Retro okénko Petra Přikryla: Fiat 500 byl i v ČSSR „za babku“, opravit ho zvládl každý kutil

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

V šedesátých letech minulého století se na Československém trhu začala objevovat populární malá autíčka Fiat 500 a okamžitě si získala velkou popularitu. Jednalo se o jednoduché, servisně nenáročné auto, navíc patřilo k nejlevnějším vozům na tehdejším trhu – levnější byl už jen Trabant 601. Cena se pohybovala okolo 45 tisíc korun, později dokonce klesla na 39 tisíc. Jízda pětistovkou byla vždy intenzivním zážitkem a nic na tom neměnil fakt, že lépe rostlí jedinci mohli mít pocit, že ji nesou na zádech. Stačilo pár týdnů za jejím volantem, a stal se z vás řidič par excellence. Spokojení majitelé na fiátka nedali dopustit a v provozu přirozeně budili se svým kapesním autíčkem velkou pozornost.

Kam přijede, budí sympatie

Řadu pětistovek jsem v autobazaru prodával a byl to také vždycky zážitek. Tak třeba hever, který jsme měli na prodejně, aby si kupující mohl vozidlo prohlédnout zespodu, byl šířkou shodný s rozchodem pětistovky. Umístit na něj fiátka tedy připomínalo jízdu po kladině. Pětistovka se prodala okamžitě, ať byla v jakémkoli stavu, a získal jsem díky ní řadu vděčných zákazníků i nových kamarádů.

Jednou mě parta fiatářů pozvala na svůj sraz na Konopiště a mohl jsem se na vlastní oči přesvědčit, že jde o zcela specifickou sortu lidí, mimořádných pohodářů. Při projíždění Benešovem budila taková spousta mini autíček pořádný poprask. Někteří vtipálci měli otočené trysky ostřikovačů čelního okna a kropili kolemjdoucí, nikdo se však na ně nezlobil. Díky svému roztomilému výrazu vyvolávala pětistovka pozitivní emoce, kdekoliv se objevila.

Vzhledem k miniaturní velikosti a hmotnosti těchto aut byli jejich majitelé častými terči různých „kanadských“ žertíků. Jednou jsme v partě šesti lidí umístili fiátka na betonový podstavec před vinárnou v Roudnici nad Labem, jindy jsme ho přenesli do výklenku ve zdi, odkud se bylo možné bez pomoci vyprostit. Při parkování ale pětistovka neznala konkurenci.

Malé auto, malé problémy

Pětistovka patřila do skupiny vcelku spolehlivých vozů. Kromě koroze, která se tou dobou nevyhýbala snad žádnému autu, bylo nejčastější závadou prasklé lanko ovládající pastorek startéru. V takovém případě ale stačilo, aby vás někdo roztlačil, ti zkušenější si vypůjčili koště a násadou stiskli kladku pastorku přímo v motorovém prostoru. S pětistovkou se většinou jezdilo na plný plyn a tak často praskala i struna ovládající plynový pedál. Statečnější řidiči dokázali u karburátoru nastavit polohu jako při sešlápnutém pedálu a poté ovládali auto vypínáním spínací skříňky. Viděl jsem i jednoho mladého šikulu, který přes otevřené okénko tahal za provázek, jímž prasklou strunu nouzově nahradil.

K plynovému pedálu se váže ještě jedna perlička. Pětistovka disponovala i ručním ovládáním a aretací plynového pedálu – měla vlastně takový primitivní tempomat. Na dlouhé rovince jste tak nemuseli používat pravou nohu. Jednoduchá technika přinášela obrovské výhody a řadu drobných oprav jste snadno vyřešili pověstným kladivem a šroubovákem. Nový blatník na fiátka jste převezli klidně v tramvaji pod kabátem. Zkrátka zlaté časy motorismu…

Kde se vzal Fiat 500

Fiat patří k nejstarším automobilkám v Evropě a díky svým malým modelům po válce bez nadsázky motorizovala Itálii. „Nuova 500“ byla představena v roce 1957 s velkou slávou, na propagaci se podílel například i šampion Formule 1 Juan Manuel Fangio a novince požehnal monsignor Giovanni Montini, pozdější papež Pavel VI.

Pětistovka, která se ideálně hodila do městského provozu, jelikož na délku nepřesáhla tři metry, se hlásila k tradici slavného Fiatu Topolino. Oproti svému současníkovi, Fiatu 600, byla ještě o něco kratší a měla spartánštější výbavu, která dovolovala stlačit prodejní cenu extrémně nízko. Společně s nízkými náklady na provoz tak představovala auto, které si mohl dovolit skoro každý.

Dobová reklama na Fiat 500 – výletní auto jako vyšité

Dvouválcový, vzduchem chlazený motor uložený vzadu vydával zvuky, podle kterého byste vůbec neřekli, že má sílu 13, později 18 a v poslední verzi 23 koní. Čtyřstupňové řazení bez synchronizace dělalo z řidiče klavírního virtuóze – souhru ruky a nohy jste si zkrátka museli důkladně natrénovat. Autíčko se samonosnou karoserií vážilo jen 478 kilo a i nejslabší motor ho dokázal rozpohybovat na maximálku 85 kilometrů v hodině, pozdější model s 23 koňmi pelášil až 110kilometrovou rychlostí. Fiátek však vždy spotřeboval benzinu jako z mokrého hadru.

Všechny tyto výhody byly zabaleny v nádherné líbivé karoserii od konstruktéra a designéra, jímž nebyl nikdo jiný než slavný Dante Giacosa. Ten měl již tehdy na kontě například oblíbený Fiat Topolino, úspěšné závodní kupé Fiat 508 C Mille Miglia nebo předchůdce vozů MPV Fiat Multipla.

V letech 1957-1975 bylo v Itálii vyrobeno 3 678 000 vozů Fiat 500, kromě toho se vyráběl licenčně v Německu, Rakousku a třeba i na Novém Zálandu. Dodnes má na celém světě miliony fanoušků a patří k nejvyhledávanějším veteránům.

Pětistovka v současnosti

Původní pětistovka je dnes velice dobrou investicí a její cena bude stále stoupat. Vybírat můžete z nabídky stovek automobilů od roku výroby 1957 do roku 1975 a prodejní ceny se pohybují podle stáří a stavu od 80 tisíc korun do 700 tisíc. Pozor ale na způsob provedené renovace, nejlepší bude si v případě zájmu vzít s sebou odborníka. V ČR není problém přihlásit autíčko na veteránské registrační značky a jeho garážování nezabere příliš místa. Na jízdu si však nejspíš budete muset zvyknout – její řízení je přesným opakem řízení současného automobilu s elektronickou asistencí a ještě si pěkně posílíte břišní svaly. Autíčko totiž vždy řídíte celým tělem jako při jízdě na motokáře.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.