Saab sraz očima ne-saabisty: Kéž by má značka měla okolo sebe takovou komunitu

Pravidelným čtenářům asi nemusím připomínat, že náš redaktor Tomáš je velkým saabistou. Tuto švédskou automobilku miluje už asi deset let a mluví o ní pokaždé, když se naskytne byť jen pramalá příležitost. Také Saab vlastní, a i přesto, že tvrdí, že oficiálně jen jeden, my ostatní v redakci moc dobře víme, že jich je ve skutečnosti minimálně dvacet čtyři.

Samozřejmě s nimi i jezdí na všelijaké srazy, včetně toho asi nejdůležitějšího v Ústí nad Orlicí, kde se nachází jedno z posledních oficiálních českých zastoupení aut této značky. Dnes si je tam logicky už můžete koupit jen jako ojetiny, ale trollhättanský genius loci je stále přítomen. A letos se Tomáš rozhodl přizvat i mě. 

Stalo se tak proto, že já saabistou nejsem, a přestože jeho nadšení upřímně obdivuji a vítám, musím se přiznat, že jsem ho s ním doposud nikdy moc nesdílel. Ne snad, že bych proti saabům něco měl, bože chraň. Ostatně ta 9-3, co mu říká pane i papírově, mi už rukama prošla několikrát a jízda v ní se mi pokaždé líbila. Je kvalitní a díky provedení Aero má skutečně povedený, charakterní motor.

Jen mě ani ona, ani celá značka zatím nikdy úplně nechytly za srdce. Vůbec nic mi na nich nevadilo, ale prostě, jak se říká v anglicky hovořících zemích: „They just didn’t get my motor running“ = prostě mi nerozpumpovaly krev v žilách. Jsem holt ne-saabista. No a Tomáš mi chtěl ukázat, že vlastnictví takového Saaba není jen o autě, což se prý nejlíp projeví právě na sraze v Ústí. Dobrá tedy, dám mu šanci, řekl jsem si.

Dnes čtete tyto řádky, protože jsem pochopil. Sraz to byl úžasný, což je o to zajímavější, že to snad byl jeden z ročníků s nižší účastí, a to kouzelné na něm byla nejen všelijaká auta, ale i přítomní lidé. Až si říkám, že bych si přál, aby má značka měla okolo sebe takovou komunitu také.

Jistě, na jakémkoliv srazu najdete nadšence. Vždy panuje dobrá nálada a pokaždé vidíte užaslé výrazy. Jenže mezi saabisty se zdá, že je to ještě o dost intenzivnější. Naprosto každý zná dopodrobna nejen své vlastní auto, ale i všechna ostatní, nehledě na výrobní řadu nebo modelový rok. Není otázka, na kterou by někdo neznal odpověď.

Také jsem zjistil, že Tomášovo nadšení je vlastně v rámci této skupiny lidí poměrně běžné. Já se třeba stal svědkem toho, jak starý popisoval mladému radost, se kterou řídí svou řadu 900, aby mladý zase vzrušeně hovořil o lásce k vlastní 9-3 druhé generace po faceliftu, za přikyvování paní ve středním věku, šťastné majitelky úplně posledního Saabu 9-5 NG.

Kromě nadšení ale mezi těmito lidmi panuje i ochota vzájemně si pomoci. Nesčetněkrát jsem při procházení areálem slyšel věty typu: „No jasně, tohle Ti seženu, napiš mi, ozvu se,“ nebo „To musíš vyndat takhle, podrž mi bundu, já Ti to ukážu,“ či „Hele, já se pak za Tebou stavím a podíváme se na to spolu.“ Kdokoliv komukoliv, všichni si rádi vyjdou vstříc.

V neposlední řadě celým prostorem prostupovalo zdání, jakoby tu každý každého znal. Nově přijíždějící se vřele vítalo, procházejícím se ochotně ukazovalo a s odjíždějícími se srdečně loučilo. A samozřejmě jsme se dočkali i pořízení společné fotografie všech účastníků. Ne aut, ale lidí, fanoušků, milovníků značky Saab. Přitom ne, zdaleka ne všichni se tu znají. Jen jsou všichni součástí větší rodiny. Saabí rodiny.  

Takže Tomáš nelhal, Saab vážně není jen auto. Je to zdravení se na silnici, když se potkají dva kousky, i kdyby se jejich majitelé v životě neviděli. Jsou to zářící oči vždy, když se v okolí objeví nový člen rodiny. Je to snaha opravit a zachránit i to poslední unavené auto, co nějaký neznaboh nechal ležet v křoví. Jsou to saabisti.

Nyní se tak už budu pokaždé, když okolo mě projede, na Saaba dívat jinak. S největší pravděpodobností se v něm totiž poveze jeden z nejvěrnějších a nejodevzdanějších autíčkářů vůbec. A to je vážně skvělý pocit, kterým se už dnes může pochlubit málokterá značka. Klobouk dolů před těmito lidmi!

A jen tak mimochodem, nakonec jsem si i našel Saaba, kterého bych chtěl. I když jsem chudáka Tomáše zprvu zlobil, že jím je Saab 9-7x, jehož jsem si láskyplně překřtil na Saabrolet, poněvadž se jedná o převlečený Oldsmobile Bravada, potažmo Chevrolet Trailblazer, tak ve skutečnosti v mých očích nejvíc uvízl tmavě zelený Saab 900 cabrio generace NG, v naladění od švýcarského úpravce Rinspeed zvané Sun Beach. Ten je vážně parádní. 

Krásných a skutečně zajímavých aut se ale v Ústí nad Orlicí sešla celá hromada, takže už vás nebudu zdržovat svými pocity a odkážu vás na galerii, pořízenou samozřejmě nikým jiným než naším Tomášem. Užijte si ji. A kdybyste náhodou věděli o nějaké 900 NG cabrio Sun Beach, napište mi. Moc rád si ji přijedu otestovat. Jen nezaručuji, že pak ještě vrátím klíčky.