reklama
načítám data...

TVR S3 - Tohle je heavy metal

Jeden by řekl, že TVR jsou jako Marmite. Zkrátka je buď milujete anebo nenávidíte. A neméně mě zajímalo jak je to s jejich majiteli. Bude to gentleman nebo pokérovaný rowdie?

zobrazit celou galeriiHistorie, Recenze & testy: TVR S3 - Tohle je heavy metal

Představoval jsem si, že dorazí TVR vylepšené nerezovým výfukovým systémem kompletně bez tlumiče a z něj postupně vylézajícího potetovaného týpka, který se nedávno vrátil z příležitostných prací v blackpoolských docích. A ono ejhle, realita nemohla být odlišnější od mých představ. Naše konkrétní TVR bylo totiž oděné do velmi elegantní rubínové barvy s velmi zajímavým krémovým čalouněním, kombinovaným s tmavočerveným šitím a doplňky. A také z něj vystoupil velmi usměvavý, na první pohled sympatický chlapík ve tvídovém sáčku. Zkrátka, máme tu gentlemana každým coulem. „Víte, přišel jsem k němu vlastně náhodou, tohle TVR patřilo kdysi jednomu pánovi z Německa. Ten byl sběratel aut a v té době nějak rušil sbírku a když jsem se o tom dozvěděl od jednoho kamaráda, byl jsem se na auto ihned podívat“. Z dalšího vyprávění jsem bleskurychle pochopil, že šlo o klasickou lásku na první pohled. Diagnózu autíčkářsky postiženého pacienta poznám prakticky ihned. Doufám, že nás pan majitel čte, protože s tímhle člověkem a s tímhle TVR bych se rád setkal na nějaké vyjížďce s youngtimery znovu.

A tvůrčí otec této série TVR, Peter Wheeler, byl nepochybně taky stejně postižený gentleman. Něco vám o něm rád napíšu. Peter Wheeler nebyl ani zdaleka konstruktér či automobilový designer. Peter byl zkrátka podnikatel, co kdysi v druhé půlce 70tých let koupil vůz od TVR, respektive koupil si jich několik. Časté opravy toho posledního, Taimaru Turbo, ho zaměstnaly natolik, že to zkrátka začal v dílně v Blackpoolu velmi dobře znát, až tu firmu nakonec celou koupil. Cesta k úspěchu značky TVR pod vedením Petera Wheelera byla neustále klikatá a jen díky neuvěřitelné důvěře a vytrvalosti se z malé garáže stala společnost vyrábějící ty nejextravagantnější a ryze řidičské sportovní vozy devadesátých let. Stále živě si pamatuji na moje první setkání s TVR někdy v roce 1999 v Británii, kdy jsem na jedněch londýnských semaforech prostál „zeleného panáčka“ jen pro to, abych slyšel zbrusu novou fialovou Cerberu odburácet s jemným písknutím pneumatik od semaforů. Co popisuji, byl obrovský skok kupředu. Od doby ranných osmdesátých let, kdy firma stála na pokraji krachu a používala zastaralé motory Ford. Peteru Wheelerovi se povedlo podpořit vývoj na jehož základě vznikly krásné klínové profily karoserií typu Tasmin, až po technologický pokrok v podobě série S a především volba použití V8čky Rover a evoluce šasi s krásnými oblými karoseriemi modelů Griffith, Cerbera a Chimeara. Filozofii značky a konzervativního pragmatického přístupu Petera nemůže snad lépe vystihnout někdejší diskuze ohledně bezpečnosti a jejích prvků ve vozech TVR. V devadesátých letech, kdy už Němci měli zaplněné brožury nových modelů vysvětlováním pokroku skrze airbagy, ABS a protiprokluzové systémy, vozy TVR žádné podobné vybavení neměly. Peter vždy tvrdil: „Víte, dokážu žít s tím, pokud v našem voze havaruje někdo vlastní řidičskou chybou, ale nedokázal bych si odpustit, pokud by někoho zabil v našem voze airbag, který jsme mu tam nainstalovali“. Posléze rád dodával: „A navíc spousty testů dokázaly, že zastavení se systémem ABS je pomalejší než bez něj a ABS se instaluje do vozů jen proto, aby se zajistila řiditelnost kol i za extrémního brzdění. Jenže v dnešní době je stejně většina vozů příliš nedotáčivých na to, aby to fungovalo“, říkal rád s úsměvem pod fousy Peter Wheeler. Byl to zkrátka člověk, který si na marketingová klišé nepotrpěl. Vyráběl skvělá, hlučná a vzrušující auta a závodil se svým Astonem DB4, když byl čas. Je to pro mě vážně pan gentleman.

