Renault R5 GT Turbo - Splašený jehlan útočí

Nejdřív si dáme takový malý výlet do minulosti. Bylo mi možná 11 nebo 12 a byl jsem strašný vůl. Hltaje kulatá moderní auta v dobovém Auto tipu jsem totiž vůbec nedbal, že si bratranec pořídil starý hranatý Renault. Byl bílý, měl na sklech přišerné, do zelena tonované folie a na boku se mu skvěl  nápis GTE. Jenže oproti všem těm krásným autům z časopisu to už byl pouhý vystydlý geometrický tvar, který malého autoznalce neměl čím zaujmout. Krychle a jehlany už byly dávno z módy, mladý Vavris hltal ovály a samozřejmě (nadčasové) klíny, tak proč by se zahazoval s nějakým pravěkem. Kdybych tak věděl, že to byl okamžik, kdy jsem měl nejblíž ke svezení v R5. A Kdybych tak věděl, že spěchající jehlan mi (až trochu zmoudřím) zcela uhrane…

Malá pětka od Renautlu tu s námi je již od roku 1972, kdy se chytře vymyšlený mrňous představil a okamžitě stal hitem a miláčkem publika. První generace sice skončila svou pouť v roce 1984, odkaz na její tvary však zůstal až do poloviny devadesátek živ v generaci druhé. Ta byla větší, hranatější, ale stále designově geniálně jednoduchá. No a v roce 1985 se představilo i Turbo druhé generace. Rendlík šel o zhruba 4 centimetry k zemi, dostal jiné nárazníky, nástavce prahů a blatníků a z roztomilého, až trochu vykuleného autíčka, se stal dravec – škaredá, zlá pětka. Dobové oko automobilového novináře bylo prý místy až pohoršeno přílišnou troufalostí. Oplastovaný komolý jehlan zkrátka působil drsněji a zpupněji, než hladce tvarovaní konkurenti Uno Turbo nebo 205 GTI. Jakoby se Marcello Gandini rozpomněl na jeden starý recept a rozhodl se do nebohého geometrického tvaru vměstnat co nejvíce ingrediencí z pálivé speciality Countach. Gandiniho agresivní jednoduchost dokonale funguje i po třiceti letech a pětka Turbo vypadá…  prostě úplně jinak! Mini nebo Fiat 500 umí být stylové pro všeobecný vkus. Chlapům se líbí, holky jsou nadšené, děti mávají, babičky se smějí. To Rencek je perverzní dílo pro úchyly – možná proto dal Sasha Baron Cohen dva značně otuněné kousky do rukou dvou největších hoperů v nezapomenutelném díle Ali G in da house. Normální člověk se jen podiví: “Ou, zvláštní auto…”, ale já jsem z něho totálně na větvi :-) A stejně tak se nemůžu vynadívat na minimalismus v interiéru. Me gusta! A když se k tomu přidají ještě krásná kola Ronal Turbo, jako na autě v inzerátu, tak už pomalu dojetím brečím. Proboha, kupte to někdo! Jinak mé dítě nebude mít do čeho kadit a moje žena se se mnou rozvede…

