Peugeot Boxer 2025: Drobné změny s velkým efektem

Kořeny dnes testované dodávky bychom vystopovali někdy do začátku osmdesátých let. Tehdy se poprvé na trzích objevil Fiat Ducato, praktická levná a jednoduchá dodávka. Model se záhy v rámci badge engineeringu objevil i jako Citroen C25, Peugeot J5 a dokonce i se značkou Alfa Romeo (model AR6) a Talbot. Pro zajímavost – už tato první hranatá generace vznikala i jako elektromobil. Pod označením Fiat Elettra jste si mohli koupit Ducato vybavené  stejnosměrným elektromotorem Leroy-Sommer, který nabízel 58 koní výkonu. Jeho dvacet osm šestivoltových olověných baterií slibovalo nijak dechberoucí maximální dojezd 70 kilometrů. 

Druhá generace přišla po dvanácti letech služby té první, v roce 1993. Její karoserie se trochu zvětšila, zaoblila a přidala nějaké ty soudobé technologie. Recept byl ale pořád stejný – co nejvíce dodávky za co nejméně peněz. Když pak v roce 2006 poprvé oblétly internet fotografie další verze, byl to docela šok. Do té doby utilitární a invenci postrádající krabice dostala radikální křivky, které originalitou zastínily většinu osobních aut té doby. Desing to byl natolik nadčasový, že i dnes, po bezmála dvaceti letech služby, stále zůstává na trhu. Ano, má za sebou pár faceliftů, ale i letmý pohled odhalí, že pod novými světly a nárazníky je pořád stejná karoserie. 

Vadí to? Myslím, že ani v nejmenším. Vývoj nové generace by stál peníze, přitom výsledkem by bylo vlastně to samé – krabice se zkosenou přední stranou, která má vzadu a na boku velké dveře, vepředu nějaká okna a kabinu a vespod kolečka. Když jsem vůz přijel ukázat redakčnímu kolegovi Markovi, konstatoval, že je to „až na novej nárazník vepředu furt stejný" a s prohlížením byl hotov asi za deset vteřin (pozn. Marek: je to dodávka, bílá, navíc už asi dvacet let stejná. I novou ledničku bych vybíral s větší láskou…). Ano, na první pohled se mnoho skutečně nezměnilo, nicméně proč měnit něco, co funguje?

Přesto se mi ale s novým Boxerem jezdí o dost lépe, než s předchůdcem, k terého jsem testoval před dvěma lety. Změny v rámci současné modernizace se totiž točí kolem komfortu řidiče. Protože Boxer a jeho příbuzné modely vždycky platily za ekonomickou volbu, nedalo se v jejich kabině očekávat vybavení, které nabídl například Mercedes Sprinter nebo velký Transit. Kabina bývala velice plastové místo plné zastaralých fiatích dílů, sedačky nenabízely zrovna komfortní posez a vrchol technologií představoval segmentový displej mezi budíky. 

Po nástupu mě zaujal nový „moparovský” volant se spoustou čudlíků na přední i zadní straně (tam je ovládání rádia, tak jak to mají například Jeepy). V testovaném autě byl navíc obšitý kůží, což je příjemná změna oproti plastovité hmotě, na kterou jsem z Boxeru zvyklý. Nová přístrojová deska s pohlednými bíle podsvícenými budíky se mi moc líbí, přehledný displej palubního počítače mezi ciferníky je sice jen černobílý, ale jeho struktura je přehledná a ovládání pomocí šipek pod levým palcem jednoduché a intuitivní. Pochvalu si zaslouží i nové páčky pod volantem – ty ve starší verzi byly v polovině zalomené a měly poměrně vachrlatý nejistý chod, nové působí mnohem robustnějším dojmem. 

Asi aby těch inovací nebylo zas moc, zůstalo tu prastaré ovládání topení a klimatizace pomocí specifických koleček s přepínacími „slzami”. Na těch se s určitostí nezměnilo vůbec nic, pořád jdou stejně ztuha. Vzduch do interiéru ale proudí novými výdechy, které mají vodorovné lamely místo dříve přítomných svislých. Moc inovací nepřináší ani základní rádio, které nemá žádné funkce, co by stály za zmínku. Ano, v nabídce je i desetipalcový systém se zrcadlením telefonu a navigací, ale pořídit si ho můžete jen v kombinaci s plně digitálním přístrojovým štítem a bezdrátovou nabíječkou za vcelku signifikantních 78 tisíc. V mrazivých ránech minulého týdne mě potěšilo i vyhřívané přední okno a sedačka řidiče, leč její ovládání kdesi na úrovni podlahy není zrovna nejergonomičtější. 

