První jízda: Mazda6 Wagon 2.2 D AWD

Rubrika "První jízda" je na Autíčkáři novinkou a jak už naznačuje její název, bude vyhrazena pro ty případy, kdy naše první setkání s nějakým vozem bylo dostatečně zajímavé na to, abychom se o pocity a dojmy chtěli podělit, ale zároveň neposkytlo dost prostoru k zevrubnému seznámení.

Tisková konference s představením faceliftovaných modelů nebývá obvykle místem, kde byste se mohli dočkat nějakých nečekaných odhalení a překvapivých zjištění. Pokud se ovšem nejedná o situaci, kdy vás "předfaceliftový model" v testování zcela minul a navíc jde o auto, o kterém se všude mluví a pějí se na něj ódy. Což byl případ mého setkání s Mazdou6. Když se na konci mého "topgearovského období" objevila na trhu, vyvolaly ve mě recenze kolegů (včetně bývalého člena naší redakce Ondry Chamilly) spolu se vzpomínkami na předešlou generaci "trojky" pocit, že tohle auto bych měl určitě vyzkoušet. Situace se ale vyvinula jinak a moje působení v magazínu slavného jména skončilo dřív, než se mi sedan od Mazdy dostal do rukou. A než jsem to stihnul napravit, stihli v Hirošimě udělat facelift…

celé auto jako by říkalo "pojď, budeme si hrát" a vyhlíželo nejbližší apex

Takže je vcelku pochopitelné, že jsem se po skončení tiskovky nehrnul k nově představenému kombíku se čtyřkolkou a naftovým motorem, ale k té nejčistší formě šestky – k benzínovému sedanu s pohonem předních kol a manuálem. A bylo to takové, jaké jsem si to představoval. Velký sedan (nenechte se zmýlit – šestka na to možná nevypadá, ale je to fakt velké auto), který v sobě ale nezapře snahu o sportovnost a o to, aby alespoň nějaký náznak z filosofie "jinba ittai" (jezdec a kůň jedno jsou), která se stala základem Miaty, pronikl i do rodinného auta. Za volantem se snadno uvelebíte v "závodnické" pozici, řazení má kratičké dráhy a naprosto precizní chod, volant je přesně tak sportovní, jak ho chcete mít. Podvozek je přiměřeně poddajný na nerovnostech a přitom stabilní. A celé auto jako by říkalo "pojď, budeme si hrát" a už vyhlíželo nejbližší apex, aby se do něj mohlo vrhnout.

Ke hrátkám je připraven i atmosférický čtyřválec pod kapotou. Vyloženě se těší do otáček a v kombinaci s výborně poskládanými pedály a již zmiňovaným skvělým řazením je už jen motor sám o sobě pro každého puristu a staromilce pohlazením na duši. Tohle už dnes v běžném sedanu nenajdete. Věřím, že pro mnoho zákazníků bude motor hlavním důvodem ke koupi Mazdy6. Větším než podvozek, který mě nadchl, a možná dokonce větším, než všechny ty nové, hezké a lesklé věci, o kterých nám vyprávěli na tiskovce a kterých jsem si v nadšení z jízdních vlastností nestačil téměř ani všimnout. Potěšilo mě ovládání infotainmentu kolečkem místo displeje, ale potom jsem ho úplně zapomněl alespoň vyzkoušet.

Jenomže potom se stalo něco zvláštního. Nic zvláštního nečekaje, přesedl jsem do maminkovského crossoveru CX-5 s naftovým motorem. A kromě toho, že prohnat ho po mojí oblíbené okresce bylo mnohem zajímavější, než má jakýkoliv crossover právo být, mě zarazila jedna věc. Motor. Dělal mi totiž snad ještě větší radost než poslední mohykán atmosférických benzínů pod kapotou šestky. Mějte mě za blázna, ale mému brumlavým šesti- a osmiválcům uvyklému sluchu více ladilo pobrukování nafty než ostrý a řezavý zvuk atmosférického benzínu. Je to samozřejmě otázka vkusu a je dost pravděpodobné, že milovníci JDM strojů budou naopak charakterem benzínového motoru nadšeni. Navíc je tu možnost objednat z doplňkového příslušenství sportovní výfuk, který prý zvuku benzínu hodně pomůže (a jím vybavená šestka se nám snad časem také dostane do rukou). Ale faktem je, že naftový Skyactiv zní tak dobře, je tak živý a vytáčí se tak ochotně, že začnete pochybovat o tom, jestli vůbec benzínový motor potřebujete.

když je to tak dobré v crossoveru, musí to přeci fungovat i v kombíku, no ne?

