Fiat 600e: I s francouzským základem lze žít italský „La dolce vita"

Automobilka Fiat konečně zase po několika letech uvádí na trh nový model. Jedná se o důležité auto — malé SUV segmentu B nahrazující v nabídce řadu 500X. Dostalo nový název, jenž je snad stejně ikonický jako v případě malé pětistovky. Jmenuje se 600, čímž odkazuje na sérii několika velmi povedených maličkých vozidel v historii značky. Pouze aby zdůraznilo svou moderní elektrickou náturu, tak ještě přidává malé písmenko e.

Toto auto je ale kromě ikonického jména pro Fiat významné i samo o sobě. Jak asi mnozí víte, značka je už několik let součástí velkého koncernu Stellantis sdružujícího v sobě kromě něj a Alfy Romeo s Lancií a Maserati ještě Peugeot, Citroën, DS, Opel, Vauxhall, Chrysler, Dodge, RAM a Jeep (snad jsem na nic nezapomněl). Tato skupina mezi sebou sdílí co největší množství dílů, čímž vzniká spoustu zvenku odlišných, ale konstrukčně téměř shodných vozidel. 

Právě řada 600e je úplně prvním Fiatem, který vyjíždí na společném základě (malou 500e si výrobce dělal sám ještě jako člen menší skupiny FCA) a celé šasi i pohonné ústrojí sdílí s Peugeotem E-2008. To je velmi zajímavé, poněvadž tuto platformu Francouzi používají už nějaký pátek a je logicky nastavená tak, jak to mají rádi v zemi, jejíž hlavním městem je Paříž. 

Jenže bude dost dobrá i pro obyvatele římské metropole a přilehlého poloostrova? Vždyť to jsou úplně jiní lidé. Kde Francouz ležérně odpočívá, tam se Ital energicky baví. Fiaty a peugeoty jsou také přece zcela odlišná auta. Bude jim jedna platforma stačit? Zvládne Stellantis auta dostatečně odlišit, aby si zachovala tvář? Může i francouzský základ zařídit italský La dolce vita? To jsem celý týden zjišťoval a nyní vám přináším výsledky mého “výzkumu”.     

Řeknu vám, že jsem byl příjemně překvapen. V autě mi vlastně vůbec nic nechybělo a rozhodně jsem si připadal dostatečně jako v italském vozidle. V případě malého Fiatu se totiž za mě ty správné vlastnosti La dolce vita nacházejí hlavně v roztomilosti, veselosti, praktičnosti, prostornosti, dostupnosti a schopnosti probíjet se šikovně městem a nezáludně jezdit mimo něj. Nic jiného kapesní vozidla turínské značky umět nemusí. A já jsem názoru, že nová 600e všechno jmenované bez problému zvládá. 

Začněme třeba tou roztomilostí a veselostí. Tu si myslím, že testovaný automobil splňuje na výbornou. Přestože se z přirozenosti karoserie SUV bavíme o robustnějším a masivnějším postoji než mívaly staré šestistovky, pořád je i ta nová miloučká. Má jemné tvary, pěkné detaily a krásnou barvu nazvanou Italské moře. Co chtít víc? 

Podobně příjemný a pohledný je i vnitřek. Nabízí slušivé dvoubarevné provedení a tvarem kapličky přístrojů i hlavního dekoru na palubní desce odkazuje na legendární fiaty minulosti. Zvolené materiály nebo třeba provedení displeje rychloměru sice nejsou na stejné úrovni jako v případě Peugeotu, ale rozhodně neurazí, zvlášť když platí, že Fiat je nyní hierarchicky pod galským lvem. 600e má být stylová dostupným způsobem, což splňuje.  

Samostatný odstavec si v mých očích zaslouží sedačky. Nejen že jsou relativně pohodlné, ale k tomu jsou ještě opravdu krásné. Moc mne baví jejich kombince smetanové barvy a tyrkysového kontrastního prošívání. Také se mi líbí nápisy FIAT opakující se po celém šířce opěradel i sedáků a zdůrazněné typové označení 600. V neposlední řadě kvituji, že umělá kůže nepůsobí nijak ošizeně. 

Vevnitř je i poznat, že se, tak jak to u Fiatu má být, myslelo na prostor a praktičnost. Jistě, taková magie jako u první Pandy to už není, ale místa je zde ve všech směrech pořád dostatek, hlavně vpředu. Vzadu už je to přirozeně o něco slabší, ale ještě ne nepříjemně. K tomu jsou tu velká okna zajišťující, že interiér na posádku “nepadá”, jak je zvykem u některých konkurentů. 

Praktickou stránku věci zajišťují různé přihrádky a poličky všude po interiéru, přičemž prim hraje hlavní schránka před spolujezdcem. Schválně až budete mít příležitost, zkuste si z místa vpředu vpravo do ní vnořit ruku a hledat dno. Zaručuji vám, že se budete muset hodně předklonit, aby se vám to povedlo.  

K rozpohybování 600e slouží stará známá stellantisí elektrická předohnaná platforma, avšak v modernizované verzi se 115 kW/156k a baterkou o zvětšené kapacitě 54 kWh. A přesně jak to má u Fiatu být, míří svým nastavením primárně do města. Nedočkáte se u ní žádného omračujícího zrychlení z místa, síla nastupuje pozvolna, čímž se vyhýbá nepříjemnostem v podobě protáčení předních kol. Je ale dostatečně pružná, aby se auto mrštně proplétalo městským provozem. 

