Trackday Vysoké Mýto 8.10. 2022: Sezóna pro letošek uzavřena

Druhou říjnovou sobotu se konalo tradiční autíčkářské zavírání okruhové sezóny. Jaké bylo?  

Očima Jardy

Na hodinách padla šestá, rozezněl se budík a já se bolestivě probudil. „Ach jo, mně se nechce,“ říkal jsem si. Ležel jsem totiž doma v mé měkounké teplé postýlce a cestu do Mýta jsem měl teprve před sebou. Stalo se tak proto, že náš tradiční předvečerní team building v přilehlé Chocni se tentokrát nekonal a celá redakce musela na okruh přijet až v sobotu ráno. 

Má motivace vyrazit dostala další ránu po vyhlédnutí z okna. Nad Brnem bylo přímo odporně, zataženo, inverze a pořád ještě tma. „Bože můj, to je hnus! Napíšu, že mám úplavici, nikam nejedu,“ byl jsem rozhodnutý. Nakonec mě namotivovali až moji drazí lokální kolegové, protože třicet minut po mém probuzení už na rozdíl ode mne byli na cestě a já nechtěl trhat partu.

Zezačátku jsem na místo jel trochu zpruzele. Ne snad že by se objevil nějaký problém na silnici (i když ten, kdo plánoval objížďku rozkopané I/43 u Svitav, by si zasloužil vystřelit na Mars), ale celou první hodinu cesty bylo pořád škaredě a navíc jemně mžilo. Až jsem občas musel spustit stěrače, na což moje královna (ano, já svým autům dávám přezdívky) opravdu není zvyklá.

Někde u Březové se ale nebe rozestoupilo a na okruh jsem už dorazil v dobré náladě i díky nebeskému komfortu mé milované limuzíny. V době příjezdu už bylo závodění v plném proudu a mně hned padla do oka červená Corvette C8. Je pravda, že majitel ji šetřil, ale já proto měl pochopení, taky bych to auto nechtěl rozbít. A pohled to byl i tak pěkný.

Vzápětí se má pozornost přesunula na neméně zajímavý Caterham 7, kterému naopak jeho majitel do těla dával poměrně řádně. Dokonce tolik, že ho provozní tratě musel vybídnout ke krocení, prý dělal moc velký hluk. Zvláštní, nám to nikomu nevadilo. Naopak, řev motoru dotvářel fascinující dojem z této nepochopitelně rychle letící a neuvěřitelně mrštné cihly.  

Aut bylo ráno přítomno víc a určitě jejich řidiči dosahovali zajímavých časů, ale přiznám se, že další si už moc nepamatuji. Není to ale pro jejich nezajímavost. Je to tím, že já po zbytek rána netrávil čas v zázemí okruhu, ale na okolních cestách, neboť i pražská část redakce a Lukáš chtěli na vlastní kůži pocítit kouzlo hydropneumatiky a světlého interiéru C6. Tady jen dodám, že prý je to terapie na kolech. Souhlasím.

Když se den přehoupl do své druhé půlky, opět mi v hlavě utkvělo několik zajímavých kusů. Většina jich byla…no jistě, francouzská. Jednak se mi moc líbily dvě stošestky a pak taky atraktivní černý Megane R.S. poslední generace. Řidiči všech tří očividně věděli, co dělají, a zvláště ti, co řídili mále lvíčky, je uměli tak krásně rozparádit, až jsem byl klidně ochoten zapomenout, že to nejsou citroëny. 

Aby se však neřeklo, jistě, byla tu i německá auta (zde bych vyzdvihnul BMW E30, ve kterém už prý nic není původní, ale mně stejně potěšil) a japonská auta (tady se k mému oblíbenci ještě dostanu). Dokonce i redakci spřízněný Dan dorazil se svou Alfou, což spolu s Hamsterovou Deltou vedlo k tomu, že jsme měli zastoupenou i Itálii. Teď si říkám, že bychom si někdo měli koupit Omegu, aby byli šťastní i Řekové.

Ostatní účastníci prominou, kromě tohoto si už jen pamatuji krátkou chvíli doutnající golf a že snad někdo trochu vyjel z dráhy, to je vše. I to má ale jiný důvod než absenci atraktivity. Je to dáno tím, že jsme odpoledne s Davidem důkladně testovali Františkův Ranger StormTrack v okolních lesích. Je až s podivem, co auto zvládá a jak rychle dokáže letět po šotolině. Františku, promiň za bahno až na střeše, bylo to skvělé. 

Než vyprávění ukončím, musím zmínit ještě jednu věc, protože za svůj vrcholný zážitek i přes to přese všechno považuji něco jiného. Marek se opět ukázal ve své Hondě S2000. On dobře ví, jak až moc se mi to auto líbí a jak moc jsem toužil si ho vyzkoušet, tak svolil a nechal mě v ní pár kol odřídit. Za to mu patří můj velký dík!

Má kus v pěkném a hlavně prakticky sériovém stavu. A je to úžasné auto s dokonalým motorem. Každy, kdo říká, že je okolo ní zbytečně moc povyku, který si to auto nezaslouží, si lže do vlastní kapsy. Byť je pravda, že tak drahá by být nemusela. Víc vám ale neřeknu, protože tato konkrétní S2000 je už domluvená na další z mých testů cool aut, tak ať máte překvapení.

