Sachsen Classic 2017 a o čem vůbec je setinová rallye veteránů?

Vítězství soutěže přišlo v dobách podoby oné „rallye“, kdy se více než čas v rychlostních zkouškách počítal počet panáků v hospodě po závodě. Nakonec právě o tom hlavním, o setkání skvělé party lidí a prožití neopakovatelných zážitků s milovanými auty, tyhle akce jsou. Rád vám autíčkářům přiblížím, jaká je tedy kratochvíle, honosně zvaná rallye, z „kokpitu“ posádky MGB GT. A jak jezdí naopak profíci, což bylo vidět předposlední víkend v srpnu. To se jel Sachsen Classic, jeden z několika velmi prestižních a seriozních podniků v rámci seriálu pořádaném „Motor Presse Stuttgart“. Jedná se o profesionální seriál, něco jako „Czech Masters“, pokud byste hráli golf.

My jsme v minulosti jeli pár skromnějších domácích akcí pořádaných v rámci „Classic rallye“. Celý seriál pořádají nadšenci Honza Blažek, František Vahala a team, který možná znáte ještě z časopisu AMS Classic. A tito zapálení blázni do veteránů připravují v ČR podnik navlas podobný, jen o úroveň dostupnější běžnému člověku. Co je smyslem setinové veteránské rallye pravidelnosti? Potřebujete stopky, ideálně mechanické, tužku a itinerář závodu, který dostane spolujezdec. Itinerář se velmi podobá tomu, jaký dostane závodník jakékoliv dálkové rallye. Pak máte časové kontroly a průjezdové kontroly. Stejně jako na doopravdové rallye. Co setinovou rallye vlastně odlišuje od standartní soutěže, jsou rychlostní zkoušky. Princip není zajet co nejrychlejší čas, ale zajet nejpřesnější čas tomu cílovému. Vy totiž dostanete pár minut před startem do „testu pravidelnosti“ instrukci: Zajeď 150 m za 20 sekund. Jenže nebývá to tak jednoduché. Profil „TP“ bývá často složitý. Je třeba objíždět dokola členitou autobusovou zastávku nebo se dozvíte, že je „TP“ z kopce a vy svůj čas musíte zvládnout bez motoru a na neutrál. Anebo musíte zajet slalom ve stejný čas dvakrát. Jednou na začátku a podruhé na konci soutěže. Kdysi měly podobné testy stálosti i automobilové soutěže. Zatímco si v textu a fotogalerii prohlédnete nádherné klasiky a youngtimery, které byly k vidění teď na Sachsen Classic, zavzpomínáme společně ještě na tu setinovou rallye, kterou jsme jeli jako účastníci.

I cesta na start umí být dobrodružstvím

V pátek už si beru volno a usilovně přemítám, kterého ze dvou angličanů na cestu do Jižních Čech vybrat. Triumphu se v to léto stávala taková nepěkná věc. Když bylo moc sluníčko, nerad startoval. A obzvlášť se zahřátým motorem. Na popojíždění v koloně veteránů čekajících před startem do „erzety“ to není ta nejlepší vlastnost. No nic, radši zajedu ke tchýni, kde toho času parkovalo moje MGB GT, řekl jsem si. Tehdy totiž fungovalo příkladně. Ta zvláštní nepěkná věc s elektrikou se mu přihodila až o pár měsíců později. Hodil jsem si korunou, volba padla pro tuto akci na MG. Odpoledne jsme vyrazili z domova směrem na Řevnice, Mníšek pod Brdy, Nový Knín a Milevsko.

