zcela nefunkční zpátečku, takže když bylo potřeba, muselo se auto vytlačit :-D Díky dědově průpravě vše v poho, takže si pamatuji jen dvě věci - když se dělala technika, tak vždycky kluky odšoupli a zpovídali holky a pak jednu z jízd - v Ústí existují jen dvě cesty - do kopce a z kopce. Dole pod kopcem mi v zimě učitel řekl : " když nebudeš mít dole kilo, tak nahoru nevyjedeme " , tak jsem za to vzal, dole bylo kilo a nahoru jsme vyjeli, jenže tam bylo Y a učitel chtěl doprava - pluh ale vyčistil cestu do leva, takže jsme v tu ránu byly po přední dveře ve sněhu :-D
06. dubna 2023, 09:31
1
vzpomínkové články na srandy let minulých mám rád. Plus když je to ještě čtivě napsáno, super!
Já jsem dělal autoškolu až 2008, takže podobný střepy se tam už moc nevyskytovaly...i když, motorka byla nějaká stará MZ nebo ČZ 175, už nevím, ale s těma dvojitýma řidítkama, to byla hrůza s tím jezdit. Ale auto, hoši, to bylo něco. Primera GT se 150 koněma, no prostě super. Jen škoda že sem s ní jel jen 3 jízdy a pak se zadřel motor.
Jízdy klasika, na motorce sem byl asi 2x, když viděli, že to umím, tak už sem nemusel. Tentkrát se ještě závěrečný jízdy dělali na parkplatze, žádný provoz. Jeden jezdil a mezi tím komisař předcházejícímu psal výsledek jízd, takže stejne ani neviděl, jak kdo jezdí. Jedna holčina, který to fakt nešlo, dokázala s onou MZ(nebo ČZ) vyjet na plot, který ohraničoval dotyčný parkplatz. Spletla si brzdu s plynem...ano, na motorce si spletla brzdu s plynem. Sebrali motorku a dojel to s ní instruktor a taky do dostala. No jiná doba...
23. června 2023, 13:36
0
Moje historky s autoškolou jsou taky docela vtipný. V šestnácti jsme jezdili na nějaké číze, v 18 na Jawce 350 a v Opelu Agila (hrozná mrdka to byla a nikdy jsem to nesměl vytočit, aby to aspoň trošku jelo), To bylo ještě na Šumavě. Pak jsem se přestěhoval do Brna, kde jsem si dodělal B+E a velkou motorku. Tou dobou jsem už měl svou třiapůli a bylo na hodně žácích vidět to nasrání, že "co to je za bordel, jezdit do autoškoly na motorce?!". Oboje bylo fajn, autoškolák (mladý Venclovský) je fakt zlatej člověk. A poslední můj pokus byla autoškola na traktor, neboť každý konstruktér v Zetoru ji musí povinně absolvovat. To byla absolutní fraška, ale dostal jsem to.
Když se ještě vrátím k motorkám a výuce, tak na cvičišti nebo za trenažérem jsme nebyli nikdy. Na Šumavě to nebylo potřeba, tam stačilo vyjet kamkoliv za město. Na co vzpomínám fakt rád, jak jsme na motorce projeli skoro celou Šumavu a viděl jsem spoustu míst, co jsem do té doby neznal.
Poznámka pod čarou - jeden z těch dvou výcviků na motorku jsem autoškolákovi platil formou sestaveného počítače ze zbytků co dům dal. Všichni byli happy a mě to nestálo skoro nic :D