TVR řady S2/S3/S4 které jsem mohl vyzkoušet nabízí kromě V8čky pod kapotou i docela dost jiných lákadel, a navíc je cenově velmi dostupné. V Anglii, ne v Evropě pochopitelně. Levněji pořídíte snad jen Mazdu MX5 první generace (a je to tu, už jsem jí sem tajně vpašoval) anebo exemplář Alfy Romeo Spider s plastovými nárazníky v průměrném stavu. TVR je ovšem hodně neokoukaná volba. Těžil z osvědčené techniky Fordu osmdesátých let, což je pro nás docela dobrá zpráva, když chceme toto TVR udržovat při životě v dobré kondici. Motor a převodovka je ze Sierry XR4i, nebo chcete-li Granady 2.9 V6 se vstřikováním paliva, dále pak zadní lampy ze Sierry a směsice ovládacích prvků pochází rovněž z identických vozidel. Velmi vtipně v této skládačce ovšem působí ovladače stahování elektrických oken z Golfu Mk2 a přední lampy světlometů Lucas asi stejné jako ve starém dobrém MGB. Venkovní zrcátka u některých exemplářů dodal rovněž Ford a u některých je najdete identická s Mazdou MX5 první generace. TVR řady S je skutečný exot v tom nejlepším smyslu slova. Jak říkal majitel, žádný z vozů není stejný a také naleznete mnoho odlišností v jednotlivých modelových ročnících. Jestli si ale nyní myslíte že u TVR jde o „skládačku“ bez dalšího charakteru, jste na velikém omylu. Nakonec schválně se někdy podívejte do interiéru Astonu DB7 anebo do libovolného Lotusu Elise či Caterhamu. Můžete se pak leda vsázet kolik kousků z Mondea, Sierry či Escortu v tom najdete. To hlavní oč běží je přece jízda.

reklama

Taky jsem si tenkrát, když jsem vytvářel o tomto konkrétním TVR článek pro AMS Classic zapsal toto: (v jednom starém čísle to najdete v podobném znění). Nevrle pošlapávám na místě statického focení a povzbuzuji našeho milého, precizního fotografa Ondru k akci. Se slovy „Ty fotky jsou super, hlavně už pojďme jezdit“ sedám do kokpitu TVR. Záměrně píšu do kokpitu, neboť první Trevorův vůz měl otáčkoměr ze Spitfiru. Ne, tušíte špatně, ne z Triumphu Spitfire, ale přímo ze stíhacího letounu Spitfire. Onen letecký odkaz je na interiéru řady S velmi zřejmý. Rychloměr a otáčkoměr mají klidovou polohu podobně jako letecké budíky vpravo nahoře a s narůstajícími otáčkami a rychlostí se pohybují zprava doleva. Je to velmi zajímavý detail. Nakonec vozy TVR se vyznačují řadou neotřelých, často až nesmyslně odlišných řešení ovládání různých funkcí vozu. Naše testovací S3 je v tomto ohledu ergonomicky velmi „obyčejné“. Snad tedy až na záhadně uschované tlačítko ovládání víka kufru, které je ukryté kdesi na sloupku volantu. Jinak se mi ovšem pozice za volantem a rozmístění ovladačů velmi líbí. Člověk si vlastně musí zvyknout na úzký prostor pro pedály, které jsou velmi blízko sebe (což mě ani tak nepřekvapilo vzhledem ke zkušenostem z jiných anglických klasických vozů) a na řadící páku. Ta je skutečně umístěná velmi nezvykle vzadu a ve spojení s dlouhými drahami převodů připomíná především podřazování z trojky na dvojku šmátrání rukou někam dozadu za sebe za sedadlo. Řízení je ale na druhou stranu vcelku přesné. Není „MX5“ přesné (vlastnil jsem v té době NA), ale spíš rozhodné a mechanické, řekněme podobné tomu ve starých BMW. Jenže tady komplet bez posilovače. Dále pak stojí za povšimnutí ovládání stahovací střechy. Líbí se mi řešení s pevným stropním dílem, jelikož můžete jezdit buď jen bez něj a vůz využít jako targu, například za hezkého podzimního dne anebo stáhnout kompletně a mít plnohodnotný roadster. Snad jen ono příslovečné „Kam s ním“ kazí radost z targy. Nejenže vám stropní díl zabere kufr, navíc ho ještě musíte pečlivě zabalit, než ho do kufru vložíte, aby se potah neodřel. No zkrátka TVR je jedno z těch aut, ve kterých jezdíte na dovolenou pouze s kreditkou. 