V hlavě mi začala hlodat jistá myšlenka, a tak jsem hned po návratu vyměnil klíčky od CX-5 za nově představený "manažerský sen" – tedy už v titulu zmiňovanou Mazdu6 v kombíku, čtyřkolce, automatu a s dieselovým motorem. Když je to tak dobré v crossoveru, musí to přece fungovat i v kombíku, nebo ne? A co ta čtyřkolka? Nebude s ní šestka ještě zábavnější než s předokolkou?

První dojem po vyjetí na hlavní silnici se ale týkal něčeho úplně jiného. Tahle šestka z nějakého záhadného důvodu ve srovnání s benzínovým sourozencem mnohem hůře žehlí drobné nerovnosti v silnici (prostě a jednoduše to drncá). Těžko říct, jestli je to způsobeno čtyřkolkou, těžším naftovým motorem, těžším celým autem nebo něčím úplně jiným – v každém případě by situaci mohlo řešit objednání co nejmenších kol namísto krásných, ale zbytečně velkých devatenáctek, na kterých byly obuty oba testované kusy.

Když jsem ale dorazil na svou oblíbenou okresku, začaly převládat pozitivnější dojmy. Stejně jako v CX-5 je i tady naftový motor nečekaně příjemný – ať už zvukem, radostí, se kterou se vytáčí, nebo typicky dieselovým točivým momentem všude. Netroufám si tvrdit, že je z řidičského hlediska lepší než benzín – ale také není horší. Je jen jiný a dokážu si představit řidiče, kterému bude více vyhovovat ten i onen motor. 

Jednoznačně lepší je ale z řidičského hlediska čtyřkolka ve srovnání s pohonem předních kol. Jak už jsem zmínil dříve, Mazda6 je, jakkoliv se to design úspěšně snaží maskovat, opravdu velké auto. A pohon předních kol u velkého, dlouhého auta funguje málokdy bez problémů – přinejmenším se nedostává trakce na výjezdu z ostrých zatáček. Což je přesně chvíle, kdy pocítíte výhody čtyřkolky, díky které zmizí snaha kol protáčet se a auto akceleruje hladce a bez zaváhání.

Tím jediným, co bylo oproti benzínové předokolce z řidičského hlediska jednoznačným krokem zpět, tak byla automatická převodovka. Ne snad, že by byla vyloženě špatná – z většiny standardních hledisek je naprosto v pořádku a běžný uživatel s ní bude bezpochyby velmi spokojen. Ale pro člověka, zhýčkaného dvouspojkovými převodovkami a supermoderními automaty (jako je všudypřítomný osmikvalt od ZF), je prostě a jednoduše příliš pomalá a neochotná. Cvaknutí pádlem před zatáčkou, ve chvíli, kdy by tam u manuálu už s lehkým cvaknutím a snadným meziplynem už dávno byl nižší kvalt, přinese obvykle jen hlášku na displeji mezi budíky. Něco ve smyslu "pracujeme na tom", znázorněno ve formátu "4 => 3". 

Chtít ale po automatu v naftovém kombíku, aby se choval jako sportovní převodovka, je samozřejmě poněkud odvážné. A pokud si někdo Mazdu6 pořizuje skutečně kvůli řidičským zážitkům a ne kvůli sexy designu a příjemnému interiéru, dá s největší pravděpodobností přednost skvělému manuálu. V takovém případě může v klidu usínat s vědomím, že ani odporně racionální volbou naftového kombíku s pohonem 4x4 se nepřipravil o nic z řidičských kvalit, kterými je tohle auto výjimečné.

P.S.: Protože na focení na tiskovce kvůli všemu ježdění nedošlo, musíte se spokojit s tiskovými obrázky. U plnohodnotného testu to napravíme ;)