Americká dodávka 2

Nejsem žádnej psavec, a tak něco napsat není nic lehkého. Každopádně mě potešily reakce na předchozí psaní.

Tak teda něco o Chevroletu Express. Asi před 4 lety jsem se na něj jel do bazaru podívat. A to jsem neměl dělat. Samozřejmě jsem se zamiloval a auto si ihned zarezervoval. Občas si říkám, že jsem blázen, že za stejnou cenu jsem mohl mít novou oktávku. Ale to bych asi nesnesl.

Auto jsem si vyzvedl. Nejmenovaný bazar ho dost nachystal na prodej, ale k tomu se ještě dostanu.

První velká cesta byla na světě – cesta na Silvestra do Švédska za polární kruh. Jeli jsme ve třech. Úpravy byly na cestu minimální – nové gumy Cooper discovery (mimochodem najel jsem na ně 100 tis. km, pak nebyly sjeté, ale popraskané. Gumy mám na autě opět a jsou super). Zapomněl jsem říct, že je auto 4x4, takže jsem se na zasněžené silnice moc těšil. Ale hlavní úprava auta byla pro naši cestu zásadní – namontovat místo zadní sklopné lavice postel o rozměrech 160x190cm.

Vyjeli jsme 28. prosince a náš první cíl ještě na evropském kontinentě byl Německý přístav Rostock, odkud jsme si objednali trajekt do města Trelleborg ležícího na jižním cípu Švédska. Cesta trajektem nám utekla rychle a po pár hodinách jsme stáli na Skandinávském poloostrově. Celá cesta vznikala spontánně a doslova za jízdy. Před odjezdem jsme si koupili našeho oblíbeného průvodce Lonely planet a cestou v něm pořád listovali.

První velká zastávka ve Švédsku patřila Stockholmu a tamnímu námořnímu muzeu Vasa. V tomto nejnavštěvovanějším muzeu Švédska najdete jedinou téměř plně dochovanou loď ze 17. století, která kdy byla zachráněna. Rozhodně stojí za vidění – i za cenu návštěvy Stockholmu pouze pro účely shlédnutí lodi, podle odhadů vědců se do deseti let nejspíš rozpadne. Letadla z Česka létají za 2500 a vidět loď opravdu stojí za to. My jsme tam strávili celý den.

Večer kolem 17h jsme začali řešit, kam pojeme dál a protože není malých cílů, rozhodli jsme se, že pojedeme za polární kruh.

Ujeli jsme 1200 km doslova přes noc. A teď přišla ke slovu postel. S bráchou jsme se střídali a to tak, že buď řídíš anebo vzadu na posteli spíš.

Ráno v devět jsme zaparkovali za polárním kruhem u ledového hotelu Jukkasjärvi. Hotel ještě do letošního roku vyráběli každý rok znovu a znovu, protože jim přes léto roztál. Letos přišli na způsob, jak jej ochránit před letními teplotami. Úžasné místo. Vydali jsme se na obhlídku hotelu a následně do blízkého města Kiruna, které je považováno za hlavní město Laponska.

Celá oblast Laponska je hodně zajímavá. Jde o kulturní region tradičně obývaný Sámi, v češtině známými jako Laponci (kteří ale takové označování sami považují za hanlivé), oblast rozkládající se za severním polárním kruhem, která spadá zároveň do Ruska, Finska, Švédska i Norska. Kiruna tak není oficiální hlavní město, jak spíš kulturní centrum Laplandu.

Cestou jsme si vymysleli, že bychom se chtěli ze sauny skočit do zazmrzlého jezera, vidět polární záři, chytat ryby v jezeře a absolvovat výlet na psích spřeženích. A tak byl náš plán na nejbližší dny v podstatě jasný.

Zhruba 10 km od Kiruny jsme si našli ubytování v kempu u jezera, kde to vypadalo, že nám pomohou naplnit naše představy o pobytu za polárním kruhem. Majitel kempu nás poslal za známým, se kterým jsme se domluvili na další den na výlet na psích spřeženich a taky jsme si zarezervovali plovoucí saunu na jezeře. Ta neměla ale kam uplout, jezero bylo zamrzlé na 40 čísel. V létě to může být taky paráda. Přímo v podlaze sauny pak byl poklop do jezera, kam jsme se chodili ledovat, jak nám začlo být horko. Bylo to skvělý. Následovalo opíkání sobího masa v kulatém stanu, kde uprostřed bylo ohniště a chtěli jsme vyhlížet polární září.

Další den jsme vyrazili na psí spřežení, které bylo super a odpoledne na zamrzlé jezero chytat ryby. Půjčili jsme si na to na recepci mini udice a vrták do ledu. Majitel nás nainstruoval ať si vezmeme i saně se dřevem. Dobře jsme udělali. Po hodině sezení u díry v ledu nám došlo, že naše jediné jídlo bude to, co jsme si přinesli a opekli na ohni. Rozdělávat oheň uprostřed zamrzlého jezera je jinak taky zážitek. Ale nemá se co stát.

Za polárním kruhem jsme strávili 4 dny. Většinu u města Kiruna. Byla to asi nejlepší dovolená. A co polární záře? Tam je běžná. Každou noc jsme ji vyhlíželi. U ohně na zamrzlém jezeře, na terase chaty i v Abisku, kde ji údajně není možné nevidět. Byla tam, ale bohužel za mrakama. Takže jsme ji neviděli. Ale aspoň jsme nezmrzli. Běžně tam bývá -30. A my měli jsen -10.

Cestou domů jsme se zastavili v Åre, což je největší a vlastně jediné Švédské lyžařské středisko. Nebylo to nic moc. Hodně lidí a velikostně jako malé středisko v Alpách. Z tama jsme to střihli ještě přes Norsko a noční návštěvu Osla a Göteborg už domů.

U Prahy najednou auto neřadí. A je to tady – porucha převodovky. Bazar mně domluvil servis u Prahy. Tak tam rovnou jedem. Najeli jsme za 8 dní 7000 km a domů na Moravu jsme dojeli vlakem. Později jsem se dozvěděl, že auto už u nich bylo, ale jen to léčili na prodej. Také už tento servis pro ten bazar nedělá. Oprava stála 15 000 Kč. Shořelé lamely. Servisák doporučil přídavný chladič oleje převodovky. Namontoval ho za 7 tis. Že prej se moc hřeje. Ta samá převodovka je v Humeru a tam to prý hoří jedna za druhou. Po opravě jsem najel 1000 km a převodovka opět neřadí. Znovu jsem teda nechal odvézt auto do Prahy. Oprava byla  za 12 000 Kč. Trošku jsem se zlobil na servis. Znovu oprava. Vysvětlili mě, že opravují jen to, co najdou poškozené. Pokud by měnili všechno, tak by to bylo dražší než nová převodovka, která stojí 100 tis. Kč Po opravě, už to zase jezdí.

Tak to je pro dnešek asi všechno.