…pokud se tedy sám dřív nezabiju. Zemřít v Renaultu 5 GT Turbo musí být velmi snadné a se spoustou spektakulární drastičnosti. Foto v headline na www.pozary.cz a znechucený text nebožáků, kteří vás budou muset vystříhávat, zaručen. Plechy pětky jsou tenoučké a bytelné asi jako origami labuťka, kterou jste si v rámci nudného dějepisu 5. třídy poskládali z pijáku. Deformační zóna je jedna velká – tvořena vším mezi předním a zadním nárazníkem. Jenže také díky těmto skutečnostem jehlánek váží 850 kilo. A to je v kontextu pohonné jednotky velmi znepokojující zpráva. Dneska nad tím ohrnujem noc, nějaká jedna-čtyřka s turbem, 120 koní. Och, jak běžná to strojovna roku 2016. Jenže tady máme tu muší hmotnost. A pak taky čtyřválec Cléon dopovaný turbem Garret T2 a krmený karbutrátorem rozhodně není umírněný lineární soft turbomotor, jehož motormanagement se ze všech sil snaží přítomnost šneka skrýt. Tady se jede postaru – počkeeej, počkeeeeeeej, BUM! Mód lenochod a mód turbo, když tam je, proč ho schovávat. Ach, jak rád bych si vyzkoušel, zda-li je pravda, že člověk stačí odříkat “erpětturbo” než ho hlemýžď praští opěrkou do hlavy, a že stovka se na krásném jednoduchém tachometru objeví za 7 – 7,5 sekundy. Tak rychle to nikdo z dobových konkurentů nezvlád. Stejně jako nikdo oficiálně nedosáhl rychlosti přes 200 km/h. R5 byl na vrcholu potravního řetězce malých ostrých hatchbacků a to byly ještě v zásobě desítky koní, které majitelé dolovali z motůrku pomocí úprav. Výsledné poměry výkonu a hmotnosti dosahovaly nehezkých čísel. Jak kdysi v Evu napsal Richard Porter – Nikdy nebudete mít akutnější potřebu mít samosvorný diferenciál, než v R5 GT Turbo na mokru.

R5 GT Turbo však není jen prostý přemotorovaný produkt šíleného Francouze. Oproti obyčejné Pětce campus, se kterými Brižity jezdily pro bagety, se toho na základně jehlánku mnohé změnilo. Malinké kotoučky a bubínky základních verzí by způsobily bezprecedentní genocidu mladých Žánů o stromy a jiné pevné překážky, takže byly nahrazeny účinnějším zastavovadly (i tak to prý není žádná výhra). Pružiny a tlumiče byly kratší a tužší, stabilizátory silnější, a zadní zavěšení bylo dokonce úplně nové. Snahou bylo potlačit náklony, nedotáčivost a sklony k náhlému výletu zádě do okolní přírody. Dle tehdejších testů se prý vše podařilo velmi dobře. Ještě aby ne – vždyť krabička s kolečky v rozích a váhou podvyživeného jaka nemůže nemilovat zatáčky. Řízení bez posilovače a tuhá spojka k charakteru malého záporáka taky pasují. To auto zkrátka nejde nechtít! Krucinál! Pánové z anglie říkají, že i manuální pětikvalt vyvrací známá klišé o francouzských převodovkách, protože je přesný a rychlý. Mít tohle všechno kolem a vědět, že když vás průšvihář pod kapotou žene vstříc dřevnaté květeně, dělí vás od velkého průšvihu přesně nula elektronických asistentů, dvoje papírové dveře a sloupky z žužu, musí být vskutku neordinérní pocit.

Ale abych se jen nerozplýval. Co se spolehlivosti týče, R5 GT Turbo není zrovna vyhlášený jako staré Toyoty. Vlastně to vypadá, že své majitelé rád trápil už když byl horkou novinkou, natož teď. Problémy s přehříváním a startováním horkého motoru se musely řešit už v rámci faceliftu. Jenže se zcela nevyřešily… Přidejte si k tomu svéhlavý karburátor, choulostivé převodovky a řady drobných zádrhelů a malá noční můra je na světě. Pozor je třeba dávat také na kovomorku. Dalším problémem může být fakt, že inzerovaný kousek je na Slovensku. Vývoz od našich východních sousedů bývá u starých aut problematický kvůli instituci zvané “kontrola originality”. Přihlášení v tuzemsku zase může být případně zkomplikováno chybějícími/neúplnými údaji v technické dokumentaci. A ani postavení na veteránské značky nemusí být kvůli provedeným úpravám jednoduché. Takže vás ještě jednou prosím, kupte to někdo a ušetřete nebohého pisálka od psychologické a finanční sebevraždy. Děkuji pěkně :-)