A jak tedy TVR jezdí? Hned v první minutě po nastartování mi nasadilo klasicky přihlouplý úsměv na tvář. „Víte co, tohle auto se řídí spíše jako klasický sporťák, ne jako vůz z roku 1991“. Majitel přikyvuje hlavou a pak už řadím trojku, podzimní listí lítá všude okolo a se staženou střechou již není slyšet vlastního slova. Ke slovu totiž nastupuje „véšestka“ Ford Cologne a síla se zvukem motoru krásně gradují po překročení 3500 otáček/min. Speciálně v oblasti lehce nad čtyři tisíce na mě dýchla ta pravá atmosféra vozů TVR. Je hlučné a je potřeba ho pevně řídit a být ve střehu. Nacházím spoustu citu v řízení a mechanické rozhodnosti jak převodovky, tak motoru. Přiznám se, že jsem původně čekal nezkrotnou bestii, ale tohle TVR je i na kluzkém povrchu úzké točivé okresky pokryté listím dobře čitelné a velmi příjemně vyvážené. Nezdá se, že by mělo silnou tendenci k počáteční nedotáčivosti a následné silné přetáčivosti jako můj bývalý starý Triumph GT6 a předek současně drží velmi dobře stopu. TVR se chová daleko vyváženěji než například i Triumph TR6, ke kterému jsem ho měl původně tendenci přirovnávat. Po skončení testu jsem si stejný úsek projel ihned svou podobně starou Mazdou MX5 a schválně jsem sledoval přibližné rychlosti kterých jsem dosáhl, sledoval brzdné body a způsob průjezdů zatáčkou. Přišel jsem na to, že TVR nabízí podobně rychlou jízdu, ovšem okořeněnou daleko lepším divadlem. Tím myslím získání falešného pocitu rychlosti a celkově reálné intenzity zapojení se do řízení, ať už při koncentraci při podřazování, tak při brzdění, kdy se musím spoléhat stále na bubnové brzdy vzadu. U TVR se navíc podvozek méně kroutí a stejně jsem ohromen jemným dávkováním „véšestkového“ výkonového přebytku. Přidaným kořením je všudypřítomná vůně kůže, laminátu, oleje a benzinu spojeného s příjemným praskáním chladnoucího nerezového výfuku.

TVR S3 je zkrátka pravý britský klasický roadster. Na tomto faktu se s majitelem plně shodujeme a těšíme se na naši příští vyjížďku britskými vozy někam na dobrý odpolední čaj a sušenky.  A to musím říct jsme tedy nakonec zatím dosud neudělali, což je škoda. Ale vzpomínka na staré šestiválcové TVR je pořád pěkně živá. Že by se Krab konečně stal gentlemanem, přestal nosit v létě žabky, koupil si jedno tvídové sako a jedno staré TVR? Ono je totiž pro rok 2018 zpátky se zbrusu novým modelem!

TVR S3 290C (1991) : technická data

  • Vidlicový šestiválec Ford , rozvod OHV , 2 ventily na válec
  • Zdvihový objem: 2936 cm3 Kompresní poměr: 9.5:1
  • Výkon:  160 koní při 5700/min Točivý moment: 235N.M při 4300/min
  • Příprava směsi: vstřikování Bosch L - Jetronic Zapalování: elektonické, s rozdělovačem
  • Přenos síly: 5ti stupňová převodovka Ford , shodná s typem Ford Scorpio Ghia 2.9i
  • Spojka: jednokotoučová, hydraulicky ovládaná Hnaná náprava: zadní
  • Karoserie/podvozek: Trubkový prostorový rám, na němž je přišroubovaná karoserie z plastických hmot
  • Přední zavěšení: dvojité lichoběžníky s stabizační tyč Zadní zavěšení:  tuhá zadní náprava s vlečenými rameny
  • Odpružení:  vinuté pružiny a teleskopické tlumiče na všech kolech
  • Brzdy: Kotoučové, ventilované disky vpředu a zadní bubnové brzdy
  • Řízení: Hřebenové, bez posilovače řízení
  • Kola: 15“ kola s lehkých slitin OZ Pneumatiky:  205/60 VR15
  • Rozměry/hmotnost: Rozvor: 2286 mm Rozchod vpředu/vzadu: 1398 mm shodně
  • D x Š x V: 4000 mm x 1450 x 1118

 

 


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

saage
08. října 2017, 10:46
1

No jo TVRko.. Náš bájný jednorožec. Stejně si ho jednou pořídíme Krabe.. :-)

reagovat
ro
rock
08. října 2017, 14:04
0

Ha, můj teenagerovský sen...

