Ptejte se Vavrise: Zadokolka na okruh i okresky

V rubrice Ptejte se Vojty šéfredaktor Vojta Dobeš (a občas i ostatní členové redakce) každý týden radí čtenářům s palčivými otázkami života nadšeného motoristy – ať už jde o výběr příštího vozu, rozsouzení hospodských debat nebo odpovědi na filosfofické otázky.​

Kamarád shání ke svému spolehlivému a relativně výkonnému Focusu něco na hraní o víkendech. Chtěl by něco zadohrabavýho, na výkonu zas tak nezáleží. Hlavní využití budou občasné trackday, létání po okreskách a sem tam delší výlet za krásnými silničkami.
– Odpověď je vždy Miata. A ano, ta už v seznamu je :-) Ale mám ji já a chtěl by něco jinýho…
– MR2: je trošku dražší (alespoň co sem tak letmo koukal) a trošku kousavější, ale jinak je to horký kandidát
– MGF: možná trošku problém se servisem, ale jinak zřejmě dobrá volba.
– BMW? tady je velký otazník, osobně si myslím, že výše jmenované jsou z řidičského hlediska o hodně zajímavější.
– Nějaký další tip?
Spooon

Ahoj

Zodpovídání dotazů na levné zadokolky opět zbylo na člověka, který se nejmenuje Vojta, ale snad bude odpověď alespoň částečně uspokojivá. Podobně jako minulý týden i ty jsis už sám vyjmenoval téměř všechny možné alternativy, takže budu mít práci trochu jednodušší.

U tohoto dotazu bych asi největší důležitost přikládal specifikaci přesnému druhu užití. Trackdays a okresky sice na první pohled vypadají docela konkrétně, ale ve skutečnosti se pod tímto přesným pojmem můžou skrývat dosti odlišné reality. Je totiž vesmírný rozdíl, zda-li hovoříme o trackdayích na motokárových hřištích á la Mýto nebo Sosna nebo klasických velkých okruzích, a také okresky mohou být relativně rychlé a otevřené anebo spletité a technické.

Pakliže je odpovědí Mýto a nejzakroucenější okresky, jsou jasnou volbou rozměrově nevelké japonské roadstery, popřípadě MGF. Čím utaženější jsou zatáčky a čím uzší jsou protahováky, tím lépe vyniká nízká hmotnost a muší velikost a tím větší nastává trápení výkonnějších, sportovnějších a nabubřelejších vozů. Naopak v případě otevřených okresek se naplno může projevit newtonmetrová převaha klasické bavorské trojky, která bude ve skutečném světě za všech okolností rychlejší a skromné atmosférické čtyřválce roadsterů roznese na kopytech. Na druhou stranu je také mohem méně intenzivní, všechny ovládací prvky jsou tak nějak pomalejší a v bezprostřednosti reakcí a spojení s okolním prostředím ztrácí na malé roadstery celou vlečku emočních bodů.

Dále tady máme ještě další možné rozdělení a to koncepční. MR2 a MGF jsou jednoznačně vozíky, které preferují čistou stopu. V vyvážené Miatě nebo BMW se dá zažít daleko více rozpustilých úletů rozevláté zádě. Japonskobritská dvojice s motorem uprostřed bude žádat větší množství řidičského umění a také náročnější a nákladnější shánění případného samosvoru. Vše je ovšem o preferencích.

Záleželo-li by na mě, volil bych samozřejmě Miatu, jež skýtá potenciál k budoucím posunům (snadné přeplňování), na malých okruzích a zakroucených okreskách bude ultrazábavná a na těch velkých nebude příilš zaostávat za výkonnějším BMW. Celkově poskytne ideální kompromis mezi všemi ostatními auty.

Chtěl-li bych oldskůl hardcore, zkusil bych sehnat MR2 první generace, která je syrová jak tatarák a ačkoliv v sériovém setupu je zřejmě ještě pomalejší než Miata, skrývá taktéž potenciál k růstu (pro vyvolené trhy se vyráběla varianta přeplňovaná  kompresorem, která z MR2 dělala kapesní raketu). Kromě toho je to úžasný youngtimer a navíc to bude i dosti unikátní zjev.

Druhá MR2 z vytyčeného směru ukročila kousek bokem a k vizi puristického roadsteru se vrátila až žabákoidní třetí generace W30. Tu snad v brzké době konečně poznám lépe, než na pár kilometrech, avšak oproti Miatě má zcela jistě méně sofistikovaný podvozek a chybí ji také cosi z delikátního balancu a chirurgický přesné převodovky. Lákadlem na W30 může být relativně jednoduchý swap sesterského motoru 2ZZ o výkonu 190 koní a díky příčnému uložení jednotky také nabízí oproti jiným autům levnou implementaci statečného Hondího srdce K20.

Je BMW z kola ven? Ne zcela. Trojka na M-podvozku s lamelovým samosvorem je tou nejlepší volbou pro rychlé okresky a vaporizaci zadních pneumatik a také jako jediná umí nabídnout řadový šestiválec s adekvátním výkonem a zvukem, který je míle vzdálen lacinému lomozu vytočeného čtyřválce. A pak také BMW nabízelo jedno ošklivé káčátko, které ovšem může být výborným sporťákem – zasvorovaný E46 325ti Compact sice bude většinu lidí odpuzovat svým vzhledem, avšak právě díky tomu se prodává za příjemný peníz a jezdí moc dobře.

Takže na závěr zbývá jen doplnit další tip – Nissan 200 SX S13. Pozitivem je, že je lehký, sportovní a podobně jako na ostatní japonská placatá auta i na něj existuje přímo přehršel performance dílů a jeho turbomotor 1.8 lze lehounce pošťouchnout k propuštění utajených stád koní. Průšvihem je, že ona jednotka CA18DET je známá svou tendencí k přidírání. 200 SX by bylo jednoznačně nutno hledat na zahraničním trhu – v ČR jsou na prodej pouze 3 druhy tohoto Nissanu – před GO motoru, po GO motoru a na ND.

Tahle otázka tedy nemá jednoznačnou odpověď. Ze všeho nejvíc bude záležet na použití a preferencích, dá se však říct, že s žádným ze zmíněných aut kamarád neudělá chybu.