reklama
načítám data...

Proč by létající auto Airbusu mohlo fungovat, ale pravděpodobně si jej stejně neužijeme?

Létajícím autům věří málokdo, a není vlastně ani divu. Představa jejich masivního rozšíření se zdá být nereálnou. Co když ale koncept Airbusu představuje ideální řešení?

zobrazit celou galeriiAutíčkářovy názory: Proč by létající auto Airbusu mohlo fungovat, ale pravděpodobně si jej stejně neužijeme?

Jestli se nadšení milovníci aut bojí něčeho víc, než autonomních aut, jsou to létající auta. Zavedete-li na takové téma debatu, obvykle se dočkáte zamítavých odpovědí s tím, že běžný řidič je schopný zabít sebe i ostatní pomocí obyčejného naftového kombíku, protože i dvoudimenzionální pohyb je pro něj dost komplikovaný, a ještě by tak scházelo, aby měl k dispozici rozměry tři. Koneckonců, i dnes lítá každý blbec a letadla potom pořád jen padají. Stačí se podívat na tamty…ultralajty. Létající auta jsou prostě blbost a hotovo, tolik alespoň praví všeobecná moudrost internetových diskuzí. Alternativní možností, jak podobné představy o budoucnosti dopravy odsoudit, je zahrnutí létání jako způsobu dopravy pouze pro vyvolených horních deset tisíc, no kde by na to slušný člověk vzal.

Uznávám, že rekreační létání je u nás záležitostí opravdu okrajovou, konec konců držitelů pilotních licencí na motorová letadla je u nás kolem 2700, pilotů sportovních létajících zařízení asi 4500, a statistiku pro letadla s pevnými křídly uzavírají piloti větroňů opět v počtu kolem 4500. Pro zajímavost, soukromých pilotů vrtulníků je u nás do dvou set. Celkový počet průkazů na cokoli, s čím se dá létat, ať už pro zábavu, nebo komerčně, je asi 22 500. Pro srovnání, držitelů řidičského oprávnění je u nás asi 6 700 000.

Myšlenka létajícího auta je snad stará jako létání samo, určitě kolem sta let. A i díky našemu webu každý den vidíte, jak daleko za tu dobu pokročila auta. Počkat ale, pokročila opravdu? Vždyť na základním konceptu čtyř kol, ovládacích prvků a principu pohybu se nic nezměnilo, kde kdo by mohl říct, že vlastně už jen ladíme detaily. Jenomže stejné je to s letadly. Ano, objevily se stroje schopné mnohokrát překonat rychlost zvuku, i vystoupat do rekordních výšek, nebo třeba na jedno natankování obletět planetu, ale běžné letadlo používané pro rekreační létání, je vlastně velmi jednoduché. Na nějaký další zásadní pokrok oba obory opět čekají, a leccos by mohla změnit elektrifikace a následně autonomní řízení, schopné odřídit celou trasu bez zásahu člověka. Ale k tomu se ještě vrátíme.

reklama

Existuje totiž důvod, proč jsme dosud neviděli žádný alespoň trochu úspěsný pokus o létající automobil. A tím je prostá snaha kombinovat výhody obou vozidel, tedy bezpečnou a spolehlivou přepravu po silnicích spojenou s nezávislostí na síti letišť a potažmo i silnic, a schopnost překonávat velké vzdálenosti vzduchem, kde neexistují dopravní zácpy a cesty jsou také kratší. Leč historie dokazuje, že právě snaha kombinovat výhody obou vozidel končí v lepším případě kombinací nevýhod, v případě horším naprostým paskvilem. Tomuto tématu se ve své kolosální škodolibosti budu věnovat příští víkend.

Dobrá tedy, co dalšího nám brání využívat létající prostředky místo aut každý den tak, jak jsme zvyklí, a jak nám vyhovuje? A pokud možno také kdy nám vyhovuje, a bez ohledu na rozmary počasí? Jsme to my sami. Člověk je totiž od přírody poměrně nemotorný, zvyklý spíše na nízké rychlosti blízké rychlosti chůze, má omezené zorné pole a jeho smysly se dají velice snadno ošálit. Ostatně ošálené smysly mohou za všechny ty kinetózy (to, když je vám v autě blbě), pohybové iluze (klasický případ dvou vlaků ve stanici, z nichž jeden se rozjíždí zatímco vy sedíte v tom druhém) a další. Nedílnou součástí souboru lidských omezení je také každodenní stres. Létání pro radost obvykle provozujeme ve stavu uvolněném, bez nutnosti být v konkrétní čas na smluveném místě, a když počasí nedovolí, tak jednoduše neletíme. Dokážete si představit řídit bezpečně létající stroj po náročném dni v práci, po hádce s příbuznými, s exekutorem na krku a plačícími dětmi na zadních sedačkách? Já tedy ne. Nemluvě o okolním provozu tvořeném podobně psychicky zkoušenými a chybujícími lidmi.