Zároveň v tomto prostředí obstojí i z pohledu spotřeby. Brnem jsem projížděl nejčastěji za 13-15 kWh/100 km, což vedlo k solidnímu dojezdu někde okolo 400 kilometrů. Naproti tomu za hranicí obydlených oblastí už jezdí za 18-20 kWh/100 km a na dálnici se nebojí ukázat i čísla přes 25 kWh/100 km (rekordem bylo při tachometrových 135 km/h do kopce 40 kWh/100 km) a dojezdu okolo 200 km, takže zde už fiátek příliš nezáří. Já to však nevnímám za chybu, nepatří tam.    

I ovládání vozu je vyloženě městské. Volant jde zlehka a kola se jsou schopná vytočit do solidního úhlu, absence vícestupňové řadící převodovky zajišťuje plynulé rozjezdy a brzdy zvládají auto zastavit na požádání. Kdyby ještě inženýři trochu zapracovali na rekuperaci, která se v současnosti z nějakého neznámého důvodu na poslední metry odpojí, což vede k potřebě přece jen přišlápnout brzdový pedál, nebude si v oddílu řízení vlastně na co stěžovat. 

Jediným aspektem, kde se zaměření na metropole nedaří naplnit na sto procent, je podvozek. Odpružení je tvrdší a zvlášť zadní vlečená náprava na prakticky jakékoliv díře nepříjemně duní. Tento jev se ještě znásobí při potřebě překonání výraznější příčné nerovnosti, kupříkladu propadlého kanálu, jenž je slyšet i cítit opravdu hodně. Je to škoda, protože zrovna město je podobných silničních radostí plné a kdyby je 600e překonávalo jemněji, hned by byla jízda v něm ještě veselejší.  

Též otevřenou krajinu Fiat bez potíží zvládne. Pouze je znát, že na tyto oblasti už má výrobce připravené jiné značky. Šestistovka je svým charakterem jistá do té míry, že pokud řidič nedopatřením o něco přežene nájezdovou rychlost, nic zlého se nestane. Zároveň mu však vůz pozvolným nedotáčivým smykem, ke kterému se ještě na nerovných površích přidá kapku zneklidněná záď, vysvětlí, že na toto si měl koupit třeba Alfu Gulia. 

Každopádně, jak jsem už naznačil, v případě Fiatu takový charakter nepovažuji za závadný. Naopak, auto jezdí podobně jako všechny nesportovní Pandy, Punta, Bravy, Maree a Stila, ve kterých jsem kdy seděl. Nezdálo se mi, že by se významně lišilo. Francouzský základ tady jednoduše nijak nepřekáží. 

Na druhou stranu si dovolím myšlenkovou vsuvku. Fakt, že mě konstrukce vůbec neurazila s nápisem Fiat ještě neznamená, že stejně ji budu vnímat i jako Alfu, u níž má sloužit jako základ pro nový model Junior. Ono zvládnout přinést La Dolce Vita je jedna věc, ale postarat se o Cuore Sportivo, to už bude těžší. Musím přiznat, že jsem skutečně zvědavý.    

Posledním příkladem více než dostatečně fiatí nátury je pohled do ceníku. Jistě, člověk neznalý poměrů se na první pohled zděsí a označí mě za blázna. Ale ve světle elektrické konkurence se 600e pohybuje ještě v rozumných mezích. Po slevě začíná na 799 900 Kč a i vyšperkovaná testovaná varianta La Prima stojí v akci pod milion. A je-li to někomu pořád hodně, z elektrifikace se dá slevit a zvolit tříválcový mild hybrid začínající okolo půl milionu Korun českých.   

Verdikt

Jak avizuje titulek, i s francouzským základem je možné žít italský La dolce vita. 600e je Fiatem, jak má být. Je pohledná a roztomilá, vevnitř praktická a dostatečně prostorná, ve městě až na tužší odpružení sebejistá, mimo město bezpečná a v rámci třídy relativně dostupná. Rozhodně se nemusí za nic stydět. Tak uvidíme, kolik lidí jí dá šanci prokázat své kvality, našlápnuto má.  

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_

Technické údaje:

Fiat 600e

Motor: asynchronní eletkromotor pohánějící přední kola
Výkon: 115 kW (156k)
Točivý moment: 260 Nm 
Převodovka: jednostupňová automatická
Provozní hmotnost: 1520 kg 
Maximální rychlost: 150 km/h
0-100 km/h: 9 s
Kombinovaná spotřeba: 15,1 kWh/100 km
Spotřeba v testu: 17,8 kWh/100 km (návrat do Prahy po dálnici probíhal velmi volně a v pruhu pro kamiony, potřeboval jsem určitě dojet, jinak auto jen kroužilo městem)
VLTP kombinovaný dojezd: 409 km
VLTP městský dojezd: 604 km
Nejvyšší dosažený dojezd v testu: 418 km
Kapacita baterie 54 kWh
Využitelná kapacita baterie 51 kWh
Nabíjení AC/DC: 5h 45 m (11 kW)/ 27 m (20-80%, 100 kW)
Základní cena: 599 900 Kč, ve slevě 549 900 Kč (600 1.2 Turbo Hybrid)
Nejnižší cena s testovaným motorem: 889 900 Kč, ve slevě 799 900 Kč (600e 156k Red)
Cena testovaného vozu s příplatkem za barvu 19 000 Kč: 1 038 900 Kč, ve slevě 928 900 Kč (600e La Prima)

Zdroj informací o značkách Stellantisu: Oficiální stránky výrobce