Kombinace zajímavých a zakroucených okresek s mnoha odbočkami byla přímo stvořena pro sladění posádky v orientaci a základní navigaci. Pravděpodobně proto se již kousek za Novým Knínem ztrácíme a moje navigátorka zběsile hledá mapu. Poté co jsme nabrali správný směr, tj. silnici č.105 vedoucí přes Milevsko až do Týna nad Vltavou, což je mimochodem opravdu krásný kus stále nezničeného asfaltu, zastavujeme v obci Petrovice na odpolední kafe. Místní příjemná hospůdka se ale kromě našeho občerstvení stala náhlým nedopatřením i místem posledního odpočinku našeho podrobného atlasu ČR. Na tuto bolestivou ztrátu mě upozornil až konec „stopětky“ v Týnu nad Vltavou a rychlý pohled za sedadla. Hmm, takže jediný doping pro pomoc s šipkovým itinerářem rallye je v tahu. Nicméně díky dobrému značení jsem situaci ustál výborně a do Krumlova jsme dorazili bez mapy, ale taky bez zbytečné „nervozity“ v posádce, jejíž dámská část o této ztrátě naštěstí neměla ani potuchy. Navíc já jsem byl v podstatě nadšený už z holého faktu, že MG dojelo v pohodě až sem. Mapa ovšem nebyla zdaleka to jediné co nám chybělo! Poté co nám došlo, že celá první etapa bude potmě, paní Krabová zkoumá naše mobily a hledá na nich baterku. Já to neřešil a dal jsem si radši pivo v místním pivovaru Eggenberg, kde byl start ČK, a klábosil jsem s ostatními řidiči. Času do startu bylo hromady, myslel jsem si. Navigátorky sedí a cosi počítají v itinerářích. Náš čas startu byl 7:23, což je pouhá minuta od legendárního 7:22 který měl Stirling Moss na startu Mille Miglia v roce 1955. No, každopádně náš start v 7:23 nijak legendárně nezačal…

Test trpělivosti, vztek a roztrhaný itinerář

V momentě kdy nás startér odmávl, vyrazili jsme vstříc nástrahám úzkých uliček dolů z Krumlovského náměstí. Stopky běží, tachometr byl vynulován, ale poněkud se ztrácíme v itineráři už po třetím odbočení. Začínáme bloudit po Krumlově, na „itík“ není už vidět a posádkou zmítá lehčí panika. Asi po desetiminutovém marném hledání správného směru se chytám Mercedesu před sebou, navzdory zlatému pravidlu „Nikdy nevěř, že ten před tebou jede dobře“. Tady to naštěstí neplatilo a po chvíli zmatku a nadávek přijíždíme k prvnímu testu pravidelnosti, tentokráte slalomu na čas. Ten se pak jel ještě jednou jako zkouška stálosti na konci celé soutěže a počítala se nejmenší odchylka. „Tři, dva , jedna, start!“  Zatímco se snažím zoufale objet kužely a neztratit se kudy je objet, paní „K“ zjišťuje, že nemá zapnuté stopky! Následovala série těžko publikovatelných nadávek z plných plic a protnutí fotobuňky označující konec „tépéčka“ (pozn. TP = test pravidelnosti). Zkrátka nevíme, jaký byl čas prvního průjezdu a tak ten druhý na konci soutěže musíme vzít opět na krev. Po další chvíli lehkého bloudění už konečně nacházíme správný směr a vyrážíme z toho „proklatého“ Krumlova pryč. Poté co se i na TP3 opakuje frustrace z ovládání stopek na nejmenovaném chytrém mobilu, obrací se zlost navigátorky na nebohý itinerář. Poněkud do něj vyryla propiskou velkou díru.

„Tak, a to máš za to, už v životě to nejedu znova, kašlu ti na to a to definitivně“, prolétlo kabinou jako ostří šípu. V následující ČK předávám náš zubožený „itík“ komisaři k zapsání příjezdového času se slovy: „ono se nám to nějak roztrhlo“ a vyrážíme vstříc TP4, kterou kombinací zkušenosti a preciznosti navigace vyhráváme! I když, nerad to přiznávám, tohle bylo v reálu dílem náhody. Jelikož jsem měl spíš plné ruce práce řízení s dvojím obkroužením autobusové zastávky, zároveň pokusem nenarazit do zábradlí a přitom protnout správně fotobuňku. A …. povedlo se. Odchylka pouhé 3 setiny od cílového času. Do cíle etapy v Dolní Vltavici přijíždíme tedy značně vyčerpaní, ale šťastní že alespoň MG běhalo jako na „drátkách“. O tom, že jsme TP4ku vyhráli, nemáme ani potuchy a domníváme se, že musíme snad být zaručeně ještě horší než poslední. Nicméně náladu nám to nekazí a oceňujeme velmi milé přivítání a chutné pohoštění. Navzdory únavě, někdy ve dvě ráno ukončujeme s hrstkou soutěžících, kteří se také neberou tak vážně, páteční program. Uff, to to bude zítra vypadat!