A něco z mé staré sbírky prospektů :-)

reagovat
KD
KDB
08. října 2017, 20:16
0

TUhle značku mám rád, i Krabovy recenze....ale proč je to tu už podruhé ??

reagovat
Petr 'Krab' Jeřábek
08. října 2017, 20:29
0

KDB, dík : hele to je tak, že já psal na začátku blogy, ty se nesdílely na hlavní stranu a na dnes ráno to vyšlo tak, že bylo volné místo a mě napadlo nasdílet to TVR po čase ještě jednou, trochu ten blog editovat a dát k přečtení novým čtenářům, či těm, kteří si blogu nevšimli.

Možná blbost , další věci budou samozřejmě zbrusu nové a už jsou v přípravě :)

briza
08. října 2017, 21:48
3

Takže nejdřív se Vojtěch, zmámený mamonem, stane koncernovým otrokem, pak nám sem začnou tahat lopaty z novinek a teď už máme dokonce kontrolcékontrolvé recenze. Quo vadis autíčkáři? :D Ale žerty stranou. Pamatuju, jak jsme kdysi s kamarádem spatřili naše první TVR a byli z něj uchvácení. Když jsme pak nahodili vytáčené spojení a po půl roce konečně dokončili stahování cca 20s vga klipu se zvukem, byli jsme z něj ještě uchvácenější. Jsem tuze rád, že tahle firma pořád žije. Jen teda doufám, že jízda nechutná jako Marmite...

Petr 'Krab' Jeřábek
08. října 2017, 22:01
0

Břízo, ty nezklameš nikdy ! Díky za tvojí čtenářskou účast vždycky. Jak se říká, dobrého pomálu, tady jsem se pokusil o vytvoření recyklátu ani ne z mamonu, ale že mě napadlo, že Martin, pan majiel tohoto tmavočerveného TVR může znát jiného pána, který má Chimaeru ( myslím opravdovou , TVR, ne Chiméru) a tu bych rád zbrusu nově recenzoval, jak si asi dovedeš představit, he he.

Jinak firma žije, ta věc má manuální převodovku a kdybych mohl, rád si jí objednám! A model S2/S3 je pořád šarmatní, pro mě to jako Marmite nechutná ( nemám ho rád) a baví mě to pořád.

KD
KDB
09. října 2017, 09:52
0

Chimaera by mě velmi zajímala.... Je LHD, nebo RHD ?
Teď je jedna v Holandsku - https://www.autoscout24.cz/offers/tvr-chimaera-40-benz%C3%ADn-modr%C3%A1-289857897

Petr 'Krab' Jeřábek
09. října 2017, 20:29
0

Vím, že tu v ČR jezdí jedna LHD Chiamera , teď nevím jestli je to 400 nebo 500 , rok řekněme nejspíš 94 a pamatuji si, že o ní psal před dlouhým časem v českým EVO magazínu Petr Hanke. Ten časák bych možná i našel někde v krabici na půdě..
Ale kdo jí má a jestli to vůbec netuším



reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Dodge Charger DODGE CHARGER SRT 6.2 HELLCAT  2016
Dodge Charger DODGE CHARGER SRT 6.2 HELLCAT

2016 rok výroby
707 koní výkon
6 166 ccm objem

BMW Z3 Coupe 1998
BMW Z3 Coupe

1998 rok výroby
193 koní výkon
2 793 ccm objem

Dodge Magnum RT 5,7L V8 AWD 2006
Dodge Magnum RT 5,7L V8 AWD

2006 rok výroby
340 koní výkon
5 700 ccm objem

Dodge D600  1986
Dodge D600

1986 rok výroby
100 koní výkon
2 600 ccm objem

Chevrolet Blazer K5 1978
Chevrolet Blazer K5

1978 rok výroby
1 koní výkon
5 723 ccm objem