Století Lancia | 1. díl

Značka Lancia byla založena roku 1906, patří tedy mezi nejstarší automobilky. Nebo lépe řečeno – patřila. Ale k tomu se ještě dostaneme. Ať už si o této značce myslíte cokoliv, jeden přívlastek jí zcela určitě přisuzován není. Není obyčejná.

Už když Vincenzo Lancia firmu zakládal, chtěl vybudovat víc než jen obyčejnou výrobu automobilů. Začínal jako účetní Fiatu, brzy se však z kanceláří soukal za volant. Dělal výstupní kontrolu, posléze testovacího řidiče a odtud už byl jen krůček k závodění. A protože měl Vincenzo talent, na závodní kariéru skutečně brzy došlo. S čím však Lancia spokojen nebyl, byla technika. Proto nakonec Fiat opustil a spolu se svým kolegou z Fiatu, Claudiem Fogolinem, si založili vlastní automobilku.

Vozy Lancia si okamžitě vydobyly pověst kvalitních a spolehlivých strojů (nic není navždy, ale i o tom ještě bude řeč). Sám Lancia ukončil svou závodní kariéru a začal se naplno věnovat svému podniku. Jeho cílem byla výroba svižných elegantních a pokrokových vozů. Podařilo se mu to? No to si pište, že ano! Automobilka sice nakonec nepřežila a v tuto chvíli se s ní pro budoucí roky nepočítá, ale to století, které za ní je - to byla jízda.

Lancia | Lambda

Začneme třeba modelem Lancia Lambda. Není to první Lancia a ani první zajímavá Lancia, ale to bychom tu byli věčně. Lambda se objevila na počátku dvacátých let a je dokonalým příkladem přístupu značky Lancia. Lambda nebyla největší, nebyla nejsilnější. Neměla žádný mohutný osmiválec. Její unikátní vidlicový čtyřválec však produkoval na svou dobu slušný výkon, v nejsilnější variantě až 70 koní. A potom tu byla konstrukce. Poprvé tu byla použita samonosná karoserie a nezávislé zavěšení kol. Výsledkem bylo lehké hbité auto s nízkou siluetou, dodnes nesmírně elegantní vůz. Řízení Lambdy bylo na svou dobu velice snadné, čtyřstupňová převodovka a brzdy na všech kolech usnadňovaly ovladatelnost a hbitost auta. Majitelé tvrdí, že tu Lancia položila základ opravdu řidičského osobního automobilu, auta pro každý den, které je radost řídit.

Lancia | Aprilia

Další automobil z rodu Lancia, který by bylo dobré zmínit, pochází z roku 1937. Lancia opustil řeckou abecedu a nabísto písmen Alpha, Beta, Gamma etc. začal auta pojmenovávat podle italských měst či ulic. Jižně od Říma se nachází městečko Aprilia, které dalo jméno novému automobilu Lancia. Opět se jednalo o pokrokový stroj, vždyť karoserie Aprilie byla vyvinuta v aerodynamickém tunelu. Ani tentokrát však Lancia nepostavil nějakou opulentní limuzínu. Aprilia byla malé chytré auto.

Přístrojová deska se svým rozložením velmi přiblížila tomu, co známe dnes, Aprilia měla i elektronický palivoměr – stiskem tlačítka se rozsvítila číslice, ukazující aktuální stav paliva v nádrži. Komfortní a překvapivě prostorná kabina byla na každé straně přístupná dvojicí proti sobě otevíraných dveří bez B-sloupku, komfort ještě umocňovalo nastavitelné zadní odpružení – ovladačem na přístrojové desce mohl řidič měnit tuhost, k dispozici bylo nastavení pro město a okresky. Aprilia byla posledním vozem Lancia, který Vincenzo spatřil, po jeho smrti převzal továrnu jeho syn Gianni.

Lancia | Aurelia

Další krásnou ukázkou dovedností Lancia byl model Aurelia. Model pojmenovaný po Via Aurelia, staré římské silnici vedoucí z Říma do Pisy, přišel v pro Lancii nelehké poválečné době. Narozdíl od jiných automobilek, Lancia neměla nárok na spojeneckou poválečnou pomoc. Důvodem byly styky s fašistickým režimem. Přesto automobilka přežila a uvedla na trh Aureli. Elegantní automobil byl vyráběn ve třech karosářských variantách, byl tu sedan, kupé a kabriolet. Kupé ihned začalo sbírat úspěchy na závodních tratích, kde se dokázalo úspěšně držet mnohem výkonnějších strojů Ferrari. 

