Simulátor My Race: je to celé jinak, než jsem myslel

Už když jsem byl malý kluk, sháněl jsem na svou dýchavičnou Amigu simulátory aut. Chtěl jsem si vždycky vyzkoušet to, na co v reálném světe nedosáhnu. A vždy – i po pořízení VR helmy – jsem si říkal, že dokud není cítit zadkem celé auto, je to jen šidítko a naučit se na tom pořádně řídit asi ani nejde.

Takže když mi Honza Křeček řekl, že se otevírá nový pohyblivý simulátor a že jsme zváni se svézt, neváhal jsem a plácl si do kalendáře událost s názvem "Simulátor jakýsi". Zajímá mě, jak může pohyblivý simulátor vůbec fungovat. Každý si hned představí, že přece stačí člověka naklopit a gravitace udělá zbytek, jenže. Při naklápění člověka s ním přece musíte rotovat a to znamená, že ucítí parazitické síly. A rotovat s ním musíte rychle, když třeba skočí na brzdy, nemůže čekat desetinu sekundy, než ucítí jejich záběr, to už má kola dávno zablokovaná. No ale něco lepší, než nic, těším se, že si rozšířím obzory…

Koukám na tři elektricky poháněná lineární serva s frekvencí 300Hz. To znamená, že to servo umí reagovat na povely od počítače třistakrát za sekundu. To už je dost. Co mě ale zarazilo je, že se hýbe ve dvou osách jen sedačkou. Pouze třetí osa otáčí celou plošinou kolem čepu umístěného co nejvíce vepředu. Dokonce i pásy jsou upevněné mimo sedačku. Z prvotního vysvětlení mi nebylo hned jasné o co jde a proč to tak je, ale nazul jsem si půjčené botky Sparco, nasadil si závodní rukavice, začal díky tomu vypadat jako závodní svářeč a usadil se do kokpitu.

Jezdil jsem v Mostě, o kterém nemám ani páru, v Caymanu GT4, o kterém vím, že existuje, a to celé v RaceRoomu (to je ta hra na který to běží), o jehož modelu fyziky též nemám páru. První dvě zatáčky jsem se udržel na cestě a pak vyletěl do hromady štěrku. Hm. Přemýšlel jsem, čím to je. Pravý simulátor by přece v člověku měl vyvolat tu hrůzu jakou umí i normální auto a to by ho přece mělo zastavit před tím, aby to přepálil! A pak jsem si uvědomil, kdo že to jezdil v Mýtě po dvou kolech a došlo mi, že problém je v uživateli. Začal jsem se chovat na trati jako člověk. Volant je silný jako slon, bolí mě ruce. Brzda je tvrdá, netlačím na ni dost. Bolí mě ruce a to znamená, že moc řídím. Uvolňuji se, dupu na brzdu, sedačka mě tlačí na pásy, probržďuju zatáčku, krokodýl se sklouzne prdelí, chytá se a já dostávám herdu do boku svého kostnatého zadku. Začínám chápat, jak to funguje. Tenhle simulátor vám neřekne, kolik géček zrovna teď "tlačíte". Jasně vám ale naznačí, jak se ta géčka mění. Je to spíš o tom, že se simulují tlaky na člověka, než že by se člověk vystavoval přetížení. A je to teda docela rychlé. Samozřejmě tomu chybí ostré vibrace, ale chlapci už mají připravenu novější verzi v elektromagneticky generovanýma vibracema na volant a sedačku. Prý jsou pak cítit kamínky. A to pak bude fakt šupa přátelé!

Prototyp prvního simulátoru po boku chystané novinky

Sedím pak s jedním z hochů a dozvídám se, že Petr Lisa, první z autorů tohoto všeho, je několikanásobným šampionem ve virtuálním závodění, přes které se dostal až k závodění Normou M30. Poslouchám, jak přesvědčoval polský tým, že jedou závod blbě, protože v telemetrii vidí jejich chyby které srovnal se svým simulátorem a štenkruje je tak. Zkrátka něco ve stylu ‘máte štěstí, že jdu právě kolem’. Až ho do toho auta nakonec opravdu posadí a on jim zajede o dvě sekundy lepší čas. A pak taky nesmím zapomenout na Pavla Dyka. To jsou prý ty zlaté české ruce. Petr programuje, jezdí, testuje, Pavel montuje, jezdí, koučuje. Až se prokoučoval ke koučinku českého týmu na FIA motorsport Games. Takže to je český simulátor? No ano, není to nic, co dorazilo v krabici z Číny, tahle věc postupně rostla, vyvíjela se, hledaly se nejlepší možné komponenty a to všechno tady u nás. "A připravujeme sem do druhé místnosti novou verzi která bude více izolovaná od okolí, musíte se pak zase stavit!", dozvídám se nakonec. Stavit? Jednou? Chlapi, vy nevite, jak jsem vlezlý!

Koukám na Honzu Křečka, který pozoruje podezřívavě moje zorničky. No líbilo se mi to, co jako! Jdeme o patro níž. Tam je certifikovaný statický simulátor Boeingu 737NG. A je krásný. Letušky sem nosí kafe, návštěvníci za kniplem padají z nebes, potěšení ducha i těla. Když konečně všichni vypadnou, soukám se na kapitánskou sedačku a vyhrknu na vedle mne sedícího pilota Embraer E-Series: "Dáme to cold and dark do plna? Na Ruzyni, bych udělal touch and go v Letňanech a pak s tim přistal. VFR jako?". Chudák milý dopravní pilot se orosil, začal se omlouvat, že 737 úplně jako plně nezná, ale nejsme děcka. Společnými silami jsme nastartovali jeden, pak po menším požáru, i druhý motor a frk nahoru z dráhy 12 pana Havla. Touch and go se díky letu na zádech nepovedlo, ale letiště jsme viděli a přistání na Ruzyni taky tak nějak vyšlo. 737 dodá skvělý zážitek i když scenérie nejsou dokonalé. Jsou ale dobře vyladěné na výkon a kdo jste se někdy potkali s Prepar 3D, jistě víte, že to není samosebou.

Takže tak děcka. Máme v Praze další hračkářství a v republice firmu vyrábějící skvělý a originální simulátor aut. Máte-li chuť, stavte se u https://www.myrace.cz/. Nebo u https://myarlines.cz/, pokud chcete lítat. Od prosince budou závodní simulátory dva a my možná přihodíme něco k ježíšku…