A to je právě moment, kdy do hry nastupuje autonomní řízení. Jedině ono má totiž možnost odstranit velkou část stresových faktorů a udělat každodenní cestu bezpečnější, nemluvě o volném čase získaném jen tím, že se nebudete muset věnovat řízení. Nenechte se však zlákat představou automatického řízení předčasně, na to si ještě pár let u současných automobilů počkáme. A co teprve elektrifikace vozidel? Jistě, máme dnes k dispozici řadu reálně použitelných elektromobilů, a troufám si říct, že pro většinu lidí je dnes limitem spíše pořizovací cena takového vozu a jistá mentální bariéra, nežli reálný dojezd. Můžeme se jen dohadovat, co přijde první, zda kompletní autonomie vozidel, nebo masové rozšíření vozidel poháněných elektrickou energii.

Proč mluvíme o autonomii a elektromobilitě stále dokola? Inu, koncept Pop.Up společností Airbus a Italdesign spoléhá velkou měrou právě na tyto technologie. Představená idea se opírá o plně elektrické, plně autonomní vozidlo, nebo spíše systém skládající se z transportní kapsle, podvozku s koly pro pozemní transport a dron připomínající platformy pro vzdušnou část cesty. Podívejte se na následující video a pochopíte všechno. 

Je to jednoduché jako facka. V pohodlí doma na průhledném tabletu (jak praktické) objednáte cestu, přijede pro vás fešné vozidlo vzdáleně připomínající Nissan Pivo skřížený s Teslou, a jedete. Po cestě můžete dělat cokoli se vám zlíbí, třeba si prohlížet internet na dalším průhledném displeji. Při objednávání cesty dopředu vidíte, jaká část vaší trasy povede po zemi, a kdy se budete přesouvat vzduchem. Změna módu z pozemního na letový proběhne na stanovišti, které připomíná dobíjecí stanici, parkoviště a heliport současně. Za letu se opět můžete věnovat informacím promítaným na průhledném displeji, třeba o tom, kde se aktuálně staví nový cyklostezka, a než se nadějete, dorazíte třeba na golfové hřiště za městem. Sladká budoucnost, kdy můžete cestovat kamkoli v podnapilém stavu, aniž by taxikáři museli trpět vaše roztomilé opilecké žvanění. Na celém konceptu je krásné zejména to, že zcela opouští myšlenku auta s pevnými křídly, a zároveň vypouští nespolehlivý lidský prvek.

reklama

Jenomže nevíme, jak vzdálená budoucnost to bude? Ostatně, v padesátých a šedesátých letech si takto představovali právě rok 2000, ačkoli létající vozítka byla tehdy v představách konstruktérů a vynálezců poháněna jadernými reaktory (Ford Nucleon), ti méně odvážní doufali v proudové motory. Pokud na chvíli odhlédneme od pro tento koncept zcela klíčového aspektu autonomního řízení, jedním z omezení elektromobility je kapacita baterií, respektive jejich hmotnost. U pozemní části systému na hmotnosti až tak nezáleží, podvozek může mít klidně tunu i víc, samotná kabina také nemusí být příliš těžká. Hmotnost však představuje zásadní omezení pro létání. Budeme-li vzduchem muset přepravovat vysokou hmotnost, musí nutně narůst rozměry stroje a/nebo bude omezena dostupná doba letu, tedy i dolet. Budeme-li uvažovat dostatečně vzdálenou budoucnost, můžeme doufat, že se kapacita baterií značně zvýší za současného omezení jejich rozměrů a hmotnosti. 

A jsou zde další záležitosti, které bychom museli vyřešit. Tak třeba bezpečnost. Co když selže jeden z motorů? Jistě, použijeme padák s pyropatronou. Ale kdo bude dělat jejich revize a jak často? A kdo a kdy bude provádět pravidelnou údržbu všech letových částí systému? A který úřad spravující civilní letectví se pod to celé podepíše? Tolik otázek, na které můžeme sice odpovědět, že to bude za dlouho a že to jistě nějak výrobce postupně vymyslí, ale to by byla odpovědět podobně uspokojivá, jako když automobilky slibují u konceptů vystavených na autosalonech zázračné dojezdy a jízdní výkony zaručené magickými palivovými články. 