Závodíme na plno

Je světlo. Tento základní rozdíl nám pomáhá k tomu, abychom vyrazili a věděli konečně, kam jedeme. Užíváme si nádhernou šumavskou přírodu a moc pěkný den, který se vyvedl navzdory špatné předpovědi počasí. Také už dokážeme více sladit stopky, protnutí auta fotobuňkou a víme, co máme v každé TP dělat. No tedy zhruba to víme….  Vědí to zjevně i ostatní a tak se již opravdu bojuje o každou „setinku“. Rallye projíždí moc krásnými místy, namátkou Rožmberkem nad Vtavou, kde se zrovna konala v ten den i jiná soutěž předválečných veteránů, nebo Třeboní, kde jsme se mimochodem jak jinak, než lehounce ztratili.

Při dohánění ztraceného času nebo jízdě do vrchu na uzavřené trati jsem si uvědomil ještě další dvě zajímavé věci. Jedna věc je sladění řidiče s vozem a druhá je nebojácnost ženy v roli navigátorky, která mě při normálních vyjížďkách ve sportovním autě brzdí. Ačkoliv jsem říkal, že se mi něco lehce nezdá na brzdách už od páteční noci, paní Krabová často velí: „Předjeď ho. Rychle! Tenhle se plouží jako smrad, nestíháme, dělej jedeš pomalu.“  Zcela absurdně jsem salvu podobných rozkazů obdržel hned v noci v na „Brložském okruhu“ zavěšený na zadku Hondy NSX čili auta jízdně vzdáleného od MGB řadu světelných let! Podobným způsobem mě má drahá polovička donutila předjet hned řadu nic netušících „civilních“ vozů před sobotním poledním příjezdem do Budějovic, jelikož jsme byli po dopoledním tankování lehce ve skluzu. Zkrátka stopky a závody v člověku umí pěkně vybudit soutěživou náturu. Do cíle soutěže po druhém dni vjíždíme daleko pohodověji s pocitem, že jsme snad žádnou TP vyloženě neprokaučovali. V Černé v Pošumaví kontrolujeme čas do cíle a já otevírám první pivo z těch dvou, co jsme dostali u soukromého pivovaru Glock pár desítek kiláků předtím. Čeká nás už jen pohodový dojezd několika set metrů do cíle po malé silničce do Dolní Vltavice. Příjezd do cíle, pěkně s pivem v ruce a úsměvem na tvářích, mi skoro připomíná jednu video reportáž mého oblíbeného britského závodníka a novináře Chrise Harrise při dojezdu Mille Miglia v továrním závodním Jaguaru C-type. Nakonec i etapa letošní Sachsen Classic končila ve stejném duchu v malebném městečku Bad Schandau, kam jsme se na ni vyrazili podívat.

Je pravda, že podnik seriálu Classic Rallye, South Bohemia Classic, kterou tu popisuji, nebyla Mille, já jsem nebyl Harris a moje auto nebyl Jaguar C-Type. Radost z prožití opravdové rallye a strávení několika set kilometrů v klasickém voze a možností si vyzkoušet, jak asi vypadá princip té slavné Mille Miglia nebo právě Sachsen Classic, kde jsme se byli na výletě jako diváci podívat, byla fakt moc fajn zkušenost. Příští sezonu budeme chtít pokračovat, určitě s naším „Sebem“ MGB GT nějakou akci pojedeme, zůstaňte naladěni.

A kam bych vás mohl pozvat ještě tento měsíc? Zrovna tento víkend startuje South Bohemia Classic, ta naše oblíbená rallye, kterou jsme vyhráli poprvé a pak už nikdy, jelikož jí milí pořadatelé velmi zprofesionalizovali. Příští rok se ale nachystáme a půjdeme zase do toho. A v kalendáři seriálu Classic rallye nás pak čeká ještě finále. A to třetí víkend v září soutěží Prague-Carlsbad Classic. Přijeďte fandit a podívat se na skvostné veterány v akci!