Toyota Hilux Alu-Cab: Když při kempování nestojíte o (lidskou) společnost

Pickupy s obytnou nástavbou jsou dosud známé spíše z prostředí Spojených států. Například monstrózní přestavby společnosti Earthroamer, která si bere do parády auta jako Chevrolet Silverado nebo Ford F-550 mám v hledáčku už nějakou chvíli, ale existuje i mnoho dalších. Přirozeně se jedná o vozidla za mnoho milionů, pro evropského zákazníka navíc nepříliš uživatelsky přívětivá. Už samotné trucky, na něž se nástavby instalují, jsou pro naše silnice kapánek předimenzované a rovněž divočina není tak divoká, aby člověk v terénu potřeboval plnohodnotný dům na kolech. Co tedy zkusit postavit menší domeček na pickup humánnějších rozměrů, třeba takovou Toyotu Hilux? Dokáže fungovat jako soběstačná jednotka, která cestovatele odveze daleko od lidí? 

Zajímavý program Toyoty pro užitkové vozy jsme vám stručně představili nedávno. Idea je taková, že přijdete k dealerovi Toyoty a ten vám s nasmlouvanými partnery na klíč zařídí úpravy, jaké si vyberete. Nemusíte tedy řešit každou jednotlivost po vlastní ose a v ohrožení se neocitá ani záruka. Za komfort si bezesporu připlatíte, ale služba je to skvělá – zvláště když mezi partnery najdete profíky na slovo vzaté. 

Obytnou nástavbu Canopy Camper pro Toyotu Hilux dodala jihoafrická firma Alu-Cab, která nabízí podobná řešení pro většinu evropských pickupů. Na úvod se hodí říct, že v tomto případě se jedná o nástavbu pevnou, nikoli o sundavací modul, který svépomocí snadno demontujete a uskladníte v garáži. Auto tedy nemůže přes týden plnit svou běžnou pracovní funkci a o víkendu sloužit jako karavan.

Jenže právě díky tomu může být nástavba taková, jaká je - prakticky nezničitelná. Nejsilnější dojem, který si z testování odnáším, je právě tento. Na jakoukoliv část se dá stoupnout, na cokoliv se můžete zavěsit, o cokoliv se můžete opřít. Další předností je skvělá odolnost vůči prachu. Když pečlivě zavřete všechna dvířka a poklopy, nepronikne dovnitř ani smítko. Zdá se, že tenhle neortodoxní bydlík je připraven opravdu na ledacos.

Dobrý základ

Toyotu Hilux v aktuální generaci už jsme na Autíčkáři testovali. Víme tedy, že má přeplňovaný naftový čtyřválec o objemu 2,8 litru, 204 koní výkonu a 500 Newtonmetrů točivého momentu. Je to dostatečná síla i na těžkou nástavbu, a to jak v terénu, tak třeba na dálnici. Defaultně jde o zadokolku, předek se připojuje otočným ovladačem v kabině a nechybí ani uzávěrka zadního diferenciálu. Řazení zajišťuje šestistupňový automat s redukcí. 

Oproti sériovému provedení je tu samozřejmě něco navíc. Polská společnost More 4x4 dodala zakrytování podvozku i jeho zvýšení o dva palce, přední horní ramena a komplet pevnostní nárazníky s navijákem, od firmy Terrain Tamer pocházejí zesílené parabolické listové pružiny. Chybět nemůže ani dodatečné osvětlení Lazer – dvě LED svítilny v přední masce a rampa se čtyřiadvaceti LED diodami na střeše. Když mi při předávání v Toyotě tvrdili, že umí z noci udělat den, nebyla to nadsázka. Celkový světelný tok činí 24816 lumenů. Na palubní desce pak najdeme ještě kompas a náklonoměr. 

Na běžné silnici se s Hiluxem jezdí velmi dobře a těžká nástavba trochu krotí hopsavou zadní nápravu. Na velkých nerovnostech si drncání samozřejmě užijete, silniční cestování je ale plavné a příjemné. Ne že by byly dálniční přesuny vrcholnou disciplínou auta, ale do divočiny je vždycky nutné napřed dojet po silnici a dobře vím, jaká otrava je absolvovat tuto část cesty v heavy-duty offroadu na pořádných drapákách. Gumy General Grabber AT3, obuté na Hiluxu jsou možná kompromisní, zato i na asfaltu velmi civilizované. Na německé dálnici se dá jet bez problémů sto šedesát, jen palivoměr pak začne ukazovat nepěkné věci. Inu, aerodynamika obchodního domu Kotva se někde projevit musí. 

Celkový rozměr auta mne nijak výrazně nelimituje – na zřeteli je třeba mít hlavně výšku. Při parkování však v některých případech využívám služeb závozníka, neb obraz ze zadní parkovací kamery je snad do dvou třetin zacloněn pevnostním nárazníkem. Chybička se vloudila, ale byla jsem na to férově upozorněna již při přebírání auta. 

Mohu-li si dovolit námět na zlepšení, přimlouvala bych se za výkonnější brzdy. Celá ta hromada železa a hliníku je dost těžká a právě na brzdách je to znát nejvíce. 

Jako v pokojíčku

Když sjedete z dálnice, silnice se postupně mění v silničky a potom v polní cesty, přijde čas hledat plácek na nocleh. Teď se ukáže, jak profíci z Alu-Cabu rozumí svému řemeslu. 

