Veterántechna Brno: Sezónní předkrm

Nevím jak vy, ale mně už chladno, vítr a déšť vážně nebaví. Zvlášť letos, kdy prožíváme jeden z nejlezavějších dubnů, co pamatuji. Já totiž bohužel stále nemám zadokolku, abych si mohl i tuto část roku užít. Proto jsem vyloženě dychtivý nové sezóny a nemůžu se dočkat, až zase budou srazy, na kterých se budu kochat zajímavými auty a třeba i vyžadoním nějaké to svezení.

Nejvíc se samozřejmě těším na naše Kafe&Káry, protože to je přirozeně ta vůbec nejlepší motoristická událost v kalendáři. Ale protože jsme se ještě stále pořádně nedohodli, kdy a kde budou probíhat, řekl jsem si, že si čekání zkrátím návštěvou jiné akce s názvem Veterántechna Brno. A jelikož ji mám docela v oblibě, rozhodl jsem se vám o ní něco napsat. 

Veterántechna Brno je tradiční a poměrně rozsáhlé setkání fanoušků klasických vozů odehrávající se na brněnském výstavišti, přesněji v pavilonu Z a jeho bezprostředním okolí, vždy v dubnu na přivítání sezóny a v říjnu na rozloučení se s ní. Mezi veteránisty je dobře známá, což zaručuje účast poměrně pestrého vzorku klasických aut.

Jelikož je venku jak z jara, tak na podzim dost zima, hlavní výstavní část se nachází právě v kruhovém pavilonu Z. A já vůbec nebyl zklamán, neb se zde objevilo hned na několik desítek krásně renovovaných starých aut. Osobně mi padly do oka hlavně dva citroëny: TA, o jehož historii jsem vám nedávno taky poreferoval, a Ami 8, druhá generace kompaktního modelu značky, jež se na českých cestách téměř nevyskytuje.

Nicméně i fanoušci ostatních automobilek si přišli na své, k vidění byla krásná Lancia Delta HF Integrale, několik generací Chevroletu Corvette, limuzína Volvo 264 TE, fascinující závodní Alvis a spousta dalšího. K tomu je potřeba dodat, že ač jsem se i zde dočkal očekávatelného převisu produkce z naší strany železné opony (jejíž přílišným fanouškem nejsem), nebylo to v tak velké míře jako na mnoha jiných podobných srazech.

I přes nepřízeň počasí se mi však vyplatilo prohlédnout si i venkovní část setkání, jelikož také tady bylo k nalezení povícero zajímavých aut. Já opět slintal nad Francouzi, tentokrát nad fascinující a vzácnou Alpine A310 a v našich končinách neméně unikátním Peugeotem 202 v původním stavu. Ovšem nacházel se tu i Aston Martin DB7, otevřené Aero a několik Amerik. 

Ještě jsem vám ale neřekl to nejdůležitější, co se k Veterántechně váže. Zdejší výstava dobových vozů je jen doprovodnou akcí, hlavní pointou je velká burza. Ano, toto je událost obchodní. Téměř vše, co se tak každého půl roku na místě nachází, je na prodej. A dá se tu koupit opravdu všechno od hadiček a šroubků přes karosářské díly až po celá auta. V nabídce jsou i veškeré věci s automobilismem spojené angličáky počínaje, dobovou literaturou konče. Každý si přijde na své.

Bylo by však chybou myslet si, že tu člověk sežene jen věci spojené s auty. Máte zálusk na dobové lampy? Jistě, u západního vchodu. Chcete nože rozličných velikostí? Jak je libo, ty jsou zase před hlavním vstupem do pavilonu. Mým osobním favoritem se pak stal česnek za 145 Kč za kg. Ten jsem na Veterántechně tedy opravdu nečekal.  

Je pravda, že burza místy působila trochu nepřehledně a chaoticky, některé nabízené artikly vyvolávaly dojem, že je prodejce den před konáním akce náhodou vyhrabal na půdě, zaslechl jsem ony slavné hlášky typu: “To už nikdo jiný nemá” u venkoncem běžných nádrží pro motorky a podivil se nad některými cenami, třeba u od pohledu obyčejných modýlků škodovek v měřítku 1:64 za 150 Kč za kus, když opodál byly skoro stejné za 12, ale tak to asi dotváří onen genius loci. 

Důležitější je, že je to událost příjemná, na které se člověk jednak nostalgicky přesune do doby, kdy auta ještě opravdu voněla benzínem a plastů v nich bylo poskrovnu, a pak se taky krásně navnadí na nadcházející sezónu/příjemně rozloučí s odcházející sezónou. Návštěvu pavilonu Z jsem si tak velmi užil a v nejbližším dalším termínu ji doporučuji všem milovníkům aut dob dávno minulých. 

PS.: Ptáte-li se, co jsem si koupil, tak nic, protože mě hloupě nenapadlo, že nehledě na místo konání akce v centru Brna budu muset i 200 Kč vstupného platit hotovostí. To můj rozpočet poněkud omezilo a se zbývající stovkou jsem se už ani neobtěžoval s hledáním něčeho, co bych opravdu potřeboval. Ale teď si říkám, že jsem možná mohl trochu líp prolézt ty angličáky, ještě mi jich spousta chybí ve sbírce. No nevadí, tak příště.    

Fotky z akce k prohlédnutí v galerii.