Slate: Další zajímavé auto, na které se raději moc netěším

Občas, a nutno říci, že čím dál vzácněji, se na automobilové scéně objeví projekt, který mi udělá radost a zaujme mě. Ještě výjimečněji mě dokonce donutí si o tom kterém voze zjistit něco víc. Ale už opravdu dlouho se nestalo, že bych skutečně zvažoval, zda by představená novinka nestála za zakoupení. A ne jen v hypotetické rovině, ale zcela reálně, za vlastní těžce vydělané peníze. A že by to byl dokonce elektromobil, to tu ještě nikdy nebylo. Až do teď.

Poslední dobou mě asi algoritmy vyhodnotily jako ideální cílovku pro startup Slate Auto a jejich “Blank Slate Truck“. Všude možně na mě vyskakují reklamy a prezentační videa a já se na ně, přiznám se, vždycky rád podívám. Modulární elektrický pickup, který má být levný, jednoduchý, a přitom praktický. Cena pod 20 000 dolarů, přátelsky jednoduchý design, možnost přestavby z pickupu na SUV. Na papíře to zní jako splněný sen: jednoduché auto bez přetvářky, které nepotřebuje infotainmenty velikosti televize a sází na funkčnost a takové to líbivé osmdesátkové retro.

Jenže tohle zadleka není první lákavý projekt “konečně dostupného elektromobilu”, a tak držím nadšení zkrátka.

Slate slibuje dostupný elektrický pickup pro každého. Jejich šéfdesignér dokonce tvrdí, že je prý jednoduchý jako kladivo. Základní verze má stát kolem 20 000 USD (někde se objevuje 25 000 USD, ale ani tak to není špatné). Má mít zhruba 150 mil dojezdu, pohon zadních kol a možnost dokoupit větší baterii nebo čtyřmístnou kabinu. Hlavním lákadlem je kromě nízké ceny i modularita a široké možnosti individualizace. Koupíte si základ, a podle potřeby si k němu pořídíte ať už malé, nebo větší doplňky. Od různých krytek a ozdob, přes interiérovou výbavu, přídavná světla, nosiče, lepší nárazníky, až po nástavby na korbu, díky kterým jde z pickupu postavit malé SUV. Nechybí ani příslib, že různé vychytávky půjde vytisknout doma na 3D tiskárně.

Auta, která mají být dle potřeby lecčím, od kabrioletu po pickup, se objevují jako koncepty velice pravidelně. Občas i některý z nich dojde seriové výroby. Třeba Citroën Pluriel. Ten je jistě originální, avšak poměrně málo lidí by ho nazvalo dobrým, nebo praktickým. Podobně to zkoušel i osmdesátkový Nissan Pulsar Sportbak, který se dnes těší skoro až kultovnímu statusu, ale když se začtete do názorů těch, komu se tohle auto poštěstilo vlastnit, najdete zkazky o zatékání, nesehnatelných těsněních, vrzání a není divu, že dost těhle aut nakonec skončilo s nalepenou “kombíkovou” nástavbou, kterou majitel utěsnil několika tubami silikonu.

Zkrátka každý, kdo kdy skládal alespoň IKEA skříňku, ví, že modularita znamená spoje. Spoje znamenají vůle, vrzání, utahování, těsnění… A teď si představte, že to není knihovna, ale auto, které má zvládat déšť, vibrace a nehody. Slate tvrdí, že konstrukce bude bytelná, testovaná a “snadno servisovatelná“. To ale tvrdil i Citroën u Plurielu.

Další věc, kterou se projet prezentuje, je záměr být radikálně jednoduchý. Tedy žádný infotainment, žádný lak, žádná zbytečná elektronika. Okna na kličku, mechanická a velice jednoduchá molitanová sedadla, recyklovaný plast. Do jisté míry je to osvěžující a trochu to zavdává k myšlenkám na devadesátková auta, která si se stejnou výbavou vystačila také a měli jsme je rádi. Jenže Slate by měl zároveň splňovat všechny homologační předpisy. To znamená, že ty složité technologie prodražující dnešní auta tam budou, akorát bez toho tabletu na konci. Asistenty brždění, rychlosti a únavy znamenají armádu kamer a senzorů. Systém iCall zase GPS a připojení k internetu. Nemluvě o celé škále důležitých systémů starajících se o bezpečnost bateriového ústrojí, dopočítávání dojezdu a dalších nezbytností. 