Když už jsme nakousli ty příplatky – nově si do Boxera můžete pořídit bezklíčové startování a zamykání – to se mi zdá dost praktické zejména pro kurýry a všechny, kdo z auta často vystupují. V balíčku „handsfree pack 2” s elektronickou ruční brzdou a praktickým hill holderem stojí vcelku rozumných 22 tisíc.  

Zásadní zlepšení přinesly také nové světlomety s full LED technologií. Stávající halogeny nebyly moc výkonné, jejich kužel byl dost rozplizlý a při jízdě v noci moc byly dost kompromisní. LEDky jsou rozhodně krok správným směrem, silnici osvětlují v celé šířce a automatické dálkovky tu fungují velice dobře. Jde o zásadní vylepšení nejen pro majitele těchto dodávek, ale i pro všechny ostatní účastníky silničního provozu. V současné době si totiž dost majitelů Boxeru a příbuzných dodávek světla různě „vylepšuje”, což je vzhledem k jejich nedostatečnosti pochopitelné, leč takové vozy pak dost oslňuji kolemjedoucí.

Pod kapotou je starý známý motor z rodiny BlueHDi, konkrétně jeho nejsilnější verze naladěná na 130 kW (180 koní) spřažená se šestistupňovým manuálem. Síly je tu skutečně dostatek a motor má sice stále trochu hrubší charakter, ale oproti slabším verzím ho není třeba tolik vytáčet a působí díky tomu v konečném důsledku kultivovaněji. Na dálnici se netrápí ani v rychlostech převyšujících legislativní limity, ve 130 točí na šestku něco pod 2400 otáček za minutu. Maximální rychlost je oficiálně omezena na 160 km/h. Spotřeba i při dynamičtější jízdě nepřelezla 10 litrů na sto, s lehkou nohou ale není problém se pohybovat pod osmi. 

Zajímavým detailem je opět lehce se posunuvší vyústění výfuku. Motor nově plní normu Euro 6e/VIe, což znamená další očistné mechanismy navázané na výfukové potrubí. Možná si ještě vzpomenete na první Ducata a Boxery, kterým výfuk končil jen kousíček za dveřmi řidiče. Vůz testovaný před dvěma lety už měl výfuk protažený až ke konci prvního bočního panelu karoserie nákladového prostoru. A dnešní verze už má rouru jen pár desítek centimetrů od zadní nápravy. 

Verdikt

Na první pohled se mnoho nezměnilo, nicméně i drobné a na první pohled nepostřehnutelné detaily zásadně zlepšují pocit z jízdy a komfort řidiče. Já si obzvláště pochvaloval nový volant a páčky pod volantem, LEDková světla a velice praktický keyless systém. Potěšila mě i elektronická ruční brzda (o páku té manuální umístěné vlevo od sedadla řidiče jsem se dříve několikrát zachytil lemem bundy). S nejsilnějším motorem se z Boxera stal použitelný společník i na delší dálniční cesty. Pořád sice nedosahuje komfortu Sprintera, na druhou stranu stojí ale ve srovnatelných konfiguracích o stovky tisíc méně. Pokrok letošního modelového roku tedy není nikterak šokující, nicméně uživatele vozu určitě potěší. Pořád je to přeci jen Boxer – levná a hodně velká dodávka. Na „dělání dojmu” jsou tu jiná auta, Tahle dodávka se o to nesnaží a je to tak správně. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný řadový čtyřválec
Zdvihový objem: 2179 cm³
Max. výkon: 130 kW (180 k)/3500 min⁻¹
Max. točivý moment: 370 Nm/2000 min⁻¹
Maximální rychlost: 160 km/h
Převodovka: manuální šestistupňová
Kombinovaná spotřeba: 7,8–8,2 l/100 km
Spotřeba v testu: 9,1 l/100 km
Pohotovostní hmotnost: 2050 kg
Celková hmotnost: 3500 kg
Objem nákladového prostoru: 13 m3 (verze L3H2)
Rozměry d × š × v: 5998 × 2050 × 2760 mm
Rozvor: 4040 mm
Základní cena testovaného vozu: 899 000 Kč bez DPH