Jestliže na spoustu otázek odpovědi neznám, na jedno téma si odhadovat dovolím, a to dokonce velmi ochotně. Totiž na otázku, kdo a jak bude podobná vozítka používat. Asi je vám jasné, že časy, kdy se bude velká část obyvatel moderních velkoměst přepravovat vzduchem jako ve Futuramě nebo Hvězdných válkách, jsou velmi daleko. Já vím, že představa Coruscantu je velice lákavá, leč buďme realisté, a podívejme se kolem sebe, kdo nejčastěji přispívá ke komerčnímu úspěchu nejmodernějších technologií. Jsou to nejbohatší lidé a společnosti s obrovským kapitálem. Uvedu příklad z letectví. Nejnovější výstřelky v oblasti leteckých přístrojů, rozhraní pilot-letadlo, palubní zábavy a jiných, přínášejí stroje z řad soukromých tryskáčů. A ty kupují jen ti nejbohatší lidé, případně velmi významné společnosti pro přepravu svých vrcholných pracovníků. Nabízí se jistá analogie s automobilismem. Průkopnické technologie se obvykle objevují v těch nejdražších automobilech, aby se postupem času díky snížení výrobních nákladů dostaly do automobilů nižších tříd. Pamatuju si, jako by to bylo dnes, když Mercedes ve své S Klasse poprvé představil adaptivní tempomat.

Právě přeprava nejbohatších lidí tak skýtá jistou možnost pro rozšíření autonomní individuální letecké přepravy. Když se rozhlédnete po světových velkoměstech, s největší pravděpodobností uvidíte spousty helikoptér. Odečtete-li vrtulníky záchranářské, policejní a novinářské, zbudou vám buď soukromé, korporátní, nebo vrtulníky provozované jako aerotaxi. Je nasnadě, že jejich pasažéři by v budoucnu snadno mohli přesednout do vozidel podobných vizi společnosti Airbus. To se však neodehraje jen tak za pár let, a potom si musíte přidat ještě další čas nutný k rozšíření služby mezi prostý lid. Tou dobou však s největší pravděpodobností budou velkoměsta vypadat úplně jinak, než nyní, a kdo ví, zda představený způsob dopravy nebude v budoucnu vysmíván podobně, jako dnes stoleté pohlednice zobrazující představy tehdejších lidí o roce 2000.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

PepaSFI
16. dubna 2017, 09:54
0

nedávno jsem slyšel v rádiu rozhovor s pilotem který spolupracuje na konstrukci vírníku který je použitelný i na silnici. Prototyp prý už má i papíry. Má to mít v kolečkách elektropohony jako elektroskůtr, přistane to na letišti, vrtule se složí a zajistí a může to jet po silnici coby nějaké miniauto někam do města. Ale nejspíš to bude jezdit asi jako nějaký Aixam nebo podobný prtifouk a legislativně to musí dodržovat oboje pravidla. Čili létá se z letiště, jezdí se po silnici. Představy že s tím vylítnu odkud chci a kam chci jsou nesmysl. Nevím jak to mají v předpisech vrtulníky, vím tady v okolí o dvou soukromých "heliportech" ale vírník potřebuje kus dráhy, z plácku za chalupou to nevzlétne.

reagovat
Matěj Podhorský
16. dubna 2017, 12:58
0

Ono dnes se může i s letouny přistávat mimo letiště, ovšem potřeba je souhlas majitele plochy a nesmí se provádět snad víc než tři vzlety týdně. Takže je to omezené a i třeba ten jinak pěkný slovenský Aeromobil bude odkázán na infrastrukturu letišť, kterých u nás sice neni málo, ale pak se do hry dostávají další faktory ovlivňující každodenní použitelnost, třeba to počasí.

Petr 'Krab' Jeřábek
16. dubna 2017, 10:03
0

Už jsem si říkal, kdy bude nějaký článěk od Matěje! Dík, výborný téma.

To video zní přesvědčivě a možná by do toho nějaký šejk i investoval a vyzkoušel to jako službu pro transport v Dubai. Vlastně to živě vidím, jak takové "aerotaxi" v tamních podmnínkách perfektně funguje. I jako další atrakce..

