Retro okénko Petra Přikryla: Austin Allegro neboli létající prase, auto proslulé poruchami

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

V polovině 70. let se na trhu v Československu jako zjevení ocitla nebývalá exotika – britský automobil Austin Allegro. Proslýchalo se, že k nám pronikl barterovým obchodem, v němž byly vozy směněny za  traktory Zetor a další průmyslové zboží, na každý pád platil za prémiový vůz. Neméně prémiová byla jeho cenovka, která hlásala 102 000 Kčs – v době, kdy jste mohli mít základní Škodu 100 za 45 tisíc a Ladu 1500 za 70 tisíc. Ve srovnání s jinými západními vozy ovšem nešlo o přemrštěnou cenu a prominentní zákazníci si první várku Austinů docela rychle rozebrali. Další osud těchto aut už tak veselý nebyl…

Kvalitu Allegra šlo popsat jako mírně řečeno nevyrovnanou. Složité hydropneumatické odpružení Hydragas se ukázalo jako mimořádně poruchové, za mnoho nestála ani antikorozní ochrana a korunu servisním trampotám nasadila špatná dostupnost náhradních dílů. Zatímco většina západních aut u nás téměř neztrácela na hodnotě, ojeté vozy Austin Allegro byly v druhé polovině 80. let téměř neprodejné. To už mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Často se stávalo, že nám Allegro stálo na bazaru déle než totálně zkorodovaný Wartburg, tak mizernou pověst si během několika let získalo.

Austin „Alergik“

Přesto jsem právě s tímto Austinem zažil jeden skutečný zázrak. Náš stálý zákazník Honza jednou přivezl do prodeje Allegro, na kterém už prý opravoval snad úplně všechno. Některé závady byly celkem úsměvné. Při jízdě se třeba z ničeho nic spustily stěrače a nešly vypnout, což se Honza naučil řešit vytažením té správné pojistky. Občas se samovolně otevřelo víko zavazadlového prostoru a zavřít se podařilo tak na 37. pokus. Podobné to bylo se startováním – pastorek startéru pouze cvakl, ale již se neroztočil. Honza barvitě popisoval, jak na složité křižovatce nad letenským tunelem způsobil dopravní kolaps a musel odtlačit své Allegro za pomoci kolemjdoucích.

Poslední kapku přinesl okamžik, kdy Honzu požádala kamarádka, aby ji odvezl na svatbu. Honza doufal, že jeho nazdobený Austin v koloně svatebčanů neudělá ostudu, realita však předčila očekávání. Po obřadu na Staroměstské radnici novomanželé nastoupili do Allegra a jelo se. O necelých pět set metrů dál se ozvala pořádná rána – Austinu upadl tlumič výfuku, který se zaklínil pod auto jedoucí za ním. Po pár minutách se tlumič povedlo vydolovat, Honza otevřel zavazadlový prostor a nebohou součástku zlostně hodil dovnitř – jenže už se mu nepodařilo kufr zavřít. Austin tak jel hrdě v čele svatební kolony, burácel jako tank a všem mával víkem kufru. A kde že je zmíněný zázrak? Ten se dostavil poté, co se Honza rozhodl Allegro prodat.

Asi po dvou měsících si auto konečně našlo kupce, kterému jsem poctivě vypočítal všechny závady. Přesto Austina koupil. Asi měsíc nato se zastavil u nás v bazaru a … „Auto jezdí bezvadně, chyběla jen pojistka stěračů a vyměnil jsem provozní náplně – prostě šlape jako hodinky,“ pochvaloval si spokojený majitel. Po dalších dvou letech u nás kupoval další vůz. Austina po ujetí 70 tisíc kilometrů s klidným srdcem přenechá synovi, protože ho auto nikdy nikde nenechalo. Kromě výměny pár žárovek a ložiska v předním kole pořád jezdí bezvadně. Z Honzy jsme si pak často utahovali, že neměl Allegro, ale Austin Alergik – auto na něj prostě bylo alergické.

Kde se vzal Austin Allegro?

V květnu 1973 představila automobilka British Leyland nový vůz, který měl navázat na úspěch dosluhujícího modelu ADO16. První nákresy z pera designéra Harrise Manna slibovaly elegantní protáhlou karoserii a dynamické hrany v duchu soudobého trendu udávaného Giorgettem Giugiarem. Ozvěny tohoto zajímavého designu šlo později najít ve tvarech dalšího Mannova vozu, Leylandu Princess. Jenže v případě Austinu Allegro se realita musela vyrovnat s celou řadou kompromisů.

Asi nejvýznamnějším z nich byla skutečnost, že karoserie musela spolknout mohutné topení z Morrisu Marina s k tomu vyšší OHC motory vyvinuté pro Austin Maxi. Výsledný Austin Allegro tím vpředu získal na objemu a vypadal, že motor spolkl doslova. Snaha jít proti proudu vyústila v zaoblení hran, jež bylo tou dobou už značně demodé, a z nějakého záhadného důvodu zůstala tříprostorová koncepce, i když si zákazníci stále více žádali moderní hatchback typu Volkswagen Golf nebo Renault 16. Zavazadlový prostor sice nabízel solidních 390 litrů, přístupný však byl pouze skrze úzké víko pod zadním oknem.

První dojem z nového automobilu byl tedy přinejmenším rozpačitý a brzy po uvedení si nafouklé Allegro vysloužilo přezdívku „létající prase“. Novinka neohromila ani interiérem, který novináři popisovali jako nemastný neslaný a nijak mu nepomohl ani extravagantní volant ve tvaru zaobleného čtverce, jehož účelem bylo více místa pro kolena a lepší výhled na přístrojovou desku. Inovace se již rok po zahájení výroby v tichosti vytratila a auto se vrátilo ke kulaté klasice.

Příběh Austinu Allegro, podle některých hlavního původce úpadku společnosti British Leyland:

Zmíněné motory z Maxi s rozvodem OHC a pětkrát uloženou klikovou hřídelí byly dva – jednotka A1500 měla objem válců 1 485 cm3 s výkonem 69 koní, motor A1750 s objemem 1 748 cm3 poskytovala výkon 76 koní. Do Allegra se však montovaly i menší agregáty, čtyřválce A1100 a A1300 s výkonem 48 respektive 57 koní. Vzhledem k pohotovostní hmotnosti 840 až 911 kg mohlo auto v závislosti na pohonu dosáhnout maximální rychlosti 130 – 152 km v hodině, zrychlení z nuly na sto zabralo nejsilnějšímu motoru 12 vteřin, nejslabšímu 25 vteřin.

Navzdory prvnímu chladnému přijetí a kritice chabého komfortu či nepřesného řazení si nakonec Allegro našlo cestu k britským srdcím a vyrábělo se téměř deset let, až do března roku 1982. V některých letech se dokonce protlačilo do první pětky nejprodávanějších modelů v Británii, což není špatné. Vzhledem k původním plánům automobilky však Austin Allegro nelze hodnotit jinak než jako propadák…

Austin Allegro dnes

Sehnat Austin Allegro v současnosti není vůbec jednoduché a ještě těžší bude najít kousek schopný jízdy. Sem tam se objeví nabídka, která může začínat už na 15 tisících korun, v takovém případě však počítejte s „nálezovým stavem“ plným překvapení. Na hezky zrenovované „létající prase“ si připravte kolem 300 tisíc. Třeba budete mít štěstí a Allegro vám umožní zavzpomínat na dobu doznívající britské automobilové slávy.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.