Pro mě však byl mnohem důležitější dvoumístný kabriolet Aurelia Spider s kódovým označením B24. Toto je italské auto se vším všudy a dost možná jedno z nejhezčích aut vůbec. Sebevědomá maska chladiče spolu s dvojicí kulatých světlometů jako by byla kovovou sponou, která drží pohromadě všechny ty jemné křivky, vlající ve větru za ní. Krásným detailem je potom výrazně zakřivené čelní sklo. Žádné další zdobení nebylo třeba, to by bylo zbytečné. I uvnitř vládne především jednoduchost a čirá elegance.

Ovšem samozřejmě Lancia se nespokojí jen s krásnou karoserií, pod ní se proto ukrýval první vidlicový šestiválec s dechberoucím zvukem a pro lepší vyvážení celého auta byla převodovka přesunuta k zadní nápravě. Koncepci známou dnes jako transaxle v té době ještě nikdo nepoužíval (přestože ve třicátých letech se již objevila v Československých autech Aero a Škoda).

Lancia | Fulvia

Bez poválečné pomoci a s rostoucími náklady na provoz závodních týmů se Lancia brzy dostala do finančních nesnází a rodina Lancia ji nakonec byla nucena prodat. Po krátkém období, kdy se ve firmě střídali investoři, koupil značku Fiat. Na značce samotné se však změny příliš nepodepsaly. Do šedesátých let automobilka vstupuje s novou řadou Lancia Flavia. Sedan, kupé i kabriolet poháněl plochý čtyřválec, který byl v posledních letech osazován vstřikováním, které mu propůjčovalo výkon 126 koní z dvoulitrového motoru. Ploché motory přerušily dlouhou sérii vidlicových agregátů však jen krátce. V roce 1963 přichází Fulvia. Menší model doplňuje portfolio a stává se sportovním lehkonohým strojem s tradičním motorem V4. V nabídce je sedan a především potom kupé. Přestože už má značka za sebou mnoho úspěchů na poli motorsportu i inovací, teď teprve se zrodila ta pravá Lancia.

Fulvia HF, malé sportovní kupé s pohonem předních kol zazářilo na světových rally. Motor o objemu 1,6 litru dosahoval velmi dobrých 165 koní a auto tak dosahovalo rychlosti až 212 km/h. Na Rally San Remo 1966 Fulvia HF dosáhla absolutního vítězství, další úspěchy následovaly, až roku 1973 Fulvia vyhrála celý světový šampionát. Od tohoto okamžiku již Lancia a rally patří k sobě.

Lancia | Stratos

V sedmdesátých letech přichází další generace vozů Lancia. Značka se vrací k řecké abecedě, přichází řada Beta a větší Gamma. Obě řady jsou vyráběny v několika verzích, lehounké kupé Lancia Beta doplňuje i originální shooting brake Beta HPE. Krásná auta s neobyčejně povedenými motory však nepříliš úspěšně bojují s korozí, ocel získaná v Sovětském svazu jako splátka dluhu, je danajským darem. Automobilka musí zcela opustit některé trhy, její pověst dostává vážné trhliny. Na závodních tratích však neřádí ani Beta, ani Gamma.

Lancia si pro světový pohár rally připravila něco speciálního. Ve spolupráci s Ferrari vznikl Stratos HF - malý supersport pro soutěže rally. Extrémně krátký rozvor pomáhal obratosti, šestiválec Ferrari pod uhrančivou karoserií Bertone dával civilní verzi výkon 190 koní, závodní speciály dosahovaly hodnot okolo 300 koňských sil. To stačilo na titul mistra světa 1974. A také 1975. A 1976.

Fulvia HF a Stratos HF společně odstartovaly novou éru značky. Lancia až do poslední chvíle stavěla silniční auta zaměřená na nové technologie, komfort a radost z cestování, dnes si však každý při vyslovení jména Lancia vybaví zvířený prach šotolinových rychlostních zkoušek.

A o tom si budeme povídat příště.