Ale taky jsem se nad tím videem smál, protože je to vlastně taková uhlazená verze toho co už dávno vymyslel Jeremy Clarkson. Otázku jak vyřešit přepravu v přeplňených městech. Jen tady, když mluví šéf italdesignu nevíme jestli je to celé vtip a nebo to myslí vážně :)

P45 je lepší : levnější a kromě toho že neumí létat umí přeci všechno :-D


reagovat
za
zamboch
16. dubna 2017, 12:39
0

moc hezky clanek mateji, skoda ze nepises casteji

reagovat
Franz Kafka
16. dubna 2017, 19:04
0

Pěkné čtení. Reálně uchopené téma na které jsem četl už několik článků. Všichni se shodujete v tom, že reálná využitelnost v dalších 30 - 40 letech je minimální a s tím souhlasím i já. Přestože to je asi první trochu reálná koncepce jak by mohlo fungovat létající auto. Bohužel zatím to zůstává na rozhraní jako auta obojživelná prostě samotná loď bude vždy na vodě lepší. Pro ty nejbohatší dnes podle mě dobře slouží vrtulníky. Překvapila mě informace, že pilotů vrtulníků je u nás tak málo. Kdysi jsem přemýšlel, že bych si udělal průkaz a nakonec z důvodu zejména finančních jsem to zavrhl:)

Tolik komentářů jako u oktávky tady asi nebude, ale téma uchopené skvěle. Škoda že v těch korporacích tak dřete a nemáš čas psát nám tady více.

reagovat
bitner
16. dubna 2017, 21:28
0

Pilotu vrtulniku je tak malo z jedineho duvodu. Vycvik je ve srovnani s letounem magicky drahy. Mluvim o CPL(H), coz je nejnizsi prukaz, z kterym muzes legalne vozit lidi a brat za to prachy. A delat si PPL na mixer je draha sranda, kdyz si pak nemuzes vydelat. Pridej k tomu ten vesely fakt, ze platy piliotu vrtulniku jsou u nas cca tretinove ve srovnani s aerolinkama a jsme doma.

K tematu: nevidim jediny rozumny duvod, ktery by letajici auta ospravedlnil. V budoucnu sedne kapitan prumyslu do autonomni limuziny, ktera ho odveze do vzdalenosti 5 m od autonomniho vrtulniku. Tyhle napady na kombinaci auta a letadla mi pripadaji asi tak rozumne, jako kdyby nekdo pozadoval, aby mu jeho mikrovlnka zaroven umela vycistit boty.

Franz Kafka
17. dubna 2017, 18:40
0

Já to nechtěl jako práci:) Ale jak jsem psal a ty si to více, méně potvrdil je to drahé. Navíc pokud to chceš dělat asi nebude dobře zůstat v Čr. Což si myslím i o komerčních pilotech aerolinek. Zahraničí je zajímavější.

Ja
Jadd
17. dubna 2017, 18:22
0

Super článek, doporučuju k tematu jeste white paper tykajici se flying cars od uberu (https://www.uber.com/elevate.pdf) kde jsou docela dobře naznaceny nektere prakticke problemy a mozny pristup jejich reseni (at uz hluk od vrtuli, umisteni pristavacich ploch a nebo prave otazka pilotnich licenci a uvolneni pozadavku na jejich narocnost v momente kdy mate vicemene autonomni rizeni). No a napriklad nepocitaji prave s takovouto multifunkcí jako u airbusu, ale je to naopak celkem striktne rozdeleno na vzduch/ pozemni dopravu jako last mile transport.

reagovat


reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Cadillac Eldorado  1993
Cadillac Eldorado

1993 rok výroby
250 koní výkon
0 ccm objem

Chevrolet Tahoe  1997
Chevrolet Tahoe

1997 rok výroby
200 koní výkon
5 700 ccm objem

Ford Mustang GT 5.0 (2015) Custom 2015
Ford Mustang GT 5.0 (2015) Custom

2015 rok výroby
309 koní výkon
3 700 ccm objem

Nissan Primera Kombi, 2,2 DI, Wagon, (WP12),  2003
Nissan Primera Kombi, 2,2 DI, Wagon, (WP12),

2003 rok výroby
93 koní výkon
2 ccm objem

Chrysler Sebring 2.7 V6 dovoz ŠVÝCARSKO  2001
Chrysler Sebring 2.7 V6 dovoz ŠVÝCARSKO

2001 rok výroby
200 koní výkon
2 736 ccm objem