Jeden by rád propadl dojmu, že půjde o reinkarnaci klasického Chevroletu S10 – lehkého malého pickupu s nesmrtelným šestiválečkem, který se mimochodem vyráběl i jako malé SUV Blazer. Víceméně americký ekvivalent Felicie VanPlus. Ale bude to spíš jako základní Dacia Jogger bez infotainmentu, se kterou si ale musíte tak jako tak spárovat telefon a aplikaci, jež by jako svižnou a intuitivní nazval málokdo, jinak si nenastavíte ani hodiny. A to za to, abyste ušetřili pár tisícovek, vlastně nestojí.

A co se ušetří na základu pak bude výrobce kompenzovat příplatky. Oficiální ceníky sice nemáme, z kusých zpráv z tiskovek a rozhovorů ale vyplývá, že nebude problém postavit si Slate za cenu dvojnásobnou oproti základu. A já sice nejsem nijak náročný, ale minimálně SUV nástavbu a druhou řadu sedadel bych potřeboval. A bude-li to znamenat třeba sto tisíc navíc, dostáváme se najednou do cenové hladiny, kde se okna na kličku už prostě nehodí.

Častým argumentem proti je i skromný základní dojezd kolem 240 km (což, jak už to tak u EV bývá, bude platit jen v ideálních podmínkách), nebo absence čtyřkolky. To mi ale vlastně nevadí. Slate je z podstaty věci spíše “drndadlo”, než dálkový stíhač, a do terénu se už od pohledu taky moc nehodí. 

Slate Auto vzniklo v roce 2022, sídlí v Michiganu a má za sebou silné investory (včetně Jeffa Bezose). To zní dobře, ale peníze samy o sobě auto nevyrobí. Prototypy zatím nikdo pořádně neprojel, první kusy by se měly vyrábět někdy koncem 2026, a většina ukázaných vozů zatím není plně funkční. 
Rivian, Lordstown, Bollinger, Canoo… každý z nich měl přinést revoluci. Všichni měli prototypy, vize, revoluční nápady a armádu fanoušků. Kolik z nich ale dnes skutečně vyrábí auta, která vidíte na ulici?

A co teprve evropský kontext: dovoz, homologace, servis, záruka? Slate cílí na USA, kde levný pickup dává větší smysl než na starém kontinentě. Tamější zákazník akceptuje jednoduchost a nepotřebuje nutně parkovací asistent nebo ergonomickou sedačku.
U nás? Představa, že si někdo koupí elektrický pickup bez pohonu všech kol, bez výbavy a s dojezdem 250 km, je reálná jen v případě, že by se opravdu povedlo udržet cenu do půl milionu. Ale když k tomu přičteme dovozní cla, DPH, a servisní vakuum, dostáváme auto, které možná v propagačním videu stojí jako Fabia, ale v realitě spíš jako Enyaq.

Viděl jsem desítky start-upů s ideály o “autě bez kompromisů“, které nakonec ztroskotaly právě na těch kompromisech. Slate má všechny ingredience na to, aby zaujal: minimalistický retro nostalgický design, který v nás budí stesk po dobách před internetem, modulární karoserii, filozofii “obyčejného auta pro obyčejné lidi co nepotřebují displeje”.

Jenže jednoduchost je skvělá jen když jde ruku v ruce s cenovou dostupností. A modulární koncept je skvělý, jen když funguje, což se zatím nikomu tak úplně nepovedlo. A nakonec zůstává otázka: kolik lidí opravdu chce takhle jednoduché a malé auto, které nemá lak, infotainment ani pohon 4×4?

Aby bylo jasno, Slate bych úspěch přál. Fakt jo.
Bylo by skvělé vidět auto, které ukáže, že jednoduchost může dneska ještě zafungovat. Že nepotřebujete LED tapiserii v interiéru, ale stačí jen základ. Konec konců, Brouk, Fiat 500, Mini, Citroen 2CV – to byla všechno auta s podobnou filozofií. Stylová, ale jednoduchá.
Ale pokud mám tipovat, dopadne to jako spousta jiných “revolučních“ projektů: malá série, nadšení komunity, a pak postupný útlum. Ne proto, že by to bylo špatné auto, ale protože svět aut je prostě složitější než Kickstarter.