Aby se člověk dostal do nástavby, je třeba odemknout boční poklopy a deaktivovat pojistky, teprve pak jdou otevřít i zadní dveře. Je to trochu krkolomné, ale po chvilce už všechny kroky vykonávám automaticky. Uvnitř najdeme maličkou místnůstku s lavicí po obvodu. Pod lavicí se nachází šedesátilitrová nádrž na vodu, šestilitrový boiler, nezávislé topení a baterie připojená na střešní solární panel. Úložného prostoru v lavicích zas tak moc nezbývá, co se nevešlo do textilních kasářů, jsme tedy skladovali v taškách. Vejít se do zadní části musela i lednice, která má normálně své místo na zadní sedačce – jenže my cestovali ve čtyřech. 

Ve dvou lidech by prostorová situace byla jen samá duha a jednorožci. Bagáž by se naházela na zadní sedadlo a prostor v nástavbě by skutečně bylo možné využívat i jako salonek, například při velké nepřízni počasí. Ve chvíli, kdy vyklopíte nahoru stan, je totiž možné vyklopit i strop nástavby a vznikne v ní prostor, kde se bez problémů postavíte. I ve čtyřech bychom se nejspíš vešli, ne však společně s bagáží a ledničkou, takže jsme si museli vystačit se salonkem pod markýzou. Žádný problém to nebyl, dokonce ani když párkrát sprchlo. Markýza vytvoří kolem auta dostatečně velký krytý prostor nejen pro posezení, ale i pro přespání nadbytečných členů posádky, co se nevejdou do stanu.

Samotný stan poskytne komfort dvěma lidem, v nouzi by se nejspíš směstnali i tři, a spacímu pohodlí není co vytknout. Do kapsářů na stropě si uložíte nezbytnosti, nechybí moskytiéry v oknech nebo noční lampičky. Jen k přístupu je třeba trochu obratnosti, protože zde pochopitelně není žádný žebřík a člověk se prostě musí vydrápat nahoru po okolní konstrukci. 

Kempování na pána

O fortelnosti všech částí nástavby už jsem se zmínila a úplně stejně pochválit musím její uživatelskou přívětivost. Rozkládání a skládání stanu není záležitostí minut, nýbrž vteřin, jen o trochu déle trvá roztáhnutí a kotvení markýzy. Jedním slovem paráda. 

Abychom měli kempovací vybavení kompletní, musím zmínit ještě pár vychytávek. Například bytelný hliníkový stůl, který se na jízdu zasouvá mezi kabinu a nástavbu. Má plynové vzpěry a myslím, že by mu neublížilo, ani kdybyste se rozhodli si na něm zatancovat. Dvaačtyřicetilitrová kompresorová lednice Snowmaster co do objemu stačila s rezervou a ocenili jsme, jak skvěle drží teplotu i v čase, kdy není zapojená do zásuvky. Mimořádně praktické jsou kapsáře na zadních dveřích, kam si uložíte věci, co chcete mít po ruce. A v neposlední řadě je tu sprcha. Během naší krátké cesty, kdy jsme navíc měli možnost koupání v jezerech, jsme ji nevyužili, ale umím si představit situace, kdy bude k nezaplacení. Postavení sprchového koutu je navíc opět primitivní a ultra rychlé.   

Jediné, co zde schází, je kuchyňka. Je to trochu zvláštní vzhledem k tomu, že i luxus jako psrcha si našel své místo. Plynový vařič nebo minimalistický gril se dá každopádně přibalit a nádobí umyjete sprchou. Navíc si myslím, že pokud se nechcete vzdát gurmetských zážitků ani na cestách, nějakou formu kuchyňky si do nástavby asi bude možné objednat…

Vzhledem k zaměření auta se myslelo i na jakous takous soběstačnost. A k té je kromě vody zapotřebí i trocha elektřiny. O tu se stará solární panel připojený k 100Ah akumulátoru, který uživí například 12V zásuvky nebo LED světýlka ve stanu či vestavbě (mimochodem, pro noční provoz je zde i neoslňující červené světlo). Velkou 230V zásuvku baterie neutáhne, pro její funkci už je třeba mít nastartované auto. Totéž platí i pro přídavná světla, jejichž odběr je zkrátka příliš velký.

Verdikt

Klobouček dolů, krásná práce! V takovém autě se člověk skutečně nemusí bát zmizet na pár dní v divočině zcela prosté civilizačních výdobytků. Offroadové schopnosti Hiluxu jsou parádní i v sériovém stavu, těch pár dodatečných zlepšováků je dotahuje k dokonalosti. A expediční nástavba bez problémů drží krok. Je přesně tak bytelná, jak byste od terénního bydlíku očekávali, a jednoduchá obsluha představuje milý bonus. Podobu vnitřního prostoru je pak samozřejmě možné specifikovat dle vlastních preferencí. 

Když jsem si prohlížela ceny jednotlivých prvků výbavy, trochu se mi protáčely zorničky, ale za své peníze tu dostanete nekompromisní kvalitu. Kdybych chtěla být hodně rozmazlená, poručila bych si  do výbavy ještě CB vysílačku a schůdek pro pohodlnější vstup do nástavby, líbil by se mi taky průlez z nástavby do kabiny. Ale i tak, jak je, mi tenhle Hilux připadá pro daný účel skvělý. Pohodlí na silnici, v terénu i v táboře, snadná manipulace se všemi hejblaty, promyšlené řešení vnitřního prostoru a relativní soběstačnost v přírodě… Co víc si zhýčkaný dobrodruh může přát?

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2755 ccm
Výkon: 150 kW (204  koní) 
Točivý moment: 500 Nm 
Převodovka: automatická šestistupňová 
Maximální rychlost: 175 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,7 s 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 8,3 l/100 km kombinovaná 
Průměrná spotřeba v testu: 11,2 l/100 km kombinovaná 
Základní cena testovaného modelu: 1 194 270 Kč
Cena úprav: 1 118 000 Kč