Retro okénko Petra Přikryla: Nejdražším autem v Mototechně byl „závodník“ Daewoo Racer

Korejské vozy dnes patří k běžnému osazenstvu českých silnic, pár desetiletí nazpět však šlo o nevídanou exotiku. A vůbec nevadilo, že první takové auto, které se tehdy na našem trhu objevilo, vlastně vůbec nebylo korejské. Daewoo Racer se v Československu představil na brněnském strojírenském veletrhu v roce 1988 a do prodejen Mototechny přišel v létě 1989 jako kompenzace Libyjského dluhu. Jednalo se vlastně o třístranný směnný obchod. Libye dlužila Československu peníze za vojenskou techniku, a jelikož automobilka Daewoo měla v severoafrické zemi své zastoupení, byla domluvena následující transakce -  Libye pohledávku zaplatí Korejcům a ti dodají auta Československu. Za zmínku stojí fakt, že Libyjci svou část dohody nikdy nedodrželi, na československý trh však přesto dorazily přibližně tři tisíce vozů Daewoo Racer.

Prodejní cena byla stanovena na 189 900 korun, což z Raceru činilo suverénně nejdražší auto v nabídce Mototechny. Druhý nejdražší model Renault 5  jste mohli pořídit o 15 tisíc levněji. Jen málokdo si mohl dovolit zaplatit za nový povoz cca 63 průměrných platů, proto si Daewoo pořizovali hlavně „obvyklí podezřelí“ – řezníci, zelináři, taxikáři a veksláci. Jak bylo rovněž dobrým zvykem, dostat se ke koupi vyžadovalo patřičné známosti a obyčejný smrtelník měl zpravidla smůlu. Omlouvám se těm pár hercům, zpěvákům a ostatním zákazníkům s transparentními příjmy, kteří tuto novinku získali (snad) normálním způsobem. Řadě z nich jsme Daewoo po letech prodávali jako ojetinu.

Daewoo v ceně domu

S Daewoo Racer jsem se poprvé setkal v USA, kam jsem se vydal na jaře roku 1988. Na místním trhu se prodávalo jako Pontiac Le Mans a patřilo naopak k levnějším vozům. V Československu jsem pak na Racer narazil  v létě 1989 úplně náhodou.

Na oběd jsme v té době jezdili do holešovického Motokovu, který kromě jiného obstarával dovoz Daewoo do ČSSR. Zde mě oslovila sympatická paní, která se dověděla, že pracuji v nedalekém autobazaru. Zeptala se, zda nevím, kdo by měl zájem tuto horkou novinku koupil. Z nějakého důvodu nechtěla, aby její šéf a kolegové věděli, že auto prodává. Stálo v podzemních garážích pod vrstvou prachu a s vybitým akumulátorem, a jelikož pravděpodobně pocházelo právě z brněnského veletrhu, bylo minimálně jeté. Majitelka mi vysvětlila, že je pro ni zbytečně velké, stačil by jí třeba Fiat Uno. A protože nabídla lepší cenu než Mototechna, hned mě začaly svrbět ruce a výzvu jsem přijal.

Požadovaný Fiat jsem byl schopen sehnat do čtrnácti dnů a během té doby jsem prodal také své vlastní auto. Nic tedy nebránilo tomu, abych už brzy odjížděl Racerem v charakteristické modré metalíze. Na tachometru měl asi 1 800 kilometrů a pro mě to bylo první auto s tak nízkým nájezdem. Cenu jsem před svými rodiči taktně zatajil, neboť byla podobná jako cena jejich rodinného domu. Racer budil ohromnou pozornost, kamkoliv přijel, a nabídky na prodej jsem dostával téměř každý den. Ještě před 17. listopadem 1989 jsem nakonec podlehl a auto prodal. Vůbec jsem netušil, že už na jaře 1990 svobodně vycestuji do USA – splnit si velký sen a přivézt do své domoviny první americká auta, která jsme dosud znali pouze z hollywoodských filmů. V jednom kontejneru nám tehdy zbylo místo ještě na jeden kousek, čechoamerický kamarád mi půjčil peníze a dovážku jsme doplnili o mírně havarovaný Pontiac Le Mans. Tato americká verze měla automatickou převodovku, klimatizaci a bezpečnostní pásy, které vás automaticky připoutaly. O této, již zcela jiné automobilové době se s nadšením rozepíšu někdy příště.

Kde se vzalo Daewoo Racer?

Daewoo Racer není nic jiného než licenční obdoba německého Opelu Kadett E. O mimořádně úspěšný model Opelu, který byl v roce 1985 vyhlášen Evropským autem roku, byl zájem po celém světě a o jeho licenční výrobu rovněž.  Čtyřdveřový sedan na platformě GM T se v Jižní Koreji v letech 1986 až 1994 vyráběl i jako hatchback a prodával se pod různými názvy – kromě Raceru a Le Mans třeba jako Asüna GT, Fantasy, Pointer nebo Optima.

Koncem 80. let nabízel Opel Kadett širokou paletu motorizací včetně zážehových motorů s přímým vstřikováním. Daewoo zákazíkům rozhodování značně ulehčilo – pohon Raceru obstarával pouze zastaralý karburátorový čtyřválec s rozvodem OHC, který byl umístěn napříč před přední poháněnou nápravou. Motor o objemu 1,5 litru s výkonem 75 koní dokázal auto rozpohybovat až na 170 kilometrů v hodině, což zní docela impozantně, ke stovce se však pomocí pětistupňové manuální převodovky propracovával dlouhých 16 vteřin. Navzdory sebevědomému názvu tedy o žádného závodníka nešlo. Racer však nabízel slušné jízdní vlastnosti, přiměřený komfort a na svou dobu vynikající aerodynamiku. V zemi svého původu měl také bohatou výbavu, k níž patřila třeba i digitální přístrojovka. Českoslovenští zákazníci se museli spokojit se skromnější verzí, i tak ale dostali prostornou kabinu s dobrým výhledem a taky velkorysý zavazadelník s objemem 550 litrů.

V roce 1991 dostal Racer facelift a o tři roky později ho v korejské výrobě nahradil model Nexia – opět nic jiného než lehce modifikovaný Kadett. Skutečnou obměnu přinesly až modely Lanos a Nubira z roku 1997, jinde ve světě se však původní „Kadett“ udržel ještě mnohem déle – například v Uzbekistánu dokonce až do roku 2015.

Závodník dozávodil

V dnešní inzerci se Daewoo Racer objevuje už jen výjimečně. Sem tam se objeví zanedbaný nepojízdný kousek za pár korun, funkční exempláře se pohybují od 10 do 80 tisíc korun. Ani v evropském měřítku se situace neliší. Jihokorejský koncern zanikl a Daewoo Racer nikdy nebyl autem, které by majitelům stálo za nákladnou renovaci a starostlivou péči. Závodník z tohoto článku tedy po téměř čtyřiceti letech dorazil do cíle.