A to je ode mě vše. Celý den se, myslím si, vyvedl náramně, nikdo nedošel k újmě, vy jste vypadali spokojení, my v redakci taky a už se těšíme, až se příští jaro zase potkáme. A do té doby nezapomeňte, chystáme pro vás autíčkářské kvízy. Akorát na ně budete nejspíš zase muset přijet až k nám do Brna, co se dá dělat. Tak zatím.

Davidův pohled

Moje cesta do Mýta začala tak krásně a poklidně, časně ráno, ani nevím kdy, mě vyzvedává osobní řidič. To je super, protože nabootování systému v tuhle dobu dost trvá. Cestou narážíme na stejnou objíždku u Svitav. “Hele Franto, tam chybí silnice, ale my máme vlastně pickup, tak to tam pošli!” František přikyvuje že ho napadlo totéž, jenže bychom si nikdy nedovolili porušit dopravní předpisy. Byl tam zákaz vjezdu. No, ale když už se to řeklo nahlas, tak se o kus dál vydáváme zkratkou přes polní cestu. Naše zkušenost se od té Jardové diametrálně liší. Náhodou se nám povedlo velice elegantně objet onu uzavírku a vrátit se zpět na původní kurz.

Ráno fasuji vlajky, popisovač a stráž u vjezdu na trať. Jako první se, již tradičně, zapojují borci s BMW. Jedna E30, od poslechu a dosahovaných otáček rozhodně osazená //M motorem, nejspíš S50. Do páru má patřičně rozšířené E36 Coupé, které sice má “sériový” motor, ale zároveň vydavá dost nesériové (turbo) zvuky. Seriózně udělané okruhové speciály, žádné drifterské vraždy. Dobře vím, že tady nemusím nic vysvětlovat, rozhodně tu nejsou poprvé. Vůbec jsem měl pocit, že na tento trackday se dostavilo poměrně hodně štamgastů, známých tváří nebo alespoň aut. Je fajn pozdravit se se starými známými, které zase tak často nevidíte. Velice málo nováčků, pro které je Mýto jako ideální na prvotní seznámení s okruhy. Nebo se mi to jen zdálo a bylo vás víc?

Možná i proto musím konstatovat, že “po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo”. Jasně sem tam si někdo zkoušel posouvat brzdné body, až se pak vydal zjišťovat kam vedou únikové zóny na konci rovinek, ale jinak žádné drama. Tradičně bylo potřeba trochu uklidnit několik nejrozevlátějších jezdců a pak tu byla drobná nesrovnalost s hlukovým limitem. Bohužel, limit je nastaven na 103dB a s tím nic nenaděláme. Přesto to byly jednotlivé případy, takže doufám že jste si všichni kroužení dobře užili. Aut bylo okolo dvaceti jak ráno tak odpoledne a kdykoliv jsem je mohl hned odmávnout na trať, snad až na několik málo vyjíměk, kdy se nahrnulo pár neobjednaných zvědavců na desetiminutovku. 

Odpoledne jsem byl taktéž blíže seznámen s Hondou S2000, abych si doplnil mezery ve znalostech. Lehce vytahaná “oh shit handle” ve dveřích leccos naznačovala. Je pravda, že to auto zní dobře a vodí se precizně. S nadsázkou se dá říct, že Miata je to co vám přijde poštou, když si objednáte S2000 z wishe. Úplně největší rozdíl je vážně asi v tuhosti karoserie navzdory roadsterovému základu. Zkrátka máte pocit, že to auto skutečně jede tam, kam je namířen volant. Nikoliv, že se vám při zatočení kola rozkutálela na všechny strany. Přesto jsem si společně s majitelem pobrečel, že ty ceny atakují nemyslitelné sféry. To je ale zase téma na jindy. Takže pamatujte na to, co říkal Jarda – Kvíz bude! Těště se na kvíz!

František a jeho vjemy

Letošní poslední trackday je pro mne trochu zklamáním. Na jednu stranu jsem si vážně přál mít ještě letos možnost otestovat zbrusu novou čtyřklapku, ale po zvážení víceprací, co by to ve výsledku obnášelo, jsem rozdělanou MX-5 nechal doma, sbalil si drona, kempingové křesílko a očekával den, který strávím v letargii sedíc na korbičce. Cestu popisovat nemusím, to už za mě zvládl David. 

Den vskutku plyne docela příjemně, ranní provoz je pro naše Mýto veskrze typický. Absence mojí MX-5 vlastně není tak špatná. Už od posledního trackdaye jsem neměl přehnané ambice pokořovat časy, navíc nikdo nechce svézt nebo třeba půjčit auto. Za volant se soukám jen ve dvou případech. V jednom případě za volant Alfy Giulietta, abych svému kamarádovi Danovi názorně ukázal stopu, o které jsem mu vyprávěl pár minut předtím ze sedačky spolujezdce. A v druhém případě abych vyzkoušel, o kolik vylepší servis a gumy Hondu S2000, ze které už si oba mí drazí kolegové stříkli do trenek. Jo, bylo to radostnější, ale stále nejsem přesvědčen, že bych za jejím volantem byl šťastnější.

Byl to příjemně strávený den. Děkuji všem ukážněným účastníkům a popravdě, i těm neukázněným. Na někoho se udělat tytyty musí. A budu se těšit zase příští rok. Tentokrát už na semislicku a se čtyřklapkou.